Racionalismus

Vila v racionalistickém stylu Racionalismus (z lat. rationalis, rozumový) znamená ve filosofii směr, který stojí v protikladu k empirismu a učí, že jediným zdrojem spolehlivých poznatků a kritériem pravdy je rozum, abstraktní myšlení. V sociologii a dalších společenských vědách může racionalismus znamenat přesvědčení, že lidé se rozhodují a jednají čistě účelově a v tomto smyslu racionálně, v principu jako hráči v teorii her.

Filosofie

Otcem racionalismu je René Descartes. K velkým postavám novověkého racionalismu patří také Baruch Spinoza, Christian Wolff nebo Immanuel Kant, který povznesl celý dosavadní racionalismus na vyšší stupeň. +more Představitelé racionalismu absolutizují racionální stupeň poznání a snižují význam smyslových údajů. Za základní metodu poznání považují dedukcí, která požaduje, aby se v poznání pravdy postupovalo od obecného ke zvláštnímu, od abstraktního ke konkrétnímu.

Racionalismus je označení pro filosofické směry a školy, které zdůrazňují význam rozumu (argumentace, logiky atd. ) pro lidské poznání i jednání. +more Jeho protikladem je nejčastěji empirismus, který za hlavní nebo dokonce jediný zdroj poznání pokládá smyslovou zkušenost. Tento protiklad se objevuje už ve starověku, i když pojem racionalismus vznikl až v 16. století. S rozpadem středověkých autorit se totiž filosofie i věda cítí ohrožena skepticismem a hledá nepochybné, to jest rozumové opory. To se netýká jen spolehlivosti poznání, ale také zdůvodnění morálky a práva (přirozené právo). Racionalismus se mimo jiné projevuje i v oblibě deduktivní metody na rozdíl od metody induktivní, charakteristické pro empirismus.

V souvislosti s německou reformací se počátkem 17. století objevuje polemické označení „racionalisté“ pro teology ovlivněné scholastikou, kteří svoji křesťanskou víru chtěli rozumově zdůvodňovat, místo aby ji opírali výhradně o Boží zjevení a Písmo. +more Osvícenští a deističtí myslitelé se ale od poloviny 18. století k tomuto původně polemickému označení sami přihlásili a naopak kritizovali „supranaturalismus“ svých odpůrců. V důsledku toho se z teologického uvažování ztrácely všechny historické události a obsah náboženství se redukoval na přirozenou či racionální morálku.

Tento stav věcí komentují i filosofové. Kant má přitom blízko k racionalismu ve smyslu závaznosti „čistého praktického rozumu“ a na druhé straně odmítáním božího zjevení. +more Pro Hegela je však tento teologický racionalismus pravým opakem filosofie, protože „vyprazdňuje nebe a všechno stahuje do pozemské konečnosti“. Zvlášť ostře se proti teologickému racionalismu osvícenců staví Arthur Schopenhauer, který mu vytýká, že uvažuje racionálně jen do určité hranice, kde jeho kritičnost končí.

V průběhu 19. století se racionalismus stává heslem kritiků náboženství jakožto pověry, tedy těch, kdo věří v trvalý pokrok a nekonečné možnosti vědy a člověka. +more V ideologických a politických kontroverzích 20. století se řada německých myslitelů meziválečné doby vymezovala proti „neživotnému racionalismu“, který připisovali Francouzům, kdežto příznivci národního socialismu se často hlásili k jeho opaku - iracionalismu.

Důležitou etapu v dějinách racionalismu představuje kritický racionalismus K. R. +more Poppera, podstatně skromnější ve svých ambicích. Pozitivistický požadavek, že pouze rozhodnutelná a ověřitelná tvrzení mají smysl, je podle Poppera jednak neuskutečnitelný, ale také vnitřně sporný: sám se totiž nedá ověřit a opírá se pouze o jisté přesvědčení.

Teorie poznání

Racionalisté - v protikladu k empirismu - jsou přesvědčeni, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti. Platón rozlišil pouhé mínění (doxa) od pravého a jistého poznání (epistémé), které je možné jen jako poznání idejí. +more Tyto ideje jsou však určitým způsobem odvozeny ze struktury lidského myšlení, anebo existují nezávisle na něm. Pokud existují nezávisle na myšlení, může je lidský rozum pochopit v okamžiku, kdy dosáhne určité úrovně vyspělosti.

Výrazem racionalismu je také Descartesův výrok „Myslím, tedy jsem“ (Cogito ergo sum). Skeptik je tímto výrokem vybídnut k zamyšlení, zda už pouhý fakt jeho pochybování není evidentním potvrzením, že sám pochybující existuje.

Odkazy

Reference

Literatura

ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. +more Praha: SPN, 1990: . * * Ritter - Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Rationalismus. Sv. 8. , sl. 44-48.

Související články

Epistemologie * Empirismus

Externí odkazy

[url=http://plato.stanford.edu/archives/fall2004/entries/rationalism-empiricism]SEP, heslo Rationalism vs. Empiricism - en[/url]

Kategorie:Epistemologie Kategorie:Filozofické směry