Masakr v Kremničce

Průběh

Po potlačení Slovenského národního povstání německou armádou a po dobytí Banské Bystrice 27. října 1944 začaly nacistické okupační síly shromažďovat ve věznici Krajského soudu v Banské Bystrici nejen mnoho zajatých povstaleckých vojáků a partyzánů, ale i civilistů obviňovaných z podpory povstání. +more Dále zde byli rasově pronásledovaní lidé, pocházející především z Banské Bystrice a okolí. Na začátku listopadu byla již věznice nadmíru přeplněná, protože v ní bylo shromážděno přes 2500 vězňů a jejich počet dále narůstal. Hlavně kvůli tomu, ale také v souvislosti s tzv. řešením židovské otázky vydal velitel německých bezpečnostních orgánů v Banské Bystrici SS-Obersturmführer Kurt Deffner, společně se zástupcem vlády Slovenského státu v Banské Bystrici dr. Jánem Ďurčanským (bratr Ferdinanda Ďurčanského) a pověřencem Hlinkovy gardy pro Pohronskou župu Vojtechem Kosovským, rozkaz k jejich postupné likvidaci. Výkonem této akce byla pověřena speciální německá jednotka Einsatzkommando 14 pod přímým Deffnerovým velením a 5. rota POHG pod velením Jozefa Nemsily, kterou tvořilo asi 150 Slováků pocházejících z různých částí Slovenska. Na přípravách vraždění se podíleli i členové německé Sicherheitspolizei (SIPO), bezpečnostní služby Sicherheitsdienst (SD) a gestapa. Za místo poprav byla vybrána malá oblast jižně od obce Kremnička, kde se nacházely protitankové příkopy vykopané během povstání pro obranu Banské Bystrice. Místo, kde probíhaly popravy K první masové popravě zde došlo 5. listopadu 1944, kdy byla brzy ráno oblast v okolí Kremničky nacistickými silami uzavřena a místním civilistům byl udělen zákaz vycházení. V přísném utajení sem začaly být černými autobusy a nákladními auty sváženy desítky vězňů z banskobystrické věznice. Oběti byly nejprve nacisty okradeny o osobní majetek a pak po cca desetičlenných skupinách přiváděny k okraji protitankových příkopů, kde byla většina z nich zastřelena z bezprostřední blízkosti do týla. Na vraždách se přímo podíleli nejen Němci z Einsatzkommanda 14, ale i mnozí slovenští příslušníci POHG, kteří měli původně jen zajišťovat prostor v okolí poprav a kteří dostávali po každé z těchto akcí na tu dobu nemalou výplatu ve výši 300 až 500 korun a mohli si nechat i osobní majetek zavražděných osob. Celkem bylo v tento den zavražděno 108 lidí, včetně žen a dětí. O cynické snaze nacistů oficiálně utajit tyto zločiny svědčí i to, že v písemných záznamech o vězních byla v den jejich popravy poznámka o jejich propuštění z věznice.

K druhé masové popravě v podobné režii zde došlo 20. listopadu. +more K třetímu, největšímu masovému vraždění došlo 12. prosince, kdy bylo najednou zavražděno asi 300 lidí. K dalším velkým popravám došlo ještě 19. prosince (93 obětí) a 5. ledna 1945 (109 obětí). Ačkoli následně bylo kvůli přeplnění příkopů mrtvými těly místo masových poprav banskobystrických vězňů přesunuto hlavně do vápenky v Nemecké (v současnosti Památník a pamětní místo Slovenského národního povstání v Nemecké), v Kremničce docházelo k menším popravám i později, konkrétně 20. ledna, 19. února, 5. a naposledy 17. března, těsně před osvobozením.

Oběti a následky

Přestože se nacisté snažili před veřejností o důsledné utajování vyhlazovacích akci v Kremničce, nemohli je utajit před místními obyvateli a tak se již krátce po osvobození začalo s odkrýváním masových hrobů. Celkově se v šesti masových hrobech našlo až 747 obětí, což činí masakr v Kremničce prokazatelně největším válečným zločinem spáchaným na Slovensku. +more Ačkoli ve vápence v Nemecké horní odhady počtu zavražděných převyšují 900, toto číslo nelze prokazatelně doložit. Z obětí v Kremničce bylo až 211 žen a 58 dětí ve věku do 14 let, přičemž nejmladší obětí byl jen šestitýdenní chlapeček. Po exhumaci se zjistilo, že většina z dětských obětí nezemřela kvůli střelným poraněním, ale kvůli udušení, nedá se tedy vyloučit, že děti nacisté a příslušníci POHG zadusili přímo, nebo se udusily v hrobě pod těly ostatních obětí. Většina dospělých obětí zemřela na následky střelných poranění hlavy, případně kvůli vícenásobným střelným zraněním zasahujícím životně důležité orgány, mnohé z obětí také jevily známky těžkého mučení.

Největší část obětí v Kremničce tvořili obyvatelé židovského původu, kterých se našlo v masových hrobech více než 450. Kromě nich tu byly zavražděny i desítky slovenských civilistů podezřelých z účasti v SNP nebo v jeho podpoře, jakož i mnoho Romů, povstaleckých vojáků a partyzánů, včetně mnoha zahraničních, také část sestřelených příslušníků britských i amerických leteckých sil. +more Mezi oběťmi bylo i několik významných osobností veřejného života, jako např. literární historička Alžbeta Göllnerová-Gwerková, nebo lékařka Alžbeta Ferencová, která navíc byla během popravy ve vysokém stupni těhotenství. Smrt zde našla i známá židovská protifašistická bojovnice Chaviva Reiková.

Ačkoliv snaha nacistů o utajení zločinu v Kremničce byla neúspěšná, krátce po válce se postarala alespoň o ztížení potrestání mnoha viníků masakru. Pro nedostatek důkazů totiž bylo přerušeno stíhání mnoha členů POHG, případně ani nezačalo kvůli nemožnosti identifikování pachatelů. +more Pokud byli nějací členové POHG odsouzeni retribučními soudy, tak v drtivé většině dostali jen nevelké tresty odnětí svobody. Kvůli nedostatku informací se v té době mělo v převážné míře za to, že při velkých nacistických masakrech na Slovensku vraždili téměř výhradně Němci. Až nové skutečnosti vedly v roce 1958 v Banské Bystrici k zahájení velkého procesu s více členy POHG. Během procesu vyšly najevo mnohé detailní informace o masakrech v Kremničce a Nemecké a na jeho konci bylo v dubnu 1958 v souvislosti s Kremničkou jedenáct obviněných členů 5. polní roty POHG odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody v trvání od 13 do 25 let. Jeden z obžalovaných, zástupce velitele Jozefa Nemsily Ľudovít Laco byl odsouzen k trestu smrti, který byl proveden 14. července 1958. Samotný J. Nemsila uprchl v roce 1950 do Kanady, kde zemřel nepotrestán v roce 1997. Ještě před koncem války do zahraničí utekli i hlavní slovenští spoluorganizátoři zločinu Vojtech Kosovský a Ján Ďurčanský.

Památník

Židovský svícen menora, v jehož spodní části je nápis v hebrejštině - Zachor (Pamatuj) Přestože část z identifikovaných obětí byla svými rodinami přemístěna a pohřbena jinde, kolem 400 obětí, které nebylo možné identifikovat, nebo se nenašli žádní žijící příbuzní, zůstalo pohřbených v Kremničce. +more Na místě jejich masového hrobu byl v roce 1949 postaven velký Památník obětem fašismu (nazývaný i Památník SNP). Jeho autorem byl významný slovenský architekt Dušan Jurkovič, který ho jako své poslední dílo navrhl v roce 1947, ale jeho odhalení se již nedožil. V roce 1963 byl památník vyhlášen národní kulturní památkou. K památníku byl v roce 1995 připojen i památník zavražděným židovským obyvatelům, symbolický svícen, zvaný menora. Jeho autorem je slovensko-izraelský architekt Juraj Arieh Fatran.

Odkazy

Reference

Související články

Masakr v Nemecké

Externí odkazy

[url=http://www. muzeumsnp. +moresk/expozicie/kulturna-pamiatka-nemecka/]Kulturní památka Nemecká[/url] * [url=http://hn. hnonline. sk/ked-slovak-vrazdil-slovaka-228324]Když Slovák vraždil Slováka[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20150924112716/http://www. szpb. sk/restredo. htm]Fašistické represálie na středním Slovensku[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20150924015051/http://www. forumhistoriae. sk/e_kniznica/hrubon. pdf]5. polní rota Hlinkovy gardy[/url] * [url=http://bystrica. sme. sk/c/7206849/pomnik-na-najvacsom-masovom-hrobe-je-zanedbany-zakryva-ho-zelen. html]Pomník na největším masovém hrobu je zanedbaný, zakrývá jej zeleň[/url].

Kategorie:Dějiny Slovenska během druhé světové války Kremnička Kremnička Kremnička Kategorie:Masakry roku 1945 Kategorie:Slovensko v roce 1945