Maxmilián z Thun-Hohensteinu

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Maxmilián hrabě z Thun-Hohensteinu ( Maximilian Graf von Thun und Hohenstein; 19. srpen 1638 - 1701, Salcburk nebo Praha) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů. Působil jako císařský diplomat, vyslanec, komoří a tajný rada, dvorní maršálek v salcburského knížete-arcibiskupa a rytíř Řádu zlatého rouna (od roku 1697 - v seznamu držitelů řádu je uveden pod č. 595).

Život

Maxmilián z Thun-Hohensteinu byl synem zakladatele české linie rodu Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu (1594-1646), který byl císařským komořím, císařským radou a jedním z místodržících v Čechách. Narodil se v jeho třetím manželství - s Markétou Annou z Oettingenu -, jako jejich desáté dítě, osm let před otcovou smrtí.

Maxmilián z Thun-Hohensteinu byl rovněž třikrát ženat, měl 13 dětí, některé však zemřely ještě v raném věku. První jeho manželkou byla Marie Františka Emerentiana, hraběnka Lodronová (zemřela 1679), druhou manželkou Marie Magdalena, kněžna z Lichtenštejna (1659-1687), jejíž portrét (originální olejomalba) se v roce 1943 nacházel v Jílovém u Děčína. +more Třetí manželka Marie Adelheide, hraběnka Preysingová (zemřela 1748), dala po Maxmiliánově smrti v letech 1702-1717 zvětšit a přestavět rodinný palác na Menším Městě pražském (původně Lesliovský palác, následně Thunovský, v němž dnes sídlí velvyslanectví Spojeného království), který připadl děčínským Thunům z majetku klášterecké větve.

Maxmilián z Thun-Hohensteinu držel v Čechách rozsáhlý pozemkový majetek (panství Děčín, konstituované roku 1671 ve fideikomis, od roku 1694 též fideikomisní panství Klášterec), měl podíl na tyrolských statcích a mimořádné příjmy mu plynuly rovněž ze salcburských funkcí a beneficií, které s českými majetky spojil jeho bratr, salcburský arcibiskup Jan Arnošt (1643-1709). Investoval je především do velkolepé stavební činnosti: zámek a podzámčí v Děčíně přestavěl a rozšířil na reprezentační areál, odpovídající vysokému společenskému postavení a významu rodu, na malostranských městištích, která koupila jeho matka, zahájil v roce 1695 výstavbu velkého paláce, hlavní rezidence rodu v Praze (dnešní Sněmovna PČR). +more Na děčínském panství došlo za jeho života k velkému hospodářskému a populačnímu rozvoji, vznikaly nové hospodářské objekty i nové vsi. Kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně Dlouhá jízda k zámku v Děčíně V Děčíně postavil nový špitál a spolu se svým bratrem Janem Arnoštem kostel Povýšení sv. Kříže (1691), s budovou zámku ho spojovala krytá chodba. Nechal postavit 10 metrů širokou a téměř 300 metrů dlouhou přístupovou cestu k zámku, tzv. Dlouhou jízdu. Při přeměně děčínského zámku na reprezentativní rodové sídlo nezapomněl na rozsáhlé přilehlé venkovní prostory, které proměnil v barokní zahradu s umělým vodopádem a pískovcovou kašnou. Na podnět jeho třetí manželky, Marie Adelheidy, zde vznikla Růžová zahrada s glorietem. Kromě toho založil na zámku sbírku obrazů a grafických děl. V letech 1668-1670 dal postavit na náměstí v Děčíně loretánskou kapli s rodovou hrobkou, kam byl později také pohřben. Kvůli postupující dopravě byla loreta v roce 1885 stržena a část ostatků přemístěna do zámeckého kostela sv. Kříže.

Dcera Marie Magdalena (1684 -1744) se stala řeholnicí v Nonnbergu u Salcburku, synové Jan Maxmilián (1673-1701) a nejmladší syn Jan Arnošt zemřeli v mladém věku. Pokračování rodu zajistil pouze syn Johann Franz (1686-1720), v jehož rukách se soustředil veškerý český majetek Thunů. +more Byl císařským komořím a místodržícím v Čechách. V roce 1708 se oženil s Marií Philippinou, hraběnkou Harrachovou (1693-1763). Její portrét (snad originální olejomalba) se v roce 1943 rovněž nacházel v Jílovém u Děčína.

Maxmiliánův vnuk Jan Josef František Antonín (1711-1788) zdědil všech dvanáct panství v Čechách a rovněž statky v Rakousku a Tyrolsku. V generaci jeho synů se rod rozdělil na čtyři větve: kláštereckou, děčínskou, choltickou a benáteckou. +more Koncem 19. století patřilo rodu v Čechách a na Moravě přes 40 000 hektarů půdy.

Odkazy

Reference

Literatura

Archív Okresního muzea v Děčíně, inv. č. G 220b * PILÁTOVÁ, Denisa. Barokní přestavba děčínského zámku za rodu Thun-Hohensteinů. Praha 2010 (bakalářská práce).