Harrachové

Zámek Rohrau, Rakousko, majetek Harrachů od roku 1524 Harrachové (Harrach zu Rohrau) jsou rakouský šlechtický rod českého původu. Připomínají se od 13. století v jižních Čechách, své jméno odvozují od názvu dnes již neexistující vesnice Harachy (Horach). Historik Matthäus Klimesch usuzuje, že se jednalo o vesničku Hora (Horra, Hory) ve farnosti Zátoň. Po rozdělení rodu na českou a rakouskou větev dosáhli většího významu rakouští Harrachové, kteří získali říšský panský stav (1552) a v osobě vlivného císařského rádce Karla Harracha (1570-1628) titul říšských hrabat (1623). V 17. století získali Harrachové značný majetek v Čechách, který rozšiřovali i později, a zařadili se mezi nejvýznamnější šlechtu v habsburské monarchii. Členové rodu dosáhli vysokých postů v církvi, Arnošt Vojtěch Harrach (1598-1667) byl nejdéle působícím pražským arcibiskupem (1623-1667) a kardinálem. V 17. a 18. století zastávali nejvyšší funkce u císařského dvora, v zemské správě, armádě a diplomacii, devět Harrachů získalo Řád zlatého rouna, v 19. století se věnovali spíše správě rodového majetku a zapojili se do kulturních aktivit v Čechách. Až do 20. století vlastnili Harrachové v Čechách a na Moravě desetitisíce hektarů půdy, převážně lesů v Krkonoších (panství Jilemnice), v Jeseníkách (panství Janovice) nebo na Vysočině (panství Velké Meziříčí). V 18. století nechali postavit hodnotné barokní zámky v Kuníně a v Náměšti na Hané, nejvýznamnější památkou je novogotický zámek Hrádek u Nechanic ve východních Čechách z první poloviny 19. století. V Československu byl Harrachům majetek zkonfiskován v roce 1945, dnes žijí převážně v Rakousku, kde je od roku 1524 jejich majetkem zámek Rohrau. Jméno Harrachů připomínají názvy lokalit založených na jejich panstvích v Česku, nejznámější z nich je město Harrachov v Krkonoších.

Historie

Karel Harrach (1570-1628), císařský diplomat, hrabě 1623 Poprvé se připomínají bratři Jan a Beneš v roce 1272 jako svědci na listině pánů z Rožmberka ohledně vyšebrodského kláštera. +more V roce 1300 se zmiňuje jako majitel tvrze v Rovném (dnes Kladenské Rovné) Bušek z Rovného, který se psal také Bušek z Harrachu. Již koncem 13. století se rod rozdělil na českou a rakouskou větev, jejíž potomci vlastnili statky na rozhraní jižních Čech a Horních Rakous. Čeští Harrachové (Harachéři z Harachova) až do 16. století působili ve službách Rožmberků a vlastnili drobné majetky na Krumlovsku a Kaplicku. Buzek Harachéř z Rovného byl krumlovský purkrabí (naposled je zmiňován v roce 1443). Až v 17. století díky sňatku přesídlil Lambert František (†1696) do východních Čech, později koupil zámek Předboř u Říčan. Byl královským místodržícím a nakonec nejvyšším písařem Českého království. Jeho synové Jan Jáchym (1666-1731) a Ferdinand Markvart (1669-1725) byli povýšeni do českého stavu svobodných pánů (1703), nakonec získali i český hraběcí titul (1705), ale jimi zároveň původní česká větev Harrachů vymřela. Ferdinand Markvart krátce před smrtí získal větší pozemkový majetek, když vlastnil panství Letohrad (1717-1725).

Z rakouských Harrachů se Leonard I. (†1461) stal císařským radou a zemským hejtmanem v Korutansku, jeho vnuk Leonard III. +more (†1527) zastával post dvorského kancléře a v roce 1524 koupil poblíž Vídně panství Rohrau, které je majetkem rodu dodnes. Leonard IV. (1514-1590) byl císařským nejvyšším komořím a nejvyšším hofmistrem (1564-1567), kromě toho získal dědičnou hodnost nejvyššího štolby v Rakousku a v roce 1585 spolu s Vilémem z Rožmberka obdržel Řád zlatého rouna V roce 1550 byl povýšen do stavu říšských svobodných pánů se jménem Harrach zu Rohrau. Jeho syn Leonard V. (1542-1597) působil v diplomacii a v letech 1577-1581 byl zemským hejtmanem v Horním Rakousku .

Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598-1667), kardinál a pražský arcibiskup (1623-1667) Vzestup Harrachů mezi nejvýznamnější rody habsburské monarchie zahájil Karel Harrach (1570-1628), který patřil k předním diplomatům a poradcům +more_Štýrský'>Ferdinanda II. a v roce 1623 byl povýšen na hraběte. Rodové ambice realizoval prostřednictvím sňatků svých dcer, tímto směrem se nakonec ale kariéra Harrachů neubírala, protože Karlovi zeťové Albrecht z Valdštejna a Adam Trčka z Lípy byli jako zrádci císaře zavražděni v Chebu. Prestiž Harrachů to ale nijak neohrozilo, jejich pozice u dvora byly již pevně pojištěny. Dva Karlovi synové padli v císařských službách za třicetileté války, další syn Arnošt Vojtěch (1598-1667) byl v té době pražským arcibiskupem, později kardinálem. Další Karlovi synové Leonard VII. a Otto Bedřich založili rakouskou a českou rodovou větev.

Rakouská větev

Městský palác Harrachů ve Vídni Zakladatelem rakouské větve byl Karlův starší syn +more_z_Harrachu'>Leonard VII. (1594-1645), který převzal rodové statky v Rakousku (Rohrau, Aschach), v letech 1631-1637 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora a náležela mu také dědičná hodnost nejvyššího štolby v rakouských zemích. Za jeho vnuka Arnošta Antonína (1665-1718) byly zahájeny rozsáhlé stavební úpravy na zámcích Prugg a Aschach za účasti dvorního architekta J. L. Hildebrandta. Přestavby zámků dokončil v další generaci Karel Antonín (1692-1758), který byl císařským nejvyšším lovčím. Z jeho početného potomstva tři synové sloužili v armádě, Leopold (1736-1759) padl za sedmileté války, jeho bratři Alois Arnošt (1728-1800) a Ferdinand Jan (1740-1795) dosáhli hodnosti c. k. polního podmaršála. V další generaci Karel Leonard (1765-1831) proslul jako mecenáš umění a v letech 1826-1831 zastával funkci hraběte dvorské hudby (Hofmusikgraf). Jeho synem Antonínem Leonardem (1815-1886) rakouská větev vymřela a její majetek přešel na potomstvo české větve spolu s dědičnou hodností rakouského nejvyššího štolby.

Česká větev

Na počátku české větve stál Karlův mladší syn Otto Bedřich (1610-1639), který sloužil v armádě a jako první z rodu získal majetek v Čechách, od svého švagra Albrechta z Valdštejna převzal Horní Brannou. Jeho syn Ferdinand Bonaventura (1636-1706) byl významným diplomatem a ve funkcích císařského nejvyššího štolby (1677-1699) a nejvyššího hofmistra (1699-1705) patřil k předním osobnostem zahraniční politiky habsburské monarchie přelomu 17. +morea 18. století. Po několika menších nákupech statků v Čechách koupil v roce 1701 za 240 000 zlatých panství Jilemnice, čímž položil základ harrachovského majetku v Krkonoších přetrvávajícího až do 20. století.

Alois Tomáš Harrach (1669-1742), místokrál v Neapoli Ve dvou generacích Ferdinandových potomků dosáhla rodová kariéra Harrachů svého vrcholu. +more Ferdinandův nejstarší syn František Antonín (1665-1727) byl arcibiskupem v Salcburku (1709-1727) a pro svou osobu (ad personam) byl povýšen do knížecího stavu. Byl mecenášem barokního umění a pro úpravy salcburských arcibiskupských rezidencí přizval přední architekty (J. B. Fischer, J. L. Hildebrandt). Jeho nejmladší bratr Jan Josef Filip (1678-1764) dosáhl v armádě hodnosti polního maršála a v letech 1738-1762 byl prezidentem dvorské válečné rady. Pokračovatelem rodu byl prostřední z bratrů Alois Tomáš (1669-1742), který vynikl jako diplomat a v letech 1728-1733 byl místokrálem v Neapoli, získal Řád zlatého rouna. Byl třikrát ženatý, jeho druhou manželkou byla Anna Cecílie z Thannhausenu (1674-1721) a v roce 1708 převzal jméno a erb tohoto vymřelého štýrského rodu. S třetí manželkou Marií Ernestinou Ditrichštejnovou (1683-1745), vdovou po neapolském místokráli Janu Václavu Gallasovi, získal v Čechách Šluknov a Velké Březno a na Moravě Janovice u Rýmařova. Sám přikoupil panství Náměšť na Hané (1726) a nechal postavit zámek v Jilemnici.

Ve státních službách i na poli barokní architektury se uplatnili také Aloisovi synové. +more_Antonín_hrabě_z_Harrachu'>Ferdinand Bonaventura II. (1708-1778) byl místodržitelem v Lombardii (1747-1750) a poté dlouholetým prezidentem říšské dvorské rady, získal Řád zlatého rouna. Nechal barokně přestavět zámek v Janovicích, především se ale zasloužil o výstavbu zámku v Náměšti na Hané (1763-1767). Mimo jiné byl přijat do kolegia švábských hrabat, což po zániku Svaté říše římské přineslo Harrachům nárok na titul s oslovením Osvícenost (Erlaucht). Zemřel bez mužského potomstva, Náměšť zdědila dcera Marie Rosa (1758-1814), provdaná Kinská, Kinským pak toto panství patřilo do 20. století. Zámek v Kuníně Starší Aloisův syn Bedřich August (1696-1749) byl místodržitelem v Rakouském Nizozemí (1741-1744), poté českým nejvyšším kancléřem (1746-1749) a získal také Řád zlatého rouna. Sňatkem s Eleonorou Lichtenštejnovou (1703-1757) získal panství Kunín na severní Moravě, kde nechal postavit honosný barokní zámek (1726-1745). Se stavbou kunínského zámku souviselo zvýšení robotních povinností a odchod poddaných do sousedního Slezska. Bedřich August tomu chtěl zabránit projevem náboženské tolerance, narazil ale na odpor olomouckého biskupství. Kunín zdědil jeho mladší syn František Xaver (1732-1781), který byl c. k. polním podmaršálem a zemským velitelem v Lombardii. Dědičkou Kunína byla jeho vnučka Marie Walburga (1762-1828), která z panství učinila společenské centrum osvícenství; ve výchovném a vzdělávacím ústavu (filantropinu), který založila, získal základy vzdělání František Palacký.

Bedřichův syn Arnošt Quido (1723-1783) se na rozdíl od předků neangažoval ve státních službách, věnoval se správě majetku, podobně tak i jeho syn Jan Arnošt (1756-1829), který byl sice říšským dvorským radou a rytířem Řádu zlatého rouna, především ale patřil k mecenášům umění a podporovatelům průmyslového rozvoje v Krkonoších. Na Jilemnicku dal podnět k rozmachu textilního, železářského a sklářského průmyslu. +more Pokračovatelem české větve byl jeho mladší bratr Arnošt Kryštof (1757-1838), zatímco další bratr Ferdinand Josef (1763-1841) díky sňatku přesídlil do Pruska a založil pruskou odnož. Jeho dcera Augusta (1800-1873) se stala morganatickou manželkou pruského krále Fridricha Viléma III. , který ji povýšil na kněžnu lehnickou (1824). Hlavním sídlem pruské větve byl zámek Klein Krichen (dnes Krzeczyn Maly v Polsku), potomstvo této linie dnes reprezentuje Albrecht Leopold Harrach (*1936).

Zámek Hrádek u Nechanic Pokračovatelem české větve byl syn Arnošta Kryštofa František Arnošt (1799-1884), který po strýci zdědil Jilemnici a Janovice (1829), po otci Šluknov a Velké Březno (1838). +more Dalšími nákupy rozšířil majetek na Královéhradecku a v letech 1841-1854 nechal jako nové rodové sídlo postavit novogotický zámek Hrádek u Nechanic. Byl c. k. tajným radou, komořím, poslancem českého zemského sněmu a v roce 1861 získal dědičné členství v rakouské panské sněmovně, obdržel také Řád zlatého rouna. Jeho starší syn Jan Nepomuk (1828-1909) byl c. k. tajným radou, komořím, dědičným členem rakouské panské sněmovny a také rytířem Řádu zlatého rouna. Především ale v mnoha oblastech patřil k významným osobnostem v Čechách v 19. století. Byl předsedou Společnosti Národního muzea, kurátorem Matice české, angažoval se při stavbě Národního divadla, podporoval kulturní život české menšiny ve Vídni a byl členem řady hospodářských spolků a institucí. Mimo jiné proslul tím, že své zaměstnance v Krkonoších vybavil lyžemi (1892) a přispěl tak k rozvoji lyžování v Čechách. Kromě zděděného majetku vlastnil krátce velkostatky Konárovice (1856-1872) a Žinkovy (1883-1897), kde nechal přistavět novou zámeckou budovu. Po své první manželce Marii Markétě Lobkovicové (1837-1870) převzal jihočeské panství Želeč a především po vymřelé rakouské větvi v roce 1886 zdědil velkostatky Prugg a Rohrau poblíž Vídně. Dědicem tohoto majetku byl jeho syn Otto Jan Nepomuk (1863-1935), c. k. komoří a rytíř Maltézského řádu. Jeho syn Jan Nepomuk (1904-1945) i po provedení pozemkové reformy vlastnil v Československu přibližně 10 000 hektarů půdy, z toho polovina byly lesy v Krkonoších. V roce 1939 se přihlásil k německé národnosti a v roce 1945 mu byl majetek zkonfiskován.

Alfréd Karel (1831-1914), mladší bratr Jana Nepomuka, zdědil Janovice, kde soustředil vzácné umělecké sbírky a lovecké trofeje ze svých zahraničních cest. Ve sběratelské činnosti pokračoval i jeho syn František Maria (1870-1937), který byl c. +morek. tajným radou, poslancem moravského zemského sněmu a důstojníkem. Do historie vstoupil především v roce 1914, kdy doprovázel Františka Ferdinanda na inspekční cestě do Sarajeva. V Harrachově automobilu podlehl následník trůnu s manželkou atentátu. František Maria se jako majitel rozsáhlých lesních porostů angažoval v řadě hospodářských spolků a institucí, a to i v po zániku monarchie a vzniku Československa. Kromě Janovic zdědil v roce 1908 po strýci Rudolfu Lobkovicovi panství Velké Meziříčí, z majetku vymřelé rakouské větve převzal Aschach v Horních Rakousích. Ze tří manželství měl dvě dcery, starší Josefína (1905-2000), provdaná Podstatská, zdědila Velké Meziříčí, které vlastnila do roku 1948, a protože se přihlásila k české národnosti, zámek jí byl v roce 1992 vrácen. Druhá dcera Anna Marie (1906-2001) byla manželkou maďarského diplomata Zikmunda Rosty-Forgáche a dědičkou Janovic, tento velkostatek byl rodině v roce 1945 zkonfiskován. Nejmladší dcera Alice (1916-2006), provdaná Dreihann-Holenia, zdědila Aschach, který v roce 1959 prodala.

Erb

Ve znaku mají tři pštrosí péra zastrčená ve zlaté kouli, klenot se postupem času měnil.

Osobnosti

J. +more W. Hofnas, Skupinový portrét Harrachů (kolem 1755). Zleva: hrabě František Xaver Harrach (1732-1781), hraběnka Marie Josefina Harrachová (1727-1788), hraběnka Marie Rosa Harrachová (1721-1785), hraběnka Marie Anna Harrachová (1725-1780) a hrabě Ferdinand Bonaventura II. Antonín Harrach (1708-1778). * Leonard IV. (1514-1590), císařský diplomat, tajný rada, nejvyšší hofmistr, 1552 svobodný pán, rytíř Řádu zlatého rouna * Leonard V. (1542-1597), císařský diplomat, tajný rada, zemský hejtman v Dolním Rakousku * Karel (1570-1628), císařský diplomat, tajný rada, 1623 hrabě, rytíř Řádu zlatého rouna * Leonard VII. (1594-1645), nejvyšší maršálek císařského dvora * Arnošt Vojtěch (1598-1667), arcibiskup pražský a kardinál * Lambert František (1633-1696), zemský podkomoří 1671-1682, nejvyšší písař Českého království 1682-1696 * František Antonín (1665-1727), vídeňský biskup, salcburský arcibiskup (1709-1727) * Ferdinand Bonaventura (1636-1706), diplomat, nejvyšší štolba 1677-1699, nejvyšší hofmistr 1699-1705, rytíř Řádu zlatého rouna * Alois Tomáš Raimund (1669-1742), diplomat, místokrál v Neapoli 1728-1733, rytíř Řádu zlatého rouna * Jan Josef Filip (1678-1764), polní maršál, prezident dvorské válečné rady 1739-1762 * Karel Antonín (1692-1758), císařský nejvyšší lovčí * Bedřich August (1696-1749), místodržitel v Rakouském Nizozemí 1741-1744, nejvyšší kancléř 1746-1749, rytíř Řádu zlatého rouna * Jan Arnošt (1705-1739), diplomat, biskup v Nitře 1735-1739 * Ferdinand Bonaventura II. (1708-1778), místodržitel v Lombardii 1747-1750, prezident říšské dvorské rady, rytíř Řádu zlatého rouna * Alois Arnošt (1728-1800), c. k. polní podmaršál, tajný rada * František Xaver (1732-1781), generál, zemský velitel v Lombardii * Ferdinand Jan Josef (1740-1795), c. k. polní podmaršál, tajný rada * Jan Arnošt (1756-1829), říšský dvorní rada, rytíř Řádu zlatého rouna * Karel Boromeus (1761-1829), lékař, spisovatel * František Arnošt (1799-1884), poslanec Českého zemského sněmu, člen Panské sněmovny, mecenáš, rytíř Řádu zlatého rouna * Augusta (1800-1873), manželka pruského krále Bedřicha Viléma III. , 1824 kněžna lehnická * Jan Nepomuk hrabě z Harrachu (1828-1909), poslanec českého zemského sněmu, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna * Ferdinand Bedřich (1832-1915), malíř, krajinář a portrétista, historik umění * František Maria (1870-1937), poslanec moravského zemského sněmu, pobočník následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda * Gabor Harrach (* 1971) - televizní a filmový producent žijící v New Yorku.

Rodová sídla v Čechách a na Moravě

Prugg v Rakousku +morejpg|náhled|vpravo'>Harrachovský palác v Praze * Harrachovský palác v Praze * Horní Branná (1638-1945) * Hrádek u Nechanic (1854-1945) * Janovice u Rýmařova (1721-1945) * Jilemnice (1701-1945) * Konárovice (1856-1872) * Kunín (1723-1828) * Náměšť na Hané (1726-1814) * Šluknov (1721-1876) * Velké Březno (1721-1841) * Velké Meziříčí (1908-1948) * Žinkovy (1883-1897).

Pohřebiště

Harrachovská hrobka v Horní Branné

Galerie

Harrachovská_hrobka,_Horní_Branná_1. JPG|Hrobka Harrachů v Horní Branné Ferdinand_Bonaventura_z_Harrachu_(1636-1706). +morejpg|Ferdinand Bonaventura z Harrachu (1636-1706), císařský diplomat a nejvyšší hofmistr Harrach_(arms),_Kunín. jpg|Alianční erb Harrachů a Lichtenštejnů na zámku Kunín Johann_Nepomuk_Ernst_von_Harrach_Litho. JPG|Jan Arnošt Harrach (1756-1829) Zámek_Velké_Meziříčí_(8). jpg|Zámek Velké Meziříčí s erbem Harrachů Nicola_Maria_Rossi_001. jpg|Příjezd Aloise Tomáše Harracha jako místokrále do Neapole (1730) Schloss_Aschach_damals. jpg|Zámek Aschach v Rakousku (1674) František_Maria_Harrach_(1870-1937). jpg|František Maria Harrach (1870-1937) Jilemnický_zámek. jpg|Zámek Jilemnice.

Související články

Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů * Seznam majitelů jilemnického panství

Odkazy

Reference

Literatura

Otto Hupp: Münchener Kalender 1900. Buch- und Kunstdruckerei, München, Regensburg 1900. +more * * * KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640-1740; Praha, 2018.

Externí odkazy

[url=http://books. google. +morecom/books. id=0M4EAAAAIAAJ&printsec=titlepage#PPA206,M1]Eintrag über Harrach[/url] in Nový všeobecný německý šlechtický lexicon * [url=https://web. archive. org/web/20070423150659/http://harrach. nwy. at/index_de. html]Rohrau (zámek)[/url] * [url=http://www. aeiou. at/aeiou. encyclop. h/h196907. htm]Encyklopedie Aeiou[/url] * [url=http://genealogy. euweb. cz/bohemia/harrach3. html]Genealogie rodu Harrachů[/url].

Kategorie:Mediatizované rody Kategorie:České šlechtické rody