Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran

Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran (: Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires), známá též jako Radikální internacionála, byla mezinárodní internacionála sdružující radikální a sociálně liberální politické strany, která existovala v letech 1924 až 1938.

Historie

Vznik organizace byl motivován potřebou vytvoření mezinárodního společenství radikálních a středových politických stran po vzoru konkurenční Socialistické dělnické internacionály, kterou v roce 1923 vytvořili sociálně demokratické politické strany. První ustavující sjezd Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran se konal 29. +more srpna 1924 v Ženevě. V jeho čele stál nositel Nobelovy ceny za mír Ferdinand Buisson, který se poté stal prvním prezidentem výkonného výboru.

Postupně vstupující členské politické strany pocházeli z Belgie, Bulharska, Československa, Dánska, Finska, Francie, Nového Zélandu, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Rumunska, Řecka, Spojeného království, Švédska, Švýcarska a Turecka.

V roce 1938 organizace v souvislosti s mezinárodní krizí přestala fungovat a zanikla. V roce 1947 řada z jejich původních členských stran založila širší nástupnickou organizaci Liberální internacionála.

Ideová základna

Ideově organizace stála na základech demokratického klasického radikalismu. Ten v reakci na první světovou válku stál na ideovém antimilitarismu, který měl být upevňován mezinárodní spoluprací především na půdě Společnosti národů a podporou demokratických hodnot. +more V ekonomické oblasti byl postoj internacionály ovlivněn dohodou o levo-středové sociálně liberální politice mezi francouzskými radikálními socialisty a britskou Liberální stranou, která postupně odvrhla manchesterský liberalismus 19. století.

Organizační struktura

Výkonný výbor skládající se ze zástupců členských politických stran byl volen na mezinárodních kongresech, kam jednotlivé členské strany vysílaly své delegáty. V jeho čele stál prezident organizace. +more Organizační záležitosti pak řídil jemu podřízený generální tajemník. V letech 1929-1936 byl jedním z místopředsedů výkonného výboru Antonín Uhlíř. Organizace sídlila v pařížském paláci radikálně socialistické strany ve čtvrti Rue de Valois v 1. pařížském obvodě.

Československé zastoupení

V Československu byla členskou stranou Mezinárodní ententy Československá strana národně socialistická. V souvislosti s posunem strany doleva v době vzniku Československa, na začátku 20. +more let českoslovenští národní socialisté působili jako pozorovatelská strana v Socialistické dělnické internacionále spolu s Československou sociální demokracií, která byla plným členem. V souvislosti upevněním vedení demokratického proudu předsedy Václava Klofáče, příchodem člena vedení Společnosti národů Edvarda Beneše na pozici místopředsedy strany v roce 1926 a také sloučením středové Národní strany práce do ČSNS se strana odklání od Socialistické dělnické internacionály a v roce 1929 vstupuje do Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran. Tato mezinárodní stranická spolupráce byla vnímána jako další pilíř zahraniční politiky spolupráce především s francouzskou vládní Republikánskou, radikální a radikálně socialistickou stranou a Francií, jako nejvýznamnější velmocí a spojencem Československa.

Rok 1938 pak znamená okupaci Československa i přerušení mezinárodní organizace. ČSNS se rozpouští a část strany vstupuje do Strany národní jednoty a část do Národní strany práce. +more S obnovením ČSNS po osvobození Československa v roce 1945 přicházejí i další snahy mezinárodní stranické spolupráce. V dubnu 1947 jsou zástupci československých národních socialistů vysláni na mezinárodní konferenci do oxfordské Wadham College, kde se podílejí na znění takzvaného Oxfordského manifestu, který vede k vytvoření nové Liberální internacionály. Přichází ale Únor 1948, který mezinárodní působení strany a její svobodný vývoj ukončuje. V lednu 1949 se v Londýně exiloví českoslovenští národní socialisté spolu s dalšími představiteli exilových stran z východního bloku i ze Španělska účastní provolání za svobodu evropských národů a stávají se přidruženými členy Liberální internacionály. V únoru 1949 se exilová ČSNS stává nejsilnější politickou stranou nové Rady svobodného Československa.

V Československu pak dosazené vedení Československé strany socialistické spolu se slovenskou Stranou slobody udržuje vztahy s dalšími satelitními stranami východního bloku. V rámci takzvaného „liberálního socialismu“ spolupracuje např. +more s východoněmeckou Liberálnědemokratickou stranou Německa nebo polskou Demokratickou stranou.

Kongresy

1928: Londýn * 1934: Kodaň * 1935: Londýn

Členské strany

Odkazy

Reference

Související články

Liberální internacionála

Externí odkazy

Kategorie:Politické organizace Kategorie:Organizace založené roku 1924 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1938 Kategorie:Liberální politické strany Kategorie:Pacifismus