Cesko.wiki Rozum
Author
Albert FloresRozum je schopnost lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti, pracovat s abstraktními pojmy a činit závěry z předpokladů. V běžném užití má však slovo rozum a od něj odvozené přídavné jméno rozumný širší význam (např. „měj rozum“, „rozumná cena“, „rozumné chování“). Etymologicky je slovo rozum postverbale slovesa rozuměti, a to již v praslovanštině. Znamenalo patrně chápavost, schopnost porozumět.
Rozum ve filosofii
Rozum je jeden z nejdůležitějších filosofických termínů a jeho chápání i hodnocení se u jednotlivých myslitelů a škol liší.
Rozlišení pojmů
Platón rozlišil dvojí roli rozumu a zavedl pro ně řecká označení noésis jako „nahlížení věčných podstat“ a dianoia jako rozmysl či rozvažování v praktických otázkách. Dvojice noésis - dianoia se pak v latinské tradici vyskytuje jako ratio a intellectus a u Immanuela Kanta jako Vernunft (rozum) a Verstand (praktický rozum, rozvažovací schopnost). +more V češtině se v podobném smyslu někdy rozlišují přídavná jména rozumový a rozumný.
Platón
Pro Platóna a celou platónskou tradici je rozum nejvyšší schopností duše, která jediná má přístup k tomu, co je neměnné a věčné. Významným příkladem činnosti rozumu je matematika a geometrie. +more Zatímco rozum je tak obrácen k tomu, co se nemění a nepomíjí, rozvažovací schopnost řídí jako „vozataj“ dva koně vášní, dobré a zlé. Tento obraz rozumu jako „krotitele“ přirozených sklonů a vášní pak hrál ve filosofické tradici velmi důležitou roli.
Evropská tradice
Antickou tradici převzalo evropské myšlení prostřednictvím křesťanské scholastiky a jejích pojmů ratio a intellectus. Zatímco ratio se především zabývá věčnými věcmi, intellectus rozvažuje na základě poznání i zkušenosti. +more Důraz na rozumové - a tedy spolehlivé - poznání stojí u kořene evropské vědy a její snahy o matematizaci skutečnosti. Myšlenka Božího nebo také světového rozumu, pevného a dokonalého řádu, který má člověk poznávat, je základem novověkého racionalismu, kdežto spíše praktická orientace britského myšlení stavěla do popředí zkušenost. Rozum se pak projevuje spíše jako intelekt, schopnost zobecňování a zacházení s pojmy na základě smyslových zkušeností (empirismus).
Immanuel Kant obnovil dvojí pojetí rozumu jako apriorního (Vernunft) a empirického či aposteriorního (Verstand), který pracuje se smyslovými zkušenostmi. Vlastní rozum však ještě rozdělil na „čistý“ (teoretický) a „praktický“ zejména proto, aby obhájil nezávislost „říše svobody“ či „říše účelů“ lidského jednání a etiky na přírodě jako „říši nutnosti“, ovládané přírodními zákony. +more Hegel sice uznává Kantovo rozlišení, nespokojuje se však s pojetím rozumu jen jako lidské schopnosti a vrací se ke starší představě „světového“ či absolutního rozumu, který nezávisí na jednotlivém člověku. Tento rozum ovšem u Hegela není nadčasový, nýbrž teprve vzniká a probouzí se v dějství světa a ducha. Právě tuto představu absolutního rozumu zpochybnil už Friedrich Nietzsche, zejména jí však silně otřásly války a zločiny 20. století, takže moderní filosofové hledají skromnější formy rozumu, jako je komunikativní rozum diskuse u J. Habermase a dalších.
V katolické teologii
Pojetí rozumu v oficiální římskokatolické teologii je založeno na vztahu k víře a vůli člověka. Víra vyžaduje, aby člověk rozumem i vůlí pochopil a přijal zjevení, které Bůh uskutečnil svými činy (skutky) a slovy. +more Bůh hovoří k člověku skrze viditelné stvoření (smyslově vnímatelné). Hmotný vesmír se představuje rozumu člověka, aby v něm četl stopy svého Stvořitele. Víra stojí nad rozumem, ale nikdy nemůže být opravdový rozpor mezi vírou a rozumem, neboť Bůh, který zjevuje tajemství a sděluje víru, vložil také do lidského ducha světlo rozumu a tento Bůh nemůže ani popřít sám sebe a ani pravda nemůže odporovat pravdě. Tuto teorii nově obhajuje a popisuje encyklika Fides et ratio.
Odkazy
Reference
Související články
Duše * Inteligence * Mysl * Poznání * Racionalismus *Racionalita *Zdravý rozum *Intuice *iluze
Literatura
P. Aubenque, Rozumnost podle Aristotela. +more Praha: OIKOYMENH, 2003 - 268 s. * J. W. Burrow, Krize rozumu : evropské myšlení 1848-1914. Brno: CDK 2004 - 295 s. * R. Descartes, Rozprava o metodě. Poznámky a doslov Jan Patočka. Praha: Svoboda, 1992 - 67 s. * R. Descartes, Regulae ad directionem ingenii (Pravidla pro vedení rozumu). Praha: OIKOYMENH, 2000 - 314 s. ; 21 cm * E. Gellner, Rozum a kultura: historická úloha racionality a racionalismu. Brno: CDK, 1999 - 188 s. * M. Heidegger, Fenomenologická interpretace Kantovy Kritiky čistého rozumu. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 343 s. * D. Hume, Zkoumání o lidském rozumu. Praha: Svoboda, 1996 - 235 s. * I. Kant, Kritika čistého rozumu. Praha: OIKOYMENH, 2001 - 567 s. * I. Kant, Kritika praktického rozumu. Praha: Svoboda, 1996 - 306 s. * J. Locke, Esej o lidském rozumu. Praha: Svoboda, 1984 - 407 s.
Externí odkazy
T. Machula, [url=https://www.youtube.com/watch?v=F8eP567pDMo]Teoretický a praktický rozum[/url]. Video z projektu [url=http://www.fizami.cz]Filosofie (asi) za minutu[/url].
* * [url=http://plato. stanford. +moreedu/entries/kant-reason/]Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Kant’s account of reason[/url] * [url=http://plato. stanford. edu/entries/practical-reason-med/]Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Medieval theories of practical reason[/url].