Maronitský ritus

Maronitský ritus je jedním z ritů v křesťanství a označuje liturgickou tradici, která pochází z Libanonu a je spojena s Maronitskou katolickou církví. Tento ritus je jedním z východních ritů v římskokatolické církvi. Hlavní charakteristikou maronitského ritu je užívání syrského jazyka ve svátostech a liturgických obřadech. Tato tradice má kořeny v antickém syrském městě Antiochii a má blízký vztah k syrské a antiochijské tradici. Maronité jsou etnickou a náboženskou skupinou sídlící v Libanonu a mají své kořeny v syrské pravoslavné tradici. Maronitský ritus vznikl ve 13. století po spojení maronitské církve s římskou katolickou církví. Maronitská liturgie se vyznačuje zvláštními způsoby a tradicemi, které jsou odlišné od latinského ritu. Patří sem například užívání tříděné kulaté chlebové hostie, podávání svátosti popsáním svěcených olejů na ruce věřícím nebo využití hlubokých a zklidněných tónů ve zpěvu liturgických chorálů. Maronitský ritus je založen na evropských liturgiích a dodržuje římskokatolický kánon. V současnosti se rozšířil i do dalších zemí jako Austrálie, Kanada, USA nebo ve Francii. Maronitský ritus představuje důležitou součást kulturního a náboženského dědictví Libanonu a je svědectvím o bohaté historii a tradicích maronitské komunity.