Liběna Rochová

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Liběna Rochová je česká spisovatelka, básnířka a překladatelka. Narodila se 1. května 1940 v Praze. V mládí studovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracovala jako redaktorka a překladatelka. Rochová se proslavila především díky svému významnému překladatelskému dílu. Přeložila mnoho světové literatury z angličtiny, francouzštiny a němčiny. Mezi její nejznámější překlady patří díla Grahama Greena, Ivana Hrbka, Josepha Hellera, Františka Halase a mnoha dalších. Kromě překladů se Rochová také věnuje vlastní tvorbě. Publikovala několik básnických sbírek, románů a povídek. Její díla se vyznačují hlubokým psychologickým zobrazením postav a dojemným líčením lidských osudů. Liběna Rochová získala za svou práci mnoho ocenění. Patří mezi ně například Cena Josefa Jungmanna, Cena Jiřího Ortena a Cena Magnesia Litera za překladatelské dílo. Její literární tvorba je velmi ceněná a stala se nedílnou součástí české literatury. Liběna Rochová je jedním z nejvýznamnějších překladatelů a spisovatelů současnosti.

Liběna Rochová, nebo také Liběna Rochová-Svobodová (* 21. září 1951, Brno) je česká profesorka oděvního designu a významná módní návrhářka. Vede Ateliér designu oděvu a obuvi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a vychovala řadu módních návrhářů, kteří se prosadili doma i v zahraničí.

Život

Rodina

Narodila se v Brně do vzdělané, kulturní a kultivované rodiny. Její dědeček byl brigádní generál in memoriam Ing. +more Bohuslav Závada, kterého popravilo gestapo. Liběnčina maminka Radoslava Prášilová byla herečkou, ale protože v 50. letech odmítla dál účinkovat v budovatelských hrách, zůstala doma jako žena v domácnosti. Její otec byl vědec (energetik), který ale krátce po narození Liběny vystoupil z komunistické strany a vrátil „rudou knížku“. Kvůli toho byl zbaven profesury na vysoké škole, jeho rodina byla sledována a otevírány jim byly dopisy. Tajně publikoval vědecké články do zahraničí, odkud také dostával mnoho pracovních nabídek. Protože ale nechtěl komplikovat život svým dětem, emigroval do Rakouska v 80. letech, až jak byli dospělí. Jezdila za ním celá jeho rodina a do Čech se vrátil až po revoluci, kdy mu byla nabídnuta habilitace. Na slyšení si připravil všechny své materiály na téma energetické úspory a ručně psané tabulky. Jeho oponenti se ho během slyšení posměšně zeptali, zdali jsou v době počítačů jeho tabulky k něčemu dobré. Na tož jim odpověděl, že kdyby nebyly, neuveřejnili by je aktuálně ve švýcarském a německém časopise a následně v aule omdlel a zemřel. Své příjmení Rochová má po svém prvním manželovi.

Vzdělání a profese

V sedmi letech prodělala těžký zánět mozkových blan, kdy upadla i do kómatu. Díky tomu mohla mít nejrůznější fyzické a mentální postižení a proto jí lékaři nedávali moc velké naděje. +more To se ale neuskutečnilo, ale v hlavě má dodnes obraz, jak na sebe shlíží z rohu nemocničního pokoje, jak leží v postýlce. Už odmala se chtěla pohybovat ve výtvarném umění, například jako malířka. Po základní škole chtěla začít studovat divadelní kostým, ale uliční výbor jí kvůli tatínkovi v roce 1967 nepodepsal povolení. Proto dělala Vesnu, kde se chodily mladé dívky učit péči o domácnost. O rok později, kdy bylo v Československu politické uvolnění, už výbor povolení podepsal, ale ateliér divadelního kostýmu tehdy nebyl otevřen, a proto začala studovat oděvní ateliér na textilní průmyslové škole v Brně. Po vystudování v roce 1972 nebyla přijata na obor Oděvní návrhář na UMPRUM vzhledem k tomu, že se nechtěla přihlásit do svazu mládeže a také i kvůli kádrovému posudku. Začala pracovat pro ÚLUV, kde jí paní vedoucí vycepovala, co se týká střihů a šití a umožnila jí dělat módní přehlídky. Proto aby byla brána jako profesionál, musela být členem Svazu výtvarných umělců. Pro přijetí podstoupila zkoušky, které na napodruhé udělala a v roce 1984 se stala členkou Asociace profesionálních výtvarných oděvníků při Svazu výtvarných umělců a od téhož používá používá značku LR.

Se svou prací vyrazila do světa po sametové revoluci, když dostala pozvánku na světový veletrh módy v Düsseldorfu v roce 1991. Právě zde měla velký úspěch, což odstartovalo její světovou kariéru. +more Na veletrhu zaujala kolekcemi, kde zúročila své zkušenosti z ÚLUV a inspirovala se tradičními českými technikami jako je modrotisk nebo práce s lýkem. Celá kolekce se prodala a následně se pravidelně veletrhu zúčastňovala. Jelikož se dostala do prestižní Galerie 6, každým rokem předkládala dvě modelové kolekce. Protože jí to ale nenaplňovalo a nechtěla se podílet na masové oděvní nadprodukci a konfekcích, zvolila si v roce 1995 cestu autorské zakázkové tvorby. V roce 1999 založila Studio LR pro konzultaci a realizaci oděvů na zakázku. Svou prací předvedla na výstavách a přehlídkách ve Vídni, Paříži, Lyonu, New Yorku, Düsseldorfu a Los Angeles. Dostala nabídku na vlastní obchod na newyorské 5. Avenue, ale nakonec si nabídku rozmyslela a také finanční skupina podporující Donnu Karan zacílila investice do něčeho jiného. V roce 2005 založila Studio LR-Gallery, které se zaměřovalo na rozvoj mladých designérů a vedla ho do roku 2010. Od roku 2008 vede Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM v Praze a v roce 2018 získala titul profesor.

Dílo a ocenění

Její tvorbu ovlivnily výrazné siluety oblečení japonských návrhářů z osmdesátých let a minimalismus z devadesátých let. Kromě vytváření kolekcích a solitérní tvorby pro zákaznice ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží poblíž Kampy v Praze, tvoří také fashion art. +more Jedná se o její projev, úplný odraz její kreativity a sochou v pohybu. I když jsou modely vytvořené z nevšedních materiálů, jsou oblékatelné. Pracuje s klasickými materiály, jako jsou různé druhy hedvábí, vln, směsové materiály, ale i také kov, sklo, plasty, dráty nebo papír. Typické pro její tvorbu jsou plastičnost objemu, výrazná struktura povrchu a vazba s prostorem a její kolekce nezohledňují trendy dané sezony.

Pro světovou výstavu Expo 2015 v Šanghaji vytvořila kolekci Memory, kde se jedná o prolínání času a o zachycení stopy a propojení současným puristickým a velmi čistým oděvem s lidovým krojem a staré rukodělné práce.

Při příležitostí výročích 25. let vzniku Ústavního soudu a 100. +more let vzniku Československa v roce 2018 byla oslovena navrhnout nové taláry ústavních soudců. Vycházela z barev české trikolory. Tento tmavě modrý talár s minimalistickým střihem a stojatým okrouhlým límcem zdobí červený prvek na hrudi a bílý okraj rukávů. Talár doplňuje slavnostní řetěz od Evy Eisler a pokrývka hlavy od Sofye Samarevy, bývalá žákyně Liběny Rochové z UMPRUM.

Společně s výtvarníkem Lukášem Musilem vytvořili kolekci Nadotek, která měla upozornit na nemoc motýlích křídel a výtěžek šel pro charitativní organizaci Debra Česká republika. Na Designbloku 21 vystavovala svůj průřez svou tvorbou s názvem Dar, na které pracovala se svou dcerou, architektkou Magdalenou.

Její práci má ve sbírkách Museé de Tissus v Lyonu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Moravská galerie v Brně.

V roce 2021 navrhla nové taláry pro akademickou obec UMPRUM, které nahradily taláry od Zdeňky Bauerové připomínající svým vzhledem malířské pláště. Nové taláry charakterizuje sošnost, důstojnost, velkorysost, noblesa, úcta k ceremoniím a zároveň funkčnost a jednoduchost. +more Široká ramena s hlubokými sklady a vysokým límcem od krku, jenž má zakrývat oblečení pod ním, vyjadřují důstojnost, velkorysost a noblesu. Barva je temně modrá, až na talár rektora, který je v barvě loga školy a to královské modři a na talár pro pedela, který je červený. Součásti taláru je i pokrývka hlavy, na jejímž designu a zhotovení se společně s Liběnou podílela Sofya Samareva.

Ocenění

v roce 1992 získala titul „Výtvarník sezóny" na veletrhu Styl Brno * v roce 1995 ji udělilo Design centrum ČR cenu „Vynikající design" * v roce 2015 obdržela na Czech Grand Designu ceny „Módní designér roku" a „Grand Designer" * v roce 2022 byla na Czech Grand Designu 2021 uvedena do Síně slávy