Lise Meitnerová

Lise Meitner (7. listopadu 1878 Vídeň - 27. října 1968 Cambridge) byla významná rakouská fyzička působící v oboru jaderné fyziky a radioaktivity. Podílela se na objevu protaktinia a na její počest byl pojmenován prvek s protonovým číslem 109, meitnerium.

Život

Narodila se v židovské rodině jako třetí z osmi dětí. Příjmení Meitner je odvozeno od obce Majetín v Olomouckém kraji, z které pocházeli předci Elise z otcovy strany. +more Své původní jméno Elise si již v mládí zkrátila na Lise. Rodina patřila k vyššímu měšťanskému stavu, její otec Dr. Philipp Meitner byl advokátem. Rodiče vychovávali malou Lisu jako protestantku, což nebylo v tehdejší době nic výjimečného. Sama Lise pak v roce 1908 opustila židovskou obec a nechala se v roce 1908 pokřtít jako protestantka. Již od mala se zajímala o přírodní děje a toto nadšení v ní vzbudilo touhu studovat. Tehdejší společnost byla ale ke studiu žen uzavřena. Díky podpoře svých liberálních rodičů složila formu externí maturitní zkoušky, což jí dalo možnost studovat na univerzitě. Roku 1901 započala studium fyziky na univerzitě ve Vídni; k jejím profesorům patřil i Ludwig Boltzmann. Po obhajobě doktorátu (Lise byla teprve druhou ženou, která na Vídeňské univerzitě získala doktorský titul v oboru fyzika) se roku 1907 přestěhovala do Berlína; zde spolupracovala s Maxem Planckem a chemikem Otto Hahnem v Chemickém ústavu císaře Viléma, každý z nich zde byl později vedoucím jednoho z oddělení. Při své spolupráci v oblasti radioaktivity se vzájemně doplňovali znalostmi fyziky a chemie. Již od počátku spolupráce publikovali několik prací. Zabývali se Aktiniem C, zářením beta, Thoriem D aj. Do vzájemné spolupráce zasáhla první světová válka. Lisa nastoupila v červenci 1915 dobrovolně jako sestra obsluhující rentgen. Jedním z míst, kde působila, byla i nemocnice Červeného kříže v Praze, Karlíně. Do Berlína se vrátila v roce 1916, aby zde pokračovala spolu s Otto Hahnem ve výzkumu. Roku 1918 pak společně objevili dlouho hledaný chemický prvek protaktinium. S Otto Hahnem úzce spolupracovala až do roku 1920.

Roku 1923 objevila neradioaktivní zářivý přechod známý jako Augerův jev; jev byl nazván podle francouzského fyzika Pierra Augera, který jej nezávisle na nich objevil o dva roky později.

Rok 1933, kdy se A. Hitler stal říšským kancléřem, přinesl Lise potíže kvůli jejímu židovskému původu. +more Zůstala sice v Ústavu císaře Viléma, ale nesměla zde přednášet. I přes tuto politickou nestabilitu navázala opět na úspěšnou spolupráci s O. Hahnem, k nimž se v roce 1935 připojil i chemik Fritz Strassmann. Nový tým pracoval na štěpení jader. Situace se však vyostřila a po obsazení Rakouska nacistickým Německem roku 1938 se náhle stala občankou Německa a dostala se tak do potenciálního přímého ohrožení. S pomocí fyzika Dirka Costeryhose se jí podařilo utéct z Německa přes Nizozemsko do švédského Stockholmu, kde ještě na podzim roku 1938 nastoupila do Nobelova ústavu. Ústav jí sice nabídl místo, ale ke své práci měla daleko horší podmínky než v Berlíně. S O. Hanem ale udržovala čilou korespondenci a ještě v listopadu téhož roku se tajně setkala v Kodani s Hahnem; naplánovali sérii dalších experimentů, které pak prokázaly jev radioaktivního štěpení.

V roce 1944 obdržel Hahn za objev štěpení uranu Nobelovu cenu za chemii, avšak komise pro udělení Nobelovy ceny neocenila podíl Lisy Meitnerové. Svůj podíl hrála jednak politická situace v Evropě a její exil, ale také sám Hahn, který sice podíl Lisy jako teoretické fyzičky zcela nezpochybňoval, nicméně ani plně neuznal. +more Takovéto připisování objevů vědkyní jejich mužským kolegům se nazývá Matildin efekt.

Její přínos v rámci výzkumu jaderného štěpení byl ale veřejnosti znám a snad možná právě proto si jí veřejnost také mylně spojovala i s vývojem atomové bomby. Lise musela vysvětlovat, že se na vývoji atomové bomby nepodílela a jednoznačně bojovala pouze za mírové využití jaderné energie. +more Vše eskalovalo zejména při její návštěvě USA, kam v lednu 1946 odjela přednášet, a kde se stala středem pozornosti. To bylo pro uzavřenou Lisu velmi nepříjemné. Přestože měla možnost v USA zůstat a nadále pracovat, vrací se v červenci 1946 zpět do Evropy.  .

Lise byla po celou dobu války i po jejím skončení zklamána chladným  postojem svých kolegů a v podstatě i všech Němců vůči nacismu a to byl také důvod, proč odmítla návrat do Německa spojený s pracovní nabídkou vedení fyzikálního oddělení v Mohuči. Záhy na to se její situace ve Švédsku značně zlepšila, když na Královské technické vysoké škole získává zasloužené prostory, přístroje i asistenty, tak potřebné pro její práci. +more Ani přes toto polepšení situace se se Švédskem příliš nesžila, a to ani po získání občanství v roce 1948.

Kolem roku 1952 postupně ustala s experimentální prací a začala se věnovat mnoha přednáškám a diskusím. Svými názory přispívala i k prolamování přežívajících předsudků. 

V Berlíně byl roku 1959 založen v současné době renomovaný Hahn-Meitner-Institut, pojmenovaný po Hahnovi a Meitnerové zabývající se bádáním v oblasti struktury matérie, sluneční energie ap. Při jeho otevření byla Lise přítomna.

Její práce byla významně oceněna až v roce 1966, kdy byla spolu s Otto Hahnem a Fritzem Strassmannem, tedy v původním týmovém složení, oceněna cenou Enrica Fermiho zvanou Enrico Fermi Prize. Bylo to poprvé, co tuto cenu dostali vědci mimo Spojené státy americké. +more Lise pak byla první ženou, která tuto cenu obdržela. Vzhledem k jejímu podlomenému zdraví a úctyhodnému věku si však cenu nemohla převzít přímo ve Vídni.

Zemřela 27. října 1968 v Cambridgi, kam se v roce 1960 přestěhovala za svým synovcem.

Na její počest byl v roce 1992 pojmenován prvek s atomovým číslem 109 (transuran) meitnerium, zkratka Mt.

Pocty a ocenění (chronologicky)

Publikace

Kernerová, Charlotte, Lise Meitnerová - životní příběh atomové fyzičky, Academia - edice žena a věda sv. 5, Praha, 2009 * Grygar, Filip, Lise Meitnerová v kontextu rozvoje nukleárního výzkumu a vzestupu i pádu nacistického Německa. +more In: Čs. čas. fyz. 69, č. 3, s. 203-210. PDF viz https://nielsbohr. webnode. cz/niels-bohr/ * Grygar, Filip, Zneuznané role Lise Meitnerové na cestě k objevu jaderného štěpení. In: Čs. čas. fyz. 69, 5, s. 334-340. PDF viz https://nielsbohr. webnode. cz/niels-bohr/ * Grygar, Filip, Lise Meitnerová a Otto Frisch: Interpretace a ověření procesu jaderného štěpení. In: Čs. čas. fyz. 69, 6, s. 441-446. PDF viz https://nielsbohr. webnode. cz/niels-bohr/.

Reference

Externí odkazy

[url=https://plus. rozhlas. +morecz/lise-meitnerova-klicova-osobnost-jaderneho-vyzkumu-7633074]Klíčová osobnost jaderného výzkumu[/url] Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobný životopis, zamyšlení nad jejím odkazem, ukázky z dopisů.

Kategorie:Rakouští fyzici Kategorie:Švédští fyzici Kategorie:Židovští fyzici Kategorie:Jaderní fyzici Kategorie:Fyzici 20. +more století Kategorie:Židovští vědci Kategorie:Objevitelé chemických prvků Kategorie:Rakouští Židé Kategorie:Protestantští konvertité Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Držitelé Medaile Maxe Plancka Kategorie:Členové Královské švédské akademie věd Kategorie:Členové Národní akademie věd USA Kategorie:Narození 1878 Kategorie:Narození 7. listopadu Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 1968 Kategorie:Úmrtí 27. října Kategorie:Úmrtí v Cambridgi Kategorie:Ženy Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Svobodné univerzity Berlín Kategorie:Vyučující na Humboldtově univerzitě.