Louis Victor de Rochechouart de Mortemart

Životopis

Vévoda de Vivonne Pocházel ze starého šlechtického rodu Rochechouartů, narodil se v pařížském paláci Hôtel de Rochechouart jako jediný syn pařížského guvernéra Gabriela de Rochechouart, 1. +more vévody de Mortemart (1600-1675). Jako dítě vyrůstal Louis Victor u dvora Ludvíka XIV. , byl jeho společníkem a pážetem. V roce 1653 vstoupil jako dobrovolník do armády a již o rok později mu bylo svěřeno velení oddílu jezdectva. Pod velením maršála Turenna bojoval ve Flandrech, kde se vyznamenal statečností. V hodnosti plukovníka (mestre de camp) později bojoval v Itálii. V roce 1664 byl povýšen do hodnosti maréchal de camp (generálmajor), zároveň se stal kapitánem u námořnictva a velitelem lodi La Reine. Pod velením vévody Beauforta se zúčastnil invaze do Alžírska a bojů proti pirátům ve Středomoří. Poté znovu velel pozemním jednotkám a zúčastnil se devoluční války, ve Flandrech znovu vynikl odvahou.

V roce 1668 získal titul vévody de Vivonne s právem paira (již od dětství užíval čestný titul hraběte a později markýze de Vivonne), jako otcův dědic zároveň užíval titul knížete de Tonnay-Charente. Vlivem své sestry markýzy de Montespan získal v roce 1669 hodnost generála královských galér (Général des galères de France), tedy vrchního velitele francouzského námořnictva. +more Byl vyslán do Středomoří a po smrti vévody Beauforta převzal vrchní velení v závěrečné fázi krétské války ve snazi pomoci Benátské republice v boji proti Turkům. V bojích byl zraněn a po skončení války operoval u břehů Provence, kde chránil jižní pobřeží Francie proti útokům berberských pirátů. Za války s Nizozemím znovu sloužil v pozemním vojsku, zúčastnil se přechodu přes Rýn a úspěšného obléhání Maastrichtu, opět byl zraněn. V roce 1674 byl jmenován guvernérem v Champagne.

Místokrál na Sicílii

Brestu Po otci zdědil v roce 1675 titul vévody z Mortemartu a téhož roku dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti maršála Francie (30. +more srpna 1675). Ludvíkem XIV. byl vyslán na Sicílii, kde vypuklo povstání proti španělské nadvládě. Vivonne ze severní Afriky dodal zásoby pro povstalce a usadil se v Messině s titulem sicilského místokrále. Ze Sicílie vedl námořní boje proti spojenému španělsko-nizozemskému loďstvu, sám se jich ale již osobně nezúčastnil a přenechával volnou ruku svým podřízeným (admirál Duquesne); v těchto bojích mimo jiné padl nizozemský národní hrdina admirál Michiel de Ruyter. Vivonnovi se ale nepodařilo opanovat celou Sicílii a v Palermu nadále úřadoval vyhnaný španělský místokrál markýz de Villafranca. V Messině vydržoval nákladný dvůr s bohatým společenským životem. Francouzští vojáci na Sicílii se chovali jako dobyvatelé a ztratili podporu místního obyvatelstva, které se nakonec obrátilo proti nim. Násilí na Italech a naopak vraždy francouzských důstojníků byly na denním pořádku a Vivonne tomu jen přihlížel. Povzbuzen úspěchy svých podřízených (na které zároveň žárlil) svedl v červnu 1676 vítěznou námořní bitvu u Palerma, která potvrdila francouzskou nadvládu ve Středomoří. V dlouhodobém kontextu to ale nemělo zásadní význam, protože Ludvík XIV. nakonec ztratil zájem o opanování Sicílie a k 1. lednu 1678 Vivonna z funkce místokrále odvolal. V dubnu 1678 se Vivonne vylodil s 8 000 vojáky v Toulonu. Po návratu do Francie se ještě krátce připojil k armádě ve Flandrech pod velením králova bratra Filipa Orléanského, Nijmegenským mírem však nedlouho poté celoevropský válečný konflikt skončil a Vivonne na další kariéru v armádě a námořnictvu rezignoval.

I když v této době již neměla u dvora vliv jeho sestra markýza de Montespan, Vivonne si udržel vysoké postavení a s titulem Premier gentilhomme de la Chambre du Roi (první královský komorník) zůstal v okruhu osob blízkých králi. Ten obdivoval jeho duchaplnost a inteligenci a často vyprávěl historky čerpající z Vivonnovy nadváhy (která byla rodinnou genetickou zátěží), Vivonne si naopak mohl ke králi dovolit poznámky jako málokdo jiný. +more Proslul mimo jiné jako mecenáš umělců, finančně podporoval významné spisovatele té doby a některé z nich také osobně představil u dvora (Molière, Jean de la Fontaine, Nicolas Boileau). Vivonne byl pyšný na své schopnosti, v mládí proslul odvahou a nelze mu upřít i vojevůdcovský talent, celoživotně ale trpěl tím, že u veřejnosti byla jeho kariéra v armádě a námořnictva vnímána jako protekce mladší sestry a dlouholeté královy milenky.

Zemřel 15. září 1688 ve věku 52 let. +more Jeho srdce bylo uloženo v chaillotském klášteře, tělo bylo pohřbeno v rodové hrobce v Poitiers.

Rodina a potomstvo

Erb vévody de Vivonne s insigniemi maršála Francie V roce 1655 se oženil s Antoinette Louise de Mesmes (1641-1709) z vlivné pařížské parlamentní rodiny, v sedmdesátých letech 17. +more století údajně zapojená do slavné travičské aféry. Z jejich manželství pocházelo šest dětí, jediný syn Louis zemřel ještě před otcem. Dědicem rodových titulů se stal vnuk Louis II. de Rochechouart-Mortemart (1681-1746), který v armádě dosáhl hodnosti generálporučíka.

* 1. Gabrielle (1658-1733), abatyše v Beaumont-les-Tours * 2. +more Charlotte (1660-1729), ∞ 1677 Henri de Lorraine, vévoda d'Elbeuf (1661-1748), generálporučík, guvernér v Pikardii * 3. Louis de Rochechouart de Mortemart, 3. vévoda de Mortemart (1663-1688), námořní důstojník, ∞ 1679 Marie Anne Colbert (1665-1750), dcera prvního ministra Jeana-Baptista Colberta (1619-1683), při příležitosti sňatku konaného ve Versailles obdržela od Ludvíka XIV. věno ve výši jednoho miliónu livrů * 4. Marie Élisabeth (1663-1718), dvorní dáma vévodkyně orléanské, ∞ 1693 Joseph François de La Croix, markýz de Castries (1663-1728), guvernér a senešal v Montpellieru * 5. Louise Françoise (1664-1742), abatyše ve Fontevrault * 6. Gabrielle Victoire (1671-1740), ∞ 1702 Alphonse de Créquy, vévoda de Lesdiguières (1626-1711).

Jako skutečná historická postava se maršál de Vivonne objevil ve fiktivním ději předposledního filmu série o Angelice (Nezkrotná Angelika, 1967). Postavu Vivonna ve funkci generála královských galér hrál německý herec Christian Rode.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Dictionnaire historique et biographique des généraux français, díl 9. ; Paříž, 1823; s. +more 10-15 [url=https://books. google. cz/books. id=UH5TXjv6lYcC&printsec=frontcover&hl=fr&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false]dostupné online[/url] * KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652-1718; Praha, 2020; 479 s. ISBN 978-80-7497-303-1 * KOVAŘÍK, Jiří: Války na moři. Bitvy a osudy válečníků V. 1652-1712; Praha, 2019; 494 s. ISBN 978-80-7497-291-1.

Externí odkazy

[url=http://racineshistoire. free. +morefr/LGN/PDF/Rochechouart-Mortemart. pdf]Rodokmen rodu de Rochechouart de Mortemart[/url] * [url=https://dukesandprinces. org/2021/02/14/dukes-of-mortemart-the-rochechouarts/]Dějiny rodu de Rochechouart de Mortemart[/url].

Kategorie:Rochechouartové Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Francouzští maršálové Kategorie:Francouzští admirálové Kategorie:Mecenáši Kategorie:Francouzské osobnosti 17. +more století Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Narození v roce 1636 Kategorie:Narození 25. srpna Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v roce 1688 Kategorie:Úmrtí 15. září Kategorie:Muži.