Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 Klenová - 21. června 1621 Praha) byl český šlechtic z rodu Harantů z Polžic a Bezdružic, spisovatel, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník. V roce 1598 podnikl cestu do Svaté země a Egypta a popsal ji v cestopisu (1608). Za svou účast v českém stavovském povstání byl v roce 1621 katem Janem Mydlářem sťat na Staroměstském náměstí v Praze.

Životopis

Hrad Klenová, kde se Kryštof Harant s největší pravděpodobností narodil. +more Narodil se jako syn Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic († 1584) a jeho čtvrté manželky Marie Anny Janovské z Janovic († 1587). Mládí a studia strávil v severním Tyrolsku. V letech 1576-1584 působil jako dvořan arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1539-1595) na zámku Ambras u Innsbrucku. Kryštof Harant byl očividně nadaný a pilný student, jelikož se dokázal naučit sedm jazyků, ale také zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. Roku 1584 se vrátil do Čech, kde se neúspěšně ucházel o místo na dvoře císaře Rudolfa II. .

Cesta do Středomoří

V letech 1593-1598 Kryštof Harant působil v armádě, s níž se účastnil dlouhé turecké války proti Osmanské říši. Ani manželské štěstí s Evou Černínovou však netrvalo dlouho, neboť ta roku 1597 zemřela. +more Dvě děti dal na výchovu své švagrové Lidmile Markvartové z Hrádku, rozené Černínové z Chudenic, a následujícího roku odcestoval se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta. Během této cesty navštívili Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydali lodí do Svaté země, kde chtěli navštívit Boží hrob. Zde také oba přijali titul rytíře Božího hrobu. V roce 1598 se plavili proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byli přepadeni Araby. Cestou zpět do Benátek dvakrát onemocněl. Zážitky z této cesty jej přiměly k sepsání cestopisu, který byl zveřejněn v roce 1608. Jeho synovec, Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, jej roku 1678 nechal v Norimberku vydat tiskem (v německém překladu Jana Jiřího Staršího) pod názvem Der Christliche Ulysses (Křesťanská odyssea).

Ve službách císaře

Osobní pečeť z roku 1610 Po návratu z cest vstoupil roku 1599 nebo 1600 do služeb u dvora +more'>Rudolfa II. , byl jmenován nejvyšším stříbrníkem, jehož povinností byla péče o stříbrné stolní nádobí. Nebo byl v této době nejvyšším stolníkem. V roce 1603 byl povýšen do panského stavu. V roce 1599 zemřely obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce 1601 byl Kryštof jmenován dvorním radou a císařovým komorníkem. Od roku 1605 zastával úřad královského hejtmana Nového Města pražského a v roce 1607 byl jmenován císařským radou. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a tam také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce 1608, ilustrována dřevoryty Jana Willenberga. Po smrti Rudolfa II. byl Kryštof náhle propuštěn ze služeb u císařského dvora nebo zůstal u dvora Matyáše do roku 1612, kdy se císař rozhodl přesídlit do Vídně. Poté odešel do ústraní na svůj hrad Pecku, kde se několik let věnoval hudbě. V té době se stal uznávaným skladatelem a vznikla jeho nejlepší hudební díla.

Cesta do Španělska a konverze k evangelické víře

Pravděpodobně mezi lety 1615-1618 (asi počátkem 1618) se Kryštof Harant rozhodl konvertovat k evangelictví. Přesné datum a důvody jeho konverze nejsou známy. +more Téměř určitě byl katolíkem ještě v roce 1614, protože tento rok odcestoval na přání císaře Matyáše jako diplomat ke španělskému královskému dvoru, což by nebyl úkol vhodný pro protestanta. Spolu s Desieriem Pruskovským z Pruskova odevzdal v Madridu španělskému králi Filipovi III. Řád zlatého rouna z pozůstalosti Rudolfa II. Navštívil také hrob svatého Jakuba v Santiagu de Compostela. Je možné, že jeho rozhodnutí změnit víru ovlivnili evangeličtí šlechtici žijící na sousedních panstvích. Svou roli sehrál zřejmě i dlouhodobý a intenzivní Kryštofův zájem o náboženská témata a tedy i pravděpodobná schopnost o konfesijních záležitostech přemýšlet a následně provést i takto radikální čin.

České stavovské povstání

V roce 1618 se vrátil do Prahy, kde se aktivně zúčastnil povstání českých stavů. Roku 1619 se stal vojenským komisařem jednotek v Mladé Boleslavi, Kouřimi a Hradci Králové a působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády. +more Bylo mu svěřeno velení nad patnáctitisícovou armádou a úkol vést tažení proti Vídni, jejíž obléhání však nebylo úspěšné. Podařilo se mu nicméně s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác. Poté, co se českým králem nakrátko stal Fridrich Falcký, zastával Kryštof Harant funkci tajného rady a prezidenta české komory. Tyto úřady však nezastával dlouho, jelikož roku 1620 celé české stavovské povstání skončilo prohrou na Bílé hoře, zimní král byl svržen a Kryštof byl nucen odstoupit z politického života. Přestože měl čas i příležitost ze země uprchnout, setrvával na Pecce. Za svoji aktivní účast při povstání byl Harant v březnu 1621 zadržen na hradě Pecka Valdštejnovým oddílem a vydán do rukou císařových stoupenců do Prahy, kde byl uvězněn a následně odsouzen k trestu smrti.

Poprava na Staroměstském náměstí

Dobová ilustrace Staroměstské exekuce Byl odsouzen k trestu smrti, přičemž přitěžující okolností mohla být jeho konverze k protestantství, tradičně se také uvádí jeho podíl na ostřelování Vídně. +more Byl popraven na Staroměstském náměstí jako třetí v pořadí po Jáchymu Ondřeji Šlikovi a Václavu Budovcovi z Budova a jako poslední ze tří příslušníků panského stavu. Byl, podobně jako ostatní příslušníci české šlechty, sťat. V roce 1621 mu bylo 57 let. Oproti dalším pánům bylo jeho manželce umožněno jeho tělo v tichosti pochovat. Tělo bylo později převezeno na Pecku u Jičína, kde je pochováno ve farním kostele.

Majetek

Hrad Pecka, kde Kryštof Harant psal i skládal. +more Po otci zdědil ideální polovinu hradu Klenová, zatímco druhou půlku získal jeho bratr Adam. Na Malé Straně v Praze vlastnil výstavní dům. Z druhého manželství vyženil panství Pecka. Barbora Miřkovská ze Stropčic zdědila půlku hradu Pecka po svém prvním manželovi Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic, druhou půlku držel její švagr Adam Škopek do roku 1612, kdy ji koupila třetí Harantova manželka Anna Salomena. Tak byly oba díly hradu v rodině Harantů zase sjednoceny. Kryštof prováděl na hradě úpravy, dokončil tzv. Harantovský palác, který byl vyzdoben psaníčkovým sgrafitem. Na hradě měl také knihovnu s knihami v češtině, němčině a latině.

Rodina

Kryštof Harant byl třikrát ženatý. První manželkou byla Kateřina Eva Černínová z Chudenic († začátkem roku 1597), dcera Jana staršího Černína z Chudenic na Nedrahovicích a Marie Anny z Říčan na Kosově Hoře. +more Zasnoubili se v roce 1585, sňatek proběhl až roku 1588 nebo 1589. Usadili se v Touškově u Stříbra.

Z prvního manželství vzešly tyto děti: * Ludmila Kateřina (1590 - 1599) * Vilém Humprecht (1593 - 1599) Harantovy děti zemřeli na podzim 1599 pouhých šest dní po sobě.

Druhou manželkou byla bohatá vdova po rytíři Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic Barbora, rozená Miřkovská ze Stropčic na Pecce († 10. července 1607). +more Svatba se konala 12. května 1603. Sňatkem získal polovinu východočeského panství Pecka, po Barbořině smrti zdědil i druhou polovinu. Z tohoto manželství vzešly následující potomci:.

* Rosina Alžběta (26. září 1604 - ?), provdaná roku 1621 za svobodného pána z Puchheimu * potomek (*/† 10. července 1607, zemřel při porodu spolu s matkou)

Kryštof Harant se potřetí oženil 16. listopadu 1609 s Annou Saloménou Hradišťskou z Hořovic († říjen 1632), bohatou dcerou zesnulého rytíře Jana Hradišťského z Hořovic na Vildštejně a Anny Pauzarové z Michnic. +more Veselka se konala v malostranském domě Jana Václava z Lobkowicz. Byla sice bohatá, ale na druhou stranu také panovačná, citově přelétavá a náladová.

Z jeho třetího manželství vzešly tyto děti: * Jan Vilém (září/říjen 1610 - 1644) * Leopold Jiří (mezi 1611 a 1614 - 1652) * Václav Rudolf (duben 1616 - 1664) * Sybilla (1620 - 1625 nebo 1626)

Vdova po Kryštofu Harantu Anna Saloména se po popravě svého muže vrátila ke katolické víře a syny dala na výchovu k jezuitům. V roce 1625 se provdala za Heřmana Černína z Chudenic, nejvyššího komořího, nejvyššího sudího a hofmistra českých zemí, někdejšího společníka Kryštofa Haranta na jeho cestě do Svaté země. +more Zemřela v roce 1632.

Syn Jan Vilém byl podplukovníkem v císařském vojsku a později zakoupil od rodu Křineckých z Ronova jilemnický velkostatek. Leopold Jiří byl plukovníkem císařského vojska (zastřelen v roce 1652) a u dvora měl úřad nejvyššího stolníka (truksasa). +more Václav Rudolf vstoupil k augustiniánům a zemřel jako převor u sv. Václava na Novém městě pražském. Sybilla zemřela nejdříve po 9. srpnu 1625, kdy Anna Saloména postoupila veškerý svůj movitý i nemovitý majetek svému druhému manželovi, také ovdovělému Heřmanu Černínovi pod podmínkou, že "by jejím dětem z prvního manželství Harantům Janu Vilémovi, Leopoldu Jiříkovi, Václavu Rudolfovi a Sybille vyplatil na rovné díly (po 25 000 kop grošů) 100 000 kop grošů míšenských, které na statku Pecce pojištěny byly".

Dílo

Obraz krokodýla / a způsob, jakým se loví. (In: Der Christliche Ulysses, 1678)

Bibliografie

Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek a odtud do země Svaté, země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii ležící

Hudba

Hudba Kryštofa Haranta je poměrně konzervativní, komponovaná ve stylu nizozemských skladatelů předchozí generace. Ve svých mešních skladbách užíval již tehdy spíše archaických technik, např. +more cantus firmus. Pouze sedm z jeho skladeb se dochovalo dodnes (vesměs duchovní vokální kompozice), ostatní se ztratily zřejmě při konfiskaci jeho majetku. Jedna z jeho cantofirmálních mší je založena na Marenziově madrigalu (Missa quinis vocibus super Dolorosi martir). Jedná se o humornou hudební skladbu kombinující tehdy více než sto let staré techniky s hudbou nejoblíbenějších a nejprogresivnějších italských skladatelů své doby.

Kryštof Harant byl, kromě kompoziční činnosti, ve své době znám také jako vynikající hudebník a zpěvák. Ironií osudu bylo, že jedna z jeho katolických mší se konala při slavnosti v jednom z pražských katolických kostelů v roce 1620, tedy několik měsíců před jeho popravou. +more Faksimile partitury vícehlasé písně Dejž tobě Pán Bůh štěstí (Pouze dochované skladby) * Missa quinis vocibus super Dolorosi martir - pětihlasá parodická mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, Fieri tormenti * Maria kron, die Engel schon - pětihlasé moteto na německý text otištěné roku 1604 ve sbírce Rosetum Marianum * Qui confidunt in Domino - šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené roku 1598 při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha výše uvedeného popisu cesty (Putování) * Crucifixus trium vocum.

Vývod předků

Vývod předků zpracoval T. Kordač.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Humanismus a renesance v české literatuře * Staroměstská exekuce

Externí odkazy

[url=http://www. valka. +morecz/newdesign/v900/clanek_10817. html]Rozsáhlejší biografie[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=VoW_-Xd43rw]Qui confidunt in Domino[/url] v podání Pražského komorního sboru *.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof Kategorie:Prezidenti české komory Kategorie:Čeští spisovatelé 16. +more století Kategorie:Čeští spisovatelé 17. století Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Poutníci do Jeruzaléma Kategorie:Čeští cestovatelé Kategorie:Čeští protestanti Kategorie:Protestantští konvertité Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé renesance Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Členové Řádu Božího hrobu z českých zemí Kategorie:Narození 1564 Kategorie:Narození v Klenové Kategorie:Popravení na Staroměstském náměstí v roce 1621 Kategorie:Muži.