Marína (báseň)

Marína (1846) je lyricko-epická milostná báseň slovenského básníka Andreje Sládkoviče. Dílo je považováno za jeden z vrcholů slovenského romantismu. Sládkovič se jako první osmělil oslavit v rozsáhlé skladbě krásu a mládí a vyjádřit svůj cit v radostném i bolestném prožitku lásky.

Vznik básně

Marína je významným dílem milostné a reflexivní lyriky. Vznikla jako výraz nešťastné básníkovy lásky k Marii Pišlové (1820-1899), se kterou se seznámil roku 1839 během studií v Banské Štiavnici. +more Přivydělával si zde soukromými hodinami v domech měšťanů a Marie (Marína) byla sestrou synů Pavla Pišla (Pischla), které doučoval. Básník se do dívky, považované za nekrásnější ženu ve městě, zamiloval a ona jeho city opětovala. Když však byl na studiích teologie v Halle, dostal od ní roku 1844 dopis, že má vážného nápadníka, bohatého perníkáře Juraje Geržu, a že rodina, zvláště pak matka, trvá na svatbě, ke které pak skutečně došlo. Básník o svou lásku nebojoval, ale její ztrátu nesl velice těžce, což se stalo podnětem k napsání Maríny v zimě tohoto roku. Objevily se ale i názory, že zamilovaný Andrej začal psát báseň česky již na počátku svého pobytu v Halle roku 1843, protože jeho láska vyžadovala okamžité umělecké vyjádření, o čemž neexistují žádné přesvědčivé důkazy.

Roku 1845 představil Sládkovič svou báseň na zasedání štúrovského spolku Tatrín, kde však byla pro své vášnivé verše označena mladými členy za přehnaně neslovanskou, „lascivní“ a přinášející mravní nezodpovědnost. V očích mládeže byla báseň hříchem oproti slovenskému duchu a budoucnosti slovenského národa, protože ten, „kto je za národ pravdive zaujatý, s takými vecami sa zapodievať nemá“. +more Samotný Ľudovít Štúr báseň také kritizoval za málo vlastenecké téma, což mu ale nebránilo v její propagaci.

Knižně vyšla báseň až roku 1846 v Pešti pod názvem Marína, spevi Andreja Sládkoviča zásluhou Jána Kadavého. Kritika přijala vydání příznivě, například Jozef Miloslav Hurban napsal, že básník v Maríne spojuje „oheň lásky svojej s túžbami vyššími na lepšiu skutočnosť národného blaha uprenými“.

Vydání básně bylo veřejností přijato velmi příznivě a dnes je Marína považována za základní dílo slovenského romantismu. Ohlas měla i v zahraničí, byla přeložena do polštiny, češtiny, francouzštiny, maďarštiny, chorvatštiny, němčiny a angličtiny.

Inspirační zdroje Maríny

Dům rodiny Pichslových v Banskej Štiavnici +morejpg|thumb'>Paměrní deska na domě rodiny Pichslových v Banskej Štiavnici Báseň je uvedena věnováním a dvěma motty, prvním od Williama Shakespeara z Hamleta „Zdá sa mi, že vidím. Kde. V oku mojej duše. “ a druhým od Alexandra Sergejeviče Puškina z Borise Godunova „Пpeлecтную Мaринy я нaдeюc увидeть тaм“. Protože Shakespearův úryvek z Hamleta je zároveň mottem Mickiewiczovy balady Romantyczność (1821, Romantika), uvažuje se někdy o Sládkovičově inspiraci touto básní. Zároveň se zdůrazňuje, že Sládkovič v Maríně rozvíjí některé motivy Mickiewiczovy Ody na mladost (1820, Oda do młodości).

Často je literární vědou Marína označována za „dceru Kollárovy Slávy dcery“, protože Sládkovičova báseň rozvíjí politický odkaz Jána Kollára tím, že spojuje lásku k ženě s láskou k vlasti.

Obsah básně

Marína není kompozičně členěná na části. Skládá se z 286 slok po deseti verších (decim) a pěti slok osmiveršových (oktáv). +more Má tedy 2900 veršů a je považována za nejdelší milostnou báseň na světě.

Čtyři témata, kterých se báseň nejčastěji dotýká, jsou krása, láska k Maríně, láska ke Slovensku a mládí. Jednotlivé sloky nám umožňují sledovat postupný vývoj básníkova milostného citu. +more Báseň začíná oslavou krásy, jejímž ztělesněním je milovaná Marína. Básníkova láska k ní je velká, krásná a čistá. :Ja sladké túžby, túžby po kráse :spievam peknotou nadšený, :a v tomto duše mojej ohlase :svet môj je celý zavrený; :z výsosti Tatier, ona mi svieti, :ona mi z ohňov nebeských letí, :ona mi svety pohýna; :ona mi kýva zo sto životov: :No centrom, živlom, nebom, jednotou :krás mojich moja Marína.

:Možno mi tvojich úst sa odrieknuť, :možno mi ruku nedostať, :možno mi v diaľky žiaľne utieknuť, :možno mi nemilým ostať, :možno mi ústam smädom umierať, :možno mi žialiť v samote, :možno mi život v púšťach zavierať, :možno mi nežiť v živote, :možno mi seba samého zhubiť - :nemožno mi ťa neľúbiť!

Tato láska ke konkrétní ženě postupně nabývá symbolické podoby, ve které přerůstá do lásky k národu a k rodné zemi a získává nadosobní společenský charakter. :Slovensko mladé, rodisko moje :aj mohyla mojich kostí. +more :V tebe mám pekných obrazov dvoje :a dvoje veľkých ľúbostí. - :Ako je krásna tá moja deva, :aká k nej ľúbosť vo mne horieva: :tak ty a k tebe, otčina. :Ako tys’ pekná, krajina moja, :ako mladistvosť milá mi tvoja: :tak pekná, milá Marína.

:Chcel bych vás objať, kraje rodiny. :náručie úzke, šíry cit: :ak mi je sladko v ňadrách Maríny :objatie vaše pocítiť. +more :Jak mi je blaho nič, nič nežiadať, :z objemu v objem naveky padať, :troch nebies slasti prijímať. :Vlasť drahú ľúbiť v peknej Maríne, :Marínu drahú v peknej otčine, :a obe v jednom objímať.

Mládí básník nepopisuje jako pomíjející věk, ale jako stav mysli toužící po kráse. :A čo je mladosť. +more - Dvadsaťpäť rokov. :Ružových tvárí hlaď jará. :Či údov sila. Či strmosť krokov. :Toto sa všetko zostará. :Mladosť je túžba živá po kráse, :je hlas nebeský v zemskom ohlase, :je nepokoj duší svätý, :je tá mohutnosť, čo slávu hľadá, :je kvetín lásky rajská záhrada, :je anjel v prachu zaviaty.

Krásu básník spojuje s pravdou a morálkou. Nekompromisně kritizuje společnost, která neumožňuje svobodné vyjádření citů, společnost, ve které nemůže být dívka paní svého srdce a stát se ženou milovaného muže. +more V baladických vložkách popisuje, jak Marína nemůže zapomenout na svou lásku a jak zoufalý básník bloudí po březích Hronu, kde jej Marína, přeměněná ve vílu, vábí do vodních hlubin. Básník však překoná svůj žal a zvítězí v něm vůle a povinnost k životu. V závěrečné sloce básně již není trpkost, ale jen jasná, smírná vzpomínka na chvíle čistých vznětů a víra v nesmrtelnost všeho, co je krásné a dobré. :Marína moja. teda tak sme my :ako tie božie plamene, :ako tie kvety na chladnej zemi, :ako tie drahé kamene; :padajú hviezdy, aj my padneme, :vädnú tie kvety, aj my zvädneme, :a klenoty hruda kryje: :Ale tie hviezdy predsi svietili, :a pekný život tie kvety žili, :a diamant v hrude nezhnije.

Český překlad

Do češtiny báseň přeložila Jiřina Kintnerová. Tento překlad vyšel společně s překladem poemy Detvan od Kamila Bednáře v knize Marína; Detvan, Praha: Odeon 1966.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://eknizky. sk/books/marina/]Marína na eknizky. +moresk[/url] * [url=https://www. databazeknih. cz/knihy/marina-294050. orderBy=new&str=2]Marína[/url] v Databázi knih * [url=https://bankalasky. sk/o-basni-marina/. ]Banka lásky (zážitkový dom o básni Marína) v Banskej Štiavnici[/url].

Kategorie:Knihy z roku 1846 Kategorie:Slovenská literární díla Kategorie:Romantická literární díla