| 40 px | Švamberkové | 1664 | Adam II. ze Švamberka (ronšperská větev) | † 24. 12.
Šlechta po Bílé hoře Po porážce stavovského povstání byl stav vyšší šlechty dále rozčleněn zavedením některých původem říšských titulů, což bylo potvrzeno Obnoveným zřízením zemským. Mezi tyto tituly patřil i kníže. +more Všechny tituly byly tyto:
* šlechtic
* rytíř
* svobodný pán/baron
* hrabě
* kníže
* vévoda
Do šlechtického stavu centralizovaně povyšoval pouze panovník.
Po Bílé Hoře přišlo mnoho menších šlechtických rodů o majetek a začaly žít „obyčejným“ životem. Pokud však nebyli vysloveně zbaveni šlechtického predikátu, jejich tituly jim zůstaly.
Z 254 pánů a 1128 rytířů z doby před rokem 1620 jich zůstalo pouze 431.
Události třicetileté války a pobělohorský exil přivedly do českých zemí velký počet cizích, především italských, španělských, německých a skotských rodů (např. Eggenbergové, Buquoyové, Gallasové, Piccolominiové, Schwarzenbergové a další). +more Ještě po Vestfálském míru v 50. letech 17. století v Čechách výrazně převyšoval počet starých panských rodin ty nově příchozí. České vrchnosti ovládaly tři pětiny všech poddaných. Na Moravě již převažovaly rody cizí. V roce 1683 připadlo v Čechách na 58 domácích rodů již 95 cizích, na Moravě stálo vedle sebe 48 domácích a 70 cizích rodů. V druhé polovině 17. století byli nejbohatším rodem Moravského markrabství Lichtenštejnové, pod které spadala celá jedna pětina poddaných. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku hospodařilo na lichtenštejnských panstvích celkem 1500 poddanských rodin. Ve smyslu počtu poddaných se hned za Lichtenštejny řadili Eggenbergové, tehdy nejbohatší magnáti v Čechách. V druhé polovině 17. století panský stav vlastnil v Čechách a na Moravě 62,8 % veškerého pozemkového majetku, přestože tvořili naprosto nepatrný podíl obyvatelstva. Na Moravě tehdy žilo asi 500 až 600 šlechticů, kteří tvořili jen pouhých 0,2 % všeho obyvatelstva. V 70. letech 17. století žilo na Moravě na panských državách 62 % veškerých poddaných, na rytířských 10 %, na církevních 20 % a na městských 8 %. Také se změnil poměr pozemkové držby mezi panským a rytířským stavem. V polovině 16. století (v roce 1557) vlastnili v Čechách a na Moravě páni 55 % a rytíři 45 % veškerých šlechtických držav, po třicetileté válce (v roce 1654) páni vlastnili už 85 %, zatímco rytíři pouhých 15 % držav. Ve Slezsku si rytířský stav svou pozici udržel. Přibližně o sto let později, v polovině 18. století patřilo na Moravě vyšší šlechtě 59,6 % a nižší šlechtě 9,6 % berních lánů.
I po vzniku Rakouského císařství v roce 1804 resp. Rakouska-Uherska v roce 1867 přibývaly nově nobilitované rodiny, jejichž členové získali šlechtický titul díky zásluhám o panovníka, monarchii nebo obecné blaho.
Podle sčítání byl v Čechách v roce 1840 poměr šlechty a ostatních obyvatel 1:828, v rakouských zemích 1:350 a v Uhrách a Sedmihradsku 1:17. Zejména po roce 1848 se ale i v Čechách výrazně zvýšil počet nositelů titulu svobodný pán nebo rytíř; patřili k nim zejména státní úředníci a důstojníci, ale i statkáři nebo zástupci svobodných povolání. +more Zatímco původní rodová šlechta už v tomto období ztratila většinu svých výsad, příslušníci nové šlechty od druhé poloviny 19. století měli stále větší slovo v politice, hospodářství, armádě i kultuře. Řada z nich měla významné postavení jen jednu či několik málo generací (např. rytíři František Škoda a jeho syn Emil); některé novošlechtické rodiny se do české historie zapsaly výrazněji (Lexové z Aehrenthalu, Ringhofferové, Nádherní, Riegerové, Bartoňové z Dobenína).
Soubor:Heřman Černín. jpg|Heřman Černín z Chudenic, cestovatel, diplomat a politik, nejvyšší zemský hofmistr a komorník
Soubor:Albrecht von Wallenstein. +morejpeg|Albrecht z Valdštejna, jeden z nejvýznamnějších vojevůdců třicetileté války
Soubor:Peter Johannes Brandl 001. jpg|František Antonín Špork, významný mecenáš a vizionář
Soubor:Kinsky von Wchinitz und Tettau, Franz Ferdinand Graf. jpg|František Ferdinand Kinský, politik, český kancléř
Soubor:Václav Vojtěch ze Šternberka (1643-1708). jpg|Václav Vojtěch ze Šternberka, nejvyšší zemský hofmistr a sudí, mecenáš
Soubor:František Josef Černín. jpg|František Josef Černín z Chudenic, nejvyšší dvorský sudí, český místodržící
Soubor:Schwarzenberg, Joseph Adam. jpg|Josef I. Schwarzenberg, politik a filantrop, zakladatel Schwarzenberského penzijního ústavu pro zaměstnance
Soubor:Philipp Joseph von Kinsky. jpg|Filip Josef Kinský, politik a diplomat
Soubor:Franz Gundaccar. jpg|František de Paula Gundakar Colloredo-Mannsfeld, diplomat, poslední císařský vicekancléř Svaté říše Římské
Soubor:Tripota Johann Ferdinand von Schönfeld portraits 121 1 121 krue 0062 p 900. jpg|Jan Ferdinand von Schönfeld, knihtiskař, spisovatel, sběratel umění a vydavatel Pražských poštovských novin
Soubor:Giovanni Battista Lampi Johann Rudolf Graf Czernin-Chudenitz. jpg|Jan Rudolf Czernin z Chudenic, mecenáš a sběratel umění, prezident Akademie věd, nejvyšší komoří a hofmistr
Soubor:FranzAntonNostitzRieneck. jpg|František Antonín Nostic-Rieneck, pražský purkrabí, mecenáš, zakladatel Nosticova Stavovského divadla
Soubor:František Josef Kinsky (1739-1805). jpg|František Josef Kinský, vojenský velitel, politik, spisovatel pedagogických textů
Soubor:Karel Filip Schwarzenberg. jpg|Karel Filip Schwarzenberg, diplomat a vojevůdce, vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska
Soubor:Wilhelmine von Sagan1. jpg|Vilemína Zaháňská, saloniérka, spisovatelka, politička, podporovatelka Boženy Němcové
Soubor:Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky (1778-1861) engraving crop. jpg|František Antonín Kolovrat, politik, ministerský předseda
Soubor:Karl Chotek Litho. jpg|Karel Chotek z Chotkova, politik a úředník, poslední nejvyšší purkrabí Království Českého
Soubor:Jiří Buquoy de Longeval-Georg Franz August de Longeval (1771-1851). jpg|Jiří František Buquoy, ekonom, spisovatel, politik, podnikatel, vynálezce, zakladatel první přírodní rezervace v Česku
Soubor:Radetzky-von-radetz. jpg|Václav Radecký z Radče, vojevůdce
Soubor:František Josef Šterberk (1820). jpg|František Josef ze Šternberka a Manderscheidu, politik, mecenáš umění a osvícenec, spoluzakladatel Společnosti vlasteneckých přátel umění
Soubor:K. m. sternberg mit orden. jpg|Kašpar Maria Sternberg, přírodovědec, filantrop, spoluzakladatel Národního muzea
Soubor:Eugen Karl Czernin von und zu Chudenitz 1867 Kryspin. png|Eugen Karel Czernin z Chudenic, politik, přední mecenáš Národního muzea, sběratel umění, budovatel parků
Soubor:Schwarzenberg. jpg|Kardinál Bedřich Schwarzenberg, arcibiskup salcburský a pražský, teolog, horolezec, veřejný činitel, iniciátor dostavby katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě
Soubor:Rudolf Kinsky Litho. jpg|Rudolf Kinský, voják, diplomat, spoluzakladatel nakladatelství Matice česká
Soubor:Karel kníže Schwarzenberg. jpg|Karel III. Schwarzenberg, politik
Soubor:František L Rieger. jpg|František Ladislav Rieger, politik, spoluzakladatel Národní strany, za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu
Soubor:Bertha-von-Suttner-1906. jpg|Bertha von Suttnerová, pacifistická aktivistka, jediná česká nositelka Nobelovy ceny míru
Soubor:František Ringhoffer. jpg|František II. Ringhoffer, podnikatel, majitel největší továrny na železniční vagony a tramvaje v Rakousku-Uhersku, politik, za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu
Soubor:Hieronymus Ferdinand Rudolf Mansfeld 1878 Eigner. jpg|Jeroným Colloredo-Mansfeld, politik, poslanec, ministr zemědělství a předseda Strany ústavověrného velkostatku
Soubor:Prince Johann II Liechtenstein. jpg|Jan II. Lichtenštejn, zvaný Dobrotivý, lichtenštejnský kníže, politik, filantrop.
Rody povýšené v 17. století .
Rody povýšené v 18. století .
Šlechtické rody vymřelé v 18. století | Šlechtické rody vymřelé v 18. století (výběr) |
|---|
| Erb | Rod | Rok vymření po meči | Poslední mužský člen | Datum narození a úmrtí | Poslední ženský člen | Datum narození a úmrtí | Dědici | Poznámky |
|---|
| Choť | Choť |
|---|
| +morejpg'>66x66pixelů | Berkové z Dubé
(česká větev) | 1706 | František Antonín Berka z Dubé | 1635/1649. - 24. 4. 1706 | Marie Terezie Eleonora Berková z Dubé | † 1726 | Bruntálští z Vrbna, Kinští, Nostitzové | František Antonín, nejvyšší maršálek Českého království, a Marie Terezie Eleonora, abatyše v klášteře voršilek na Hradčanech, byli nevlastní sourozenci. František Antonín Berka byl pohřben v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Po něm velkou část majetku zdědila jeho vzdálená sestřenice Františka Rozálie Berková, provdaná Kinská († 1718). | | 66x66pixelů | Berkové z Dubé
(česká větev) | 1706 | Luisa Anna Montecuccoli | | Marie Terezie Eleonora Berková z Dubé | † 1726 | Bruntálští z Vrbna, Kinští, Nostitzové | František Antonín, nejvyšší maršálek Českého království, a Marie Terezie Eleonora, abatyše v klášteře voršilek na Hradčanech, byli nevlastní sourozenci. František Antonín Berka byl pohřben v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Po něm velkou část majetku zdědila jeho vzdálená sestřenice Františka Rozálie Berková, provdaná Kinská († 1718). | | 66x66pixelů | Gutštejnové | 1747 | Jáchym Hroznata z Gutštejna | † 1747 | . | | | Jáchym Hroznata byl plukovníkem pěšího pluku a měl bratra Jana Ferdinanda. | | 66x66pixelů | Gutštejnové | 1747 | Marie Sauer | | . | | | Jáchym Hroznata byl plukovníkem pěšího pluku a měl bratra Jana Ferdinanda. | | Petřvaldští z Petřvaldu | 1763 | Bernard Jan Petřvaldský z Petřvaldu | 1735 - květen 1763 | Marie Eleonora Petřvaldská z Petřvaldu | 1725-1800 | Kuenburgové, Berchtoldové z Uherčic | Marie Eleonora byla sestra Bernarda Jana. Oba sourozenci byli svobodní. Jejich sestra Marie Terezie Petřvaldská z Petřvaldu (1727-1768) se nejprve provdala za Leopolda Otislava z Kopenic a poté za Prospera Antonína Berchtolda z Uherčic (1720-1807). | | Hýzrlové z Chodů | 1776 | Bernard Hýzrle z Chodů | † 1776 | . | | | Bernard Hýzrle z Chodů byl kanovníkem katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích | | Hýzrlové z Chodů | 1776 | Bernard Hýzrle z Chodů | † 1776 | . | | | Bernard Hýzrle z Chodů byl kanovníkem katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích | | 66x66pixelů | Martinicové | 1789 | František Karel z Martinic | 1733-1789 | Marie Anna z Martinic | 1768-1832 | Clamové | Marie Anna z Martinic byla dcera Františka Karla z Martinic. Rod pokračoval v ženské linii pod jménem Clam-Martinic. Ke sloučení erbu a jmen obou rodin došlo v roce 1792 pro Karla Josefa Clama (1760-1826), který také získal titul vladař domu smečenského. | | 66x66pixelů | Martinicové | 1789 | Marie Josefa ze Šternberka | 1746-1823 | Karel Josef z Clamu | 1760-1826 | Clamové | Marie Anna z Martinic byla dcera Františka Karla z Martinic. Rod pokračoval v ženské linii pod jménem Clam-Martinic. Ke sloučení erbu a jmen obou rodin došlo v roce 1792 pro Karla Josefa Clama (1760-1826), který také získal titul vladař domu smečenského. |
.
Rody povýšené v 19. století .
Šlechtické rody vymřelé v 19. století | Šlechtické rody vymřelé v 19. století (výběr) |
|---|
| Erb | Rod | Rok vymření po meči | Poslední mužský člen | Datum narození a úmrtí | Poslední ženský člen | Datum narození a úmrtí | Dědici | Poznámky |
|---|
| Choť | Choť |
|---|
| +moreJPG'>40 px | Vrtbové | 1830 | František Josef z Vrtby | 1759 - 27. 8. 1830 | . | | Lobkowiczové | František Josef z Vrtby zemřel neženatý a bezdětný, veškerý majetek odkázal Janu Nepomuku Karlovi princi z Lobkowicz (1799-1878), zakladateli křimické (konopišťsko-křimické) linie roudnické primogenitury rodu. | | 40 px | Vrtbové | 1830 | František Josef z Vrtby | 1759 - 27. 8. 1830 | . | | Lobkowiczové | František Josef z Vrtby zemřel neženatý a bezdětný, veškerý majetek odkázal Janu Nepomuku Karlovi princi z Lobkowicz (1799-1878), zakladateli křimické (konopišťsko-křimické) linie roudnické primogenitury rodu. | | 40 px | Kounic-Rietbergové (moravská knížecí větev, od 1752 také hrabata z Questenberku) | 1848 | Alois Václav z Kounic-Rietbergu | 19. 6. 1774 - 15. 11. 1848 | Leopoldina z Kounic-Rietbergu | 18. 2. 1803 - 16. 3. 1888 | Kounicové z české hraběcí větve, Bruntálští z Vrbna | Starší dcera Aloise Václava a sestra Leopoldiny Karolína (1801-1875) si vymohla, že směla používat kromě manželova příjmení i své rodné (Starhemberg-Kaunitz a Arenberg-Kaunitz). Po dlouhé soudní při získal Jaroměřice nad Rokytnou Rudolf Kristián Bruntálský z Wrbna (1864-1927) s podmínkou, že místo z Wrbna-Freudenthalu bude používat rozšířené příjmení z Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenbergu a Freudenthalu. Česká hraběcí větev vymřela po meči v roce 1919. | | 40 px | Kounic-Rietbergové (moravská knížecí větev, od 1752 také hrabata z Questenberku) | 1848 | Františka Xaverie Ungnadová z Weissenwolffu | 3. 12. 1773 - 7. 10. 1859 | Antonín Kárel Pálffy z Erdödu | 26. 2. 1793 - 24. 11. 1879 | Kounicové z české hraběcí větve, Bruntálští z Vrbna | Starší dcera Aloise Václava a sestra Leopoldiny Karolína (1801-1875) si vymohla, že směla používat kromě manželova příjmení i své rodné (Starhemberg-Kaunitz a Arenberg-Kaunitz). Po dlouhé soudní při získal Jaroměřice nad Rokytnou Rudolf Kristián Bruntálský z Wrbna (1864-1927) s podmínkou, že místo z Wrbna-Freudenthalu bude používat rozšířené příjmení z Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenbergu a Freudenthalu. Česká hraběcí větev vymřela po meči v roce 1919. | | 72x72pixelů | Dietrichsteinové | 1864 | Mořic Jan z Dietrichstein-Proskau-Leslie | 19. 2. 1775 - 29. 8. 1864 | Gabriela z Dietrichstein-Proskau-Leslie | 8. 12. 1825 - 24. 12. 1909 | Herbersteinové, Mensdorff-Pouilly, Hatzfeldové, Clam-Gallasové | Mořic Jan, 10. kníže z Dietrichsteinu, své děti přežil. Podle rodinné smlouvy přešel majetek na děti jeho synovce Josefa z Dietrichsteinu (1798-1858), 9. knížete z Dietrichsteinu, mezi kterými byla i Gabriela. Knížecí titul přešel v roce 1869 na Alexandra Mensdorff-Pouilly (1813-1871), manžela Gabrieliny sestry Alexandriny (1824-1906). Nová titulatura byla tedy kníže z Dietrichsteinu (Ditrichštejna) na Mikulově, hrabě Mensdorff-Pouilly (německy Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg, Graf von Mensdorff-Pouilly). | | 72x72pixelů | Dietrichsteinové | 1864 | Marie Terezie z Gilleis | 16. 1. 1779 - 3. 9. 1860 | Alfréd z Hatzfeldu | 9. 4. 1825 - 3. 6. 1911 | Herbersteinové, Mensdorff-Pouilly, Hatzfeldové, Clam-Gallasové | Mořic Jan, 10. kníže z Dietrichsteinu, své děti přežil. Podle rodinné smlouvy přešel majetek na děti jeho synovce Josefa z Dietrichsteinu (1798-1858), 9. knížete z Dietrichsteinu, mezi kterými byla i Gabriela. Knížecí titul přešel v roce 1869 na Alexandra Mensdorff-Pouilly (1813-1871), manžela Gabrieliny sestry Alexandriny (1824-1906). Nová titulatura byla tedy kníže z Dietrichsteinu (Ditrichštejna) na Mikulově, hrabě Mensdorff-Pouilly (německy Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg, Graf von Mensdorff-Pouilly). | | 50 px | Ugartové | 1875 | Maxmilián Ugarte | 13. 5. 1851 - 3. 2. 1875 | Gabriela Ugartová | 11. 6. 1848 - 1935 | | Maxmilián a Gabriela byli sourozenci. Jejich rodiči byli Josef Ugarte (1804-1862) a jeho druhá manželka Alžběta z Rochow-Briestu (1822-1896). Gabrieala porodila syny Giuseppa Lovatelliho a Massimiliana Lovatelliho (* 1869). | | 50 px | Ugartové | 1875 | - | - | Karel Locatelli | 1843-1892 | | Maxmilián a Gabriela byli sourozenci. Jejich rodiči byli Josef Ugarte (1804-1862) a jeho druhá manželka Alžběta z Rochow-Briestu (1822-1896). Gabrieala porodila syny Giuseppa Lovatelliho a Massimiliana Lovatelliho (* 1869). | | 50 px | Morzinové | 1881 | Rudolf z Morzinu | 13. 3. 1801 - 22. 9. 1881 | Aloisie z Morzinu | 6. 5. 1832 - 26. 7. 1907 | Czerninové | Aloisie z Morzinu byla dcera Rudolfa z Morzinu. Rod pokračoval v ženské linii pod jménem Czernin-Morzin. Ke sloučení erbu a jmen obou rodin, které bylo vázáno držbou Vrchlabí a Mašťova a podmínkou zákazu držby majorátu starší linie Czerninů, došlo v roce 1908 za Aloisina syna Rudolfa (1855-1927). | | 50 px | Morzinové | 1881 | Filipína Swéerts-Sporcková | 19. 10. 1808 - 21. 10. 1834 | Heřman Zdenko Czernin z Chudenic | 20. 2. 1819 - 2. 8. 1892 | Czerninové | Aloisie z Morzinu byla dcera Rudolfa z Morzinu. Rod pokračoval v ženské linii pod jménem Czernin-Morzin.
Šlechta ve 20. století
Rody povýšené ve 20. století (do roku 1918) .
První republika Pro život šlechty v 1. polovině 20. +more století jsou zásadní následující 3 body:
* 1. zrušení šlechtických titulů v roce 1918
* 2. pozemková reforma z roku 1919 a zrušení fideikomisu v roce 1924
* 3. ztotožení se s novou Československou republikou nebo její odmítnutí.
Zrušení titulů Po vzniku Československa byly šlechtictví, řády a tituly, které byly udělovány jako pouhá vyznamenání, zákonem č. +more 61/1918 Sb. ze dne 10. prosince 1918 zrušeny. Podobný zákon přijala i Rakouská republika. Podle § 6 zákona č. 243/1920 Sb. bylo s účinností od roku 1921 používání šlechtických titulů trestné. Případy postihů však nejsou známy. Změna zákona č. 61/1918 Sb. z roku 1936 legalizovala možnost přijímat zahraniční aristokratické tituly, pokud mají oporu v zákonodárství příslušné země. Zákon však zakázal užívání i erbů. Zrušení šlechtických výsad a vykoupení velkostatků pro domácí kolonizaci předpokládala již Washingtonská deklarace z 18. října 1918.
Pozemková reforma a zrušení fideikomisu Vedle zásahu do titulů byla šlechta částečně postižena také na majetku, o jehož část přišla během pozemkové reformy. Záborový zákon č. +more 25/1919 Sb. stanovil maximální rozlohu velkého pozemkového majetku jednoho vlastníka na 150 hektarů zemědělské půdy (pole, luka, zahrady, vinice a chmelnice) nebo 250 hektarů půdy vůbec. Byl zřízen Státní pozemkový úřad a realizace reformy probíhala nejintenzivněji v letech 1923-1926. Reforma zůstala nedokončená.
Svěřenectví (rodinné fideikomisy) byly zrušeny zákonem č. 179/1924 Sb.
Následující tabulka představuje největší šlechtické pozemkové vlastníky před pozemkovou reformou.
.
Přihlášení se k Československé republice Po vzniku republiky se někteří šlechtici hrdě přihlásili k češství, zatímco jiní silně inklinovali k (rakouskému) němectví. Na sklonku monarchie náleželo ke staré šlechtě přibližně dvě stě rodin, 73 % příslušníků těchto rodin se přihlásilo k německé národnosti a jen 27 % k národnosti české, mezi nimi například orličtí Schwarzenbergové, chlumečtí a kostelečtí Kinští, Lobkowiczové všech větví. +more V Československu uvedlo v meziválečných sčítáních lidu německou národnost přibližně 80 % šlechtických rodin. Ve službách nebo ve prospěch republiky působili např. diplomat Maximilian Erwin Lobkowicz, úředník František Schwarzenberg, diplomat František Bořek-Dohalský a jeho bratr novinář Zdeněk.
Naproti tomu např. Karl Anton Rohan byl exponentem sudetoněmeckého hnutí a následně vstoupil do NSDAP.
Důkazem ztotožnění se šlechty s ideou Československého státu byly tři deklarace z let 1938-1939. Pod první Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu, které bylo předneseno prezidentu Edvardu Benešovi 17. +more září 1938, se podepsali Karel VI. Schwarzenberg, Jan Adolf Lobkowicz, Zdenko Radslav Kinský, František Josef Kinský, Zdeněk Kolowrat, Rudolf Theobald Czernin, Leopold Sternberg, Weikhard Colloredo-Mannsfeld, Karel Parish, František Jindřich Dobrzenský, Hugo Strachwitz a Karel Belcredi. Audience na Pražském hradě se zúčastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů. Autorem deklarace byl Karel VI. Schwarzenberg a přečetl ji František Kinský z Kostelce nad Orlicí. Bylo to v době Runcimanovy mise a hrozby ztráty Sudet. Za druhou deklaraci se považuje text, který opět přednesl František Kinský. Při audienci na Pražském hradě 24. ledna 1939 dvanáct šlechticů zastupujících deset rodů vyjádřilo prezidentu Emilu Háchovi přímou podporu. Audience u prezidenta se zúčastnili František Josef Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, Jan Adolf Lobkowicz, Zdenko Radslav Kinský, Rudolf Theobald Czernin, Leopold Sternberg, Karel Parish, František Jindřich Dobrzenský, Hugo Strachwitz, Karel Belcredi, Jiří Sternberg a Jan Pálffy. Prohlášení nebylo vydáno písemně. Třetí deklarací bylo Prohlášení české a moravské šlechty 7. září 1939, které sepsali František Kinský, František ze Schwarzenbergu a Hugo Strachwitz po vypuknutí druhé světové války jako reakci na germanizační tlak ze strany nacistických úřadů. Poprvé bylo veřejně prezentováno na schůzi výboru Národního souručenství. Signatáři následně deklaraci podepisovali postupně a samostatně. Doručeno bylo ve formě dopisu státnímu prezidentu Emilu Háchovi Františkem ze Schwarzenbergu 7. října 1939. Šlechtici v něm explicitně vyjádřili svou příslušnost k českému národu. Podepsalo se pod něj 82 nebo 85 šlechticů (na listině je společný podpis "Bratři Hildprandtové", ale k účasti se vždy hlásili všichni čtyři bratři) z následujících 33 rodů: Baillet Latour, Battaglia, Belcredi, Bubna z Litic, Colloredo-Mansfeld, Czernin, Dlauhoweský, Dobrzenský, Daczický z Heslova, Dohalský, Hildprandt, Hrubý z Jelení, Kálnoky, Kerssenbrock, Kinský, Kolowrat-Krakowský, Lobkowicz, Mensdorf-Pouilly, Mladota, Nádherný, Sternberg, Parish, Paar, Podstatský, Strachwitz, Serényi, Pálffy, Rieger, Schoenborn, Schwarzenberg, Schlik, Thun-Hohenstein a Wratislav.
Soubor:Josef Karel Hrubý z Jelení. png|Josef Hrubý z Jelení (1866-1943)
Soubor:Maximilian Erwin Lobkowicz (1888-1967). jpg|Max Lobkowicz (1888-1967)
Soubor:Mořic Lobkowicz (1890-1944). jpg|Mořic Lobkowicz (1890-1944)
Soubor:Zdenko Radslav Kinský. jpg|Zdenko Radslav Kinský (1896-1975).
| Abecední přehled signatářů a účastníků audiencí |
|---|
| Pořadí | Rod | Jméno | 1. deklarace - audience u Edvarda Beneše 17. +more září 1938 | 2. deklarace - audience u Emila Háchy 24. ledna 1939 | 3. deklarace ze 7. září 1939 | Poznámky |
|---|
| 1. | Bailletové de Latour | René Baillet de Latour (1878-1970) | | | x | | | 2. | Battagliové | Quido Battaglia (1873-1962) | | | x | | | 3. | Belcrediové | Jindřich Belcredi (1902-1973) | | | x | | | 4. | Belcrediové | Karel Belcredi (1893-1972) | x | x | x | | | 5. | Belcrediové | Richard Belcredi (1891-1956) | | | x | | | 6. | Bořek-Dohalští | František Bořek-Dohalský (1887-1951) | | | x | | | 7. | Bořek-Dohalští | Jiří Bořek-Dohalský (1914-1990) | | | x | podepsán otcem Františkem | | 8. | Bubnové z Litic | Michael Bubna-Litic (1864-1949) | | | x | podepsán synem Mikulášem | | 9. | Bubnové z Litic | Mikuláš Bubna-Litic (1897-1954) | | | x | | | 10. | Colloredo-Mansfeldové | Jeroným Colloredo-Mansfeld ml. (1912-1998) | | | x | | | 11. | Colloredo-Mansfeldové | Jeroným Colloredo-Mansfeld st. (1870-1942) | | | x | | | 12. | Colloredo-Mansfeldové | Josef Colloredo-Mansfeld (1910-1990) | | | x | | | 13. | Colloredo-Mansfeldové | Weikhard Colloredo-Mansfeld (1914-1946) | x | | x | | | 14. | Czerninové | Edmund Czernin (1907-1994) | | | x | | | 15. | Czerninové | František Josef Czernin (1878-1963) | | | x | podepsán Janem Pálffym | | 16. | Czerninové | Humprecht Czernin (1909-1944) | | | x | | | 17. | Czerninové | Jan Děpold Czernin (1915-1967) | | | x | | | 18. | Czerninové | Rudolf Czernin (1904-1984) | x | x | x | | | 19. | Daczičtí z Heslowa | Bedřich Daczický z Heslowa (1913-1995) | | | x | podepsán bratrem Mikulášem | | 20. | Daczičtí z Heslowa | Hugo Daczický z Heslowa (1911-1989) | | | x | | | 21. | Daczičtí z Heslowa | Mikuláš Daczický z Heslowa (1909-1971) | | | x | | | 22. | Dlauhoweští | Jan Dlauhoweský (1909-1996) | | | x | podepsán otcem Karlem | | 23. | Dlauhoweští | Karel Dlauhoweský (1910-1976) | | | x | podepsán otcem Karlem | | 24. | Dlauhoweští | Karel Dlauhoweský (1876-1956) | | | x | | | 25. | Dobrzenští | František Dobrzenský (1915-1978) | | | x | | | 26. | Dobrzenští | Jan ml. Dobrzenský (1911-1996) | | | x | | | 27. | Dobrzenští | Jan st. Dobrzenský (1870-1947) | | | x | | | 28. | Dobrzenští | Jindřich Dobrzenský (1892-1945) | x | x | x | | | 29. | Dobrzenští | Otakar Dobrzenský (1871-1952) | | | x | podepsán Františkem Schwarzenbergem | | 30. | Hildprandtové | Bedřich Hildprandt (1902-1981) | | | x | | | 31. | Hildprandtové | Jindřich Hildprandt (1895-1968) | | | x | nefiguruje v seznamu explicitně | | 32. | Hildprandtové | Karel Hildprandt (1894-1975) | | | x | nefiguruje v seznamu explicitně | | 33. | Hildprandtové | Robert Hildprandt (1893-1974) | | | x | nefiguruje v seznamu explicitně | | 34. | Hrubí z Gelenj | Josef Karel Hrubý z Gelenj (1866-1943) | | | x | | | 35. | Kálnokyové | Gustav Kálnoky (1892-1979) | | | x | | | 36. | Korff-Kerssenbrockové | Arthur Korff-Kerssenbrock (Korff-Schmising-Kerssenbrock) (1914-1979) | | | x | | | 37. | Korff-Kerssenbrockové | Klement Korff-Kerssenbrock ml. (1912-1989) | | | x | podepsán bratrem Arthurem | | 38. | Korff-Kerssenbrockové | Klement Korff-Kerssenbrock st. (1883-1960) | | | x | podepsán Jaroslavem z Lobkowicz | | 39. | Kinští | Alfons Kinský (1912-1998) | | | x | | | 40. | Kinští | Bedřich Karel Kinský (1911-1999) | | | x | | | 41. | Kinští | František Kinský (1879-1975) | x | x | x | přednesl 1. i 2. deklaraci, spoluautor textu 3. deklarace | | 42. | Kinští | František Antonín Kinský (1915-1993) | | | x | | | 43. | Kinští | Josef Kinský (1913-2011) | | | x | | | 44. | Kinští | Zdenko Radslav Kinský (1896-1975) | x | x | x | | | 45. | Kolowratové | Egon Kolowrat-Krakowský (1889-1971) | | | x | | | 46. | Kolowratové | Hanuš Kolowrat-Krakowský (1879-1955) | | | x | | | 47. | Kolowratové | Otomar Kolowrat-Krakowský (1891-1966) | | | x | podepsán bratrem Hanušem | | 48. | Kolowratové | Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (1881-1941) | x | | x | | | 49. | Lobkowiczové | Bedřich František Lobkowicz (1907-1954) | | | x | | | 50. | Lobkowiczové | Jan Adolf Lobkowicz (1885-1952) | x | x | x | | | 51. | Lobkowiczové | Jaroslav Lobkowicz (1877-1953) | | | x | | | 52. | Lobkowiczové | Jaroslav Lobkowicz ml. (1910-1985) | | | x | | | 53. | Lobkowiczové | Josef Lobkowicz (1918-1946) | | | x | | | 54. | Lobkowiczové | Mořic Lobkowicz (1890-1944) | | | x | | | 55. | Mensdorff-Pouilly | Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (1891-1973) | | | x | | | 56. | Mensdorff-Pouilly | Emanuel Mensdorff-Pouilly (1866-1948) | | | x | | | 57. | Mensdorff-Pouilly | František Mensdorff-Pouilly (1897-1991) | | | x | | | 58. | Mladotové | Jan Mladota (1917-2001) | | | x | | | 59. | Nádherní | Ervín Nádherný (1876-1944) | | | x | | | 60. | Nádherní | Ervín Nádherný (1909-1985) | | | x | podepsán otcem Ervínem | | 61. | Nádherní | Oskar Nádherný (1871-1952) | | | x | podepsán bratrem Ervínem | | 62. | Paarové | Alfons Paar (1903-1979) | | | x | | | 63. | Pálffyové | Jan Pálffy (1872-1953) | | x | x | roku 1941 přijal německé říšské občanství | | 64. | Pálffyové | Karel Pálffy (1900-1979) | | | x | roku 1941 přijal německé říšské občanství | | 65. | Parishové | Karel Parish (1899-1976) | x | x | x | | | 66. | Podstatský-Thonsern | Theodor Podstatský-Thonsern (1909-1984) | | | x | | | 67. | Riegerové | Bohuš Rieger (1895-1976) | | | x | | | 68. | Serényiové | Alois Serényi (1893-1957) | | | x | | | 69. | Schlikové | František Schlik (1914-2005) | | | x | | | 70. | Schlikové | Jindřich M. Schlik (1875-1957) | | | x | | | 71. | Schlikové | Jindřich Schlik (1916-2004) | | | x | | | 72. | Schlikové | Ondřej Schlik (1917-1942) | | | x | | | 73. | Schlikové | Zikmund Schlik (1916-1988) | | | x | | | 74. | Schönbornové | Ervín Schoenborn (1899-1984) | | | x | podepsán bratrem Františkem | | 75. | Schönbornové | František Schoenborn (1899-1964) | | | x | | | 76. | Schwarzenbergové | Arnošt Schwarzenberg (1892-1979) | | | x | | | 77. | Schwarzenbergové | František Schwarzenberg (1913-1992) | | | x | spoluautor textu 3. deklarace, doručil ji Emilu Háchovi | | 78. | Schwarzenbergové | Karel VI. Schwarzenberg (1911-1986) | x | x | x | autor textu 1. deklarace | | 79. | Sternbergové | Jiří Douglas Sternberg (1888-1965) | | x | x | | | 80. | Sternbergové | Leopold Sternberg (1896-1957) | x | x | x | | | 81.
Naposledy příslušníci české šlechty ještě veřejně vystoupili 25. července 1945, kdy upozornili dopisem československou vládu na majetkovou perzekuci rodin věrných národu za okupace. +more Dopis je signován Janem Lobkowiczem, majitelem velkostatku Drahenice.
ProtektorátZa protektorátu byly šlechtické tituly opět uznávány, vládním nařízením č. 220/1939 byl totiž zrušen zákon č. 61/1918 Sb.
Významným šlechtickým rodům bylo nabídnuto, aby se přihlásili k německé příslušnosti. Této nabídky využili někteří jednotliví Czerninové, Kinští, Lažanští, Harrachové a Kotzové a také rody s francouzskými kořeny Rohanové, Beaufortové a Buquoyové. +more Naopak odmítli Czerninové, Sternbergové, Lobkowiczové, Wratislavové, Kinští, Dlauhowesští, Dobrzenští, Bubnové, Dohalští, Mladotové, Hrubí a Strachwitzové. Vedle těchto českých rodů se k české národnosti přihlásili i původně německé rody (často hlásící se k českému státu již po staletí), například Schwarzenbergové, Colloredo-Mansfeldové, Aichelburgové, italské rody Batagliové, Belcrediové a Paarové, francouzské rody Mensdorffové-Pouilly a Bailletové a v neposlední řadě původem anglický rod Parischů.
Do NSDAP si podali žádost např. Karl Buquoy, Eugen Ledebur, Karl Waldstein nebo Alfons Clary-Aldringen. +more Členy strany byli také Leopold Thun-Hohenstein (1888-1944) z choltické větve a jeho žena Irene.
V řadách wehrmachtu bojovali Christian Leopold Kinsky (1924-2011) a za Velkoněmeckou říši padli Karl Eugen Czernin (1920-1940), Johann Ulrich Buquoy (1925-1943) a Peter Albrecht Kinsky (1921-1945).
Rody hlásící se k českému národu byly perzekvovány. Některým byl majetek zkonfiskován, např. +more Adolfu Schwarzenbergovi za jeho podporu Benešovi a peníze, které poskytl na vybudování československého opevnění. Hlubocký majetek byl pak přímo řízen gestapem. Dalším stupněm bylo vyvlastnění, například Colloredům a Czerninům. U jiných rodů byla zavedena vnucená správa velkostatků (zemědělských a lesnických podniků), týkala se především signatářů prohlášení věrnosti z roku 1938. V letech 1941-1942 byly takto postiženy rodiny Kinského (větev chlumecká i kostelecká), Belcrediho (Líšeň), Sternberga (Častolovice, Zásmuky; Český Šternberk), Schwarzenberga (sekundogenitura), Lobkowizce (drahenická a mělnická větev), Czernina (dymokurská větev), Kolowrata (Rychnov nad Kněžnou), Strachwitze (Zdounky), Parishe (Žamberk) a Dobrzenského (Potštejn). Pod vnucenou správu spadaly i objekty, které na pozemcích stály. Německá okupační správa je pak využívala k různým účelům, byly tam zřízeny dětské ozdravovny, vojenské lazarety, letní sídla nacistických pohlavárů nebo sklady armádní výzbroje. Toto příkoří zrušil dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945, který zrušil konfiskační opatření nacistického režimu.
Mikuláš z Bubna-Litic byl jediným reprezentantem šlechty, který se dostal přímo do funkce v protektorátní vládě. Od února 1940 do ledna 1942 byl ministrem zemědělství. +more Zastával názor, aby po zatčení Aloise Eliáše demonstrativně prezident Emil Hácha abdikoval a vláda hromadně podala demisi.
Zdeněk Bořek Dohalský byl za svou odbojovou činnost během prvního stanného práva zatčen gestapem 21. října 1941 a v únoru 1945 popraven v Malé pevnosti v Terezíně. +more Za druhého stanného práva 5. června 1942 byli gestapem zatčeni i jeho bratři. František Bořek-Dohalský byl poté vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Dachau, válku přežil. Antonín Bořek-Dohalský byl po věznění v Terezíně umučen v září 1942 v Osvětimi.
Humprecht Czernin, majitel velkostatku Hlušice, byl zatčen 9. června 1942, v Petschkově paláci byl stanným soudem 30. +more června 1942 odsouzen za neoprávněné vlastnění zbraně k trestu smrti a jeho majetek byl zkonfiskován ve prospěch Říše. Požádal o milost a trest mu byl změněn na doživotí. Odpykával si ho ve věznici v Brandenburgu an der Havel. Propukla u něj tuberkulóza, 15. září 1944 byl ve vážném stavu převezen do plicního sanatoria na Pleši a o 4 dny později tam zemřel. Jeho bratr Rudolf Děpold Czernin se bránil, když na jeho velkostatek Dymokury byla uvalena vnucená správa a ten byl posléze prodán náhradovému fondu nacisty ovládaného Bodenamtu. Dne 11. srpna 1943 byl Rudolf Děpold zatčen gestapem za údajný poslech zahraničního rozhlasu. Následně si prošel věznicemi v Kolíně, na Pankráci, v Terezíně a v táboře Golnów u Štětína, konce války se dožil. Spolu s Czerninem byli vyšetřováni a následně odsouzeni také hrabě František Kinský, majitel zámku a velkostatku Kostelec nad Orlicí, a Karel (Charles) princ Rohan, majitel velkostatku Choustník.
Řada šlechticů se na konci války aktivně zúčastnila protinacistického povstání, například Karel VI. +more Schwarzenberg a Václav Norbert Kinský se aktivně zúčastnili květnového povstání (Karel VI. byl během bojů v květnu 1945 zraněn), František Schwarzenberg byl spojovacím důstojníkem během Pražského povstání.
Soubor:Zdeněk Bořek Dohalský (1900-1945). jpg|Zdeněk Bořek Dohalský (1900-1945)
Soubor:František Bořek-Dohalský (1887-1951). jpg|František Bořek Dohalský (1887-1951)
Soubor:Antonín Bořek-Dohalský. jpg|Antonín Bořek Dohalský (1889-1942)
Soubor:MikulasBubna. jpg|Mikuláš Bubna Litic (1897-1954)
Soubor:Karl VI zu Schwarzenberg. jpg|Karel VI. Schwarzenberg (1911-1986)
Soubor:Pestrý týden - 13. 1. 1940 - Princ JUDr. František Schwarzenberg. png|František Schwarzenberg (1913-1992).
Poválečné obdobíPoválečné období charakterizují tyto body:
* konfiskace majetku německé a maďarské šlechty na základě prezidentských dekretů
* revize pozemkové reformy a nová pozemková reforma
* perzekuce jednotlivých šlechticů
Konfiskace majetku německé a maďarské šlechty na základě prezidentských dekretů Rámcová pravidla postupu vůči německému a maďarskému obyvatelstvu po osvobození stanovila 8. kapitola Košického vládního programu z 5. +more dubna 1945. Zásadní je dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Rozhodující byla národnost, nikoliv státní příslušnost. Dekret se ovšem nevztahoval na osoby, které se aktivně účastnily odboje. Celkem se podle odhadu jednalo o přibližně 500-700 tisíc hektarů půdy a lesů. Konfiskace se vztahovaly také na jejich hrady, zámky, paláce a hospodářské objekty. Do vlastnictví států tak přešlo 496 hradů a zámků. Z nich bylo vybráno 48 objektů tzv. I. kategorie, které měly být zpřístupněny a využívány pro kulturní využití.
Dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. +more z 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské zbavil československé Němce a Maďary s výjimkou antifašistů státního občanství. Někteří němečtí příslušníci šlechtických rodin se nevrátili z fronty, jiní utekli krátce před příchodem Rudé armády nebo byli vyhnáni záhy po osvobození. Zbytek skončil v internačních táborech, odkud byli od prosince 1945 deportováni do Německa.
Následoval ještě dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. +more ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Podle něho byl zkonfiskován i ostatní majetek Němců a Maďarů, např. vybavení městských paláců nebo vil včetně uměleckých děl.
Karl Waldstein a Karl Buquoy byl obviněni z kolaborace a stanuli před soudem.
Vyvlastnění některých majetků je dodnes považováno za kontroverzní. Mediálně nejznámější je případ knížecí rodiny Lichtenštejnů, kteří se o rozsáhlé majetky soudí i v průběhu 21. +more století.
Revize pozemkové reformy a nová pozemková reforma Znárodňování pozemkového majetku pokračovalo i v letech 1947 a 1948. Zákon č. +more 142/1947 Sb. ze dne 11. července 1947 o revizi první pozemkové reformy a zákon č. 46/1948 Sb. ze dne 21. března 1948 o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) se dotkl českých majitelů.
Adolf Schwarzenberg (1890-1950).
Zákon č. 143/1947 Sb. +more ze dne 10. července 1947 o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů (tzv. Lex Schwarzenberg) na zemi Českou byl ušit na jednotlivce Adolfa Schwarzenberga a odporoval Ústavě Československé republiky. Protože aktivně podporoval protinacistický odboj, nemohl být označen jako Němec a nemohly se v jeho případě tudíž uplatnil dekrety prezidenta republiky. Podle tohoto legislativního předpisu mu byl vyvlastněn majetek bez náhrady. Pro zákon hlasovala i Milada Horáková. Adolf Schwarzenberg zemřel o tři roky později v zahraničí.
Po vydání těchto zákonů vzrostl počet konfiskovaných šlechtických sídel na více než devět set. Počet zpřístupněných objektů se ze 48 navýšil na 100, v 50. +more letech se ještě nepatrně rozšířil. Ostatní hrady a zámky byly přiděleny ministerstvům, především Ministerstvu vnitra a Ministerstvu obrany), školským a sociálním ústavům a Československým státním statkům. Nejhoršími správci, kteří údržbu výrazně zanedbávali, bylo Ministerstvo obrany a státní statky. Během tohoto období byla řada kulturních památek výrazně poničena či nenávratně zničena.
Perzekuce jednotlivých šlechticů Specifickým obdobím bylo období let 1945 až 1948, kdy šlechta, která byla označena za českou a vlasteneckou, nijak perzekována nebyla (s výše popsanou výjmkou hlubocké větve Schwarzenbergů). Část šlechticů znovu vstoupila do služeb státu, například Jindřich Kolowrat-Krakovský byl československým velvyslancem v Turecku, František Bořek Dohalský byl československým vyslancem v Rakousku, František Schwarzenberg byl československým chargé d’affaires ad interim ve Vatikánu, +more_Schwarzenberg'>Karel VI. Schwarzenberg byl zvolen předsedou Místního národního výboru v Čimelicích.
To se však změnilo po komunistickém převratu v roce 1948. Jak je řečeno výše, příslušníkům české šlechty byl po roce 1948 konfiskován majetek. +more Tím však jejich komunistická perzekuce neskončila. Dále ji charakterizovala např. nemožnost studia, místo regulérní vojny služba u pomocných technických praporů (PTP) a podřadná zaměstnání. Někteří byli po vykonstruovaných procesech uvězněni. Mnozí se proto raději uchýlili do exilu.
| Příklady perzekuce jednotlivých šlechticů |
|---|
| Rod | Šlechtic | Rodiče | Choť | Perzekuce: | Emigrace | Poznámky |
|---|
| studium | vojna | zaměstnání | vězení |
|---|
| Bořek-Dohalský | Jiří
1914-1990 | František Bořek-Dohalský
1887-1951 | Josefa z Thurn-Taxisu
1917-1990 | - | - | skladník, po roce 1968 rehabilitován a pracoval jako podnikový právník | V roce 1950 byl zatčen a o rok později odsouzen na 17 let (mj. uranové doly v Jáchymově a v Příbrami). Po amnestii v roce 1960 byl z vězení propuštěn. | - | Jeho syn Antonín (1944-2017) nesměl studovat, vyučil se pokrývačem, vojenskou službu vykonával u PTP. | | Bořek-Dohalský | Jiří
1914-1990 | Milada Krafferová
1892-1919 | Josefa z Thurn-Taxisu
1917-1990 | - | - | skladník, po roce 1968 rehabilitován a pracoval jako podnikový právník | V roce 1950 byl zatčen a o rok později odsouzen na 17 let (mj. uranové doly v Jáchymově a v Příbrami). Po amnestii v roce 1960 byl z vězení propuštěn. | - | Jeho syn Antonín (1944-2017) nesměl studovat, vyučil se pokrývačem, vojenskou službu vykonával u PTP. | | Bubna-Litic | Eleonora Dujková
1929-2018 | Mikuláš z Bubna-Litic
1897-1954 | Petr Dujka
1921-1996 | studium na gymnáziu nesměla dokončit, absolvovala kurz pro zdravotníky | - | pracovala v jídelně, kde myla nádobí, později tam dělala servírku, prodavačka v prodejně novin | ne | ne | po roce 1989 restituovala s bratrem Adamem majetek | | Bubna-Litic | Eleonora Dujková
1929-2018 | Margaretha Hansa
1902-1946 | Petr Dujka
1921-1996 | studium na gymnáziu nesměla dokončit, absolvovala kurz pro zdravotníky | - | pracovala v jídelně, kde myla nádobí, později tam dělala servírku, prodavačka v prodejně novin | ne | ne | po roce 1989 restituovala s bratrem Adamem majetek | | Czernin | Theobald
1936-2015 | Rudolf Děpold Czernin
1904-1984 | Polyxena Lobkowiczová
* 1941 | studium na gymnáziu nesměl dokončit, vyučil se zedníkem | nasazený u PTP | řidič nákladního auta, později řidič sanitky | ne | 1968, po půl roce se vrátil | po roce 1989 restituoval majetek | | Czernin | Theobald
1936-2015 | Friderika z Wenckheimu
1911-1991 | Polyxena Lobkowiczová
* 1941 | studium na gymnáziu nesměl dokončit, vyučil se zedníkem | nasazený u PTP | řidič nákladního auta, později řidič sanitky | ne | 1968, po půl roce se vrátil | po roce 1989 restituoval majetek | | Kinský | Josef
1913-2011 | František Josef Kinský
1879-1975 | Bernadetta Merveldtová
1922-2016 | - | - | horník v Jáchymově, Příbrami, 1956 do invalidního důchodu, přivydělával si např. překlady | po politickém procesu 2 roky: věznice Ilava a uranové doly Jáchymov | ne | po roce 1989 restituoval majetek | | Kinský | Josef
1913-2011 | Paulina z Bellegardu
1888-1953 | Bernadetta Merveldtová
1922-2016 | - | - | horník v Jáchymově, Příbrami, 1956 do invalidního důchodu, přivydělával si např. překlady | po politickém procesu 2 roky: věznice Ilava a uranové doly Jáchymov | ne | po roce 1989 restituoval majetek | | Kolowrat Krakowský Liebsteinský | Kryštof
1927-1999 | Hanuš Kolowrat Krakowský Liebsteinský
1879-1955 | Drahoslava (Dana) Jiroušková
1933-2015 | studia na Lesnické škole nesměl dokončit, před maturitou vyloučen | nasazený u PTP | pracoval u Státních lesů, v tkalcovně, ve Státním rybářství | 1948 za účast na protikomunistické demonstraci strávil několik měsíců ve vazbě; 1953 vězení za protistátní činnost (horník v pracovních táborech) | 1968 do Rakouska | po roce 1989 restituoval majetek | | Kolowrat Krakowský Liebsteinský | Kryštof
1927-1999 | Huberta z Wurmbrand-Stuppachu
1892-1967 | Drahoslava (Dana) Jiroušková
1933-2015 | studia na Lesnické škole nesměl dokončit, před maturitou vyloučen | nasazený u PTP | pracoval u Státních lesů, v tkalcovně, ve Státním rybářství | 1948 za účast na protikomunistické demonstraci strávil několik měsíců ve vazbě; 1953 vězení za protistátní činnost (horník v pracovních táborech) | 1968 do Rakouska | po roce 1989 restituoval majetek | | Lobkowicz | Jaroslav
1910-1985 | Jaroslav Lobkowicz
1877-1953 | Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku
1917-2008 | - | - | cestář u Správy silnic, skladník v podniku Kniha v Plzni | ne | ne | 13. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 7. vévoda roudnický | | Lobkowicz | Jaroslav
1910-1985 | Marie Terezie z Beaufort-Spontinu
1885-1942 | Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku
1917-2008 | - | - | cestář u Správy silnic, skladník v podniku Kniha v Plzni | ne | ne | 13. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 7. vévoda roudnický | | Mensdorff-Pouilly | Hugo
* 1929 | Alfons Karel Mensdorff-Pouilly
1891-1973 | Barbora Poláková
1943-2010 (rozvedeni) | studium na gymnáziu nesměl dokončit | nasazený u PTP | řidič, myl auta a pracoval v automobilové dílně | ne | ne | po roce 1989 restituoval se sourozenci majetek | | Mensdorff-Pouilly | Hugo
* 1929 | Marie Strachwitzová
1901-1971 | Barbora Poláková
1943-2010 (rozvedeni) | studium na gymnáziu nesměl dokončit | nasazený u PTP | řidič, myl auta a pracoval v automobilové dílně | ne | ne | po roce 1989 restituoval se sourozenci majetek | | Schwarzenberg | Arnošt
1892-1979 | Karel IV. ze Schwarzenbergu
1859-1913 | 1. Elisabeth Henriette Széchényiová, později podruhé provd. Collasová
1895-1957 (rozvedeni) | - | - | lesní dělník | V roce 1948 zatčen a po 9 měsících z vazby propuštěn. V roce 1953 byl znovu zatčen a odsouzen na 10 let vězení, jako vězeň pracoval v uranových dolech. Z vězení byl propuštěn v roce 1957. | ne | jediný Schwarzenberg, který po roce 1948 zůstal v Československu | | Schwarzenberg | Arnošt
1892-1979 | Ida z Hoyos-Sprinzensteinu
1870-1946 | 2. Mathilda Gerberová, poprvé provd. Hötzelová
1899-1999 | - | - | lesní dělník | V roce 1948 zatčen a po 9 měsících z vazby propuštěn. V roce 1953 byl znovu zatčen a odsouzen na 10 let vězení, jako vězeň pracoval v uranových dolech. Z vězení byl propuštěn v roce 1957. | ne | jediný Schwarzenberg, který po roce 1948 zůstal v Československu | | Sternberg | Zdeněk
1923-2021 | Jiří Douglas Sternberg
1888-1965 | Alžběta Hrubá-Gelenj
1929-2021 | studoval práva, nepřipuštěn k promoci | nasazený u PTP (horník) | kulisák v divadle | ne | 1968 | po roce 1989 restituoval majetek | | Sternberg | Zdeněk
1923-2021 | Kunhuta Mensdorff-Pouilly
1899-1989 | Alžběta Hrubá-Gelenj
1929-2021 | studoval práva, nepřipuštěn k promoci | nasazený u PTP (horník) | kulisák v divadle | ne | 1968 | po roce 1989 restituoval majetek | | Wratislav | Maximilian Oswald
1917-2002 | Josef Osvald Wratislav z Mitrovic
1883-1966 | Karolína Sternbergová
1924-2021 | - | - | lesní dělník (dřevorubec, traktorista, řidič nákladního vozu) a poštovní doručovatel | zatčen a po půl roce osvobozen | - | po roce 1989 restituoval majetek | | Wratislav | Maximilian Oswald
1917-2002 | Dorothea Josefa z Thun-Hohensteinu
1884-1978 | Karolína Sternbergová
1924-2021 | - | - | lesní dělník (dřevorubec, traktorista, řidič nákladního vozu) a poštovní doručovatel | zatčen a po půl roce osvobozen | - | po roce 1989 restituoval majetek |
.
Po roce 1989Nové poměry po Sametové revoluci charakterizují tyto body:
* návrat šlechty ze zahraničí
* restituce majetku a jeho restaurování
* osobní realizace jednotlivých šlechticů (zaměstnání podle svého výběru, správa majetku)
Restituce V rámci restitucí majetků byl většině šlechtických dědiců vrácen jejich dědičný majetek, který přešel mezi 25. únorem 1948 a 1. +more lednem 1990 do vlastnictví státu, a navazují na tradice v hospodářství na svých pozemcích a v podnikání.
Restitucí se týkají následující právní úpravy: zákon č. 403/1990 Sb. +more ze dne 2. října 1990 o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. 87/1991 Sb. ze dne 21. února 1991 o mimosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb. ze dne 21. května 1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
V oblasti majetku spravovaného státem bylo podáno 173 restitučních žádostí vztahujících se k hradům a zámkům. Dohodou byla nejen šlechticům a jejich potomkům vydána např. +more následující někdejší šlechtická sídla: hrady Český Šternberk, Kost, Vysoký Chlumec, Střekov, tvrze Křepenice a Tuchoraz, zámky Blatná, Boskovice, Častolovice, Doudleby nad Orlicí, Chlumec nad Cidlinou, Kaceřov, Mělník, Nelahozeves, Nové Hrady u Vysokého Mýta, Nové Hrady nad Metují, Orlík, Rychnov nad Kněžnou, Skalka, Zalužany a Žďár nad Sázavou. Některé další objekty byly převedeny do majetku obcí: Loket, Košumberk, Svojanov, Pecka, Humprecht, Náměšť na Hané a Plumlov. Vydán byl také Lobkovický palác na Pražském hradě, Maltézský palác nebo zámek Liběchov. Restituce se pochopitelně týkaly rovněž rozsáhlých mobiliárních fondů, které byly často svezeny na jiné objekty.
Následující tabulka je výběr úspěšných restitucí příslušníků šlechty nebo jejich potomků (abecedně).
| Šlechtické restituce hradů, zámků a paláců |
|---|
| Šlechtický rod | Restituent | Památkové objekty | Rok restituce | Poznámky |
|---|
| Bartoňové (větev Josefa Bohumila) | Josef Marian Bartoň-Dobenín (* 1942) | zámek v Novém Městě nad Metují (zakoupen rodinou v roce 1908) | 1992 | V roce 2013 převzal majetek syn restituenta Joseph Michael Barton Dobenin (* 1970), v roce 2020 byl zámek nabídnut k prodeji, předkupní právo má stát. | | Bartoňové (větev Cyrila Adolfa a jeho zetě Josefa Nováka) | | zámek Zbraslav (původně klášter, zakoupen rodinou v roce 1910) | | V roce 2020 jsou v katastru nemovitostí zapsáni Elizabeth Barton-Dobenin (1921-2018) a Eva Curryová (* 1956). +more | | Battagliové | Blanka Marie (1911-2005) a Christian Battaglia (1914-1991) | zámek Bratronice | 1990 | Blanka Battagliová zámeček v roce 1994 prodala, po roce 2007 ho získal Jiří Jan Lobkowicz s chotí Zdenkou (mělnická větev). | | Belcrediové | Bratři Richard Belcredi (1926-2015) a Hugo Andrian-Belcredi (1923-2012) a jejich synovci Karel (* 1950) a Ludvík Belcredi (* 1954) | zámky Jimramov (v majetku rodu od roku 1778), Brodek u Prostějova a Líšeň v Brně (v majetku rodu od roku 1819) | 1992 | Zámek v Brodku se 700 hektary lesa a 80 hektary polí získal v roce 1992 Richard Belcredi, když uplatnil nárok na dědictví po strýci Gustavu Kálnokym (1892-1979). Bratři Karel a Ludvík restituovali zámek v Líšni, 1600 hektarů lesa a společně se strýcem Hugem Andrianem-Belcredim také zámek v Jimramově. | | Bubna-Liticové | sourozenci Adam Bubna-Litic (1927-2016) a Eleonora Dujková (1929-2018) | zámek Doudleby nad Orlicí (vystavěn rodem vedle tvrze v letech 1585-1590) a Horní Jelení (postaven rodem v roce 1865) | 1992 | Při dělení majetku v roce 2006 Doudleby připadly Eleonoře a Horní Jelení Adamovi. V roce 2020 je v katastru nemovitostí jako majitelka doudlebského zámku zapsána Eleonořina vnučka Barbora Tomášková. U Horního Jelení v katastru nemovitostí v roce 2020 figuruje zesnulý Adam Bubna-Litic, ale zámek obývá jeho nejmladší syn Dominic Nicholas Bubna Litic (* 1966). | | Colloredo-Mannsfeldové | Hieronymus (Jeroným) Colloredo-Mannsfeld (1912-1998) | zámek Dobříš | 1998 | Jeroným restituoval velkostatek Dobříš jako dědictví po bratru Weikhardu (Vikardu) Colloredo-Mannsfeldovi (1914-1946); restituoval také lesy a rybníky panství Zbiroh, ale zámku Zbiroh se pro jeho špatný stav (možná za úplatu) zřekl; soudní spor jiné rodinné větve (Kristina Colloredo-Mansfeldová) o zámek Opočno | | Czerninové (vinořská linie) | Theobald Czernin (1936-2015) | zámek Dymokury (v majetku rodu od roku 1833, resp. 1874) | | Od roku 2011 je majitelem zámku Dymokury Tomáš Czernin (* 1962), nejstarší syn restituenta Theobalda Czernina. | | Czerninové (vinořská linie) | Diviš Czernin (* 1942) | zámek Hlušice (v majetku rodu od roku 1899) | | Diviš Czernin restituoval zámek, 833 ha lesů a 120 ha zemědělské půdy jako synovec bezdětného Humprechta Czernina (1909-1944). Zámek byl využíván jako zemědělské učiliště. V roce 2020 je v katastru nemovitostí zapsán Karel Czernin (* 1992). | | Des Four Walderode | Karel Des Fours Walderode (1904-2000), Johanna Kammerlanderová (* 1947) | zámek Hrubý Rohozec | žádost 1992 | Také 300 hektarů lesa. | | Dlauhowesští | Jan Ignác Dlauhoweský (1909-1996) a jeho syn Václav (* 1946) | zámek Němčice (u Volyně) | 1994 | Také statek Kraselov. V roce 2022 je majitelem zámku Němčice Václavův nejmladší syn Lukáš Dlauhoweský (* 1979). | | Dobrzenští | Jan Maxmilián Dobřenský (1911-1996) | zámek Chotěboř (získán rodem v roce 1836) | 1992 | | | Hildprandtové | Cornélie Hildprandtová, roz. Veverková (1916-2014) a její dcery Josefina Hildprandtová (1938-2020) a Jana (Johanna) Germenis-Hildprandt (* 1947) | zámek Blatná (získán rodem v roce 1798) | žádost 1990, zámek vydán v červnu 1992 | Lihovar v Blatné byl založen v roce 1885. Majetek si Hildprandtové po restituci rozdělili. Od roku 2014 spravuje blatenský zámek Stefanos-Filipos Germenis (* 1981), syn Jany. Spolumajitelem Liqui B - Zámeckého lihovaru a pivovaru Blatná (spolu s Václavem Šitnerem) je Jan Hildprandt (* 1957), syn Josefiny. | | Hrubí-Gelenj | Jaromír Hrubý-Gelenj (1922-2012) | lovecký zámeček Morány | | V rámci restitucí byl nabídnut Jaromíru Hrubému i zámek Červené Pečky, ten se ho ale se souhlasem svých sourozenců vzdal a zdevastovaný zámek pak ministerstvo obrany prodalo. Rodina převzala jen malou část mobiliáře z Červených Peček, kterou se podařilo dohledat; ta byla umístěna na zámeček Morány, který v roce 2013 zdědil synovec Filip Sternberg (* 1956). | | Kálnokyové | Alexandr Kálnoky (1924-2017) | zámek Letovice | žádost 1992, zámek vydán 2001 | Rekonstrukce zdevastovaného zámku se nakonec Kálnoky vzdal a v roce 2004 Letovice prodal. | | Kinští (kostelecká větev) | Josef Kinský (1913-2011) | zámek Kostelec nad Orlicí (vystavěn rodem v letech 1829-1835) | | | | Kinští (chlumecká větev) | Radslav Kinský (1928-2008) | zámek Žďár nad Sázavou (v majetku rodu od roku 1930, resp. nárok od roku 1967) | | | | Kinští-dal-Borgo | Václav Norbert Kinský (1924-2008), jeho synové nosí příjmení Kinský dal Borgo | zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou (postaven rodem v letech 1721-1723), hrad Kost | 1992 | Nárok na hrad Kost získal jako dědictví po své manželce Anně Marii dal Borgo-Netolické (1925-1980). | | Kolowratové-Krakowští | Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897-1996) | lovecký zámeček Diana, Kolowratský palác a Nový Kolowratský palác v Praze | | | | Kolowratové-Krakowští-Liebsteinští | Kryštof Jaroslav Kolowrat Krakowský Liebsteinský (1927-1999) | zámek Rychnov nad Kněžnou (v majetku rodu od roku 1640), Černíkovice (v majetku od roku 1674) a lovecký zámeček v Černé Vodě v Orlických horách | 1992 | Také 5 tisíc hektarů lesů a zemědělské půdy. V roce 1999 zdědil majetek Kryštofův syn Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský (* 1958). | | Lobkowiczové (dolnobeřkovická větev) | Marie Julie Thurn-Taxisová, rozená Lobkowiczová (1919-2008) | zámek Dolní Beřkovice (získány z konfiskací po roce 1620) | | V roce 2021 je v katastru nemovitostí zapsán Ferdinand Karl Thurn und Taxis (* 1952), nejmladší syn restituentky a Johanna Nepomuka Thurn und Taxise (1908-1959). Část zámeckého komplexu vlastní přímo, část prostřednictvím firmy Thurn und Taxis, s. r. o. , jejíž je společník a jednatel. | | Lobkowiczové (křimická větev) | Jaroslav Lobkowicz (* 1942) | zámek Křimice (zděděn v roce 1830) | 1994, zámek zcela předán 2007 | | | Lobkowiczové (mělnická větev) | Otakar Lobkowicz (1922-1995) | zámek Mělník a Hořín (oba v majetku rodu od roku 1763, resp. 1790) | 1992 | Také zemědělská půda, vinice a vinné sklepy. Majetek zdědil po otci Jiří Lobkowicz (* 1956), správou mělnického zámku a vinařství pověřil manželku Bettinu Lobkowicovou, se kterou se však v roce 2011 rozvedl. | | Lobkowiczové (mělnická větev) | Johannes Lobkowicz (* 1954), nároky jako dědictví po otci Mikuláši Lobkowiczovi (1931-2019) | zámek Drahenice (získán rodem v roce 1870) | | | | Lobkowiczové (roudnická větev) | Martin Lobkowicz (1928-2014) a potomci Ferdinanda Zdeňka Lobkowicze (1858-1938) | zámky Nelahozeves, Roudnice nad Labem, hrad Střekov a Lobkovický palác v Praze, zámek Lobkovice, hrad Vysoký Chlumec | | Hrad Vysoký Chlumec (a další majetek u Sedlčan) v roce 1998 William Lobkowicz prodal Riprandovi von und zu Arco-Zinneberg a jeho manželce Marii Beatrix Rakouské-d'Este. | | Mensdorff-Pouilly | sourozenci Albert Mensdorff-Pouilly (* 1926), Bedřich Mensdorff-Pouilly (1925-2018), Hugo Mensdorff-Pouilly (* 1929), Jan Mensdorff-Pouilly (* 1933) a Terezie Božková (1934-2000) | zámek Boskovice (v majetku rodu od roku 1856, resp. 1856) | žádost 1992, zámek předán 1993 | Restituovali potomci Alfonse Karla Mensdorff-Pouilly (1891-1973). | | Mladotové ze Solopisk | Jan Mladota ze Solopisk (1917-2001) | zámek Červený Hrádek u Sedlčan | | Závětí přešel zámek po smrti Jana Mladoty na Nikolause Lobkowicze (* 1978), syna Johannese Lobkowicze (* 1954). | | Nádherní | Jan Nepomuk Nádherný (1943-2005) | zámek Chotoviny | 1997 | Po roce 2001 proběhla rekonstrukce, ale po smrti Jana Nádherného jeho dcera Jamie Nicole zámek v roce 2011 prodala. | | Paarové | sourozenci Alfons Václav Paar (1932-2016), Karel Eduard Paar (* 1934) a Eleonora Markéta (1937-2010) | zámek Bechyně | | Restituovaný majetek byl vložen do firmy APS, jejímž majoritním vlastníkem a majitelem zámku se stal Josef Šťáva, pravnuk někdejšího správce. | | Parishové | John Marmaduke Parish (1923-2020) | zámek Žamberk (v majetku rodu od roku 1815) | | Zámek Žamberk byl v roce 2004 prodán Pardubickému kraji. Hrad Litice nad Orlicí, který rod držel od roku 1815, ponechali státu. | | Podstatzští-Lichtensteinové | Josefa Harrachová, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (1905-2000) | zámek Velké Meziříčí | 1995 | Po smrti Josefy Podstatzké-Lichtenstein v roce 2000 zdědily zámek její děti František Karel (1933-2016), Maria (1936-2021) a Jan Podstatzký-Lichtenstein (* 1937) | | Podstatzští-Thonsernové | Marie Wanda (* 1954), dcera Theodora Gabriela Podstatzkého-Thonserna (1909-1984) | zámek Litenčice (v majetku rodu od roku 1778/1779) | | Dědicem bude syn Marie Wandy Podstatzké Thonsern Richard (* 1978), který přijal jméno Podstatzký a který se podílí na správě. | | Rajští | Vladimír Rajský (1923-2001) | zámek Klášter ve Vilémově (v majetku rodu od roku 1852) | 1991 | | | Serényiové | rod Thienen-Adlerflychtů (dcera Aloise Serényiho Isabela, provdaná Thienen-Adlerflychtová) | zámek Lomnice u Tišnova, zámek Luhačovice | 2016 | | | Schlikové | František Jindřich Schlik (1914-2005) a dcera Zikmunda Schlika Margareta (* 1950) | zámek Jičíněves (postaven rodem v letech 1715-1717), zámek Vokšice | | | | Schwarzenbergové (orlická větev) | Karel VII. Schwarzenberg (* 1937) | zámky Orlík (v majetku rodu od 1719), Čimelice (v majetku rodu od 1842, resp. 1850), Varvažov (v majetku rodu od 1847) a Sedlec (zakoupen v roce 1819) | | Také přibližně 11 tisíc hektarů lesů a zemědělské půdy, 300 hektarů rybníků a řada budov, například v Praze, Varvažově či Karlově. V roce 2007 převzal správu majetku Jan Nepomuk Schwarzenberg (* 1967). | | Schwarzenbergové (orlická větev) | Anna Bucherová (1933-2013), dcera Arnošta Schwarzenberga (1892-1979) | zámek Tochovice (v majetku rodu od 1842, resp. 1850) | | | | Sternbergové | Zdeněk Sternberg
(1923-2021) | hrad Český Šternberk (v majetku rodu 1241-1712 a znovu od roku 1841), zámek Březina (zbudován rodem v letech 1790-1808) | 1992 | V roce 2021 zdědil majetek Zdeňkův syn Filip (* 1956). | | Sternbergové | Jan Bosco Sternberg
(1936-2012) | zámek Jemniště (zakoupen v roce 1868) | žádost 1992, vyhověno 1995 | Jan Bosco Sternberg získal nárok na zámek jako dědictví po své tetě Terezii Sternbergové (1902-1985) a jejím manželovi Františku Mensdorff-Pouilly (1897-1991). V roce 2012 zdědil zámek po otci Jiří Sternberg (* 1968). | | Sternbergové | Františka Diana Sternbergová-Phipps (* 1936) | zámek Častolovice (v majetku rodu od roku 1694), Zásmuky (v majetku rodu od roku 1637) | 1992 | | | Strachwitzové | Potomci Huga Strachwitze (1900-1978), mezi nimi František Strachwitz (* 1939) | zámek Zdounky (v majetku rodu prostřednictvím sňatku, od roku 1907 byla jedinou majitelkou Karolína Marie, roz. Lambergová) | 1993 | V roce 2007 zámek s přilehlým areálem prodán manželům Vrškovým. | | Waldstein-Wartenburgové (svatoslavská linie) | Děti Gabrielly, roz. Waldstein-Wartenbergové (1896-1974) | třetina majetku ve Svatoslavi | | Gabriella provd. Křečanová a později Jirečková byla dcerou zakladatele svatoslavské linie Zdeňka Waldstein-Wartenberga (1862-1936). Její sourozenci a jejich rodiny se přihlásili k německé národnosti. Sestra Marie (1891-1943, měla potomky) zemřela za války a bratr Karl (1897-1978) nesměl zůstat po válce v Československu. Zámeček Zátiší je nyní také v rukou Gabrielliných dětí, ale musely si ho koupit. Nejde o část majetku, která byla restituována. | | Wratislavové (skřipelská větev) | Maxmilián Josef Wratislav (1917-2002) | zámek Dírná (v majetku rodu asi od 1620), zámek Myslkovice (v majetku rodu od 1877), Vratislavský palác v Praze | | Zámek Myslkovice v roce 2006 obec odkoupila. |
.
Někteří šlechtici však majetek zpátky nedostali, ačkoli by na něj nebýt tzv. Benešových dekretů měli mít nárok (za druhé světové války například byli aktivně zapojeni v odboji). +more Vydán nebyl např. zámek v Plané, o který neúspěšně žádala Mathilda Nostitzová (1936-2021); stát od roku 1989 chátrající zámek prodal a ten pak v roce 2017 částečně vyhořel. Někteří se o svůj majetek se státem (někdy i úspěšně) soudí. Například v roce 1992 byl vznesen restituční nárok Karlem des Fours Walderode (1904-2000), který jako Němec přišel o majetek na základě Benešových dekretů. Teprve v roce 2019 byl majetek soudně potvrzen Johanně Kammerlanderové, vdově po Karlovi. Restituce se kromě lesů a jiných pozemků týkala zámku Hrubý Rohozec. Několik desetiletí se soudila o majetek Marie Alžběta Salmová-Reifferscheidt-Raitzová (1931-2022), která se ho domáhala jako dcera posledního vlastníka Huga Mikuláše. Šlo především o zámek Rájec nad Svitavou. Desítky let trvá také restituční spor Kristiny Colloredo-Mansfeldové (* 1940) a jejích příbuzných o zámek Opočno a jeho mobiliář.
Šlechtické rody vymřelé ve 20. století | Šlechtické rody vymřelé ve 20. století |
|---|
| Erb | Rod | Rok vymření po meči | Poslední mužský člen | Datum narození a úmrtí | Poslední ženský člen | Datum narození a úmrtí | Dědici | Poznámky |
|---|
| Choť | Choť |
|---|
| +morejpg'>40 px | Ungnadové z Weissenwolffu | 1917 | Mikuláš Jindřich Ungnad z Weissenwolffu | 11. 8. 1895 - 29. 9. 1917 | Irena Ungnadová z Weissenwolffu | 6. 9. 1880 - 1. 3. 1969 | Száparyové, Thurn-Taxisové | Mikuláš Jindřich a Irena byli sourozenci. Jejich sestrou byla Jindřiška (Henriette) Ungnadová z Weissenwolffu (1883-1962), provdaná za Huga Thurn-Taxise (1873-1915). Irena v roce 1944 adoptovala Mikuláše ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (1904-1970), který se pak psal Salm-Reifferscheidt-Ungnad-Weissenwolff. | | 40 px | Ungnadové z Weissenwolffu | 1917 | --- | --- | Ladislav Jan Szápáry de Muraszombath, Széchysziget et Szapár | 16. 5. 1864 - 12. 10. 1939 | Száparyové, Thurn-Taxisové | Mikuláš Jindřich a Irena byli sourozenci. Jejich sestrou byla Jindřiška (Henriette) Ungnadová z Weissenwolffu (1883-1962), provdaná za Huga Thurn-Taxise (1873-1915). Irena v roce 1944 adoptovala Mikuláše ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (1904-1970), který se pak psal Salm-Reifferscheidt-Ungnad-Weissenwolff. | | 40 px | Kounicové (česká hraběcí větev) | 1919 | Eugen Jan z Kounic | 15. 5. 1841 - 8. 9. 1919 | Eleonora z Kounic | 27. 8. 1862 - 8. 4. 1936 | Pálffyové | Eleonora byla neteří bratrů Eugena Jana a Václava Kounice (1848-1913). Moravská knížecí větev vymřela po meči už v roce 1848. | | 40 px | Kounicové (česká hraběcí větev) | 1919 | Anna Fenzel | 2. 3. 1848 - 9. 11. 1909 | Géza Andrássy | 22. 7. 1856 - 29. 8. 1938 | Pálffyové | Eleonora byla neteří bratrů Eugena Jana a Václava Kounice (1848-1913). Moravská knížecí větev vymřela po meči už v roce 1848. | | 40 px | Clam-Gallasové | 1930 | František z Clam-Gallasu | 26. 7. 1854 - 20. 1. 1930 | Žofie z Clam-Gallasu | 1900-1980 | Podstatzký-Lichtensteinové, Auerspergové | František z Clam-Gallasu měl sedm dcer, Žofie (Sophie) byla nejmladší. | | 40 px | Clam-Gallasové | 1930 | Marie z Hoyos-Sprinzensteinu | 1858-1938 | Eduard Rupert z Auerspergu | 1893-1948 | Podstatzký-Lichtensteinové, Auerspergové | František z Clam-Gallasu měl sedm dcer, Žofie (Sophie) byla nejmladší. | | 40 px | Chotkové z Chotkova a Vojnína | 1970 | Karel Maria Chotek | 10. 4. 1887 - 23. 1. 1970 | Marie Henriette Leopoldina Chotková | 9. 7. 1880 - 19. 3. 1964 | | Marie Henriette (Jindřiška) Chotková byla sestřenice Karlova otce Karla Marii Pavla (1853-1926). Karlovi, poslednímu z Chotků, byl v roce 1945 zabrán majetek v Československu. | | 40 px | Chotkové z Chotkova a Vojnína | 1970 | Livia Clara Mailáth de Székhely | 14. 7. 1888 - 30. 1. 1970 | Leopold Abraham Nostitz-Rieneck | 8. 7. 1865 - 5. 10. 1945 | | Marie Henriette (Jindřiška) Chotková byla sestřenice Karlova otce Karla Marii Pavla (1853-1926). Karlovi, poslednímu z Chotků, byl v roce 1945 zabrán majetek v Československu. | | 40 px | Berchtoldové z Uherčic (moravská - buchlovická větev) | 1979 | Sigismund Berchtold | 14. 4. 1900 - 20. 7. 1979 | . | . | | Majitelem Buchlova a Buchlovic byl Sigismundův starší bratr Aloys (1894-1977), kterému byl v roce 1945 majetek v Československu znárodněn. Česká větev vymřela v roce 1918 a uherská v roce 1987. | | 40 px | Berchtoldové z Uherčic (moravská - buchlovická větev) | 1979 | 1. Maria Anna von Wurmbrand-Stuppach | 3. 2. 1914 - 29. 4. 2003 | | | | Majitelem Buchlova a Buchlovic byl Sigismundův starší bratr Aloys (1894-1977), kterému byl v roce 1945 majetek v Československu znárodněn. Česká větev vymřela v roce 1918 a uherská v roce 1987. | | 40 px | Berchtoldové z Uherčic (moravská - buchlovická větev) | 1979 | 2. Emilie de Gosztonyi | 19. 4. 1914 - 9. 7. 1993 | | | | Majitelem Buchlova a Buchlovic byl Sigismundův starší bratr Aloys (1894-1977), kterému byl v roce 1945 majetek v Československu znárodněn. Česká větev vymřela v roce 1918 a uherská v roce 1987. | | 40 px | Berchtoldové z Uherčic (moravská - buchlovická větev) | 1979 | 3.
Šlechtictví v současnosti Zákon o zrušení šlechtických titulů dnes sice stále platí, šlechtické tituly se však naprosto běžně používají, a to i ve veřejnoprávních médiích (např. Česká televize). +more Nemají ovšem úřední platnost, ale pouze stavovský charakter. Někteří právníci tvrdí, že zrušení šlechtických titulů v roce 1918 nebylo správně právně ošetřeno a tudíž je neplatné. Jisté je, že za použití šlechtického titulu dnes již nehrozí žádný postih.
Nyní jsou právně šlechtici stejnými občany, jako všichni ostatní. Sdružují se jako občanské spolky, zpravidla s cílem podporovat zachování historie, památek a vzdělanosti.
Někteří šlechtici se uplatnili v politice, např. Karel Schwarzenberg (vicepremiér, ministr zahraničí, poslanec, senátor), Michal Lobkowicz (ministr obrany, poslanec), Jaroslav Lobkowicz (poslanec), Tomáš Czernin (senátor), František Kinský (starosta Kostelce nad Orlicí). +more Jiní se dali na církevní dráhu, např. František Lobkowicz (biskup ostravsko-opavský), Filip Zdeněk Lobkowicz (opat kláštera Teplá) a Christoph Schönborn (arcibiskup vídeňský), na diplomatickou dráhu, například Richard Mořic Belcredi (velvyslanec ČR ve Švýcarsku), Hugo Mensdorff-Pouilly (český diplomat ve Francii, činovník Řádu maltézských rytířů), podíleli se na činnosti rytířských řádů, například Radslav Kinský či Václav Bořek Dohalský (velkopřevorové řádu svatého Lazara Jeruzalémského), nebo Karel Mornstein-Zierotin (rytíř téhož řádu) či se pohybují v oblasti ekonomiky (Bedřich Schwarzenberg, Ferdinand Schwarzenberg, Constantin Kinský či Jiří Lobkowitz). Mathylda Nostitzová či Dominika Kolowrat Krakowská se věnovaly a věnují charitativním aktivitám, Franziska Diana Sternbergová se věnuje interiérovému návrhářství, Cristina Colloredo-Mansfeldová (malířka, modelka, herečka, kaskadérka), František Kinský (ředitel reklamní agentury, moderátor), František Tomáš Kolowrat Krakowský (kameraman a producent) či Alfons Mensdorff-Pouilly (spoluautor seriálu Pat a Mat) se věnovali a věnují uměleckým a kulturním činnostem. Samantha Kolowratová je českou reprezentantkou v ženském ledním hokeji.
Mezi nejznámější současné šlechtické rody v Česku patří (abecedně):
* Bartoňové z Dobenína
* Belcrediové
* Bořkové-Dohalští
* Bubnové z Litic
* Colloredo-Mansfeldové
* Czerninové
* Daczičtí
* Hildprandtové
* Kinští
* Kolowrat-Krakowští
* Lobkowiczové
* Mensdorffové-Pouilly
* Podstatští
* Schwarzenbergové
* Sternbergové
Tyto rody pocházejí ze staré české šlechty předbělohorské (Kinští, Sternbergové, Kolowrat-Krakowští, Czerninové, Lobkowiczové) anebo ze šlechty cizí, zejména rakouské, německé a italské, přišlé k nám v době pobělohorské.
Soubor:Karel Schwarzenberg 2019. +morejpg|Karel Schwarzenberg (* 1937)
Soubor:Portrait of Radslav Kinský, GCLJ-J. jpg|Radslav Kinský (1928-2008)
Soubor:Mathilda Nostitzová (2017). jpg|Mathilda Nostitzová (1936-2021)
Soubor:František Tomáš hrabě Krakowský z Kolowrat. jpg|František Tomáš Kolowrat-Krakowský (1943-2004)
Soubor:Kinsky Frantisek 16778v. jpg|František Kinský (* 1947)
Soubor:Biskup František Václav Lobkowicz. jpg|František Václav Lobkowicz (1948-2022)
Soubor:At2011. jpg|Filip Zdeněk Lobkowicz (* 1954)
Soubor:Hrabě Constantin Kinsky. jpg|Constantin Kinský (* 1961)
Soubor:Tomáš Czernin in 2016. jpg|Tomáš Czernin (* 1962).
Šlechtické rody vymřelé ve 21. století | Šlechtické rody vymřelé ve 21. století (výběr) |
|---|
| Erb | Rod | Rok vymření po meči | Poslední mužský člen | Datum narození a úmrtí | Poslední ženský člen | Datum narození a úmrtí | Dědici | Poznámky |
|---|
| Choť | Choť |
|---|
| +morepng'>50 px | Mladotové ze Solopisk | 2001 | Jan Mladota ze Solopisk | 7. 9. 1917 - 26. 4. 2001 | Valentina Marie Mladotová ze Solopisk | 11. 2. 1891 - 9. 5. 1984 | Lobkowiczové (mělnická větev) | Jan Mladota pobýval po roce 1948 v Rakousku, USA a Švýcarsku. Červený Hrádek u Sedlčan, který zrestituoval, odkázal Nikolausi Lobkowiczovi (* 1978), synu Johannese Lobkowicze (* 1954). | | 50 px | Mladotové ze Solopisk | 2001 | Henriette Goldegg-Lindenburg | 13. 9. 1924 - 13. 8. 2011 | 1. Anton Codelli z Codellisbergu (rozvedeni 1921) | 22. 3. 1875 - 26. 4. 1954 | Lobkowiczové (mělnická větev) | Jan Mladota pobýval po roce 1948 v Rakousku, USA a Švýcarsku. Červený Hrádek u Sedlčan, který zrestituoval, odkázal Nikolausi Lobkowiczovi (* 1978), synu Johannese Lobkowicze (* 1954). | | 50 px | Mladotové ze Solopisk | 2001 | Henriette Goldegg-Lindenburg | 13. 9. 1924 - 13. 8. 2011 | 2. Karel Lumbe | 19. 4. 1885 - 17. 10. 1967 | Lobkowiczové (mělnická větev) | Jan Mladota pobýval po roce 1948 v Rakousku, USA a Švýcarsku. Červený Hrádek u Sedlčan, který zrestituoval, odkázal Nikolausi Lobkowiczovi (* 1978), synu Johannese Lobkowicze (* 1954). |
.
Odkazy
Reference
Literatura KLOUDOVÁ, Martina; PLESKALOVÁ, Jana. Šlechtický predikát. +more In: KARLÍK, Petr, ed. , NEKULA, Marek, ed. a PLESKALOVÁ, Jana, ed. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [url=://www. czechency. org/slovnik/letter/%C5%A0
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
* [url=http://www. academia. edu/15722759/STAR%C3%9D_Marek. _Ryt%C3%AD%C5%99i_p%C5%99ijat%C3%AD_do_%C4%8Desk%C3%A9ho_pansk%C3%A9ho_stavu_v_dob%C4%9B_p%C5%99edb%C4%9Blohorsk%C3%A9]cit. 24. 3. 2022]. Přístup z:[/url]dostupné online[/url].
Související článkyČeská heraldika
* České království
* Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa
* Predikát
* Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
* Šlechtický predikát
Externí odkazy[url=https://www.ceskykralovskyinstitut.cz/ceske-slechticke-rody-jak-vznikly-a-kam-se-ztratily/]České šlechtické rody, jak vznikly a kam se ztratily (Český královský institut )[/url]
Kategorie:Dějiny Česka
Kategorie:Šlechta
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Top
|
|
|
|
Cesko.wiki 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_engraving_crop.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
