Meluzína (Zelinka)

Technology

12 hours ago

Author

Meluzína (psáno též Meluzina) je opera českého skladatele Jana Evangelisty Zelinky z roku 1947. Libreto napsal spisovatel František Kožík. Opera byla napsána původně pro Československý rozhlas a tam měla též premiéru dne 3. ledna 1949, dirigoval František Dyk. Divadelní premiéra se konala 15. dubna 1950 v Krajském oblastním divadle v Plzni v režii Karla Bermana, dirigoval František Belfín. Tato opery je vyvrcholením Zelinkova úsilí o lidovou operu: hudba je jednoznačně tonální a vychází z lidových nápěvů, hlavní postavy jsou charakterizovány jasnými hudebními motivy, orchestrace je střídmá a respektuje zpěvní složku. Rovněž námět opery vychází jen vzdáleně z mytologických příběhů o Meluzíně, spíše je interpretací české lidové tradice klást potraviny za okno jako obětiny pro utišení kvílení větru.

Osoby

Hostinský Zázoba, basbaryton * Ondřejka, jeho dcera, soprán * Statkář Všehoměl, baryton * Hrabě Darmoživ, tenor * Šumař František, lyrický tenor * Pán z Větrova, hrdinný tenor * Matka Františkova, mezzosoprán * Zefýr, soprán * Fén, baryton * Zefýrka, lyrický soprán * Selka, domkářka, alt * Výměnkář, baryton * 1. až 4. +more cestující, mužské kvarteto * Smíšený a dětský sbor.

Děj opery

1. obraz

O dceru hostinského z hospody "U větrné růže", krásnou Ondřejku, se uchází trojice nápadníků - statkář Všehoměl, hrabě Darmoživ a chudý muzikant František. Ondřejka má sice nejraději Františka, současně ji však spaluje touha po jiném světě a nepoznaném životě. +more Do hostince přichází tajemný host, pán z Větrova, a uchází se o Ondřejku, která je jím přitahována. Ostatní nápadníky hravě přemůže - odfoukne Všehomělův statek, Darmoživovy pergameny i píseň Františkových houslí. Ondřejce líčí své větrné panství a okouzlenou dívku si odvádí.

2. obraz

Větrný život nad oblaky je plný radosti, větříčky zpívají, a Ondřejka je nejprve okouzlena. Ale v povětří nemá nikdo stání, nikde není pravý domov, místo na pevný stůl a kolébku. +more Ondřejce se brzy začne stýskat po domově. Na zem se však smí vrátit jen jednou za rok a nesmí ji nikdo obejmout, jinak by se stala lidem neviditelnou.

3. obraz

Ondřejka se po roce vrací do rodného hostince. Opět zde nachází otce i své tři nápadníky, kteří o ni stále stojí, ona však objetí každému odmítne. +more Teprve v noci u okna podlehne kouzlu rodného kraje a poté i zpěvu houslí, které jí pod oknem rozeznívá František. Vydá se za ním a odevzdává se mu, i když si je vědoma, jaký osud ji čeká.

4. obraz

František a jeho matka sedí za bouřky ve světnici a vzpomínají na Ondřejku. Ta je jim nyní neviditelná, rozezní však Františkovy housle a nechává Františkovi jejich právě narozenou dcerku, aby ji chránila před hněvem svého manžela. +more František ve tváři dítěte shledá svou podobu a pochopí. Odstěhuje se do jiného kraje a dcerku spolu s babičkou vychovají tak, aby nevěděla, kdo je její matkou.

5. obraz

František dívku pojmenoval Zefyrinka, je jí nyní deset let. Chudá rodina nemá pro nemocné dítě ani trochu mléka. +more Ondřejka/Meluzína a pán z Větrova právě prolétávají ve sněhové vánici nad vesnicí. Meluzína zoufá nad neštěstím svého dítěte a svým nářkem a kvílením prosí u ostatních chalup. Vesničané pochopí a kladou za okna a na prahy mouku, mléko a med, které Meluzína odnáší Zefyrince.

Vesnické děti se Zefyrince vysmívají, že nemá maminku. Když se ale děvčátko chce vrhnou do tůně, zjevuje se mu se svolením pána z Větrova Meluzína, aby ji utěšila a slíbila, že ji vždy bude provázet jako vánek nad Zefyrčiným čelem. +more I v budoucnosti se bude Meluzína starat o všechny děti, které potřebují pomoc.