Epistémé

Personifikace Epistémé v Celsově knihovně, Turecko Epistémé (řec. έπιστήμη) je starořecký výraz označující pravé poznání a vědění.

V klasické řecké filosofii počínaje Parmenidem stojí epistémé v protikladu k pojmu doxa (δόξα mínění). Pro Platóna je epistémé pravé a spolehlivé vědění, jehož předmětem je bytí, které je stálé a nepomíjivé (svět idejí). +more Prostředkem k pravému vědění je rozum, zatímco smysly jsou prostředkem poznání světa pomíjivého doxa. Svět doxa je svět mínění; týká se skutečných věcí, ale pravdivost těchto věcí je ve světě jiném (epistémé).

Francouzský myslitel Michel Foucault užívá pojmu épistémè k označení typu myšlení a poznávání, myšlenkového diskurzu, který charakterizuje určitou dějinnou epochu (epoché). Epistémé je jakési "myšlenkové nevědomí" dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího myšlení. +more Epistémé znamená určitý rastrovací princip, který umožňuje řád věcí, s nimiž jsme ve styku. Epistéme jako určitý výkladový kulturní kód tak tvoří apriorní strukturu, která funguje jako lidskému poznání vzdálený regulativní princip. Foucault v knize "Archeologie vědění" rozlišuje tři hlavní epistémé: renesance, osvícenství a romantismus.

Odkazy

Reference

Související články

Epistemologie * M. Foucault

Literatura

M. Foucault, Archeologie vědění. +more Hermann a synové, Praha 2002. * M. Foucault, Myšlení vnějšku. Hermann a synové, Praha 1996. (2. vydání tamtéž, 2003. ) * Kolektiv autorů. Epagógé a epistémé. Rezek, 2004. 160 S.

Kategorie:Filozofie