Cesko.wiki Letecký útok na Plzeň 21. října 1940
Author
Albert FloresLetecký útok na Plzeň 21. října 1940 byla operace britského Královského letectva na podzim 1940, v průběhu druhé světové války. Při plánovaném nočním náletu bombardérů na západočeské město Plzeň měly být poškozeny Škodovy závody. Zcela první pokus o bombardování Plzně neuspěl pro problémy s nalezením cíle a k bombardování závodu a města vůbec nedošlo.
Pozadí
Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást německého koncernu strojíren , byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě. Škodovka pomáhala vést agresivní a expanzivní politiku Německa dodávkami kvalitního a moderního válečného arzenálu, v první polovině války především zbraní československé konstrukce. +more Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala cílem číslo jedna britských vzdušných útoků na území původního Československa, neboť zničení Škodových závodů mělo citelně omezit německé možnosti pokračovat ve válce.
Problémy s navigací při nočních letech
Během denních náletů v květnu a červnu 1940 zaznamenala téměř šestiprocentní ztráty oproti necelým tříprocentním ztrátám při nočních náletech. Málo vyzbrojené a pomalé britské bombardéry byly ve dne snadným cílem pro německou obranu. +more Velikost rozdílu vedla k přesunu hlavních náletů do nočních hodin. Na podzim 1940 došlo k dalšímu posunu strategie: noční nálety dostaly přednost, během dne se prováděly už jen malé a specializované operace. Noční nálety však komplikovala obtížná navigace na cíle vzdálené i přes 1000 km, kterou je těžké si v době mobilních telefonů s představit. Letci v roce 1940 měli značně omezené prostředky pro určení směru letu a nalezení cíle. Odkázáni byli především na obyčejný kompas, mapy a spočtenou dobu příletu nad cíl. Při jasné noci se mohli orientovat podle hvězd a případně podle viditelných prvků krajiny pod sebou, při oblačnosti bylo totéž obtížné až nemožné. Komplikací byl i vítr, neboť boční vítr vychyloval letadlo ze směru, zadní vítr způsoboval přelet cíle a při čelním větru bylo letadlo v předpokládaném čase příletu ještě před cílem. Pro britské letectvo ležela Plzeň v roce 1940 na hranici možností navigace.
Přípravy
Československá exilová vláda v Londýně žádala o rychlé provedení bombardovací operace nad územím Protektorátu. Pro zmíněný význam byly vybrány Škodovy závody v západočeské metropoli. +more Pro britské velitelství byla Plzeň nejvzdálenějším cílem - vzdálenost minimálně 860 km od Britských ostrovů byla na samé hranici doletu tehdejších britských letadel. Provedením prvního náletu na Plzeň byla pověřena 4. bombardovací skupina, která byla vybrána pro největší zkušenosti s dálkovými nočními lety. Zásadní bylo také její vybavení dvoumotorovými bombardéry , které byly schopné doletět nad cíl a zpět bez nutnosti přídavných nádrží (dolet 2462 km). 4. bombardovací skupina měla své domovské základny v hrabství na severu Anglie.
Nálet měla provést 58. peruť 4. +more bombardovací skupiny. Plánován byl na dřívější datum, pro nepřízeň počasí byl opakovaně odložen, až proběhl v noci z 20. na 21. října 1940. Posádky byly instruovány, že bomby mohou shazovat jen po jasné identifikaci Škodových závodů, aby bombardováním naslepo neohrozily české civilisty.
Letecký útok
V noci z neděle 20. na pondělí 21. +more října byla realizována rozsáhlejší operace, při které odstartovalo celkem 139 letadel (udává se i 135 letadel) několika typů proti různým cílům na území ovládaném Německem a Itálií. Nejvíce letadel, třicet, zamířilo na Berlín.
Domovskou základnou 58. perutě byla , která leží severozápadně od a je vzdálená od Plzně 1108 km. +more K útoku na Plzeň z ní odstartovalo mezi 18. 00 a 19. 10 postupně jedenáct letadel. Noční let nad Plzeň a zpět měl trvat 11 hodin. Dvě posádky se pro technickou poruchu musely brzo vrátit - kapitán v letadle P5028 (GE-R) se vrátil pro závadu zadní střelecké věže a přistál již v 19. 15, kapitán v letadle T4211 (GE-B) nechal po zjištění závady odhodit bomby do moře a přistál v 21. 00.
Po pětihodinovém letu se letka devíti zbývajících letadel dostala po půlnoci do cílového prostoru na Plzeň, která ale byla ukrytá pod hustou oblačností. Kapitál letadla P5058 (GE-F) klesl do riskantní nadmořské výšky 530 metrů (blízký kopec Krkavec vystupuje do výšky 504 m, Radyně do 567 m), oblačnost však neřídla. +more Cíl nebyl nalezen a z trojice letadel byly proto shozeny jen svazky propagačních letáků.
Britská letadla se podle zpráv z Protektorátu nad Plzeň vůbec nedostala: škodováčtí hasiči ve svém hlášení zmiňují vyhlášení jen „leteckého nebezpečí“ (což je nižší stupeň než „letecký poplach“), které trvalo od 23. 03 do odvolání ve 2. +more04. Některé letouny doletěly dále, nad Berounsko, kde ve snaze získat představu o své poloze shodily nad vesnicí Měňany padákové osvětlovací rakety. V okolí, tj. na územích obcí Měňany, Liteň a Skuhrov, dopadly propagační letáky.
Náhradní cíle
Letadla z domnělého cílového prostoru nad Plzní odlétla a vydala se na zpáteční cestu, při které posádky bombardovaly příležitostné cíle v Německu. Letadlo P5089 pilotované em, které mělo problémy s jedním motorem, odhodilo bomby nad Porúřím. +more Letadlo P5058 s kapitánem m bombardovalo v Porúří město a způsobilo požár. Letadlo P4943 pod velením a zvolilo za cíl seřaďovací nádraží jižně od . Letadlo T4146 ho útočilo pumami na železnici v u a v okrajové části . Pro posádku kapitána e se cílem stala elektrárna západně od Kolína nad Rýnem. Kapitán letadla N1527 našel v mracích díry vhodné pro bombardování nad městem Brémy, kapitán letadla N1462 svrhl pumy na průmyslovou zónu v Porúří a kapitán letadla N5028 zaútočil na nádraží v u. Po shození bomb zamířila letadla k mateřské základně.
Problémy při návratu
Let na cíl, který byl na hranici doletu letadel , provázela nejistota bezpečného návratu při libovolném prodloužení letu. Při zpáteční cestě ubývalo letounům rychle palivo a nakonec se tři letadla nevrátila na svojí základnu pro jeho spotřebování.
T4171 - {{cizojazyčně|en|O for Orange}}
Letoun „T4171“ s imatrikulací GE-O byl vyroben 25. srpna 1940 a k 58. +more peruti se dostal 3. října. Při letu nad cílovou oblastí byl zasažen střelbou z flaku a pilot byl zraněn. Řízení proto předal druhému pilotovi, ovi. Při návratu posádka zabloudila a docházelo jí palivo, nakonec však letadlo v 6. 15 sestřelil německý pilot . Letadlo při pádu narazilo do strmého svahu kopce na severním okraji vřesoviště na území obce , jižně od , na území dnešního národního parku . Letadlo se vznítilo, tři členové posádky - pilot , pilot a střelec - zemřeli na místě, pozorovatel o dva dny později v nemocnici na následky zranění a jediný přeživší tohoto letu, radiooperátor , byl zraněn. Vrak letadla byl vyhodnocen jako neopravitelný.
byl velitelem specializované noční stíhací jednotky I/NJG 2, která útočila na bombardéry přímo nad britským územím. Jednotka operující z nizozemského letiště létala se stíhacími letouny . +more Sestřel letounu byl prvním potvrzeným zničením britského bombardéru německým nočním stíhačem nad Velkou Británií.
P5058
„P5058“ kapitána ho se přiblížil anglickému pobřeží u ústí řeky , když mu začaly vynechávat motory. Po jejich úplném vysazení v 5. +more40 posádka nouzově přistála na hladinu řeky severně od v . Těžký pád způsobil zranění kapitánovi mu a telegrafistovi ovi, a vyvázli bez zranění. Na hladině řeky, pouhých 50 metrů od břehu, čekali v gumovém člunu na záchranu tři hodiny. Pro tři členy posádky šlo o druhou nehodu během týdne, když předtím 15. října havarovali s letadlem T4150 pro nedostatek paliva při návratu z mise na Štětín.
P5089
Letounu „P5089“ pilotovanému em došlo palivo ještě nad mořem. Nouzově přistál na mořskou hladinu přibližně 6 km od mysu u Holtu v Severním . +more Přistání se obešlo bez zranění a promáčená posádka na gumovém člunu byla zanedlouho vylovena záchrannou lodí „“. Letoun musel být vyřazen.
Hodnocení
Shození několika svazků propagačních letáků na menší vesnice mimo zamýšlenou oblast a bombardování náhradních cílů znamenalo jednoznačný neúspěch operace, který byl podtržen ztrátou tří z jedenácti vyslaných letadel včetně čtyř mrtvých a tří zraněných letců. Hlavním úskalím při letech nad střední Evropu byla navigace letadel na cíl. +more Letci byli odkázání na vizuální orientaci, pro kterou byla potřeba jasná noc s měsíčním svitem. Meteorologická situace nad nepřátelským územím však nešla operativně zjistit a letecké útoky při zatažené obloze byly převážně neúspěšné. Obtížná navigace a hledání cíle v nepříznivém počasí prodlužovaly délku letu a tím zvyšovaly riziko nedostatku paliva pro bezpečný návrat. však neúspěch neodradil a o útok se britští letci pokusili v noci na 28. října 1940.