Lubliniec
Author
Albert FloresLubliniec (dříve polsky též Lubin nebo Lublin, v letech 1941-1945 Lobau, občas počeštěně Lublinec) je město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství, sídlo okresu Lubliniec. Leží na severovýchodním okraji historického území Horního Slezska na řece Lublinici, pravém přítoku Malé Pěny. Z geomorfologického hlediska se rozkládá na Opolské planině, která je součástí Slezské nížiny. Z celkové rozlohy 89,36 km² zhruba 70 % - celou jižní část katastru směrem k Tarnovským Horám - pokrývají lesy, viz Lubliniecké lesy. Ke konci roku 2019 město mělo 23 757 obyvatel.
Dějiny
Lubliniec byl založen během velké kolonizace na sklonku 13. století. +more Jako datum, kdy obdržel městská práva po magdeburském vzoru, se uvádí rok 1300. Patřil Opolskému knížectví, tudíž do roku 1742 byl součástí Zemí Koruny české a Habsburské monarchii. Následně po první slezské válce připadl Prusku a stal se okresním městem provincie Slezsko nejdříve ve vratislavském departamentu a pak od roku 1815 v rámci vládního obvodu Opolí.
V hornoslezském plebiscitu v roce 1921 se 88 % hlasujících v Lublinci a 53,1 % v celém lublineckém okrese vyslovilo pro setrvání v Německu. Přesto byla tato oblast rozhodnutím velmocí připojena k Polsku a stala se součástí autonomního slezského vojvodství. +more V meziválečném období byl Lubliniec označován za centrum tzv. Bílého Slezska. Tehdejší polský díl této historické země byl totiž dobovou propagandou rozdělen na tři kusy: Lublinecku se říkalo Bílé Slezsko, Černé Slezsko zahrnovalo silně industrializovanou katovickou černouhelnou pánev, kdežto pojem Zelené Slezsko zastřešoval Pštinsko a východní Těšínsko.
Po roce 1945 byl nově socialistickému Polsku přiřčen i zbytek dosud německého Horního Slezska. Německé obyvatelstvo bylo z Lublince odsunuto nebo přinuceno k asimilaci. +more V důsledku správní reformy za vlády Edwarda Gierka, která zavedla 49 malých vojvodství místo poválečných sedmnácti, byl Lubliniec v letech 1975-1998 součástí Čenstochovského vojvodství. Při sčítání lidu 2011 se 27,4 % obyvatel lublineckého okresu hlásilo ke slezské národnosti, ale většina z nich se také přihlásila k polské národnosti, takže 85,0 % obyvatel okresu se přihlásilo k polské národnosti (v Polsku můžete uvést dvě národnosti).
Současnost a pamětihodnosti
V roce 1894 byl v Lublinci zřízen ústav pro duševně nemocné, který nyní působí jako Krajská neuropsychiatrická nemocnice Emila Cyrana (Wojewódzki Szpital Neuropsychiatryczny imienia Emila Cyrana) zaměřená kromě mentálních poruch také na neurologická onemocnění a léčbu závislosti. Léčebna zaujímá rozsáhlý areál v jižní části města. +more Do 70. let 20. století byl jeho součástí i klasicistní lublinecký zámek, ve kterém se aktuálně po důsledné rekonstrukci dokončené roku 2010 nachází hotel.
K dalším pamětihodnostem města patří dobře dochovaná zástavba historického jádra převážně z 19. století, farní kostel svatého Mikuláše z roku 1579, dřevěný kostelík svaté Anny z roku 1653, klášter misionářů oblátů založený ve 20. +more letech 20. století s kostelem sv. Stanislava Kostky či budova bývalého sirotčince z roku 1848.
Z Lublince pocházeli prarodiče Edith Stein. Je zde po ní pojmenována ulice, škola a kostel, na hlavním náměstí se nachází její pomník, na domě, ve kterém bydleli prarodiče, pamětní cedule a jakožto Svatá Terezie Benedikta od Kříže byla vyhlášena patronkou města.
V Lublinci je dislokována Speciální vojenská jednotka Commandos (Jednostka Wojskowa Komandosów) Polské armády. Její základna tvoří velký vojenský areál na jižním okraji města.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.lubliniec.pl/]Oficiální webové stránky města[/url] *
Kategorie:Města ve Slezském vojvodství Kategorie:Slezská města Kategorie:Okres Lubliniec Kategorie:Okresní města v Polsku Kategorie:Sídla ve Woźnicko-wieluńské vysočině