Ferdinand z Trauttmansdorffu

Ferdinand kníže z Trauttmansdorffu ( Ferdinand Fürst von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 12. ledna 1749 Vídeň - 27. srpna 1827 Vídeň) byl rakouský státník a diplomat ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů usazeného v Čechách. Byl vyslancem v několika zemích, krátce rakouským ministrem zahraničí a nakonec dlouholetým nejvyšším hofmistrem císařského dvora. Získal Řád zlatého rouna a pro svůj rod obdržel v roce 1805 knížecí titul. Po předcích zdědil v Čechách rozsáhlý majetek (Horšovský Týn, Jičín), který rozšiřoval dalšími nákupy a věnoval se stavebním úpravám několika rodových sídel.

Kariéra

Narodil se ve Vídni jako pátý a nejmladší potomek hraběte Františka Norberta z Trauttmansdorffu (1705-1786) a jeho druhé manželky Marie Anny z Herbersteinu (1723-1815). Jako druhorozený syn byl předurčen k úřednické kariéře a studoval práva ve Vídni, poté absolvoval kavalírskou cestu po Francii, Nizozemí a německých zemích, v mládí byl též komořím arcivévodkyně Marie Antoinetty, pozdější francouzské královny, zároveň působil jako rada dolnorakouské zemské vlády. +more Po sňatku Marie Antoinetty a jejím odchodu do Francie prošel diplomatickou průpravou v úřadu říšského kancléře.

Jako vyslanec Českého království působil v letech 1780-1785 u říšského sněmu v Řezně, v roce 1780 byl zároveň jmenován císařským tajným radou. V letech 1785-1787 byl rakouským vyslancem v Mohuči a jako osvědčený diplomat byl v roce 1787 jmenován zplnomocněným ministrem a faktickým předsedou vlády v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). +more V Bruselu se snažil prosadit reformy Josefa II. , které se však setkaly s prudkým odporem, nakonec došlo k revoluci a vyhlášení belgické nezávislosti. Trauttmansdorff v prosinci 1789 uprchl do Lucemburska, v návaznosti na to ještě téhož roku obdržel nejvyšší vyznamenání, Řád zlatého rouna.

K účasti ve státních úřadech byl povolán znovu až v roce 1792 na počátku vlády Františka I. +more, kdy se stal státním a konferenčním ministrem, po obnovení rakouské vlády v Belgii znovu působil v Bruselu (1793-1794). V letech 1800-1801 byl krátce pověřen řízením zahraničních záležitostí habsburské monarchie, ale ve složitých poměrech napoleonských válek se dostal do sporu s dalšími rakouskými státníky a nakonec na svou účast v nejvyšší politice rezignoval.

Nadále měl však trvalou důvěru Františka I. , v lednu 1805 byl povýšen do říšského knížecího stavu, v dubnu téhož roku mu byl knížecí titul potvrzen pro České království a v letech 1807-1827 byl císařským nejvyšším hofmistrem. +more Z titulu této funkce hostil na svém zámku v Jičíně císaře Františka I. , kde v létě 1813 probíhala důležitá diplomatická jednání v závěru napoleonských válek. Jako nejvyšší hofmistr pak organizoval průběh vídeňského kongresu v letech 1814-1815.

Majetek

Erb rodu Trauttmansdorffů Po předčasném úmrtí svého staršího bratra Josefa Václava (1739-1769) se stal univerzálním dědicem trauttmansdorffského majetku v Českém království, jednalo se především o rozsáhlá panství v západních a východních Čechách (Horšovský Týn, Jičín). +more Faktickým majitelem se stal po otcově smrti v roce 1786, dokončil například stavbu zámku v Brandýse nad Orlicí, toto panství ale v roce 1806 prodal. Poté se věnoval úpravám zámku a parku v Horšovském Týně, kde později při občasných pobytech sepsal své paměti. Kvůli diplomatickým jednáním v Jičíně nechal v roce 1813 upravit jičínský zámek a park Libosad. Rodový majetek rozšířil v roce 1823 zakoupením statků zrušeného valdického kláštera (Radim, Pecka).

Rodina

Dne 18. května 1772 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Karolínou z Colloreda (14. +more února 1752 Vídeň - 20. září 1832 Vídeň), dcerou říšského místokancléře knížete Rudolfa Colloreda, toto příbuzenské spojení také přispělo k Trauttmansdorffově kariéře v 70. a 80. letech 18. století.

Z manželství se narodilo deset dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Syn Jan Nepomuk (1780-1834) zastával dvorské úřady, mladší syn František Josef (1788-1870) následoval otce v diplomatické kariéře, v další generaci pak vynikl vnuk Ferdinand (1825-1896), taktéž diplomat a dlouholetý předseda rakouské Panské sněmovny.

Děti

1. Marie Anna Gabriela (23. +more 9. 1774 - 27. 5. 1848), svobodná a bezdětná * 2. Marie Gabriela (19. 2. 1776 Vídeň - 22. 11. 1853 Praha) ** ⚭ (1799) hrabě František Antonín II. Desfours (5. 11. 1773 Praha - 29. 7. 1831 Hlubočepy), dědic zámku Hrubý Rohozec * 3. František Norbert (23. 6. 1777 - 15. 3. 1779) * 4. Marie Alžběta (16. 12. 1778 - cirka 1797) * 5. Jan Nepomuk (18. 3. 1780 Vídeň - 24. 9. 1834 Vídeň), 2. kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu, c. k. tajný rada, komoří, nejvyšší císařský komorník nad stříbrem (1807-1812) a nejvyšší štolba císařského dvora (1812-1834) ** ⚭ (1801) lankraběnka Alžběta z Fürstenberg-Weitry (12. 7. 1784 Vídeň - 19. 6. 1865 Vídeň) * 6. Marie Renata (10. 9. 1781 - 12. 9. 1781) * 7. František Jan Nepomuk (*/† 17. 3. 1783) * 8. Terezie (*/† 27. 12. 1784) * 9. František Josef (19. 2. 1788 Brusel - 22. 8. 1870 Obříství), c. k. tajný rada, komorník, rakousky vyslanec v Bádensku (1815-1818), Württembersku (1818-1820), Bavorsku (1820-1827) a Prusku (1827-1849) ** ⚭ (1821) hraběnka Josefa Károlyiová (7. 11. 1803 Vídeň - 9. 5. 1863 Vídeň) * 10. Jan Karel (8. 1. 1790 - 3. 11. 1808).

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 (reprint 2002)

Externí odkazy

[url=http://www. inventare. +morecz/iipimage/240286000]Rodinný archiv Trauttmansdorffů, SOA Plzeň[/url] * [url=http://genealogy. euweb. cz/trautt/trautt2. html]Rodokmen Trauttmansdorffů na stránkách genealogy. euweb. cz (Miroslav Marek)[/url].

Ferdinand Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Politici Rakouského císařství Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Narození 12. +more ledna Kategorie:Narození v roce 1749 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 27. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1827 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži.