Luce Irigarayová

Technology

12 hours ago

Author

Luce Irigarayová je belgická filozofka a psychoanalytička, která se zabývá feministickou teorií a genderovou filozofií. Narodila se v roce 1930 v Belgii a původně vystudovala lingvistiku. Později studovala psychoanalýzu a stal se jejím hlavním zájmem. Irigarayová se zabývá problematikou genderové identity a patriarchálního systému. Ve svých dílech kritizuje tradicionalistické názory na sexualitu a genderové role. Navrhuje nové formy porozumění mezi muži a ženami, které podporují individuální projev a vzájemnou rovnost. Mezi její nejznámější práce patří "Speculum of the Other Woman" z roku 1974 a "This Sex Which Is Not One" z roku 1977. Tyto knihy se staly inspirací pro mnoho feministických teoretiček a rovněž ovlivnily feministickou filozofii a literaturu. Irigarayová je také aktivní veřejná intelektuálka a účastní se mezinárodních debat o feminismu a genderu. Je jejím cílem ukázat, že ženy mají svůj vlastní hlas a přispět k novým formám myšlení a porozumění. Její práce je překládána do různých jazyků a její vliv na feministickou teorii je dodnes velmi významný. Luce Irigarayová představuje jednu z klíčových postav současného feministického myšlení a boje za rovnost pohlaví.

Luce Irigarayová (* 3. května 1932) je belgická feministka, poststrukturalistická filozofka a psychoanalytička lacanovsko-feministické orientace. Narodila se v Belgii, ale převážnou část svého života prožila ve Francii.

Ovlivnilo ji především učení Jacquese Lacana, s nímž se však brzy dostala do sporu - když publikovala roku 1974 svou doktorskou práci Speculum de L'autre femme, byla ihned vyloučena z Lacanovy organizace École Freudienne. Je považována za klíčovou postavu feministické psychoanalýzy (spolu s Julií Kristevou a Hélène Cixous, které vycházejí stejně jako ona z lacanismu, a Nancy Chodorowovou, která vyšla z freudismu).

Irigarayová tvrdí, že žena se nachází "mimo ekonomii Oidipova komplexu", tedy "mimo Symbolické" (Lacanův pojem), a jako taková nemá v patriarchálním světě žádnou vlastní podstatu a je definovatelná pouze jako "to, co je vylučováno".

Irigarayová rovněž podrobila kritice diskurz západní filozofie, který podle ní jen předstírá, že je schopen doložit svá tvrzení, a v tomto předstírání spočívá jeho podstata.