Marta Jirásková

Marta Jirásková (7. března 1898 Královské Vinohrady (dnes Praha) - 6. března 1981 Praha) byla česká sochařka.

Život

Marta Jirásková: Portrét Jana Zrzavého (Pestrý týden 1929) Narodila se v rodině bankovního sluhy Adolfa Jiráska (1864-. +more) a jeho manželky Kateřiny, rozené Martínkové (1865-. ). Měla staršího bratra Adolfa, pozdějšího lékaře. Rodina žila nejprve na Královských Vinohradech, v roce 1912 se přestěhovala do Bubenče. , kde vlastnila důmu čp. 331.

Marta Jirásková navštěvovala letenské lyceum, kde kreslení vyučovala Julie Mezerová. Modelování portrétů studovala soukromě u sochaře Ladislava Beneše. +more Roku 1916 byly přijata na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do sochařské třídy prof. Drahoňovského. (během války sloužila většina mužů v armádě a škola přijímala ženy, které měly zájem studovat sochařství. Akademie ženy odmítala až do roku 1919).

Od roku 1919 byla také žačkou Otakara Španiela a roku 1921 byla přijata na Akademii výtvarných umění do ateliéru Jana Štursy. Spolu s Mary Durasovou byly prvními ženami, které mohly studovat sochařství na Akademii.

V letech 1921-1923 cestovala do Německa, Vídně a Itálie.

Studium ukončila roku 1923 a následujícího roku odjela do Paříže. Zde navštěvovala muzea a galerie, kreslila večerní akt ve škole Grande Chaumiére, chodila na korektury k Émile Bourdellovi a na přednášky Františka Kupky. +more V letech 1925 a 1931 znovu pobývala v Paříži díky stipendiu Ministerstva školství.

V Praze se seznámila se zakládajícím členem Devětsilu a svým budoucím mužem, architektem Josefem Havlíčkem. Manželé bydleli na Letné ve Šmeralově ulici.

Jirásková vystavovala nejprve jako host (1926), později jako řádný člen SVU Mánes (1929-1949).

Roku 1936 vystavovala na Benátském bienále a o rok později na Světové výstavě v Paříži, kde obdržela Grand Prix. Roku 1937 měla samostatnou výstavu v Hradci Králové.

Ve 30. letech bylo dílo M. +more Jiráskové často vystavováno a reprodukováno v novinách i uměleckých časopisech a někdy charakterizováno jako žensky vyjádřené ženství. Proti tomu se sama sochařka ohradila a prohlásila, že do umění se nemá míchat feminismus a práce se má dělit jen na dobrou a špatnou, i ženská práce může být mužná.

Jirásková se zúčastnila několika soutěží na podobizny slavných osobností a její portréty jsou součástí veřejných sbírek a vnitřní výzdoby Národního divadla.

V roce 1958 byla její socha Dívka (1938) vystavena v českém pavilonu na Expo 58 v Bruselu.

Roku 1959 navštívila Řecko, v následujících letech Paříž (1960), Vídeň (1967, 1976) a severní Itálii (Benátky, Florencie, Padova, San Gimigniano, Bologna, Pisa, 1968).

Sochařka pracovala v ateliéru v Praze a v Říčkách. Marta Jirásková zemřela 6. +more března 1981 v Praze a je pohřbena se svými rodiči a manželem na Bubenečském hřbitově.

Dílo

Jirásková byla už na lyceu nadanou kreslířkou a přípravu ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole i samotné studium absolvovala u sochařů ovlivněných novoklasicismem. Z francouzských sochařů jí byl nejbližší Aristide Maillol a Charles Despiau. +more V polovině dvacátých let vytvořila několik soch ovlivněných sociálním civilismem (Mladá dívka - paní M. Š. , 1926, portrét dr. Benýška, Ženský půlakt).

Zásadním portrétním dílem je v její tvorbě mírně stylizovaná podobizna jejího přítele Jana Zrzavého (1929), která byla vystavena poprvé na výstavě SVU Mánes (1929), později na výstavě československého umění ve Vídni (1934) a získala Grand Prix na Světové výstavě v Paříži (1937).

Portrétní bysty a komorní plastiky se staly hlavní výtvarnou doménou Marty Jiráskové (viz přehled volné tvorby), ale sochařka si dobře poradila i s figurou v životní velikosti. Za její vrcholné dílo je považován ženský akt Dívka (1938), který zakoupila ještě jako sádrový odlitek Moderní galerie. +more Emil Filla dokonce prohlásil: jediný ženský akt v době meziválečné stvořila žena (M. J. ).

Její pozdější ženské figury ze 40. let již nedosáhly podobné kvality a zůstaly spíše skicami, stejně jako socha Mládí z roku 1955.

Ve třicátých letech dostala Marta Jirásková oficiální zakázku na portrétní bysty pro Památník odboje na Vítkově (R. Tyršová, CH. +more Masaryková). Její bysty jsou oproti jejím předchůdcům Myslbekovi a Štursovi těžší a hmotnější, méně psychologizují, obsahují vůli po jednoduchém tvaru oživeném zevnitř .

Zjednodušenou sumární modelaci sochařka uplatnila u sošek zvířat. Její Sedící a Ležící kočky (1934, glazovaná pálená hlína) byly mimořádnými prémiemi SVU Mánes a později zakoupeny z Biennale v Benátkách (1936).

Po válce Jirásková plnila některé společenské objednávky - portréty politiků, pamětní desky (Karolína Světlá, 1948), portréty navrátilců z koncentračních táborů, ale počátkem 50. let se vrátila k volné portrétní tvorbě studií k portrétu jejího muže, arch. +more Havlíčka (bysta Josefa Havlíčka dokončena 1962-1963), portrétem sochaře Břetislava Bendy a bystou Emy Destinnové (1953). Spolu s dalšími sochaři (Benda, Stefan, Durasová, Wichterlová) vytvořila domovní znamení z glazované keramiky pro nové věžové domy v Kladně (1958).

V 60. letech sochařka tvořila silně zjednodušené a stylizované figurální plastiky (Milenci, 1962, Na vyhlídce-Sloup, 1962) a pokoušela se o přiblížení k abstrakci v sochách, kde pracovala s cementem (Torzo, 1963-1964, V zahradě, 1963-1965, Skica hlavy, 1965). +more Stejný materiál použila pro svou poslední velkou figuru Kouzelná flétna (1968-1976). Její portrét Josefa Zítka pro Národní divadlo (1980) zvítězil v soutěži, ale byl odlit až posmrtně.

Soupis známých děl podle data vzniku

Poválečná tvorba

Marta Jirásková, pamětní deska K. Světlé na jejím rodném domě v Praze

Ocenění

1933 Čestné uznání Československé akademie věd a umění (opětovně 1944) * 1935 Tyršova cena * 1937 Grand Prix, Světová výstava v Paříži (za portrét jana Zrzavého) * 1967 Čestné uznání na 1. Pražském salonu * 1968 Zasloužilá umělkyně

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze * Muzeum umění Olomouc * Galerie výtvarného umění v Ostravě * Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě * Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích * Oblastní galerie v Liberci * Galerie umění Karlovy Vary * Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou * Galerie výtvarného umění v Náchodě

Výstavy

Odkazy

Reference

Související články

České malířky a sochařky v Paříži

Literatura

Wittlich Petr, České sochařství ve XX. století (1890-1945), Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1978 * Volavková Hana: Marta Jirásková, 164 s. +more, Odeon, Praha, 1981 * Zimmermann Aleš, Sociální civilismus v sochařství 20. let XX. století, Bakalářská diplomová práce, MUNI, Brno, 2006 [http://is. muni. cz/th/218081/ff_b/Social_civilism. txt. lang=en] * Benešová Z, Straková P, Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010,.

Externí odkazy

[url=http://www. vytvarneumelkyne. +morecz/autorka. aspx. aid=17]Výtvarné umělkyně: Jirásková - Havlíčková Marta[/url] * [url=http://www. vetrelciavolavky. cz/sochy/sousosi-sedici-rodiny]MJ Kladno M. Jirásková, Sousoší sedící rodiny, web Vetřelci a volavky[/url].

Kategorie:České sochařky Kategorie:Výtvarníci z Prahy Kategorie:Narození 7. +more března Kategorie:Narození v roce 1898 Kategorie:Narození na Vinohradech Kategorie:Úmrtí 6. března Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Bubenečském hřbitově Kategorie:Ženy.