Leo Slezak

Leo Slezak (18. srpna 1873 Šumperk, Rakousko-Uhersko - 1. června 1946 Rottach-Egern, Německo) byl věhlasný operní tenorista a později také filmový herec. Rodák ze Šumperka vystudoval v Brně a působil ve Vídeňské státní i newyorské Metropolitní opeře, proslul především jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Po konci operní kariéry se věnoval filmu, zejména v komediálních a zpívajících rolích.

Život

Narodil se v Šumperku (tehdy Mährisch-Schönberg) v českoněmecké rodině. Otec Leo Rudolf Slezák, původem z Nenakonic, hospodařil na rodinném mlýně. +more Budova tzv. Malého mlýna dodnes stojí v ulici Adolfa Kašpara. Matka Anna, rozená Krätschmerová byla dcera mlynáře z Krenišova. Do šumperské matriky bylo zapsáno příjmení novorozence i rodičů s „á“, jelikož se otec hlásil k národnosti české.

Z finančních důvodů se rodina přestěhovala do Brna, kde Leo začal chodit do školy. Nebyl dobrý student, škola ho nebavila, často vyrušoval a reálné gymnázium nedokončil. +more Šel se učit zahradníkem, ale zakrátko usoudil, že vyzkouší raději zámečnické řemeslo. V učení strávil tři roky, ale nejvíc ho lákalo divadlo, chtěl se stát činoherním komikem. Působil tam jako statista a při jednom z představení si jeho hlasu povšiml barytonista Adolf Robinson. Dával zdarma Slezákovi hodiny zpěvu a na jeho přímluvu byl devatenáctiletý Leo Slezak přijat jako elév do operního souboru německého divadla. Podle smlouvy v prvním roce nevystupoval, ale měl za povinnost nastudovat tři operní role.

Operní dráha

V roce 1896 debutoval v titulní roli Lohengrina, v roce 1898 přešel do Královské dvorní opery v Berlíně, kde však nebyl angažován, načež již po jednom roce přesídlil do Vratislavi. Zde se seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874-1944). +more Poté následovala hostování v Londýně a Vídni, kde byl přijat s nadšením. Od září 1901 byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery (roku 1926 se stal čestným členem) a začala jeho úspěšná kariéra. Roku 1907 studoval v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke, kde si vycizeloval styl pro světovou kariéru. Roku 1909 podepsal tříletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde byl oslavován jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Když při jednom z hostování v Rusku vypukla první světová válka, musel spěšně odjet a byl poté Vídeňany znovu přijat s otevřenou náručí.

Proslavil se nejen na operní scéně, ale také jako zpěvák písní. Pravidelně se vracel do Brna na pohostinská vystoupení v Novém německém divadle a několikrát zavítal se svým recitálem i do rodného Šumperka. +more V dubnu 1934 vystoupil ve své poslední roli jako Othello na jevišti Vídeňské státní opery, kde během své dlouhé kariéry nastudoval 44 rolí a odehrál více než tisíc představení.

Jeho hlasový obor byl hrdinný tenor, jeho pianissimo bylo takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které byly technicky velmi nedokonalé, fascinuje svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným zjevem.

Filmová kariéra

Roku 1932 započala jeho druhá kariéra hvězdy německé kinematografie. Natočil kolem 45 filmů, v nichž ztvárnil zejména komické role a téměř ve všech také zpíval. +more Mezi nejznámější tituly patří La Paloma (1934), Gasparone (1937) a Es war eine rauschende Ballnacht (1939). Hrob Leo Slezaka s rodinou na hřbitově Rottach-Egern.

Nespočet anekdot, jejichž věrohodnost je však spíše pochybná, vypovídá o Slezakově velikém smyslu pro humor, který jej neopouštěl ani na jevišti: když jednou při představení „Lohengrina“ jeden z jevištních techniků příliš brzy vypustil labuť, předtím, než do ní tenorista nastoupil, načež se měl užaslého publika zeptat: „Promiňte prosím, kdy jede další labuť?“; tento bonmot prý našel uplatnění dokonce i v hovorovém jazyce.

Leo Slezak žil převážně ve Vídni, od května 1938 v Berlíně, ve volných chvílích od roku 1911 ve staré selské usedlosti v Egernu na Tegernském jezeře, kde se také spřátelil s Georgem Hirthem a spisovateli L. Thomou a L. +more Ganghoferem. Ve Vídni se stal členem lóže svobodných zednářů. Své poslední roky života strávil v Rottach-Egernu v Bavorsku, kde byl po smrti také pohřben po boku své ženy Elisabeth. Jeho děti Walter (1902-1983) a Margarethe (1901-1953) se také vydaly po cestě divadelních prken, Walter se proslavil v USA jako filmová hvězda. Margarethe byla operní zpěvačkou.

Odkaz

Roku 1960 byla po něm ve vídeňské části Währing (18. okrsek) pojmenována ulice Leo-Slezak-Gasse. +more Slezakova busta byla v roce 2013 umístěna do foyer Mahenova divadla v Brně. U příležitosti 150. narozenin mu rodný Šumperk udělil v roce 2023 čestné občanství a pojmenoval po něm jednu ze svých ulic, dřívější Tatranskou.

Spisy

Napsal také několik knih, v nichž humorným způsobem popisuje svůj pohnutý život:

* 1922: Meine sämtlichen Werke. Rowohlt, Berlín * 1927: Der Wortbruch. Rowohlt, Berlín * 1940: Rückfall. Rowohlt, Berlín * 1948: Mein Lebensmärchen. Piper, Mnichov

Filmy

Reference

Externí odkazy

[url=https://limam. upol. +morecz/Authors/Detail/88]Leo Slezak[/url] na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska * * [url=http://www. cantabile-subito. de/Tenors/Slezak__Leo/SlezakGoldmark05. MP3]Leo Slezák zpívá Assadovu árii „Magische Töne“ z 2. dějství opery Královna ze Sáby[/url] (Goldmark / mit Klavier 1905) * [url=http://www. cantabile-subito. de/Tenors/Slezak__Leo/SlezakGoldmark09. MP3]Leo Slezák zpívá Assadovu árii „Magische Töne“ z 2. dějství opery Královna ze Sáby[/url] (Goldmark / mit Orchester 1909).

Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Narození v Šumperku Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Čeští operní pěvci Kategorie:Osobnosti Moravy Kategorie:Tenoristé Kategorie:Rakouští herci Kategorie:Rakouští svobodní zednáři Kategorie:Muži Kategorie:Narození 18. +more srpna Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí v Bavorsku Kategorie:Rakušané českého původu.