Cesko.wiki Maxmilián z Lichtenštejna
Author
Albert FloresMaxmilián z Lichtenštejna byl členem šlechtického rodu Lichtenštejnů a významnou osobností českých dějin. Narodil se v roce 1578 jako syn Karla ze Lichtenštejna a později se stal duchovním. V roce 1607 byl jmenován biskupem olomouckým a o šest let později se stal arcibiskupem z Prahy. Maxmilián měl velký vliv na církevní dění a zasahoval i do politického života. Byl jedním z nejvýznamnějších českých představitelů protireformačního hnutí. Setrval na postu arcibiskupa až do své smrti v roce 1636. Maxmilián z Lichtenštejna byl také velkým mecenášem umění a výstavby. Podporoval stavbu chrámů a klášterů a zasloužil se o rozvoj olomouckého arcibiskupství. Zanechal po sobě rozsáhlý majetek, který dál rozšiřoval jeho nástupce. Jeho portrait je umístěn v arcibiskupském paláci v Kroměříži. Maxmilián z Lichtenštejna je dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších postav českého katolictví a jeho život a dílo jsou důležitou součástí české historie.
Maxmilián kníže z Lichtenštejna (Maximilian Fürst von Liechtenstein) (6. listopadu 1578, Lednice - 29. dubna 1643, Ráb) byl moravsko-rakouský šlechtic z rodu Lichtenštejnů. Od mládí působil jako voják a dvořan ve službách Habsburků, mimo jiné bojoval na Bílé hoře, v císařské armádě nakonec dosáhl hodnosti polního maršála. Díky sňatku s dědičkou pánů z Boskovic převzal značný majetek na jižní Moravě, další statky získal během pobělohorských konfiskací. V roce 1623 byl povýšen na knížete. Jeho starším bratrem byl kníže Karel z Lichtenštejna (1569-1627).
.jpg)
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Lichtenštejnů usazeného od 13. století na Moravě, narodil se jako čtvrtý syn císařského rady Hartmanna II. +more z Lichtenštejna (1544-1585). Z iniciativy svého staršího bratra Karla se Maxmilián jako osmnáctiletý v roce 1597 oženil s Kateřinou z Boskovic (†1637), dcerou a bohatou dědičkou Jana Šembery z Boskovic, který zemřel téhož roku. Po vzoru svých předků byl Maxmilián původně protestant, ale v roce 1600 přestoupil ke katolictví. Ještě téhož roku se uplatnil jako voják v Uhrách v bojích proti Turkům. V roce 1608 se v hodnosti polního zbrojmistra stal vrchním velitelem dělostřelectva. Jeho další vzestup byl spojen s příklonem k císaři Matyášovi, který se i díky jeho přičinění stal českým králem. V letech 1613-1615 zastával u císařského dvora hodnost nejvyššího štolby, zároveň se v roce 1613 stal členem Tajné rady a císaře Matyáše doprovázel na říšský sněm v Řezně. Na vlastní náklady vyzbrojil na Moravě pluk, ke kterému patřil také Albrecht z Valdštejna. V bitvě na Bílé hoře bojoval Maxmilián na straně císařské armády a pod velením generála Buquoye podnikl rozhodující útok na stavovské vojsko. Za zásluhy byl spolu se svým mladším bratrem Gundakarem (1582-1658) povýšen do knížecího stavu (1623). Později byl vrchním velitelem v Uhrách. Kromě aktivní služby v armádě se uplatnil také jako vojenský teoretik a publikoval několik spisů. V roce 1638 dosáhl hodnosti polního maršála a zemřel jako vrchní velitel v pevnosti Ráb.
Majetkové poměry
Již jako dítě zdědil v roce 1585 po otci panství Rabensburg v Dolním Rakousku a Hohenau. Značného majetku nabyl v roce 1597 sňatkem s Kateřinou Černohorskou z Boskovic (†1637), která byla dědičkou panství Nového hrad, Pozořice a Bučovice na jižní Moravě. +more Jako spolumajitel na dědictví své manželky je uváděn od roku 1604. Další majetek získal v průběhu pobělohorských konfiskací, kdy využil svého postavení úspěšného císařského vojevůdce a mladšího bratra vlivného českého místodržitele knížete Karla. V počátečním nepříliš přehledném procesu konfiskací dočasně užíval panství Břeclav nebo Luhačovice, trvalý charakter měl zisk panství Ždánice v sousedství Bučovic, které získal jako konfiskát po rodu Kouniců. Kromě toho převzal dva domy v Brně nebo panství Mořice na Prostějovsku, které později formou donace převedl na klášter ve Vranově u Brna.
Jako nositel knížecího titulu inicioval po roce 1623 stavební úpravy zámků v Rabensburgu a Bučovicích, které byly určeny jako knížecí rezidence. Rabensburg měl plnit úlohu reprezentačního sídla a byly zde soustředěny hodnotné umělecké sbírky. +more Zámek v Bučovicích byl předurčen jako soukromé rodinné sídlo, ale i zde byly vynaloženy vysoké částky. Do tohoto období spadá také vznik kašny na nádvoří (1635-1637, Giovanni Giacomo Tencalla). Zásadní stavební úpravy a bohaté vybavení interiérů bučovického zámku dokládá inventář pořízený v roce 1637 po smrti Maxmiliánovy manželky Kateřiny z Boskovic. Následující generace Lichtenštejnů měly k dispozici řadu jiných sídel a zámek v Bučovicích opomíjeli, ten se díky tomu dochoval v úpravách z přelomu 16. a 17. století.
Maxmilián z Lichtenštejna zemřel bez potomstva, jeho dědicem se stal synovec kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611-1684). Po smrti knížete Karla v roce 1627 byl Maxmilián také jeho poručníkem.
Odkazy
Reference
Literatura
KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti a obecné aspekty, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Matice moravská, Brno, 2006; 993 s. +more ISBN 80-86488-34-9 * VAŘEKA, Marek: Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory; Ostravská univerzita, Ostrava, 2020; 382 s. ISBN 978-80-7464-928-8.
Externí odkazy
[url=http://w.genealogy.euweb.cz/liecht/liecht2.html]Rodokmen Lichtenštejnů[/url]
Kategorie:Úmrtí 1643 Kategorie:Lichtenštejnové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Účastníci bitvy na Bílé hoře Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 6. +more listopadu Kategorie:Narození 1578 Kategorie:Úmrtí 29. dubna Kategorie:Úmrtí v Győru Kategorie:Muži.