Maurice de Bunsen

Sir Maurice de Bunsen, 1. baronet ( Sir Maurice William Ernset de Bunsen, 1st Baronet Bunsen of Abbey Lodge) (8. ledna 1852 - 21. února 1932) byl britský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1877 a zastával řadu funkcí na diplomatických zastoupeních v Evropě i v zámoří. Jako britský velvyslanec ve Vídni (1913-1914) byl aktérem červencové krize v roce 1914, po přerušení diplomatických styků se vrátil do Anglie, ale uplatnil se ještě během první světové války. V roce 1919 byl penzionován s šlechtickým titulem baroneta.

Životopis

+more|Alfonse_XIII. _a_jeho_manželku_Viktorie_z_Battenbergu'>Viktorii v Madridu (1906) Byl vnukem pruského diplomata Karla von Bunsen (1791-1860), který dlouhodobě působil ve Velké Británii a usadil se zde. Maurice se narodil jako mladší syn spisovatele Ernesta de Bunsen (1819-1903), po matce Elizabeth pocházel z anglické bankéřské rodiny Gurney. Po studiích v Oxfordu vstoupil v roce 1877 do diplomatických služeb a začínal na nižších postech na různých vyslanectvích. Jeho mentorem byl Richard Lyons a Maurice de Bunsen tak patřil ke skupině mladých diplomatů označovaných jako lyonská škola. V letech 1891-1894 byl tajemníkem vyslanectví v Tokiu a poté zastával funkci generálního konzula v Siamu (1894-1897). Po návratu do Evropy působil jako chargé d'affaires v Istanbulu (1897-1902) a poté byl velvyslaneckým radou v Paříži (1902-1905). V letech 1905-1906 byl krátce zplnomocněným ministrem v Lisabonu a v letech 1906-1913 velvyslancem ve Španělsku. Jako velvyslanec byl v roce 1906 zároveň jmenován členem Tajné rady.

Sir Maurice de Bunsen s manželkou (1905) Krátce před první světovou válkou byl britským velvyslancem ve Vídni (1913-1914), kde sehrál důležitou úlohu v červenci 1914, kdy sondoval cíle Rakouska-Uherska vůči Srbsku. +more Při této příležitosti také navštívil rakousko-uherského ministra zahraničí Leopolda Berchtolda na jeho soukromém sídle v Buchlovicích. Po vypuknutí války a přerušení diplomatických styků se vrátil do Londýna. V roce 1915 byl jmenován předsedou vládní komise (De Bunsenova komise), která měla definovat britskou zahraniční politiku na Blízký východ především ve vztahu k Osmanské říši, v roce 1918 ještě vedl mimořádnou diplomatickou misi do jižní Ameriky. V roce 1919 opustil diplomatické služby a odešel do soukromí. Téhož roku získal titul baroneta (1919). Za zásluhy byl nositelem Řádu lázně, velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří a velkokříže Viktoriina řádu.

Jeho manželkou byla Bertha Mary Lowry-Corry (1869-1954) z irského šlechtického rodu hrabat z Belmore. Měli spolu čtyři dcery, takže Mauricovým úmrtím titul baroneta zanikl.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Literatura

McMEEKIN, Sean: Červenec 1914. Poslední dny před válkou; Praha, 2014; 464 s. +more ISBN 978-80-264-0438-5 * SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906-1914; Nakladatelství Epocha, Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9.

Kategorie:Diplomaté Spojeného království Kategorie:Britští šlechtici Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Viktoriánské období Kategorie:Eduardovské období Kategorie:Absolventi Oxfordské univerzity +more_Jiří'>Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří Kategorie:Rytíři velkokříže Královského Viktoriina řádu Kategorie:Společníci Řádu lázně Kategorie:Narození 8. ledna Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Muži.