Lung-čching

Císař Lung-čching (4. března 1537 - 5. července 1572) vlastním jménem Ču Caj-chou z dynastie Ming vládl v letech 1567-1572 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Ťia-ťing. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Velkolepé slávy“, Lung-čching. Název éry je používán i jako jméno císaře.

Po smrti Ťia-ťinga, nový císař Lung-čching zdědil zemi v nepořádku po letech špatného hospodaření a korupce. Když si uvědomil hloubku chaosu způsobeného během otcovy dlouhé vlády, císař obnovil řádný chod státní správy, znovu povolal do služby dříve vyhnané talentované úředníky a odvolal zkorumpované činovníky i taoistické kněze, kteří obklopovali Ťia-ťinga. +more Dále podpořil ekonomiku říše zrušením zákazu zahraničního obchodu a rovněž posílil bezpečnost na hranicích ve vnitrozemí i na pobřeží reorganizací pohraničních vojsk. Byly opevněny námořní přístavy Če-ťiangu a Fu-ťienu proti pobřežním pirátům, neustále obtěžujícím během minulé vlády. Císař také odrazil mongolské vojsko Altan-chána, které proniklo Velkou zdí až k Pekingu. Krátce poté byla podepsána mírová smlouva obnovující výměnu koní za hedvábí.

Vláda Lung-čchinga se od předešlých lišila nižším vlivem palácových eunuchů. Nicméně později velký sekretář Kao Kung podpořil eunucha Meng Cchunga, který koncem vlády císaře začal dominovat vnitřnímu dvoru. +more Meng získal císařovu podporu uvedením Nu Er Chua-chua, tanečnice tureckého původu, k císaři, jejíž krása si prý získala panovníkovu plnou pozornost. Přes počáteční nadějné začátky, císař rychle opustil své vládní povinnosti a začal se věnovat osobní potěšením. Navíc vrátil ke dvoru taoistické kněze, čímž zvrátil své rozhodnutí z počátku vlády.

Dětství a mládí

Lung-čching se narodil 4. března 1537 tehdejšímu císaři Ťia-ťingovi a konkubíně příjmením Tu. +more Lung-čchingovo vlastní jméno bylo Ču Caj-chou, Lung-čching je jméno jeho éry vlády. Byl císařovým třetím synem. Nejstarší syn Ťia-ťinga zemřel v dětství (ještě před narozením Lung-čchinga). Druhý Ťia-ťingův syn Ču Caj-žuej byl o šest měsíců starší než Lung-čching, měsíc po Lung-čchingovi se císaři narodil čtvrtý syn Ču Caj-sün.

V únoru 1539 Ťia-ťing v jednom dni Ču Caj-žueje jmenoval následníkem trůnu, Ču Caj-chou dostal titul knížete z Jü a čtvrtý syn Ču Caj-sün titul knížete z Ťing. Roku 1549 korunní princ Ču Caj-žuej zemřel. +more Po jeho úmrtí byl Ťia-ťing přemožen žalem a obviňoval se, že nenaslouchal (údajné) radě svého taoistického kněze Tchao Čung-wena „dva draci by se měli vyhnout vzájemnému pohledu na sebe“. Snad kvůli této věštbě nechtěl udělit znovu titul následníka trůnu, ani vidět Lung-čchinga. Podle jiné verze císař opovrhoval Lung-čchingem, protože ten nedodržel sexuální abstinenci v období smutku (podnětem k této verzi byl fakt, že se Lung-čchingovi narodil syn v říjnu 1555, pouhých 18 měsíců po matčině smrti).

Od září 1552 byl Lung-čching s mladším bratrem společně vyučován, o dva měsíce později jim byly vybrány manželky. Oženili se v únoru 1553, načež se přestěhoval ze Zakázaného města do svého knížecího paláce. +more Třináct let života mimo Zakázané město mu dalo zkušenost s poměry mimo císařský palác a porozumění pro problémy země. Ťia-ťing dbal na stejný vztah svůj i úředníků ke třetímu i čtvrtému synovi, což u dvora vyvolávalo spekulace o tom, kdo bude nový následník. Spekulace posilovala i Ťia-ťingova obliba matky mladšího Ču Caj-süna, se kterou trávil hodně času. Naopak když v únoru 1554 zemřela matka Lung-čchinga, dvakrát se musel přepracovávat plán pohřbu, protože Ťia-ťing škrtal každý náznak, že by byla víc než jen matkou předpokládaného následníka.

V březnu 1560, když se Ťia-ťingovi dostalo na stůl memorandum o nutnosti jmenování Lung-čchinga následníkem, pohoršený císař reagoval příkazem k popravě pisatele. Později toho roku však změnil názor a přikázal Ču Caj-sünovi odjet do jeho sídla v Te-an v provincii Chu-kuang. +more To posílilo pozici Lung-čchinga, i když byl i nadále vyloučen z císařova okolí a zanedbáván. Císař ho neměl v oblibě, v kontrastu k zemřelému Ču Caj-žuejovi. A i když mu bylo v době nástupu na trůn 29 let a měl obvyklé konfuciánské vzdělání, nebyl nijak hluboce poučen ve státnictví ani patřičně připraven na řízení říše.

Nástup vlády, poměry v sekretariátu

Císař Ťia-ťing zemřel 23. ledna 1567, Lung-čching nastoupil na trůn o dvanáct dní později.

S odvoláním na „předsmrtné příkazy“ Ťia-ťinga začala vláda Lung-čchinga érou nápravných reforem a politických změn. První velký sekretář Sü Ťie totiž ve spolupráci s Čang Ťü-čengem připravil „poslední edikt“ Ťia-ťinga a první edikty Lung-čchinga, které byly bezpochyby s Lung-čchingem konzultovány. +more Edikty pod heslem „odstranění špatného“ a „zavedení nového“ rušily nepopulární opatření Ťia-ťinga a zaváděly dlouho odkládané reformy. Taoističtí kněží z okolí zemřelého císaře, tak vlivní v předešlé éře, byli uvězněni a jejich rituály zakázány, příkazy k hledání ingrediencí pro jejich rituály zrušeny, areál v Západním parku budovaný Ťia-ťingem po vzoru taoistických zemí nesmrtelných zlikvidován. Všichni úředníci postižení za nesouhlas s Ťia-ťingovou politikou byli rehabilitováni a případně propuštěni z vězení, žijícím byly vráceny úřady, zemřelým jejich čest. Reformy byly všeobecně uvítány.

Z dlouhodobého hlediska bylo nejvýznamnější událostí počátků Lung-čchingova panování jmenování Čang Ťü-čenga velkým sekretářem. Čang Ťü-čeng od roku 1563 sloužil jako Lung-čchingův učitel a Lung-čching v něm rozeznal muže výjimečných kvalit. +more Během Lung-čchingovy vlády Čangův vliv rostl a po Lung-čchingově smrti se rychle stal prvním sekretářem, na deset let dominantním politikem mingské vlády a nejschopnějším administrátorem pozdně mingské éry.

I v dalších letech reformy pokračovaly, když Lung-čching schvaloval změny připravené zkušenými státníky jako byli Kao Kung, Čchen I-čchin a Čang Ťü-čeng. Bylo provedeno hodnocení úřednického sboru, včetně úředníků knížecích domácností. +more Kvalitní úředníci byli povýšeni, nevyhovující propuštěni. Byly sníženy daně obětem přírodních pohrom, provedeny revize katastrů a daňových soupisů. Omezeny některé výdaje na císařskou domácnost.

První velký sekretář z počátků Lung-čchingovy vlády Sü Ťie však už při psaní Ťia-ťingova „posledního ediktu“ odmítl spolupráci velkých sekretářů Kao Kunga a Kuo Pchua; místo nich přizval Čang Ťü-čenga, tehdy řídícího akademii Chan-lin. Vyvolal tak konflikt se svými kolegy v sekretariátu. +more Soudobý komentátor k tomu poznamenal, jak je smutné, že tak schopní muži nebyli schopni spolupracovat pro dobro říše, ale stali se z nich smrtelní nepřátelé. Kao Kung byl z velkého sekretariátu odvolán v létě 1567, Sü Ťie následující rok. Když se Kao Kung začátkem roku 1570 vrátil do úřadu, on a jeho stoupenci se mstili Süovi a jeho synům.

Povaha císaře

Informace o Lung-čchingovi jsou vágní a rozporuplné, oficiální historie sice chválí jeho šetrnost a humanitu, nicméně zřejmě je to jen obvyklá rétorika. Povahově nebyl ani silný ani ambiciózní. +more Ve srovnání s otcem byl více přátelský a laskavý, za jeho vlády bylo, v kontrastu předešlými léty, tvrdě potrestáno jen málo vysokých úředníků. Postrádal otcovu vůli k moci, temperament a krutost, i sílu Ťia-ťingovy taoistické víry. Trpěl vadou řeči (koktání a zajíkávání), kvůli níž mluvil pouze se svými eunuchy, na veřejnosti vždy mlčel, dokonce i ryze formální repliky během ranní audience za něj pronášeli velcí sekretáři.

Zřejmě byl přinejlepším jen mužem průměrné inteligence, nicméně chtěl být brán vážně. Schvaloval reformy a změny politik spojovaných s Ťia-ťingem. +more Byl schopen zlepšit výkon moci podporou silných politiků ve své vládě, což bylo v mingské éře vzácné. Jeho relativně nízká míra zasahování do záležitostí státu nebyla škodlivá, protože záležitosti vyřizovali kompetentní ministři a sekretáři a od něj se očekávalo pouze potvrzení jejich návrhů. Negativním důsledkem jeho neautoritativního vedení však bylo, že se zostřil boj o moc ve velkém sekretariátu, jehož vítěz mohl aspirovat na roli koordinátora a arbitra majícího poslední slovo ve státních záležitostech. Kao Kung, který byl Lung-čchingovi nejbližší z hodnostářů vyučujících ho v mládí, tak mohl jako vedoucí velkého sekretariátu (a současně držitel titulu ministra státní správy) ve svých rukách soustředit více moci, než kterýkoliv z jeho předchůdců.

Během několika měsíců po nástupu na trůn se odvrátil od státních záležitostí a začal trávit hodně času v palácových radovánkách mezi svými ženami, obklopovat se přepychem a žít rozmařile. Prý miloval zábavu a luxus jako kompenzaci za roky zanedbávání a nedostatku. +more Zaskočení úředníci proti tomu začali protestovat s poukazem na jeho zdraví a fyzické i psychické vyčepání.

Obchod

Lung-čchingova vláda zaujala liberálnější postoj k obchodu než předešlý Ťia-ťingův režim. Roku 1567 vláda a císař schválili návrh velkého koordinátora sün-fu z Fu-ťienu na zrušení politiky zakázaného moře, obnovení námořních kontrolních úřadů a legalizaci námořního zahraničního obchodu, který byl soustředěn do Jüe-kangu (Měsíčního přístavu) ve Fu-ťienu. +more Výslovně však zůstal zakázán obchod s Japonci. Uvolnění zákonných omezení následoval vzestup obchodu.

Kromě jihovýchodního pobřeží byly otevřeny hranice i na severu, kde v rámci nového kurzu usmíření byla uzavřena dohoda s Mongoly a povolen pohraniční obchod s nimi.

Finanční politika

(Bronzové) mince, takzvané měďáky, se v polovině 16. století ve větším množství používaly pouze podél Velkého kanálu, jinde jejich nedostatek podvazoval obchod. +more Ministr daní Ke Šou-li proto roku 1567 navrhoval obnovení jejich výroby, protože dostatečnou nabídku mincí považoval za potřebnou pro život městského plebsu, a mínil, že ztráta kontroly státu nad měnou se sebou nese ztrátu kontroly nad celým hospodářstvím, když stříbro, a parazité z něho profitující, dominují v ekonomice. Ale ministerstvo veřejných prací odmítlo mince vyrobit s odůvodněním, že náklady na jejich odlévání dvojnásobně převyšují jejich cenu. Oponenti ministra dále tvrdili, že pro to málo regionů, kde skutečně obíhají, stačí dosavadní mince.

Později, v letech 1569-1570 císaře přesvědčili k otevření mincoven ministr vojenství Tchan Lun a inspektor kontrolního úřadu Ťin Süe-jen. Argumentovali, že je nutno rozšířit peněžní zásobu, když je stříbra málo, že následný pokles ceny stříbra zvýší relativní hodnotu zboží, a že je potřebný prostředek směny, který nebudou boháči hromadit a tím stahovat z oběhu, a konečně, že platby stříbrem jsou nevýhodné pro drobné plátce. +more Proti nim se stavěl Kao Kung, který argumentoval, že při existenci dvou měn má stát sklon manipulovat s jejich výměnným poměrem, což vyvolává nedůvěru obyvatelstva k oběma. Mincovny byly však otevřeny jen krátce, do smrti Lung-čchinga.

Zahraniční politika a vojenství

V zahraničních záležitostech byla éra Lung-čching obdobím míru. Kromě Kuang-tungu utichly nájezdy pirátů, tak ničivé v éře Ťia-ťing.

Pamětihodná byla velká vojenská přehlídka na podzim 1569 (předešlé proběhly roku 1429 a 1481). V rámci přehlídky byl důstojnický sbor očištěn od neschopných a oddíly pečlivě cvičeny. +more Událost byla nákladná, morálku vojsk i diváků však pozvedla. Barevná šou s císařem uprostřed byla navržena Čang Ťü-čengem, který se hodně zabýval posílením pohraniční obrany a obrodou armády. Přehlídka vedle posílení morálky vojsk znamenala pro panovníka také příjemné vytržení z monotónního života v paláci.

Vzápětí po přehlídce mongolské vojsko Altan-chána proniklo Velkou zdí a pustošilo severní pohraniční kraje, boje probíhaly i předtím v zimě 1567/68, kdy mingská vojska kromě obrany podnikla i několik výpadů do mongolských stepí. I ve vztahu s Mongoly došlo zařátkem 70. +more let ke změně dlouhodobé mingské politiky. Kromě posílení pohraničních vojsk Kao Kung a Čang Ťü-čeng prosadili politiku smířlivosti a roku 1571 vyjednali s Altan-chánem mír. Podle dohody říše Ming otevřela pohraniční trhy, na nichž mohli Mongolové směnovat koně a jiné své přebytky za čínské zboží a Altan-chán obdržel od Lung-čchinga titul Šun-i-wang (Poslušný a spravedlivý kníže).

Úmrtí

Císař zemřel 5. července 1572 v pětatřiceti letech. +more Než zemřel, dal pokyn ministrovi Čang Ťü-čengovi chopit se státních záležitostí a stát se oddaným poradcem císařova syna Wan-liho, který byl pouze desetiletý.

Byl pohřben v mauzoleu Čchao-ling v areálu císařských hrobek dynastie Ming u Pekingu. Obdržel chrámové jméno Mu-cung, jeho zkrácené posmrtné jméno je Čuang-ti.

Císařovny, potomci

Císař Lung-čching měl celou řadu manželek, hodnosti císařovny se dostalo třem z nich, pouze jedné však za jeho vlády:

* Císařovna Siao-i-čuang ( Siao-i-čuang chuang-chou; † duben 1558), příjmením Li, matka Ču I-iho a princezny Pcheng-laj. Od února 1553 první manželka Lung-čchinga, zemřela ještě před jeho nástupem na trůn, císařovnou jmenována posmrtně.

* Císařovna Siao-an ( Siao-an chuang-chou; † 1596), příjmením Čchen. První manželka Lung-čchinga po smrti císařovny Siao-i-čuang, sňatek 1559. +more S nástupem Lung-čchigna na trůn jmenována císařovnou, od roku 1569 žili odděleně, když ztratila císařovu přízeň.

* Císařovna Siao-ting ( Siao-ting tchaj-chou; † 1614), příjmením Li. Jedna z manželek Lung-čchinga, s titulem kuej-fej , matka Ču I-ťüna, Ču I-lioua a tří dcer. +more Po nástupu Ču I-ťüna na trůn povýšena na císařovnu-vdovu.

Lung-čching měl čtyři syny. Prvním byl Ču I-š’ (říjen 1555 - květen 1559, posmrtné jméno Sien-chuaj), který byl synem Lung-čchingovy první ženy. +more Druhý syn zemřel brzy. Třetí - Ču I-ťün - zdědil trůn. Čtvrtý, Ču I-liou (1568-1614, posmrtné jméno Ťien), sídlil ve Wej-chuej v Che-nanu s titulem knížete z Lu. Oba dva byli synové jedné z konkubín příjmením Li. Ze sedmi dcer čtyři dosáhly dospělosti.

∞ císařovna Siao-i-čuang	1.	Ču I-š’	1555-1559	Sien-chuaj	korunní princ	1567
2. +more	Ču I-ling	1562-1562	Tao	kníže z Ťing	1567
∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting	3.	Ču I-ťün	1563-1620	Sien-ti	korunní princ	1568
∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting	3.	Ču I-ťün	Po smrti císaře Lung-čchinga roku 1572 vládl jako císař Wan-li.	Po smrti císaře Lung-čchinga roku 1572 vládl jako císař Wan-li.	Po smrti císaře Lung-čchinga roku 1572 vládl jako císař Wan-li.	Po smrti císaře Lung-čchinga roku 1572 vládl jako císař Wan-li.
∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting	4.	Ču I-liou	1568-1614	Ťien	kníže z Lu	1571

Po smrti byli připomínáni posmrtným jménem a titulem, například „kníže Ťien z Lu“ ( Lu Ťien-wang).

∞ císařovna Siao-i-čuang	1.	princezna Pcheng-laj		1557-1557
	2. +more	princezna Tchaj-che		-1560
∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting	3.	princezna Šou-jang	Ču Jao-e	1565-1590	1581	Kung Čchen
∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting	4.	princezna Jung-ning	Ču Jao-jing	1567-1594	1583	Liang Pang-žuej
∞ Li (Kuej-fej), později císařovna Siao-ting	5.	princezna Žuej-an	Ču Jao-jüan	-1629	1585	Mo Wej
	6.	princezna Jen-čching	Ču Jao-ťi		1587	Wang Ping
∞ Čchin (Šu-fej)	7.	princezna Si-sia	Ču Jao-.	1571-1572

.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Mingští císaři Kategorie:Narození 4. +more března Kategorie:Narození v roce 1537 Kategorie:Úmrtí 5. července Kategorie:Úmrtí v roce 1572 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Pekingu.