Ludmila Mojžíšová

Technology

12 hours ago

Author

Ludmila Mojžíšová (25. října 1932 Užhorod - 3. ledna 1992 Praha) byla terapeutka, zabývající se rehabilitací a cvičením pro léčení neplodnosti.

Životopis

Narodila se v Užhorodě v Podkarpatské Rusi, která byla do roku 1938 součástí Československa. Jejím otcem byl kamnář Karel Havel, který sem odešel za prací a oženil se s Rusínkou. +more Před 2. světovou válkou odjela s rodiči a bratrem do Čech, kde se usadili v Opočně. Po válce Ludmila chodila do rodinné a později střední zdravotní školy. Jako zdravotní sestra nastoupila na transfúzní stanici v Pardubicích. Zde také sportovala v dívčí čtyřveslici místního klubu Arosa. Krátce poté odešla do Prahy. V roce 1955 začala pracovat jako zdravotní sestra ve Výzkumném ústavu tělovýchovném v Tyršově domě na Újezdě, kde setrvala po zbytek svého života. Z výzkumu po několika letech přestoupila do ordinace pro studenty, následně zde pracovala jen napůl a druhou polovinu na oddělení fyzioterapie. Také dvacet let byla asistentkou oddělení rehabilitace na katedře tělovýchovného lékařství a zdravotní tělesné výchovy Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Zabývala se odstraňováním funkčních poruch pohybového systému a vyvinula postupně vlastní metodu. Metoda spočívá v kombinaci vyrovnávacích cvičení, mobilizací žeber a uvolňování kostrče per rectum. +more Nejprve k ní chodili především sportovci, mezi kterými se vědělo o „zázračných” metodách Mojžíšové. Mezi nimi byl např. i dvojnásobný mistr republiky v běhu na 400 metrů, Josef Hegyes nebo diskař Imrich Bugár. Mojžíšová později jako zdravotník působila na řadě vrcholných soutěží včetně olympiády. Po olympijských hrách v Montrealu k ní zavedli i kubánského sportovce Alberta Juantorenu, který ji pak chválil před novináři. Kromě sportovců k ní chodili i tanečníci, hudebníci, dirigenti a herci.

Léčba sterility a gynekologických potíží

V roce 1971 pro Mojžíšovou započalo její úspěšné tažení v léčbě sterility a gynekologických potíží. Navštívila ji šestatřicetiletá profesorka z nedalekého gymnázia, která trpěla migrénami, menstruačními bolestmi a nedařilo se jí otěhotnět. +more Mojžíšová jí napravila kostrč a doporučila cviky. Později ji profesorka přišla poděkovat, že její potíže zmizely a čeká potomka. Zakrátko se informace o zázračné metodě paní Mojžíšové roznesla a další ženy s obdobnými potížemi u ní začaly vyhledávat pomoc. Mojžíšová zjistila, že odstranění funkčních poruch pohybového systému má u léčených jedinců řadu pozitivních účinků: zmírnění bolestí hlavy, menstruačních bolestí, nepravidelností menstruačního cyklu aj.

V roce 1977, kdy již úspěšně pomohla desítkám žen, začala spolupracovat s gynekologem prof. Evženem Čechem z pražské porodnice u Apolináře, aby se podařilo metodu lépe ověřit. +more Čech jí vybíral vhodné ženy pro tento způsob léčby. Učila je cvikům a současně probíhala vyšetření sterility u jejich partnerů. Celá záležitost tak dostávala vědecký řád.

V roce 1983 o její pomoci ženám napsal Jan Dobiáš pro Mladý svět. Článek zaznamenal veliký ohlas a Mojžíšové začaly chodit stovky dopisů z celého Československa. +more V této době začala spolupracovat s profesorem Jiřím Tichým z neurologické kliniky VFN v Praze. Jejich společná práce nesla název Syndrom bolesti v zádech. I nadále pomáhala sportovcům. Dokonale znala celé tělo, souvislosti mezi svaly a klouby a řetězením obtíží. Své poznatky však popisovala jazykem, který byl nepřijatelný pro oficiální medicínu. Byla známá svérázným způsobem komunikace, kdy většině lidí tykala. K samotným lékařům byla kritická. Nedůvěřovala jim a oni zase, až na výjimky, neměli rádi ji, protože jim jako „obyčejná” zdravotní sestra úspěšně fušovala do řemesla a ztrapňovala je svými úspěchy. Někteří ji nazývali i šarlatánkou. V 70. a 80. letech marně bojovala za oficiální uznání svých léčebných metod s úředníky z Ministerstva zdravotnictví. V roce 1986 ministerstvo zdravotnictví kvůli tlaku pacientek její metodu alespoň označilo za doplňkovou léčbu. Od 80. let zaškolovala rehabilitační pracovnice, kterých později vyškolila téměř dvě stě. Zájem o její metodu však vůbec neprojevily lázně, kde se léčila ženská neplodnost a gynekologické potíže.

Až rok po pádu komunistického režimu jí ministr zdravotnictví Martin Bojar udělil úřední osvědčení. Tehdy však již bojovala s rakovinou prsu, s níž kvůli své nedůvěře v lékaře podcenila včasnou léčbu.

Krátce po převratu odjela na turné pro ženy do Spojených států. Po návratu odjela kvůli zdravotním potížím rovnou do nemocnice. +more Byla také rozladěná z nevydařeného pobytu v zahraničí a nešťastná, že se její metodu stále nedaří uvést do praxe. Rakovina ji metastazovala do páteře, což jí působilo silné bolesti. Poslední roky se léčila doma. Krátce před smrtí se cítila nedoceněná. Mrzelo ji, že všechny své nápady a plány nemůže uskutečnit. Zemřela 3. ledna 1992 ve věku 59 let.

Osobní život

Byla vdaná. Ovdověla v roce 1979. Z manželství se narodila dcera Jana Mojžíšová.

Pocta a knihy

Ještě za jejího života o ní Dana Emingerová napsala: „Od roku 1983, kdy vyšel první článek, prošlo jejíma rukama přesně 1528 žen, z nichž 684 otěhotněly. Byly mezi nimi i ty, jež se o mateřství marně pokoušely víc než deset let. +more Dnes má paní Mojžíšová narozených 507 dětí a další jsou na cestě. Její pokračovatelé v Brně jich porodili už víc než stovku. ”.

O metodě Ludmily Mojžíšové vyšlo několik knih.

* Olga Strusková, Jarmila Novotná - Metoda Ludmily Mojžíšové: Cesty k přirozenému těhotenství - 10 cviků pro fyzické a duševní zdraví (XYZ, 2007) * Jan Hnízdil - Léčebně rehabilitační postupy Ludmily Mojžíšové * Rokyta a kol. - Rehabilitační metoda Ludmily Mojžíšové očima fyziologa