Lída Faltová

Technology

12 hours ago

Author

Lída Faltová byla česká pedagožka, spisovatelka a folkloristka. Narodila se 23. listopadu 1937 v Praze a zemřela 1. listopadu 2014. Studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získala titul doktorky filosofie. Věnovala se zejména studiu a výzkumu lidových písní a pohádek. Byla autorkou několika knih a publikací věnovaných českému lidovému folklóru. Vedla také semináře a přednášky pro studenty a pedagogy. Její práce měly významný vliv na oblast českého folkloru a mnoho z nich je stále používáno jako příručky a studijní materiály.

Ludmila Faltová, rozená Pospíšilová, (26. září 1890 Žerůtky - 20. prosince 1944 tamtéž) byla česká redaktorka a překladatelka z nizozemštiny, francouzštiny a němčiny.

Životopis

Narodila se v Žerůtkách u Lysic v domě č. p. +more 7. Byla pokřtěna 2. října 1890. V dětství se s rodiči přestěhovala do Rozhraní na Letovicku a nedaleké obce Bradleny (nyní Bradlné). Později studovala v Brně na dívčím lyceu Vesna (1904-1910). Poté působila jako redaktorka v různých brněnských listech. V letech 1919-1923 se věnovala studiu románských jazyků na nově založené filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dostala se do kruhu intelektuálů, kteří se soustředili kolem Jiřího Mahena. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, Josefem Faltou (1895-1974), který pracoval jako redaktor sociálně-demokratického deníku Právo lidu. Později v letech 1927-1931 působil jako šéfredaktor almanachu Ruch. V roce 1923 se vzali. Od 20. let publikovala články v časopisech a novinách (Svoboda, Právo lidu, Niva, Lidové noviny, Panorama) o překládaných autorech a o dění v cizích literaturách. Své překlady vydávala knižně od roku 1925. Podepisovala se jako Lída Faltová.

Její dům v Žerůtkách se stal místem setkávání kulturních osobností. Ve 2. +more polovině 30. let sem každoročně na několik týdnů v létě jezdili spisovatel K. J. Beneš s manželkou houslistkou Ervínou Brokešovou. Mezi dalšími návštěvníky byl i básník Klement Bochořák, který ve své knize V druhé světnici napsal:„Ze žerůteckého Vašíčkova rodu pocházely i pratetičky, které k nám chodívaly, Marie, Adelína a tak dále. Dcera jedné byla Ludmila Faltová, překladatelka románů, velmi si její osoby cenil básník Halas, který dům v Žerůtkách dvakrát navštívil“.

Na Lídu Faltovou a její vztah k rodné domovině vzpomínal i překladatel Pavel Eisner v poválečném nekrologu Za Lídou Faltovou:„Svou Moravu milovala láskou na slovo skoupou, ale rozhořelou v oheň stáložárný. Byla doslova nabita zkazkami a lidovým podáním svého rodného kraje, byla prostoupena zpěvem lidové mluvy. +more Sotva kdy zapomenu, jak na procházkách v okolí svých milovaných Žerůtek vypravovala místní lidové pověsti, jak se její zamlklá horoucnost prozrazovala slovy, jimiž komentovala jednotlivá lidová úsloví, jednotlivé krásy lidové mluvy nářeční“. V roce 1931 se s manželem přestěhovali do Prahy. Falta v Praze pracoval asistent senátora Františka Soukupa. Lída spolu s manželem pravidelně cestovala po severoevropských a západoevropských zemích, čímž si vytříbila své jazykové dovednosti, které pak zúročila ve své překladatelské činnosti.

Když vypukla 2. světová válka, její manžel emigroval do Spojených států, kde pomáhal zahraničnímu odboji. +more Syn Stanislav byl pár dní po maturitě zatčen a do konce války byl vězněn. Lída odloučení od manžela a syna snášela těžce. Navíc jí zemřela matka a potýkala s vážnými zdravotními problémy. Zimu a Vánoce roku 1943 strávila v Rožmitále pod Třemšínem u své přítelkyně Ervíny Brokešové, jejíž manžel K. J. Beneš byl vězněn v Pankrácké věznici. Poté se vrátila do Prahy a odtud do rodných Žerůtek, odkud byla po zhoršení nemoci odvezena do nemocnice v Brně, kde jí byla operována štítná žláza. V nemocnici zažila tvrdý nálet, po kterém musela uvolnit místo těžce raněným. Cestou do zpět do Žerůtek se slabá a nemocná zhroutila na silnici. Někdo ji našel a dovezl na žebřiňáku domů, kde se trochu zotavila a kam jí došel dopis z Prahy s oznámením, že její syn půjde před soud, a že mu hrozí trest smrti. Krátce po přečtení dopisu, dne 20. prosince 1944, náhle zemřela.

Byla zpopelněna v brněnském krematoriu a pohřbena v Praze-Bubenči.

Dílo

Za svého života vydala na šest desítek knižních titulů, další vyšly i posmrtně a některé vycházejí dodnes v reedicích. Pavel Eisner ve svém nekrologu zmínil i nedopsaný román (bez dalších podrobností) a že ke konci života překládala poezii, byť žádná nebyla vydána. +more Překládala především díla nizozemských autorů, ale najdou se i její překlady z francouzštiny (díla švýcarského spisovatele Charlese-Ferdinanda Ramuze), němčiny (např. Mládí krále Jindřicha Čtvrtého od Heinricha Manna). Z nizozemštiny měla v meziválečné době přeložit až polovinu všech překladů do češtiny, čímž je považována za nejvýznamnější překladatelku z nizozemštiny 1. poloviny 20. století. Zaměřovala se především na populární nizozemskou literaturu, která mohla být na českém trhu čtenářsky atraktivní. Šlo tedy spíše o lehčí a zábavnější četbu, žánrově se jednalo o velké výpravné romány, venkovské prózy, cestopisné prózy a díla s koloniální tematikou. Společným prvkem překladů byl sociální aspekt, což mohlo být zadáním nakladatelství, pro které překládala. Těmi byla zejména Družstevní práce a Melantrich.

Po její smrti její překlady opětovně vycházely po celé následující půlstoletí.

Překlady (výběr)

Plavčíci kapitána Bontekoea, Johan Fabricius (1924) * Jeli tudy komedianti, Johan Fabricius (1933) * Vesnický lékař, Antoon Coolen (1936) * Rašelináři, Antoon Coolen (1930) * Hospoda u nesváru, Antoon Coolen (1938)

* Veselí občané sichemští, Ernest Claes (1938) * Milování ve Flandřích, Stijn Streuvels (1939) * Guma klesá, Madelon Szekely-Lulofsová (1931) * Orientexpres, A. +more Den Doolaard (1946) * El Greco, malíř absolutna, Simon Vestdijk (1937) * Příběh malého Waltra Pieterse, Eduard Douwes Dekker (1953).