Lucius Livius Andronicus
Author
Albert FloresLucius Livius Andronicus z Tarenta (kolem 278 př. n. l., Tarent - po r. 240 př. n. l.) byl římský dramatik řeckého původu.
Roku 272 př. n. l. byl Tarent dobyt Římany a L. Andronicus byl prodán do otroctví do Říma.
V dospělosti vyučoval děti M. Livia Salinatora, který jej propustil na svobodu. +more Po svém propuštění zůstal učitelem - vyučoval latinu a řečtinu. Protože byl v latině nedostatek psané literatury, přeložil Odysseu, a to saturnským veršem, který se používal v nejstarší římské poezii. Přestože byl jeho překlad značně nedokonalý, sloužil jako školní pomůcka až do Horatiova překladu a položil základ římskému básnictví.
Roku 240 př. n. l. hrál „Ludi Romani“ - hry v latině, které měly velký úspěch a Římané pak zařadili hry na řadu slavností.
Později přeložil a napsal řadu her, které se podobají hrám populárním v tehdejším Řecku. S těmito hrami se do latiny dostalo mnoho básnických způsobů (především trocheje a jamby).
Za druhé punské války (207 př. n. l.) složil, na rozkaz senátu, píseň „Iuno Regina“ - Královna Junona.
Za svého života byl velmi uznávaným autorem - na jeho počest byl básníkům a divadelním hercům vyhrazen Minervin chrám na Aventině. Zde se mohli scházet ke společným bohoslužbám a poradám. +more Tím básníci v Římě získali jakési úřední uznání.
Pozdějšími autory nebyl příliš uznáván a ve zlaté době byla jeho díla podrobena drtivé kritice. Jeho díla nebyla považována za dostatečně dobrá ani kompozičně ani jazykově (jeho jazyk byl příliš hrubý). +more Tato kritika byla zcela jistě pravdivá, ale kritici jako by zapomněli na dobu vzniku jeho děl a na jeho velký význam ohledně rozvoje latinské literatury a latiny vůbec.