Trauttmansdorffové

Trauttmansdorffové jsou rakouský šlechtický rod, původně ze Štýrska, od 17. století usazený v Čechách. V roce 1598 byli povýšeni do panského stavu, významný diplomat a dvořan Maxmilián Trauttmansdorff (1584-1650) dosáhl hraběcího titulu (1623). Položil základy rodového bohatství v Čechách (Horšovský Týn), koncem 17. století patřili Trauttmansdorffové mezi nejbohatší českou šlechtu, vedle Horšovského Týna vlastnili další rozsáhlá panství (Litomyšl, Jičín). Členové rodu zastávali vysoké posty u dvora, v armádě a diplomacii, rakouský ministr zahraničí a císařský nejvyšší hofmistr František Ferdinand Trauttmansdorff (1749-1827) byl v roce 1805 povýšen do knížecího stavu. Od té doby hlava rodu užívá titul kníže, zatímco nejstarší syn, dědic a následník je dědičný hrabě a ostatní členové rodu hrabata nebo hraběnky. Podle kabinetního reskriptu z roku 1825 má hlava rodu právo na oslovení Jasnost. Ve vedlejších liniích patřila rodu řada dalších menších statků v Čechách, ale také ve Štýrsku, Tyrolsku nebo dnešním Slovinsku, vlastnili paláce ve Vídni, Praze a Štýrském Hradci. Z řad duchovenstva byl významnou osobností Tadeáš Maria (1761-1819), kardinál a olomoucký arcibiskup. V knížecí větvi byl majetek rodu v Československu zkonfiskován v roce 1945, za druhé světové války zaniklo i jedno z nejstarších rodových sídel v Gleichenbergu. Rod dnes žije převážně v Rakousku, soukromým sídlem je zámek Pottenbrunn v Dolních Rakousích. Hlavou rodu je kníže Karel Volfgang Trauttmansdorff (* 1965), jeho bratranec Ferdinand (* 1950) byl v letech 2010-2015 velvyslancem Rakouska v České republice.

Dějiny rodu

Řádu zlatého rouna Rod se připomíná od +more_století'>14. století, jeho původním sídlem byla vesnice Trautmansdorff ve Štýrsku. Poprvé je písemně doložen v roce 1308 Herrand z Trauttmansdorffu, v sousedství nejstaršího sídla později získali panství Gleichenberg, kde v 17. století nechali postavit zámek. Mezitím ale získali majetek také v Tyrolsku (zámek Trauttmansdorff v Meranu), od roku 1543 vlastnili také panství Negau (Negova v dnešním Slovinsku). Souběžně získávali další statky i ve Štýrsku a Dolních Rakousích a Jan Bedřich (1542-1614) byl v roce 1598 povýšen do stavu svobodných pánů.

Druhorozený syn Jana Bedřicha Maxmilián (1584-1650) byl zakladatelem vzestupu Trauttmansdorffů mezi nejvýznamnější rody habsburské monarchie. Zastával vlivné posty u dvora, uplatnil se jako diplomat, v roce 1623 byl povýšen do hraběcího stavu a v roce 1635 získal Řád zlatého rouna a od roku 1637 byl hejtmanem Štýrského Hradce. +more V roce 1622 v rámci pobělohorských konfiskací za velmi výhodných podmínek koupil panství Horšovský Týn a v rozšiřování majetku v Čechách pokračoval až do smrti. V generaci jeho synů patřili Trauttmansdorffové již mezi deset nejbohatších rodů v Českém království.

Zámek Horšovský Týn, hlavní rodové sídlo 1622-1945 Maxmiliánův nejstarší syn Adam Matyáš (1617-1684) byl dlouholetým nejvyšším maršálkem Českého království (1645-1684). +more K hlavnímu rodovému sídlu v Horšovském Týně přikoupil další statky, v roce 1651 získal Grabštejn v severních Čechách a krátce držel i majetek v jižních Čechách (Lnáře, Protivín). Maxmiliánův druhorozený syn Jan Bedřich (1619-1696) zdědil Litomyšl a statky v Dolním Rakousku, stejně jako starší bratr pokračoval v rozšiřování rodového majetku v Čechách, koupil Brandýs nad Orlicí (1652) a Červené Pečky (1655). Původně působil v diplomacii a v letech 1658-1696 byl nejvyšším komorníkem Českého království. Měl početné potomstvo, ale všichni synové zemřeli bez dalších potomků. Z nich František Adam (1685-1762) nechal postavit zámek v Jemništi, který je jednou z mála barokních památek spojených se jménem Trauttmansdorffů. Jejich hlavní sídla v Horšovském Týně a Litomyšli z doby renesance splňovaly nároky na reprezentaci i v 17. a 18. století, proto se Trauttmansdorffové neprojevili v baroku tak jako jiné rody. Bratranec Adama Matyáše a Jana Bedřicha Zikmund Bedřich (1623-1675) byl zemským hejtmanem ve Štýrsku a značným nákladem nechal přestavět zámky Oberthal a Trautenfels.

Nejmladší syn Adama Matyáše byl Zikmund Ludvík (1651-1707), který vlastnil Protivín, k němuž přikupoval další drobné statky, zastával post hejtmana prácheňského kraje. Jeho potomci setrvali v Čechách, někteří z nich dosáhli vysokých hodností v armádě. +more Vynikl Jan Kryštof Heřman (1734-1789), který byl v letech 1767-1789 opatem tepelského kláštera. Jeho synovec Šebestián František (1767-1834) proslul jako vynikajicí hospodář, jeho majetkem byly statky v Posázaví (Zbraslavice, Horka). Tato linie vymřela v 19. století.

Knížecí větev

Praze Předkem knížecí větve byl nejstarší syn Adama Matyáše Rudolf Vilém (1646-1689), který byl taktéž nejvyšším maršálkem Českého království (1685-1689). +more V další generaci došlo k významnému rozšíření majetku, kdy Jan Josef (1676-1713) získal v roce 1710 po dlouhých soudních sporech panství Jičín. Jeho syn František Norbert (1705-1786) zastával vysoké posty u dvora, byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Alžběty a získal Řád zlatého rouna. Jeho syn František Ferdinand (1749-1827) byl místodržitelem v Rakouském Nizozemí (1787-1790) a rakouským ministrem zahraničí (1792-1796). V roce 1805 byl povýšen do knížecího stavu a nakonec byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem císařského dvora (1808-1827), stejně jako otec získal Řád zlatého rouna. Z majetku zrušených klášterů navíc rozmnožil rodový majetek přikoupením dalších statků (Pecka).

Kníže Ferdinand Jáchym Trauttmansdorff (1803-1859) Mladší syn knížete Ferdinanda Josef (1788-1870) působil v diplomacii, mimo jiné byl dlouholetým rakouským vyslancem v Berlíně (1827-1849). +more Jeho manželka Josefa, rozená hraběnka Károlyiová (1793-1863) koupila v Čechách pro své děti panství Obříství a Lipnice nad Sázavou. Jejich syn Ferdinand (1825-1896) byl též diplomatem, jako vyslanec působil v Mnichově a Vatikánu, poté byl místopředsedou rakouské panské sněmovny, nakonec nejvyšším císařským komořím a získal Řád zlatého rouna. Teprve v generaci jeho synů se rodina usadila na zámku Obříství, tento majetek byl ale vyvlastněn v rámci první pozemkové reformy. Z této linie pochází Ferdinand (*1950), který je rakouským diplomatem. Byl velvyslancem Rakouské republiky v Káhiře (1999-2004), v Lisabonu (2004-2005) a v letech 2010-2015 v Praze. Za zásluhy o rozvoj česko-rakouských vztahů mu byl v roce 2015 udělen Řád Bílého lva.

Pokračovatelem knížecí větve byl Ferdinandův starší syn Jan Nepomuk (1780-1834), který byl nejvyšším císařským štolbou (1812-1834). V knížecí větvi náleželo Trauttmansdorffům od roku 1861 dědičné místo v rakouské panské sněmovně, majetek v Čechách tehdy zahrnoval přes 16 000 hektarů půdy a v roce 1868 byla jeho hodnota odhadnuta na dva a půl miliónu zlatých. +more Posledním majitelem velkostatků Horšovský Týn a Jičín byl kníže Karel (1897-1976), jemuž byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Jeho bratranec Viktor (1895-1969) byl do roku 1945 majitelem velkostatku Hostim na jižní Moravě. Trauttmansdorffové dnes žijí v Rakousku, hlavou rodu je kníže Karel Volfgang Trauttmansdorff (* 1965).

Štýrská hraběcí větev

+more_Folwarczni_-_J. F. Kaiser_Lithografirte_Ansichten_der_Steiermark_1830. jpg|náhled|vpravo|Gleichenberg'>Zámek Gleichenberg ve Štýrsku, hlavní sídlo štýrské hraběcí větve Zakladatelem štýrské hraběcí větve byl Jiří Zikmund (1638-1708), nejmladší Maxmiliánův syn. Po otci převzal ve Štýrsku dědičnou hodnost nejvyššího hofmistra, vlastnil panství se zámkem Gleichenberg. Jeho jediný syn Maxmilián Zikmund (1668-1739) byl císařským komořím a tajným radou, v dalších generacích se tato linie díky dědictví znovu dostala i do Čech a členové rodu krátkodobě vlastnili různá česká panství. Jan Nepomuk (1757-1809) byl zemským maršálkem v Dolních Rakousích (1808-1809). Jeho manželka Terezie, rozená Nádasdyová, byla dědičkou statků v Čechách, jejich syn Jan Nepomuk (1804-1846) nechal přestavět zámek v Herálci. Významnou osobností této větve byl Tadeáš Maria (1761-1819), který byl biskupem v Hradci Králové (1794-1811) a arcibiskupem v Olomouci (1811-1819), v roce 1816 byl jmenován kardinálem. Posledním potomkem štýrské větve byl Maxmilián Vejkart (1842-1924), zámek Gleichenberg byl zničen na konci druhé světové války.

Významné osobnosti rodu

Kryštof z Trautmannsdorfu (asi 1425-1480), jako Kryštof I. biskup sekavský * Adam z Trauttmansdorffu (1579-1617), císařský dvorní válečný rada a velitel pohraniční posádky v Chorvatsku. +more Padl v bitvě proti Benátkám * Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584-1650), císařský diplomat a dvořan, 1623 povýšen do hraběcího stavu, rytíř Řádu zlatého rouna * Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617-1684), nejvyšší maršálek Českého království * Jan Bedřich z Trauttmansdorffu (1619-1696), nejvyšší komorník Českého království * Zikmund Bedřich z Trauttmansdorffu (1623-1675), zemský hejtman ve Štýrsku * Zikmund Jáchym z Trauttmansdorffu (1626-1706), polní maršál * František Václav z Trauttmansdorffu (1677-1753), český šlechtic, barokní mecenáš * František Ferdinand z Trauttmansdorffu (1749-1827), rakouský diplomat a císařský ministr, 1805 povýšen do knížecího stavu, rytíř Řádu zlatého rouna * Vejkart Maria z Trauttmansdorffu (1760-1842), katolický kněz, kanovník a prelát olomoucké kapituly * Maria Tadeáš z Trautmannsdorffu (1761-1819), biskup královéhradecký, arcibiskup olomoucký, kardinál * Jan Norbert z Trauttmansdorffu (1780-1834), rakouský politik a dvořan, velkostatkář v Čechách, rytíř Řádu zlatého rouna * Josef z Trauttmansdorffu (1788-1870), rakouský diplomat, velkostatkář v Čechách * Ferdinand z Trauttmansdorffu (1825-1896), rakousko-uherský diplomat a politik, rytíř Řádu zlatého rouna * Karel Jan z Trauttmansdorffu (1845-1921), rakousko-uherský politik, velkostatkář v Čechách, rytíř Řádu zlatého rouna * Ferdinand Alfons z Trauttmansdorffu (1871-1915), rakouský šlechtic a politik * Ferdinand Trauttmansdorff (*1950), diplomat, velvyslanec Rakouské republiky v Praze * Victoria Trauttmansdorff (*1960), rakouská divadelní a filmová herečka.

Soubor:Adam von Trauttmansdorff. png|Adam z Trauttmansdorffu, císařský dvorní válečný rada a velitel pohraniční posádky v Chorvatsku Soubor:Arolsen Klebeband 02 247. +morejpg|Zikmund Fridrich hrabě z Trauttmansdorffu, zemský hejtman ve Štýrsku Soubor:Sigmund Joachim von Trauttmansdorff. png|Zikmund Jáchym hrabě z Trauttmansdorffu, polní maršál Soubor:Ferdinand Trauttmansdorff Litho crop. jpg|František Ferdinand kníže z Trauttmansdorffu, rakouský ministr zahraničí a císařský nejvyšší hofmistr Soubor:M. T. Trauttmansdorff Litho. JPG|Kardinál Maria Tadeáš z Trautmannsdorffu, arcibiskup v Olomouci.

Majetky (výběr)

Trauttmannsdorfský palác (dříve Trčkův) v Praze na Hradčanech * Trauttmannsdorfský palác v Praze na Starém Městě * zámek Kirchberg am Walde v Grafendorfu, Štýrsko, v držení rodu v letech 1443 až 1669 * zámek Totzenbach, Dolní Rakousy, v držení rodu v letech 1513 až 1822 * Trauttmansdorffský palác ve Štýrském Hradci, v držení rodu v letech 1525 až 1983 * zámek Negova, Slovinsko), v držení rodu v letech 1542 až 1945 * zámek Trauttmansdorff v Meranu, v držení rodu od roku 1543 a znovu od 19. století * zámek Burgau (Štýrsko), asi od roku 1565 až 1753 * zámek Baumgarten, Dolní Rakousy, asi od 1565 až 1709 * hrad Neu-Gleichenberg, Štýrsko, v letech 1581 až 1945 * zámek Horšovský Týn západních Čechách, v držení rodu v letech 1622 až 1945, od roku 1656 též Hostouň a Puclice * zámek Oberthal, Štýrsko, v letech 1624 až 1798 * Trauttmansdorffský palác (Vídeň), v letech 1639 až 1940 * zámek Litomyšl, východní Čechy, v letech 1649 až 1758 * zámek a panství Grabštejn, severovýchodní Čechy (1651 až 1704) * hrad Rabenstein (Štýrsko), v letech 1661 až 1689 * zámek Trautenfels, v letech 1664 až 1815 * zámek Jičín s hradem Kumburk a Úlibice v severovýchodních Čechách, v držení rodu v letech 1710 až 1945 (od roku 1827 také Ostroměř) * zámek Jemniště (1717 až 1773) * zámek Liebenau (Štýrský Hradec) v letech 1790 až 1829 * hrad Lipnice nad Sázavou, 19. +more století až 1924 * zámek Fridau, Dolní Rakousy (1869 až 1910) * zámek Hostim a zámek Boskovštejn, jižní Morava (1908 až 1945) * zámek Weissenegg, Štýrsko, v letech 1923 až 1981 * zámek Pottenbrunn u Sankt Pöltenu, Dolní Rakousy, od roku 1926 dosud v držení rodu * zámek Dolní Kralovice (1942 až 1945).

Soubor:Zámek Jemniště (1). jpg|Zámek Jemniště, majetek rodu 1717-1753 Soubor:Schloss Trautenfels, Süd-Ansicht. +moreJPG|Zámek Trautenfels ve Štýrsku, majetek rodu 1664-1815 Soubor:Hradčany Trauttmannsdorf 2. jpg|Trauttmannsdorfský palác v Praze na Hradčanech Soubor:Bürgergasse L1260380. jpg|Trauttmansdorffský palác (Štýrský Hradec) Soubor:Grad Negova. JPG|Zámek Negova, Slovinsko Soubor:Schloss Trauttmansdorff 1. JPG|zámek Trauttmansdorff v Meranu Soubor:Schloss Gleichenberg 1844 (IZ 03-148). jpg|hrad Neu-Gleichenberg, Štýrsko Soubor:Horsovsky Tyn 02. JPG|zámek Horšovský Týn, západní Čechy Soubor:Jičín náměstí a zámek 3a. jpg|zámek Jičín, severovýchodní Čechy Soubor:Palais Trauttmansdorff-Herrengasse 21. JPG|Trauttmansdorffský palác ve Vídni Soubor:Schloss Pottenbrunn 004. JPG|zámek Pottenbrunn, Dolní Rakousy.

Erb

Původní rodový erb tvoří šestilistá stříbrno-červené růže s převrácenými barvami na stříbrno-červeném děleném štítu. Na přilba s červeno-stříbrnými přikryvadly růže před červeně a stříbrně roztřepeným kohoutími peřím. +more K těm později přibyly ještě atributy znaků rodů Kirchberg, Höltzler a Castelalt.

Historie trauttmannsdorfského erbu

Trauttmansdorff-Wappen Sm. png|Schéma vývoje trauttmansdorffského erbu Trauttmannsdorff-Grafen-Wappen. +morepng|Hraběcí erb Trauttmansdorffů Wien Palais Trauttmansdorff Wappen. jpg|Knížecí podoba erbu (na Palais Trauttmansdorff ve Vídni).

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Seznam českých šlechtických rodů

Externí odkazy

[url=http://genealogy.euweb.cz/trautt/trautt2.html]Rodokmen knížecí větve Trauttmansdorffu v 17.-20. století[/url]

Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody Kategorie:Mediatizované rody