Leonor de Almeida Portugal, markýza de Alorna

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Leonor de Almeida Portugal, markýza de Alorna, známá také jako Alžběta z Alorna (25. ledna 1750, Lisabon – 11. října 1839, Lisabon), byla portugalská básnířka, spisovatelka, překladatelka a vzdělankyně. Pocházela z pokleslé šlechtické rodiny Almeidů. V mládí byla princeznou trůnu, ale poté, co její matka zahynula při porodu, byla opuštěna otcem a britským strýcem a byla vychována ve Velké Británii. Po návratu do Portugalska vstoupila do konventu kláštera sv. Bernarda a přijala řeholní jméno sv. Hyacintha. Své poetické a filozofické práce publikovala pod pseudonymem "Alžběta". Byla známá svým přátelstvím s Johannem Wolfgangem von Goethem a účastnila se audienčních salónů a kulturních salónů Lisabonu. Její díla zahrnují básnické sbírky, příspěvky do časopisů, operní libreta, překlady a memoáry. Patří k nejvýznamnějším portugalským spisovatelkám a stala se symbolem emancipace žen v Portugalsku. Zemřela ve vysokém věku v rodném Lisabonu.

Leonor de Almeida Portugal de Lorena e Lencastre, 4. markýza de Alorna, 7. hraběnka de Assumar a hraběnka von Oeynhausen-Gravenburg (31. října 1750, Lisabon - 11. října 1839, tamtéž) byla portugalská básnířka a malířka, jejíž verše jsou poznamenány preromantickou senzibilitou.

Život a dílo

Jako příbuzná významného šlechtického rodu Távora, který byl obviněn z pokusu o atentát na portugalského krále Josefa I. +more roku 1758, byla spolu se svou matkou a sestrou devatenáct let internována v klášteře São Félix de Chelas v Lisabonu. Její prarodiče z matčiny strany byli popraveni.

V klášteře strávila většinu času studiem francouzských osvícenských filosofů jako byli Jean-Jacques Rousseau a Voltaire. Četla a psala poezii. +more Její verše z té doby jsou známy jako Poesias de Chelas. Pořádala zde také besedy, kterých se zúčastnili významní portugalští básníci té doby, stala se členkou neoklasicistického spolku Nova Arcádia a získala zde pseudonym Alcipe.

Autoportrét, asi 1787 až 1790

Roku 1777 mohla na základě rozhodnutí královny Marie I. +more klášter opustit. Dva roky po propuštění se provdala za Carlose Pedra Maria Josého Augusta, původem německého hraběte z Oyenhausenu-Grevenburgu. Pobývala s ním ve Vídni a cestovala po Evropě. Seznamovala se s romantickými podněty v literatuře i v malířství. Roku 1804 byla za protinapoleonskou činnost poslána do vyhnanství do Londýna. Po návratu roku 1814 se její salóny staly ohnisky nových estetických idejí i centry obdivovatelů francouzských osvícenců a získala proto označení portugalská Madame de Staël.

Její poezie propojuje klasicistní vlivy s romantickými a zahrnuje nejrůznější žánry včetně didaktických básní. Souhrnně byla vydána až po její smrti, a to roku 1844, v šesti svazcích jako Obras poéticas (Básnická díla). +more Rozsáhlé je také její dílo epistolární. Její báseň Recreações Botânicas (Zábavná botanika) svědčí o tom, že jako stoupenkyně osvícenské pedagogiky požadovala vzdělání i pro ženy.