Poststrukturalismus
Author
Albert FloresPoststrukturalismus je filozofický směr, který se vyvinul ve druhé polovině 20. století a ovlivnil mnoho oblastí společenských věd, umění a literatury. Tento směr se zaměřuje na kritiku a dekonstrukci tradičního strukturalismu a zdůrazňuje nestabilitu, multipleitu a kontingenci ve všech aspektech lidského života. Poststrukturalismus odmítá myšlenku, že existují pevné a nezměnitelné struktury, které určují lidské chování a myšlení. Namísto toho tvrdí, že identita, moci a vědění jsou závislé na jazyku a diskurzu, a že tyto koncepty jsou neustále proměnlivé a ovlivňované historickými a politickými kontexty. Filozofové jako Michel Foucault, Jacques Derrida a Jean-François Lyotard jsou považováni za přední poststrukturalisty. Foucault se zaměřuje na vztah mezi mocí a věděním a kritizuje instituce a pravidla, která ovládají společnost. Derrida se snaží dekonstruovat zavedené významy a zdůrazňuje nedostatek základního významu ve všech textech. Lyotard se zabývá rozpadem velkých meta-narárativů a zdůrazňuje fragmentaci a rozmanitost moderní společnosti. Poststrukturalismus měl značný vliv na další oblasti, jako je feministická teorie, literární studia a kulturní studia. Filozofické koncepty poststrukturalismu se staly klíčovými pro porozumění rozmanitosti a komplexnosti lidského světa.
Poststrukturalismus je myšlenkový směr, jehož jádrem je kritika a transformace klasického strukturalismu (za jehož klíčové osobnosti můžeme považovat Émila Durkheima, Ferdinanda de Saussura, Claude Lévi-Strausse a Rolanda Barthese).
Klasický strukturalismus se rozvíjel především ve Francii, a tím pádem má i poststrukturalismus vazby k francouzskému kulturnímu okruhu, byť se ho chopili i autoři z anglosaské oblasti, především z okruhu feminismu a kulturálních studií.
Poststrukturalismus je pojem popisný, většina z autorů, kteří jsou jím označeni, se k němu nehlásí (někteří proti němu i protestují) a neexistuje tedy žádná souvislá a autorizovaná verze poststrukturalismu. Ta je nemožná i kvůli tomu, že stejně jako starý strukturalismus, i poststrukturalismus není vázán na jeden obor a předmět zájmu, ale prochází napříč obory (byť je navázán především na filozofii, sémiotiku, kulturální studia a gender studies). +more Spojujícím prvkem u většiny poststrukturalistů je však důraz na jazyk a antiesencialismus - ať už ve vztahu k významu, realitě, identitě či pravdě.
Představitelé
Michel Foucault * Jacques Derrida * Julia Kristeva * Jean Baudrillard * Jacques Lacan * Luce Irigarayová * Donna Harawayová * Judith Butlerová * Gilles Deleuze * Edward Said * Richard Rorty * Ernesto Laclau * Chantal Mouffeová * Michel de Certeau * Hélène Cixous * Jean-François Lyotard * Gianni Vattimo
Vlivné koncepty a pojmy
différance (Derridův pojem) * diskurz (zejm. Foucault) * dekonstrukce (zejm. +more Derrida) * archeologie (Foucault) * epistémé (Foucault) * écriture feminine (Irigarayová) * intertextualita (zejm. Kristeva) * archi-écriture (Derrida) * power/knowledge (Foucault) * panoptikon (Foucault) * kapilární moc (Foucault) * performativita (Austin, Butlerová) * rizoma (či rhizom) (Deleuze) * logocentrismus (Derrida) * hyperrealita (Baudrillard) * simulakrum (Baudrillard) * kyborg (Haraway).
Související články
Sociální konstruktivismus * Relativismus * Gender * Identita * Subjekt * Strukturalismus * Postmodernismus * Feminismus
Externí odkazy
Literatura
BARKER, Chris: Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006.