Cesko.wiki Bailletové de la Tour
Author
Albert FloresBailletové de la Tour (Baillet de Latour) byl šlechtický rod původem z Burgundska. Po přesídlení do dnešní Belgie působili ve službách Habsburků a v roce 1674 dosáhli povýšení do šlechtického stavu, nakonec získali titul hrabat (1719). Jméno rodiny se někdy uvádí též jen jako Latour, z rakouské a belgické větve pocházela řada výzanmných osobností. V rakouské větvi získal rod díky spříznění s Kolovraty majetek v Čechách (Radenín, Hroby), který jim patřil do roku 1948. Česká linie vymřela v roce 1970, belgická v roce 1980.
Historie
+more_k. _polní_zbrojmistr,_rakouský_ministr_války,_zavražděn_za_Revoluce_1848-1849_v_Rakouském_císařství'>revoluce 1848 ve Vídni Nejstarší dějiny rodu sahají údajně až do 11. století se zmínkami k roku 1066. Prvním prokazatelně doloženým předkem rodu byl Jean de Baillet, který se v roce 1379 připomíná jako komorník u burgundských vévodů. Potomci rodu později přesídlili do dnešní Belgie, respektive tehdejšího Španělského Nizozemí a vstoupili do služeb španělských Habsburků. Od krále Karla II. získali ve Španělském Nizozemí šlechtický stav (1674). Po vymření španělské větve Habsburků a válce o španělské dědictví připadla Belgie jako enkláva rakouským Habsburkům a Bailletové přešli plynule do jejich služeb. V této době z rodiny vynikl Christophe Ernest Baillet (1668-1732), který byl členem státní rady v Rakouském Nizozemí a zasloužil se o potlačení nepokojů v roce 1718. Za to mu byl o rok později udělen císařem Karlem VI. titul hraběte s predikátem de Latour odvozeným od jména zámku Latour na hranici Francie, Belgie a Lucemburska, kde rodina sídlila od 17. století do roku 1794. Christophe Ernest zemřel bez potomstva a hraběcí titul přešel na potomstvo jeho bratra Jeana-Baptista (1665-1714). Ten byl také předkem pozdější rakouské větve Bailletů.
Rakouská větev
Zámek Radenín, majetek rodu v 19. +more a 20. století Zakladatelem rakouské větve byl Maxmilián (1737-1806), který vstoupil do císařské armády, vynikl ve válkách s republikánskou Francií a napoleonských válkách. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v závěru své kariéry byl zemským velitelem na Moravě a ve Slezsku (1799-1805). Jeho starší syn Theodor (1780-1848) se také vyznamenal v napoleonských válkách, později se stal polním zbrojmistrem a ve funkci ministra války byl v revolučním roce 1848 zavražděn ve Vídni. Jeho syn Karel Theodor (1822-1899) sloužil také v armádě, byl c. k. komořím a sňatkem s uherskou šlechtičnou hraběnkou Kristinou Szapáryovou získal statky v Banátě. V další generaci této linie vynikl Vincenc (1848-1913), který působil ve státních službách a nakonec byl rakouským ministrem školství a kultury (1897-1898). Po odchodu z aktivní politiky získal doživotní členství v rakouské Panské sněmovně.
Maxmiliánův starší syn Josef (1775-1831) dosáhl v napoleonských válkách hodnosti plukovníka. Jeho syn Josef Jan (1815-1891), c. +more k. komoří a major ve výslužbě, se v roce 1846 oženil s hraběnkou Henriettou Krakovskou z Kolovrat (1828-1902), která v roce 1878 zdědila po otci velkostatek Radenín v jižních Čechách. Zde se rodina usadila a tomu také předcházely stavební úpravy z druhé čtvrtiny 19. století. Jejich syn Jindřich (1847-1899) působil ve státních službách, a protože zemřel ještě před matkou, Henrietta, rozená z Kolovrat, byla majitelkou dědictví až do roku 1902. Posledním potomkem této linie byl René (1878-1970), který byl poslancem českého zemského sněmu a v roce 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. Po matce byl majitelem velkostatku Radenín, později svůj majetek rozšířil ještě o sousední Hroby. Do roku 1920 vlastnila Hroby Klotylda Krakovská z Kolovrat (1839-1920), vdova po jeho strýci Aloisu Krakovském z Kolovrat. Ta po sobě zanechala několik závětí s nejasným závěrem a René se po její smrti soudil o nároky na hrobský velkostatek s příbuznými z rodu Kolovratů. V roce 1923 se rozhodnutím soudu stal majitelem Hrobů a rodina pak střídala pobyty na zámcích v Radeníně a Hrobech. K oběma velkostakům po provedení pozemkové reformy patřilo přes 2 000 hektarů půdy. V roce 1948 mu byly velkostatky Radenín a Hroby zestátněny. S manželkou Johannou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic (1886-1967), i přes vyvlastnění majetku dožil v Radeníně. Jejich starší dcera Eugenie (1911-1941) se provdala do rodiny Kolovratů, ale zemřela krátce po porodu. Mladší dcera Ernestina (1914-2011) žila později v Rakousku, ale v roce 1993 v restitučním řízení získala zpět velkostatky Radenín a Hroby (spolu se svou neteří Františkou).
K rakouské linii bývá řazen také Ludvík Baillet de Latour (1753-1836), mladší Maxmiliánův bratr. Ten také sloužil v rakouské armádě, byl účastníkem napoleonských válek, dosáhl taktéž hodnosti polního zbrojmistra, ale nakonec se vrátil do Belgie, kde také zemřel.
Belgická větev
Mezinárodního olympijského výboru 1925-1942 Ze starší belgické větve vynikl v 19. +more století hrabě Ferdinand Baillet de Latour (1850-1925), který byl guvernérem v Antverpách (1908-1912) a později belgickým senátorem. Z jeho potomstva proslul syn Henri (1876-1942), který byl dlouholetým předsedou Mezinárodního olympijského výboru. Za manželku měl pražskou rodačku hraběnku Elisabeth Clary-Aldringenovou (1885-1955), dcerou rakousko-uherského diplomata Siegfrieda Clary-Aldringena. Jejich syn Guy Marie (1905-1941) zahynul za druhé světové války při leteckém neštěstí. Posledním potomkem rodu byl Henriho synovec Alfred (1901-1980), který byl podílníkem pivovaru Artois a v roce 1974 založil nadaci Artois-Baillet Latour Foundation, která funguje v Belgii jako nezisková organizace.
Osobnosti
Maxmilián (1737-1806), c. k. +more polní zbrojmistr, vojevůdce napoleonských válek, člen dvorské válečné rady * Louis (1753-1836)), c. k. polní zbrojmistr, vrchní velitel v Rakousku 1806-1807 * Theodor (1780-1848), c. k. polní zbrojmistr, vojevůdce napoleonských válek, rakouský ministr války, zavražděn za revoluce 1848 * Jindřich (1847-1899), rakouský státní úředník, okresní hejtman, sekční šéf na ministerstvu zeměbrany * Vincenc (1848-1913), rakouský ministr školství a kultury 1897-1898, doživotní člen Panské sněmovny * Ferdinand (1850-1925), guvernér v Antverpách, senátor Belgického království * Henri (1876-1942), předseda Mezinárodního olympijského výboru 1925-1942.
Související články
Important
Odkazy
Reference
Literatura
KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; (kapitola Baillet de Latour s. 8-14); ISBN 978-80-7364-118-4 * POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Praha, 2006; 488 s. +more ISBN 80-85955-34-2.
Externí odkazy
[url=https://provenio.net/records/b165be70-f33a-41b8-8c89-0a483b6c6957]Informace o rodu Baillet de Latour na provenio.net[/url]
Kategorie:Francouzské šlechtické rody Kategorie:Lucemburské šlechtické rody Kategorie:Belgické šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody Kategorie:České šlechtické rody