Matej Metod Bella

Technology

12 hours ago

Author

Matej Metod Bella byl slovenský luterský teolog, filosof a spisovatel. Narodil se 28. ledna 1796 v Liptovském Mikuláši a zemřel 9. května 1875 v Bratislavě. Studoval v Bratislavě, v letech 1816 až 1820 v Berlíně a 1821 až 1822 ve Vídni. V roce 1817 byl Bella vysvěcen na kněze a v letech 1819 až 1851 působil jako farář v Prešpurku (Bratislava). Matej Metod Bella se nejvíce proslavil svými filosofickými díly, z nichž nejznámější je "Učebnica náboženstva pre slovenskú mládež" z roku 1824. Zabýval se také dějinami a geografií Slovenska. Byl také zakladatelem a prvním předsedou Matice slovenské. Bella se významně podílel na šíření osvícenství a národního uvědomění na Slovensku. Jeho díla zásadně ovlivnila vývoj slovenského národního obrození. Jeho filosofické směřování bylo ovlivněno osvícenstvím, idealismem a evangelickým protestantismem. Ve svém díle se zaměřoval na problémy filosofie, náboženství, vzdělávání a vztahů mezi národy. Matej Metod Bella je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností slovenského národního obrození a jeho díla mají velký význam v historii a kultuře Slovenska.

Matej Metod Bella, uváděn též jako Methoděj nebo Metoděj (7. prosince 1869 Kostolné - 26. listopadu 1946 Čereňany), byl slovenský evangelický kněz, právník a československý politik; poslanec Revolučního národního shromáždění.

Život

Matej Metod Bella se narodil jako syn publicisty Jána Pravdoľuba Belly a jeho manželky Anny rozené Fábryové. Studoval na gymnáziích v Békešské Čabě a Sarvaši, poté se věnoval studiu teologie v Prešpurku, Šoproni a Lipsku. +more Působil jako farář v Liptovském Trnovci (1894-1912), kde v roce 1905 založil čtenářský spolek, a následně v Ružomberku (od roku 1912). Při zaměstnání vystudoval ještě práva na Budapešťské univerzitě a v roce 1912 získal titul doktora práv.

V první dekádě 20. +more století patřil mezi nově nastupující politiky Slovenské národní strany. Ve volbách do Uherského sněmu roku 1906 byl jedním ze sedmi etnických Slováků, kteří získali mandát, a poslancem zůstal až do roku 1910. V době zániku Rakouska-Uherska se zúčastnil budapešťských porad o vytvoření Slovenské národní rady a v roce 1918 se stal členem jejího výkonného výboru. Byl signatářem Martinské deklarace.

V letech 1918-1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za slovenskou reprezentaci (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů). Vykonával funkci místopředsedy parlamentu. +more Roku 1919 na členství v tomto zákonodárném sboru rezignoval a nahradil ho Matúš Dula.

V letech 1919-1928 byl županem bratislavské župy. Za první republiky se přiklonil k Milanu Hodžovi, který patřil mezi hlavní postavy Slovenské národní a rolnické strany, později politik Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. +more Právě Hodža se zasadil o Bellovo jmenování předsedou Zemědělské rady pro Slovensko v roce 1928. Tuto funkci zastával až do roku 1938.

Od roku 1930 působil také jako zástupce Slovenska v Národní bance československé, kde nahradil Ľudovíta Medveckého. Coby jediný zástupce Slovenska v bankovní radě vykonával dozor nad její filiálkou v Bratislavě.

V roce 1938 odešel na odpočinek na svůj statek v Čereňanech, který získal v rámci pozemkové reformy.