Maximův problém

Maximův problém je komorní opera o jednom dějství českého skladatele Václava Jedličky na vlastní libreto podle povídky Vasilije Šukšina Věřím! z roku 1971. Poprvé ji provedla 7. března 1982 brněnská Komorní opera Miloše Wasserbauera, scéna JAMU, na scéně dnešního Divadla Barka.

Vznik a charakteristika

V 70. a 80. +more letech 20. století dosáhly mezi českými čtenáři popularity prózy ruského spisovatele, herce a režiséra Vasilije Šukšina, zejména povídky, které vyšly v několika výborech. Václavu Jedličkovi, hudebníkovi z okruhu brněnských skladatelů, posloužila pro jeho první operní pokus jako námět Šukšinova povídka „Věřím. “, která vyšla v českém překladu nejprve od Marcely Nemannové roku 1975 ve sbírce „Červená kalina“ a poté od Zdeňky Psůtkové roku 1981 ve sbírce „Milpardon, madam“. V roce 1982 ji uvedla Komorní opera Miloše Wasserbauera, působící v podstatě jako operní scéna Janáčkovy akademie múzických umění (i když z jejích studentů v opeře vystoupila jen Zuzana Kubáňová). Maximův problém byl uveden v kombinaci s komorní operou Námluvy Josefa Boháče z roku 1967, která rovněž čerpala z ruské, totiž Čechovovy předlohy a kterou již předtím uvedlo několik divadel.

Podle Jiřího Fukače, významného brněnského muzikologa a autora recenze pro časopis Hudební rozhledy, Šukšinova předloha „mistrně těží z oněch poloh ruské literární tradice, jež dovede obnažit základní lidské problémy i na zdánlivých nicotnostech: podnapilí a vnitřně nalomení ‚hrdinové‛ tak dlouho mudrují, až objeví prostopravdu, že život je nadevše a vším“. Jedlička podle něj v Maximovu problému hudebně navazoval především na ‚ruské‛ opery Leoše Janáčka (tj. +more Káťu Kabanovou a Z mrtvého domu), a to včetně specifické stylizace ruské dikce v českém textu. Fukač však skladateli vyčítal „přeexponovaný dramatismus partitury“, totiž že při aplikaci tohoto dramatického a tragického Janáčkova stylu na spíše komický a všednodenní námět, který se na existenciální problémy hrdinů dívá s ironickým nadhledem, došlo nutně „ke vzpouře materiálu. Posluchač je zavlékán do světů málem existenciální tragiky, bezděčně čeká na osudové vyústění, a nežli se vzpamatuje, je tu konec se zcela odlišnou pointou. Žertovný podtext literarizované životní filozofie se v operní traktaci látky ztrácí, opera sama o meritu věci nic nevypověděla. “ Fukač Jedličkovi v podstatě upřel schopnost zvolený námět adekvátně hudebně vyjádřit a psal: „je dobře, že se skladatelé začínají více zajímat o operní žánr. Nebylo by však lépe, kdyby se jeho hranice ztékaly opatrněji, třeba modelováním syžetů mnohem snazších a divadelnějších. “.

Žádné další divadlo Maximův problém neuvedlo, Komorní opera Miloše Wasserbauera však o šest let později uvedla i další Jedličkovu komorní operu na ruský námět, Drama paní Muraškinové.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Na vesnici žije Maxim Jarikov. Je to přemýšlivý muž a zdá se mu, že má v hrudi podivnou bolest, že ho bolí duše. +more Ale Ljubov, jeho žena, je přízemní osoba a Maximův dušebol nechápe a vysmívá se mu. Maxim jí laje a uráží ji, ale pro řešení svého problému musí hledat pomoc jinde - a pokud možno jinde než ve vodce jako obvykle.

Dozvěděl se, že k jeho sousedovi Iljušovi Lapšinovi přijel na návštěvu - a na léčení plicní slabosti jezevčím sádlem - příbuzný jeho ženy, pravoslavný pop. Vydá se tedy k němu pro radu. +more Nalézá popa s Iljušou nad lahví vodky; Iljuša už je zcela podroušený a usíná. Maxim se alespoň může volně svěřit popovi se svými starostmi a ptá se, zda věřící také duše bolí. Ale pop nemá vysvětlení ani léku: jeho určitě duše také bolí. Při neustálém popíjení vysvětluje Maximovi své názory. Myslí, že zlo a dobro jsou navzájem tak svázány, že si jedno nelze bez druhého představit, a Kristus (potažmo Bůh) je jen idea dobra, pomocí níž se bojuje se zlem. Nevěří v metafyzického boha ani v komunismus. Skutečně věří v jednoho boha, a tím je Život.

Maxim je s takovým výkladem nespokojen a popovi nejprve vyhrožuje, ale ten se nedá. Naopak přesvědčí Maxima, aby se společně s ním dal do tance a zpěvu o tom, v co skutečně věří: v aviaci, mechanizaci zemědělství, vědecký pokrok, jezevčí sádlo… K jejich tanci a zpěvu se připojí i Iljuša, kterého svým hlukem probudí z alkoholického spánku, a skotačením všech tří mužů opera končí.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://dnnt. mzk. +morecz/uuid/uuid:0c69c8e9-5be1-4e16-ae2c-26c39a7ee397]Šukšinova povídka „Věřím“[/url] v českém překladu Marcely Neumannové (omezený přístup). * [url=https://ndk. cz/uuid/uuid:0168cd70-0258-11e3-9584-001018b5eb5c]Šukšinova povídka „Věřím. “[/url] v českém překladu Zdeňky Psůtkové (omezený přístup).

Kategorie:Opery Václava Jedličky Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1982 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Brně