Ludvík Viktor Habsbursko-Lotrinský

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Ludvík Viktor Habsbursko-Lotrinský (15. května 1842, Vídeň – 18. ledna 1919, Maďarsko) byl rakouský arcivévoda, vojevůdce a člen rakouské císařské rodiny Habsbursko-Lotrinských. Narodil se jako mladší syn arcivévody Františka Karla Habsbursko-Lotrinského. Po smrti svého otce v roce 1878 se stal dědicem habsburského trůnu, což se však kvůli jeho zdravotním problémům nestalo skutečností. Ludvík Viktor měl zdravotní potíže již od mládí, které ho postihly nejspíše kvůli blízké příbuznosti rodičů. Trpěl duševními poruchami a byl stigmatizován jako "šílený arcivévoda". Tyto problémy mu znemožnily zaujmout důležitou úlohu v politice či vládě. Místo toho se věnoval vojenským záležitostem a zúčastnil se několika válečných konfliktů, včetně prusko-rakouské války či první světové války. Ludvík Viktor byl velmi blízkým přítelem korunního prince Rudolfa a po jeho tragické smrti v roce 1889 se Ludvík Viktor ještě více odcizil zbytek rodiny a začal žít v izolaci. Zemřel v maďarském Svätém Bertkovi v roce 1919, měsíc po skončení první světové války. Ludvík Viktor Habsbursko-Lotrinský se stal jednou z kontroverzních postav rakouské císařské rodiny, trpící rozličnými zdravotními problémy, které mu znemožnily zastávat významnou politickou roli.

Ludvík Viktor Zámek Klessheim Ludvík Viktor (15. května 1842, Hofburg, Vídeň - 18. ledna 1919, Klessheim), přezdívaný Luzivuzi nebo Bubi, byl rakouský arcivévoda z rodu Habsburků, nejmladší syn arcivévody Františka Karla a Žofie Bavorské, bratr rakouského císaře Františka Josefa I. a mexického císaře Maxmiliána I.

Život

Nejmladší bratr císaře Františka Josefa I. neměl žádný politický vliv. +more Byl znám především jako milovník a podporovatel umění. Vlastnil cenné umělecké sbírky a štědře přispíval na kulturní a sociální účely. Jeho druhý bratr, bezdětný mexický císař Maxmilián I. , měl v plánu dosadit jej za svého následovníka a oženit s Isabelou, dědičkou Brazilského císařství, a tím posílit habsburský vliv v Jižní Americe. Ludvík Viktor se však plánům svého bratra úspěšně ubránil.

Ludvík Viktor nebyl u císařského dvora ve Vídni oblíben. Kněžna Nora Fuggerová o něm prohlásila, že má „jazyk jako zmije“. +more Jeho švagrová, císařovna Alžběta, jej vinila z donášení a vědomého vytváření svárů v rodině. Na veřejnosti byl znám především svými skandály. Jednak vystupoval dosti povýšeně a zároveň obtěžoval cizí muže na veřejných místech (například v lázních), což několikrát vedlo k fyzickému napadení. Arcivévoda je jediným Habsburkem, o němž je prokazatelně známo, že byl homosexuál. Vzhledem k nepřípustnosti v dřívější době byly případné stejnopohlavní styky pečlivě tajeny a neexistují o nich žádné přímé důkazy. Ludvíkovy skandály jsou však doloženy svědecky a nebylo možné je zcela ututlat. Kromě toho arcivévoda rád provokoval tím, že nosil ženské šaty. Pravděpodobně byl také transvestita.

Z uvedených důvodů jej císař v roce 1866 vyhostil z Vídně na zámek Klessheim u Salcburku. Tam se věnoval svým uměleckým zálibám a trávil čas ve společnosti pobočníka, který mu byl speciálně vybrán. +more V roce 1915 byl shledán duševně nemocným a zbaven svéprávnosti. Za opatrovníka mu byl zvolen arcivévoda Evžen, velmistr Řádu německých rytířů.

Na zámku Klessheim Ludvík Viktor v roce 1919 zemřel ve věku 76 let a byl pohřben na hřbitově v nedalekém Siezenheimu.

Osobní charakteristika

Kněžna Nora Fuggerová charakterizovala osobnost Ludvíka Viktora těmito slovy:

„Byl zcela odlišný od svých bratrů, ani vojensky, ani umělecky zaměřený, slabý, nemužný, nepřirozený a odpudivého vzhledu. Báli se ho kvůli jeho pomluvám. +more Vedl velmi pozemský život, byl o všem - ne vždy bezchybně - zpraven, jeho jazyk byl ostrý jako jedovatý had. Do všeho se pletl, spřádal intriky a radoval se, když z toho byly malé skandálky. Člověk měl důvod obávat se jeho indiskrétností a klepů; ale byl to bratr císaře. Přesto však měl jednu dobrou stránku: byl přítelem svých přátel - více než svých přítelkyň -, bránil je, když byli světem napadeni, a prokazoval jim různé laskavosti. Ke starým - spíše než mladým - dámám byl velmi pozorný a laskavý. Pamatoval si veškeré jejich narozeniny a jmeniny a posílal jim květiny. Těmito starými dámami byl přirozeně velmi obdivován. Málo milován byl v císařské rodině; neboť také tam věděl vždy něco, do čeho si mohl rýpnout, nebo něco k donášení. “.