Manfréd Sicilský

Manfréd Sicilský ( Manfredi di Sicilia, 1231/1232 Venosa - 26. února 1266 Benevento) byl knížetem z Tarenta a sicilským králem. Po vstupu na sicilský trůn se mu podařilo na mnoha místech vzkřísit moc ghibellinů a znepřátelit si tak Svatého otce, který jej exkomunikoval. Stejně jako Fridrich II. udržoval kontakty s islámem, s mamlúckým sultánem Bajbarsem a poskytl azyl latinskému císaři Balduinovi, kterého pověřil vyjednáváním se svým nepřítelem papežem Urbanem IV. Oproti svým předchůdcům, otci a bratrovi Konrádovi, byl přátelsky nakoněn řádu templářů.

Zdá se, že Manfréd měl stejné intelektuální záliby jako Fridrich II. , společně s otcem a bratry +more_Štaufský'>Jindřichem a Enziem patřil mezi představitele sicilské básnické školy, podporoval univerzitu v Neapoli, pokračoval v dostavbě otcem započatých stavebních projektů a založil město Manfredonia. Byl nadšeným sokolníkem, pro svou potřebu si nechal vyhotovit opis otcova latinského traktátu O lovu se sokolem. Dodnes se zachovala i tzv. Manfrédova bible, uložená ve vatikánské knihovně. Dante Alighieri Manfréda ve své Božské komedii umístil do Očistce, kde jej popisuje jako plavovlasého.

Život

Manfréd jako sokolník (De arte venandi cum avibus) Manfréd se narodil jako nemanželský syn císaře +more_Štaufský'>Fridricha II. a Blanky, dcery piemontského šlechtice. Původně milenecký vztah císař zlegitimizoval až na Blančině smrtelném loži. Krátce poté byl Manfréd otcem jmenován říšským vikářem Itálie a Sicílie.

Roku 1247 se oženil s Beatrix, vdovou po markýzi ze Saluzza. +more Z krátce trvajícího manželství se narodila dcera Konstancie.

Boj o Itálii

Manfrédův znak v kronice Matěje Pařížského +morejpg|thumb|upright|left'>Bitva u Beneventa (středověká iluminace) Císař Fridrich náhle zemřel roku 1250 a na trůn se dostal Konrád. Mladý muž, dosud trávící svůj život v německé části říše, se svou snahou o příměří s papežem pohořel a již v květnu 1254 exkomunikovaný zemřel. Nadešla Manfrédova chvíle, protože Konrádův dědic byl malým chlapcem a vyrůstal na bavorském dvoře strýce falckraběte Ludvíka. Manfréd, v otcově testamentu stanovený správcem království, se znovu ujal země a bránil ji proti papeži Inocencovi IV. , který ji chtěl zabrat jako uprázdněné papežské léno.

Papež osiřelému Konradinovi přiznal nárok na království jeruzalémské a vévodství švábské. Sicilské království roku 1255 udělil jako papežské léno Edmundovi, mladšímu synovi anglického krále +more_Plantagenet'>Jindřicha III. Anglický král však neměl dostatek prostředků na financování synovy nákladné výpravy za titulem a mimoto měl starosti se svými vlastními vzpurnými šlechtici. Manfréd tak mohl nadále upevňovat své postavení.

Na rozdíl od otce se soustředil ve svém snažení pouze na italskou politiku, získal podporu sicilské šlechty a měst ve střední a severní Itálii. Zdá se, že ještě před korunovací uzavřel jako vdovec nové manželství s Helenou, dcerou epirského despoty +more_Komnenos_Dukas'>Michaela Komnena Dukase a manželství bylo údajně šťastné. Sňatek měl potvrdit smír mezi oběma panovníky. 10. srpna 1258 byl Manfréd, po rozšíření falešné zprávy o Konradinově skonu, v Palermu korunován. Roku 1260 byla většina Itálie v Manfrédově moci, podařilo se mu získat Lombardii a Sardinii. O dva roky později jako muž, papežem vyobcovaný z církve svaté, provdal svou dceru Konstancii za aragonského prince Petra.

Papež Urban IV. +more tísněný Manfrédem nabídl sicilskou korunu provensálskému hraběti Karlovi, mladšímu bratrovi francouzského krále Ludvíka IX. .

Ludvík IX. bratra v rozhodnutí získat sicilské království sice posléze diplomaticky podpořil, ale nepůjčil mu ani peníze, ani vojáky. +more Karel však měl v severní Itálii spojence v podobě florentských a sienských bankéřů. Karlova choť Beatrix se rozhodla manžela v úsilí získat vytoužený královský titul podporovat, prodala své šperky a přesvědčila mnohé šlechtice, aby se přidali ke Karlovu vojsku. Lákadlem byl mimo financí i příslib vysokých postů v nové vládě. Připojili se také guelfští psanci z toskánských měst.

Na jaře 1265 se Karel z Anjou vydal po moři vstříc svému království. Podařilo se mu získat post římského senátora a v zimě přes alpské průsmyky do Itálie dorazila jeho hlavní vojska. +more 6. ledna 1266 byl provensálský hrabě s manželkou korunován a poté se i přes Manfrédovy pokusy o příměří chystal k boji. Manfréd očekával protivníka za hradbami Capui, kterou opustil poté, co Karel se svými žoldáky uhnul k jihu na Benevento.

26. února 1266 Karel z Anjou porazil Manfrédovy vojáky v bitvě u Beneventa. +more Několik dní po boji se ve vítězném táboře objevil muž s oslem vezoucím mrtvého muže a nabízel jej k prodeji jako tělo krále Manfréda. Sicilští zajatci svého panovníka v mrtvém těle skutečně poznali. Karel nechal exkomunikovaného Manfréda pohřbít na úpatí mostu u Beneventa pod vojáky navršenou hromadou kamení. Jeho dědice nechal s papežským požehnáním uvěznit v Castel del Monte a manželku Helenu na hradě v Nocera Inferiore.

Vývod předků

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. taccuinistorici. +moreit/fotonews/2280. jpg]Manfrédova busta[/url] * [url=http://www. archive. org/details/diemanfredbibel01erbauoft]Die Manfredbibel[/url] * [url=http://www. hgw. geschichte. uni-muenchen. de/dokumente/brantl_markus_irm. pdf]Itinerar und Regesten König Manfreds von Sizilien[/url].

Kategorie:Štaufové Kategorie:Levobočci sicilských králů Kategorie:Tarentská knížata Kategorie:Hrabata z Lecce Kategorie:Sicilští regenti Kategorie:Sicilští králové Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Sokolníci Kategorie:Sicilští básníci Kategorie:Postavy Dekameronu Kategorie:Postavy Božské komedie (Očistec) Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví Kategorie:Narození 13. +more století Kategorie:Narození v Basilicatě Kategorie:Úmrtí 1266 Kategorie:Úmrtí 26. února Kategorie:Úmrtí v Beneventu Kategorie:Panovníci padlí v bitvě Kategorie:Muži.