Cesko.wiki Marie de France
Author
Albert FloresMarie de France je středověká francouzská básnířka, která byla aktivní pravděpodobně v letech 1160 až 1215. Její dílo se skládá hlavně z rytířských romancí, písní a bajek. Je považována za jednu z prvních žen, které psaly ve francouzštině. Používala i staroanglickou metru, přičemž do francouzské literatury tak přinesla novou formu. Její nejznámější práce je sbírka "Lais", ve které se věnuje lásky a dobrodružstvím rytířů. Marie de France je významnou postavou francouzské literatury a její díla ovlivnily mnoho dalších spisovatelů.
Marie de France (činná mezi 1160 a 1215) byla středověkou spisovatelkou, básnířkou a překladatelkou.
Život
O jejím životě se mnoho neví, ale pravděpodobně se narodila ve Francii a v druhé polovině 12. +more století žila v Anglii. Žila a psala na neznámém dvoře, ale její práce byly téměř určitě známy na královském dvoře krále Jindřicha II. Plantageneta. Její jméno i zeměpisné upřesnění známe pouze z jejích rukopisů. Je považována za první francouzskou básnířku.
Marie de France psala nářečím francouzštiny používané v oblasti Île-de-France (pozdější Paříž), ale v jejích textech se objevuje i vliv anglonormanštiny. Stejně jako většina autorů a učenců své doby uměla latinsky, a k tomu ještě anglicky a nejspíš i bretonsky.
Je autorkou Lais of Marie de France (Lejchy Marie de France). Vydala sbírku 102 bajek, z nichž byly mnohé překlady Ezopových bajek, a podle latinských textů sepsala Espurgatoire seint Partiz (Legendu o očistci sv. +more Patrika). Někdy je označována za autorku hagiografie svaté Æthelthryth, anglické princezny a královny a později abatyše.
Rozvinula narativní Lejchy, které jsou čteny ještě i dnes a přinesla do popředí nový žánr, známý jako rytířská literatura.
Dílo
Lejchy
Lejchy Marie de France je 12 krátkých epických básní. Jsou psané anglonormanštinou a složeny byly nejspíš v druhé polovině 12. +more století. Krátké lejchy z většiny oslavují koncept dvorské lásky, kterou hlavní postavy prožívají, a individualitu postav. Britská knihovna má pět různých rukopisů s jedním či více lejchy, ale pouze jeden rukopis ze 13. století obsahuje všech 12 příběhů. Marie de France je za sebou uspořádala nejspíš tak, aby dala do kontrastu kladné a záporné činy, které mohou z lásky vzejít. V tomto rukopise chválí liché lejchy („Guigemar“, „Le Fresne“, . ) postavy, které vyjadřují lásku druhým. Sudé lejchy („Equitan“, „Bisclavret“, . ) naopak varují před tím, jak láska k sobě samému může vést k neštěstí.
V tomto rukopise je také prolog o 56 verších, ve kterém Marie popisuje, proč lejchy zkomponovala. Píše, že byla inspirována příkladem starověkých Řeků a Římanů a chtěla vytvořit něco, co by bylo zábavné i morálně poučné. +more Také prý chtěla pro budoucí generace zachovat příběhy, které znala.
Dva z lejchů zmiňují krále Artuše a jeho rytíře Kulatého stolu - „Lanval“ a „Chevrefoil“ (který vypráví o Tristanovi a Isoldě). Marie byla pravděpodobně současnicí Chrétiena de Troyes, dalšího spisovatele Artušovských legend.
Seznam lejchů
Pořadí je podle rukopisu ze 13. století. +more * Guigemar * Equitan * Le Fresne („Jasan“) * Bisclavret („Vlkodlak“) * Lanval * Les Deux Amants („Dva milenci“) * Yonec * Laüstic („Slavík“) * Milun * Chaitivel („Nešťastník“) * Chevrefoil („Zimolez“) * Eliduc.
V češtině
O dvou milencích - in: 1000 nejkrásnějších novel č. 88; přeložila Mary Sehnalová. +more Praha: J. R. Vilímek, 1915 * Výbor z povídek a bajek - př. Norbert Havel. Praha: Jan Otto, 1929 * Yanval - př. O. F. Babler. Samotišky: O. F. Babler, 1952 * Milostné příběhy ze staré Francie - přeložili Jiří Konůpek a O. F. Babler. Praha: SNKLHU, 1958.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.larousse.fr/encyclopedie/litterature/Marie_de_France/175161]Heslo 'Marie de France'[/url] v encyklopedii [url=http://www.larousse.fr/encyclopedie]Larousse.fr[/url]
Kategorie:Ženy Kategorie:Francouzští středověcí básníci Kategorie:Francouzské spisovatelky 13. +more století.