Mafra (palác)

Palác Mafra (portugalsky Palácio Nacional de Mafra) je monumentální komplex paláce a kláštera s kostelem v Mafře v Portugalsku, obklopený okrasnou zahradou a parkem s loveckou oborou. Leží cca 40 km severně od hlavního města Lisabonu. Byl postaven v letech 1717-1730 v barokním a klasicistním italském stylu na objednávku portugalského krále Jana V.. Palác je jednou z nejokázalejších portugalských barokních staveb.

Palácový komplex tvoří šest symetricky rozmístěných budov. Přední fasáda je dlouhá 220 metrů. +more Celý komplex se rozkládá na ploše 37 790 m2, má asi 1 200 pokojů, více než 4 700 oken a dveří a 156 schodišť. Na střední ose vstupního průčelí je umístěna trojlodní dvouvěžová bazilika s kupolí nad příčnou lodí, zasvěcená Panně Marii a sv. Antonínovi. Téměř pět metrů vysoký obraz Panny marie se sv. Antonínem pro hlavní oltář dodal z Říma Francesco Trevisani, odkud byly dovezeny i kolosální sochy světců. Také na vybavení světských interiérů se podílela řada italských výtvarníků. Budovy mají celkem osm dvorů.

Palác je největší královskou rezidencí v Portugalsku a jednou z největších staveb v Evropě vybudovaných v 18. +more století. Sloužil rovněž jako klášter františkánů (ke klášteru náleži impozantní knihovna s 30 000 tituly). Komplex měl být portugalským protějškem madridského Escorialu. Po pádu monarchie 5. října 1910 vzniklo v paláci muzeum. Celý komplex byl 7. července 2019 na zasedání v Baku zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Historie

Ke stavbě kláštera se zavázala manželka Jana V. , královna Marie Anna, pokud porodí následníka trůnu. +more Po narození princezny Marie Barbary (1711) Jan naplnil její slib vděčnosti a zadal projekt paláce. 17. listopadu 1717 byly práce na stavbě zahájeny se záměrem vybudovat konvent pro třináct františkánských bratří. Záhy však mohutné zisky z těžby koloniálního brazilského zlata a diamantů umožnily změnu záměru Jana V. , který se rozhodl pro výstavbu velkého paláce.

V čele projektu stál architekt německého původu Johann Friederich Ludwig, naturalizovaný v Portugalsku pod jménem João Frederico Ludovice. Kromě něj a pod jeho vedením pracovali architekti Carlos Baptista Garbo, Custódio Vieira a Manuel da Maia, kteří do projektu vnesli styl římského baroka. +more Zásadně přepracovali plány a měřítko staveb a započala výstavba velkého paláce, na které pracovalo více než 52. 000 dělníků z různých zemí a po třinácti letech ji dokončil architektův syn.

Konvent ve výsledné realizaci umožnil ubytovat až 330 františkánských mnichů, aniž by bylo nutno redukovat velikost projektovaného paláce. Palác byl otevřen osmidenní sérií oslav +more_říjen'>22. října 1730 na počest 41. narozenin krále.

Portugalská královská rodina nikdy nevyužívala palác v Mafře jako své stálé sídlo; sloužil jako reprezentačnbí rezidence, k příležitostnému pobytu či jako místo odpočinku členů rodiny. Překrásné lesy v okolí byly skvělým prostorem k lovu pro řadu portugalských knížat, holdujících této vášni.

Za vlády krále Jana VI. +more byl palác nově zařízen. Při jeho útěku před Napoleonem v roce 1807 byla většina nejlepšího mobiliáře a uměleckých děl odvezena do Brazílie. V době napoleonských válek zde měl své sídlo francouzský generál Junot, poté velitel anglických vojsk vévoda Welington.

V roce 1834, po občanské válce, která proti sobě postavila liberály stranící Marii II. +more a konzervativce na straně Michala II. , nařídila královna Marie II. rozpuštění řeholních řádů, v důsledku čehož klášter v Mafře opustila část františkánských bratří. Poslední monarchové z domu Braganza užívali palác výlučně jako lovecký zámek a poslední král Manuel II. odešel v roce 1910 z kláštera do anglického exilu.

Současnost

Palác byl v roce 1907 prohlášen za národní památku. V současnosti je budova v péči Ústavu portugalského architektonického dědictví (Instituto del Patrimonio Arquitectónico de Portugal), který zpřístupnilo královské reprezentační prostory jako muzeum. +more Stále zde pokračují různé programy restaurování a konzervace; nejdůležitější byla oprava fasády. Do programů obnovy jsou zapojeny mezinárodní instituce specializované na restaurování historických budov.

Dne 7. +more 7. 2007 palác postoupil mezi sedm finalistů v portugalské národní soutěži o novodobých sedm divů světa. V říjnu roku 2007 se zde uskutečnil 20. summit Rusko - EU.

Odrazy v literatuře

Z řady legend o Mafře nejznámější vypráví o velkých krysách, žijících v paláci a schopných pozřít člověka. * Jiná pověst vysvětluje existenci tunelu spojujícího Mafru s obcí Ericeira, který použil král Manuel II. +more v roce 1910 při útěku do exilu. * V románu laureáta Nobelovy ceny, portugalského spisovatele José Saramaga Memorial do convento (Paměti kláštera) (1982), česky - Baltazar a Blimunda (2002), je na příběhu jednoho obyvatele Mafry podána podrobně historie vzniku a stavby paláce. Saramago získal za román v roce 1984 Grand Prix PEN Clubu.

Galerie

Mafra - Palácio. JPG|Palác v Mafře Mafra-Klosterpalast-28-Kreuzgang-2011-gje. +morejpg Mafra-Klosterpalast-36-Kirche-Vestibuel-2011-gje. jpg Mafra-Klosterpalast-40-Kirche-Mittelschiff-2011-gje. jpg Mafra-Klosterpalast-46-Kirche-Vierungskuppel-2011-gje. jpg Mafra-Klosterpalast-76-Diener-2011-gje. jpg MafraPalace-Library. jpg|Knihovna paláce v Mafře Mafra-Klosterpalast-Bibliothek-10-2011-gje. jpg.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://whc. unesco. +moreorg/en/tentativelists/1981/]Palác Mafra (UNESCO)[/url] * [url=http://www. igespar. pt/en/patrimonio/pesquisa/geral/patrimonioimovel/detail/69940/]Klášter a Bazilika de Mafra (IGESPAR)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20120511085547/http://www. ipmuseus. pt/pt-PT/museus_palacios/ContentDetail. aspx. id=1125]Mafra Národní palác (ICM)[/url].

Kategorie:Paláce Kategorie:Královská sídla v Portugalsku Kategorie:Světové dědictví (Portugalsko)