Lichtenštejnský palác (Vídeň, Fürstengasse)

Lichtenštejnský palác ve vídeňské Fürstengasse je barokní zámecká stavba v Rossau v 9. okrese. Dnes slouží jako sídlo Lichtenštejnského muzea. Součástí areálu je i park s tzv. Novým letním palácem vystavěným v 19. století.

Barokní palác

Zahradní průčelí +morejpg|náhled|vpravo|Pohled_na_palác_od_Bernardo_Bellotto'>Canaletta Sala terrena Heinricha Ferstela (zahradní průčelí).

Roku 1687 získal kníže Hans Adam I. +more z Lichtenštejna od hraběte Weikharda z Auerspergu zahradu se sousední loukou v Rossau. V jižní části pozemku nechal vystavět palác, v severní zřídil pivovar a hospodářský dvůr, které daly základ pozdějšímu předměstí Lichtental. Na stavbu paláce vypsal kníže roku 1688 soutěž, které se mimo jiné zúčastnil i mladý Johann Bernard Fischer von Erlach, jehož projekt se však neprosadil a byl pověřen pouze stavbou Belvederu.

Vítězem se stal Domenico Egidio Rossi, který byl ale roku 1692 vystřídán Domenicem Martinellim. Provedení kamenických prací bylo svěřeno dvornímu knížecímu kameníkovi Martinu Mitschkemu. +more Pilíře, sloupy a sokly mu dodávali kaisersteinbruchští mistři Ambrosius Ferreti, Giovanni Battista Passerini a Martin Trumler. Mramorové schodiště provedli salcburští kameníci Johann Pernegger a Joseph Eigner z adneterského mramoru.

Stavba je kombinací městského a venkovského paláce v římském stylu, Palazzo in villa. Její rozvržení je jasné, monumentální průčelí je zdůrazněno středním rizalitem, což odpovídalo konzervativnímu založení knížete spíše než novátorský návrh Fischera z Erlachu. +more V intencích architektonického traktátu zakladatelova otce knížete Karla Eusebia byl vystavěn třípatrový palác o třinácti okenních osách (4+3+4) v hlavním a sedmi osách v bočním průčelí. Ze strany do Fürstengasse je stavba doplněna dvojicí přízemních staveb, spolu s nimiž vytváří čestný dvůr. Do ulice je nádvoří od roku 1814 otevřeno klasicistním triumfálním obloukem od Josefa Kornhäusla a litinovým plotem .

V roce 1700 byla dokončena hrubá stavba, dva roky poté osazena dveřní ostění z bílého salcburského mramoru a o několik let později i oba krby v mramorovém sále. Na malířské výzdobě prvního patra se podíleli Marcantorio Franceschini z Bologne a Antonio Belucci z Benátek. +more Fresky v Herkulově sále vytvořil Andrea Pozzo. Výmalba přízemí byla po delším hledání svěřena Johannu Michaelu Rottmayrovi. Vnější plastickou výzdobu provedl Giovanni Giuliani, většinu vnitřních štukatérských prací potom Santino Bussi.

Giuliani založil u paláce podle plánů Giuseppe Mazza i barokní zahradu, která byla roku 1820 klasicistně upravena Josefem Kornhäuselem. Na protilehlé straně Fürstengasse se původně nacházela oranžerie.

Využití

Palác byl v letech 1805 až 1938 využit pro uložení rodinných sbírek knížat z Lichtenštejna a byl přístupný veřejnosti. V 80. +more a 90. letech 20. století mělo palác pronajatý pro výstavní účely muzeum moderního umění, které se roku 2001 přesunulo do nově otevřeného Museumsquartieru. Stavba prošla generální rekonstrukcí a od roku 2004 je sídlem Lichtenštejnského muzea.

Nový zahradní palác

Johann Bernhard Fischer von Erlach, kolem roku 1687/1688. +more Na místě dnešního Nového letního paláce stával od konce 17. století Belveder - zahradní letohrádek vystavěný podle plánů Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Na jeho místě vyrostl později rokokový pavilon nahrazený roku 1876 novým palácem podle plánů Heinricha Ferstela. S nevýrazným průčelím do Alserbachstraße kontrastuje vydařenější zahradní fasáda s lodžií ve tvaru triumfálního oblouku.

Reference

Literatura

Helmuth Furch: Herr Meister Ambrosius Ferrethi, Heiligenkreuzer Untertan und Richter in Steinbruch an der Leitha. Gartenpalast Liechtenstein. +more In: Mitteilungen des Museums- und Kulturverein Kaisersteinbruch. Nr. 38, 1995, s. 43-45. * Bruno Grimschitz: Wiener Barockpaläste, Der Gartenpalast Liechtenstein in der Roßau. Wiener Verlag 1947, s. 6ff. * Johann Kräftner, Gottfried Knapp (Hrsg. ): Liechtenstein Museum. Ein Haus für die Künste. Das Gartenpalais in der Rossau. Prestel, Wien 2004, . * Samt, Tatjana: Fürstliche Repräsentation. Die Stiegenhausfresken Johann Michael Rottmayrs im Gartenpalais Liechtenstein in der Wiener Rossau. Wien 2008. [url=http://othes. univie. ac. at/1640/]Diplomová práce online[/url] * Alfred Wolf: Alsergrund-Chronik. Von der Römerzeit bis zum Ende der Monarchie. Wolf, Wien 1981, .

Externí odkazy

[url=http://www. liechtensteinmuseum. +moreat/]Webová stránka lichtenštejnského muzea (de,en)[/url] * [url=http://www. planet-vienna. com/spots/Palais/liechtenstein_gartenpalais/liechtenstein_garten. htm]Lichtenštejnský palác v Roßau na planet-vienna. com (de)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070918215334/http://www. burgen-austria. com/Palais. asp. Artikel=Liechtenstein%20Gartenpalais]Lichtenštenský palác na burgen-austria. com (de)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070927204414/http://www. burgen-austria. com/Palais. asp. Artikel=Liechtenstein%20Neues%20Sommerpalais]Nový letní palác na burgen-austria. com (de)[/url].

Kategorie:Lichtenštejnové Kategorie:Paláce ve Vídni Kategorie:Muzea ve Vídni Kategorie:Barokní stavby v Rakousku Kategorie:Alsergrund