Max Scharschmid von Adlertreu

Technology

12 hours ago

Author

Max Scharschmid von Adlertreu, též Maximilian Scharschmid von Adlertreu (8. října 1831 zámek Weilburg u Badenu - 27. prosince 1905 Vídeň), byl rakouský a český právník a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu.

Biografie

Pocházel z rodiny, která roku 1843 dosáhla rytířského titulu a roku 1873 titulu svobodných pánů. Jeho otec Franz Scharschmid von Adlertreu byl soudcem a státním úředníkem. +more Matka pocházela z vlivné pražské rodiny von Kopetz.

Max Scharschmid von Adlertreu absolvoval právní studia na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a pak národohospodářství na Mnichovské univerzitě. a roku 1853 nastoupil k státní prokuratuře do Salcburku, později na místodržitelství do Uherska. +more Od roku 1859 byl koncipientem na ministerstvu vnitra ve Vídni, kde se roku 1866 stal ministerským tajemníkem a roku 1870 sekčním radou. Roku 1872 opustil státní služby s titulem dvorního rady. Následně působil v politickém životě. Patřil mu velkostatek Trnová u Prahy.

Ve volbách v roce 1872 byl zvolen ve velkostatkářské kurii (nesvěřenecké velkostatky) do Českého zemského sněmu. Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1878. +more Uvádí se jako člen Strany ústavověrného velkostatku. Do sněmu se vrátil v doplňovacích volbách v srpnu 1884, nyní za městskou kurii (obvod Kraslice, Nejdek, Schönbach). V roce 1887 spolu s dalšími německými poslanci v rámci politiky pasivní rezistence na protest proti nevyslyšení německých národnostních a jazykových požadavků zahájil faktický bojkot sněmu a byl v lednu 1887 prohlášen za vystouplého. Uspěl i v volbách v roce 1889. Politicky nyní patřil mezi německé liberály (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik, později Německá pokroková strana). Znovu zde byl zvolen ve volbách v roce 1895.

Zasedal taky dlouhodobě v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1872 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). Složil poslanecký slib 7. +more května 1872. Zvolen sem byl i v prvních přímých volbách roku 1873 za velkostatkářskou kurii. Poslanecké křeslo obhájil ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.

Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen). Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů. +more Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885. Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub. V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice. I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.

V březnu 1886 vystoupil v parlamentu s projevem, v němž obhajoval zavedení němčiny jako státního jazyka v Rakousku. V roce 1890 byl členem německé delegace, která ve Vídni jednala s českými předáky o česko-německém vyrovnání v Čechách (takzvané punktace).

V roce 1892, u příležitosti jeho odchodu do penze, mu byl udělen Řád Františka Josefa (komturní kříž). Od roku 1894 byl členem Říšského soudu. +more V roce 1897, po odchodu z Poslanecké sněmovny Říšské rady, byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).

Zemřel v prosinci 1905.