Demokracie

Index demokracie (2019). zelená = demokracie, červená = autoritativní režimy; žlutá = kombinované režimy. Čím světlejší odstín, tím slabší je daná charakteristika. (Zdroj: The Economist, Intelligence Unit, 2019) Tomáš Garrigue Masaryk, hlavní český představitel demokracie. Jednou k demokracii řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“ Často říkal, že demokracie je diskuse.

Demokracie (řecky ,Δημοκρατία doslovně „vláda lidu“) či lidovláda je forma vlády, v níž o výkonu státní (obecní, krajské atd. ) moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. +more Způsob jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují určuje ústava. Může to být demokracie přímá, kde občané hlasováním rozhodují o jednotlivých otázkách (zákonech, rozhodnutích, rozpočtech atd. ), zastupitelská či nepřímá, kde k tomu zmocňují své zastupitele (poslance atd. ), nebo kombinovaná, kde se užívají oba postupy. V přímé demokracii se zpravidla rozhoduje referendy, v nepřímé volbami. Přímá demokracie v čisté podobě se užívá v menších společenstvích (spolky, samosprávy, družstva atd. ), v žádném státě se nepoužívá.

Charakteristika

Demokracie v moderním slova smyslu se často charakterizuje principy rovností před zákonem, politických práv, dělby moci a vládou zákona, na definici se však odborníci neshodují. Tyto principy se projevují v nároku všech občanů na rovnost a rovný přístup k zákonodárství. +more Například v zastupitelské demokracii má každý hlas stejnou váhu, každý občan může být volen či volit a právo volit je zajištěno ústavou.

Projekt „Index demokracie“ (viz sousední mapka) číselně hodnotí dosaženou míru demokracie ve 166 státech pomocí 60 indikátorů řazených do pěti oblastí: 1. Volební proces a pluralismus; 2. +more fungování vlády; 3. účast v politice; 4. politická kultura; 5. občanské svobody.

2019	32.	7,69	demokracie s vadami
2020	31.	7,67	demokracie s vadami
2021	29.	7,74	demokracie s vadami

Jedna z teorií vyžaduje tři základní principy: # vzestupná pyramida vlády tj. svrchovanost náležící v nejnižší úrovni autority, # politická rovnost, # sociální normy, skrze které osoby a instituce akceptují pouze takové jednání, které je v souladu s principy vzestupné vlády a politické rovnosti.

Pojem demokracie je občas používán pro liberální demokracii, která je typem zastupitelské demokracie zahrnující mimo jiné * politický pluralismus, * rovnost před zákonem, * petiční právo, * právo na spravedlivý proces, * další občanská a * lidská práva a svobody a * občanskou společnost.

Roger Scruton tvrdí, že demokracie sama nemůže zajistit osobní a politické svobody, pokud nejsou přítomny instituce občanské společnosti.

Historie

První pokusy o demokracii vznikaly již v městských státech obchodních Féničanů. Ti obchodovali s Řeky, pro něž měl obchod také zásadní význam a přejali tak i jejich fénické písmo.

Za první politické uspořádání, v němž se uplatnily některé demokratické prvky, se považuje to, jež vzniklo v jistých řeckých městských státech (zejména v Athénách spojených s přístavem Pireus) a trvalo přibližně 100 let - od poloviny pátého do poloviny čtvrtého století před naším letopočtem. Tato demokracie se však vztahovala jen na svobodné muže, kteří měli občanství městského státu, tedy na menšinu. +more Je důležité zdůraznit, že se občanská práva nevztahovala na část svobodných mužů, na ženy, přistěhovalce, cizince a na otroky, proto není možné tento systém považovat za demokratický v moderním slova smyslu. Volba probíhala losem, tudíž rozhodovala náhoda a nikoli volič. Velký význam pro demokracii měla agora, obchodní a politický prostor ve středu města. Po obsazení řeckých států Římem tato částečná demokracie jako systém státního zřízení zde na dvě tisíciletí prakticky zaniká. Řecká demokracie byla nejen procesně, ale i obsahově značně odlišná od současné - zejména neznala ochranu práv jednotlivce. Sokratés byl odsouzen k smrti athénským shromážděním, případná ostrakizace záležela na momentální náladě hlasujících atp.

Ve starověkém Římě existoval římský senát a volená magistratura. Obchodně politické místo zde reprezentovalo fórum (například Forum Romanum).

Po středověku se na počátku novověku demokracie objevuje nejdříve v bohaté koloniální Anglii, která se postupně přetváří z monarchie v konstituční monarchii. V druhé polovině +more_století'>18. století vzniká demokracie ve Spojených státech amerických, byť ve smyslu republikánství. Demokratickým étosem byly živeny i některé proudy Velké francouzské revoluce. V průběhu 19. století vznikají z těchto zdrojů novodobé liberální demokracie po Evropě, pro něž jsou zcela novými znaky jednak zastupitelský systém, jednak liberální výdobytky plného osvobození lidí z poddanství a z moci feudální aristokracie. Během druhé poloviny 19. století a v prvních desetiletích 20. století dochází ke stále většímu rozšíření osob oprávněných volit až po zásady dnešního všeobecného volebního práva, které vylučuje již jen osoby např. nezletilé, nesvéprávné nebo cizince.

V době mezi dvěma světovými válkami dochází k selhání demokracií v řadě evropských států jako např. Itálie, později Německo, Španělsko, Portugalsko a četné další. +more Před druhou světovou válkou patřilo Československo k nejvyspělejším světovým demokraciím.

Po druhé světové válce se v západní Evropě etablují demokratické země, zatímco demokracie v zemích sovětského vlivu jsou likvidovány. Sovětské satelity jsou řízeny totalitně. +more Koncem 80. let dochází k rozpadu sovětského bloku a k restauraci demokracií (Polsko, Československo, Maďarsko a další státy), nebo k pokusům o zavedení funkční demokracie vlastně vůbec poprvé (např. Rusko). Předpovídá se zlatý věk demokracie kolem celého světa, nicméně postup v řadě států je obtížnější než se předpokládalo.

V oblasti třetího světa dochází k zavádění demokracií postupně, zejména po druhé světové válce a nově od 90. let, ovšem s více než spornými výsledky. +more Alarmujícím případem zneužití implantace demokracie byla genocida ve Rwandě.

Historické srovnání demokracií ukazuje, že daňový systém a byrokracie jsou základními prvky demokracie.

Teorie demokracie

Teorie demokracie je vědní předmět spadající do oboru politologie. Zabývá se podstatou hodnot i funkčních zákonitostí obsahu a procesů demokracie. +more Poznatky o antické demokracii jsou zprostředkovány především z děl Aristotela a některých historiků jako třeba Thúkýdida.

V moderní době bývá demokracie zdůvodňována dvěma základními teoriemi demokracie: klasickou liberální teorií J. S. +more Milla a konkurenční teorií demokracie J. Schumpetera. První vychází z premisy delegace a převádění úkolů voliči na zastupitele, druhá více odráží skutečnou praxi a spíše předpokládá, že kandidáti soutěží na trhu politických osobností a stran, z nichž si volič vybírá a po volbách na ně má již jen omezený vliv. Zatímco první teorie spíše odráží koncepci demokratických hodnot, druhá přesněji popisuje praxi. Mezi oběma teoriemi a zastánci jejich směrů panuje určité napětí, které odráží i vztah ideál - realita.

Oba výše uvedené teoretické modely v zásadě spočívají na většinovém pravidlu vlády (se základní právní ochranou menšin). V případě některých společností se složitým vnitřním uspořádáním se nicméně ujaly modely demokracie, které relativně trvalým menšinám zaručují vyšší úroveň ochrany vlastní účastí - demokracie označované jako konsensuální popř. +more konsociační. Hodnocení těchto dílčích modelů je ambivalentní - sice umožňují existenci demokracie ve státních útvarech, které by ji jinak nesnesly, zároveň jsou ale poměrně málo akceschopné.

Demokracie ve světě

Demokracie je jeden z nejrozšířenějších způsobů řízení státu. Mezi demokratické státy patří téměř všechny státy Evropy, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Izrael, USA, Kanada či některé státy v Jižní Americe.

Demokracie předpokládá svobodnou politickou soutěž. Proto je základem a ideálem demokracie svobodné formování veřejného mínění, které je současně základem autentické svobody občanů. +more Vyspělost a hloubka demokratického uspořádání dále principiálně závisí na vyspělosti elit dané země a zejména na jejich schopnosti, jakým způsobem a v jakém rozsahu dokážou tyto elity nalézat a veřejnosti předkládat závažná témata.

Mnozí lidé (např. spisovatel Francis Fukuyama) považují demokracii za nejlepší státní zřízení a tvrdí, že zde demokracie bude navždy. +more Naopak mezi odpůrce demokracie patřil například Aristoteles, jemuž „…demokracie splývala s vládou lůzy…“. Ačkoliv Aristoteles pracoval s dobovým poznáním a rozeznával i kladnou verzi demokracie, pouze pod jiným svým názvem politeia, jeho postřehy a varování o možnosti degenerace „lidových“ zřízení jsou stále vysoce aktuální.

Česko

O omezené demokracii můžeme hovořit už v souvislosti s přijetím Prosincové ústavy v roce 1867. Nicméně až po přijetí všeobecného a rovného volebního práva v roce 1907 předlitavská část monarchie splňovala jednu z hlavních norem, které definují moderní demokracii. +more V Česku poté existovala demokracie v rámci první republiky mezi roky 1918 až 1938. Mezi roky 1948 až 1989 zde panoval komunistický režim. Od roku 1989 je v Česku demokracie. V roce 2014 bylo 48 % lidí spokojených s demokracií v Česku, zbylých 49 % nespokojených (výzkum CVVM).

Kritika demokracie

Každé společenské zřízení je terčem kritiky jak zevnitř, tak zvenčí, jak ze strany zastánců jiných ideologií a forem vlády, tak jeho stoupenců. Demokracie je dnes západním světem uznávána jako optimální forma vlády (nebo alespoň jako ta „nejméně špatná“, jak tvrdil britský premiér Churchill). +more Byla vždy a je cílem rozličných námitek, z nichž za hlavní můžeme považovat např.

* Platón ve své Ústavě kritizoval demokracii jako vládu lůzy (ochlokracii) a jako ideální formu řízení státu navrhoval vládu filosofů, jejichž největší předností oproti nevzdělanému davu je moudrost. Moderní obdoba této kritiky mluví o hloupých voličích a populistických politicích, kteří na tuto hloupost a závislost na emocích spoléhají. +more Otázkou také je, zda jsou vůbec obyčejní lidé způsobilí vybírat si politické vedení.

* Aristotelés při svém dělení soudobých forem vlády zařadil demokracii do skupiny stojící proti vhodným formám vlády, spolu s tyranií a oligarchií. Za ideální považoval monarchii jakožto vládu urozeného, a aristokracii, vládu skupiny privilegovaných. +more Třetí v pořadí doporučoval systém s názvem politeia, který se blíží zastupitelské demokracii, kde existuje menší skupina volených představitelů, kteří získávají mandáty ve svobodných volbách. Antická demokracie preferovala výběr zastupitelů losem. * Německý filozof Oswald Spengler kritizoval demokracii, nazýval ji "vládou peněz", jelikož podle něj si bohatý může najmout prostředky na kampaň a pomocí demagogie se dostat k moci. Tudíž zde dochází k velkému zvýhodňování majetnějších politiků, což může zapříčinit silně oligarchickou vládu navzájem spřízněných podnikatelů. Právě spojování politických a ekonomických zájmů vjedno nevyhnutelně vede k úpadku.

* Totalitní a autoritativní režimy a jejich stoupenci kritizují demokracii za to, že je slabá, tj. že neumí reagovat rychle a účelně na nenadálé krize, jako jsou války, přírodní pohromy a jiné neočekávané události. +more V dějinách můžeme nalézt příklady, kdy tomu tak bylo, např. hospodářská krize z roku 1929, vzestup nacismu a následná politika appeasementu před druhou světovou válkou, komunistický převrat v Československu, zemětřesení na Haiti v roce 2010 a mnoho dalších. * Filozof Carl Schmitt upozornil, že jedinou proměnnou, kterou se demokraté řídí, je vůle lidu. Ale ta nemusí nutně znamenat tu nejlepší volbu, protože mnohdy nejsou pochopeni (a ani voleni) ti schopnější lídři. Tudíž demokracie pracuje s ideálním názorem, že si lid pokaždé zvolí nejlepší politiky, k čemuž podle něj rozhodně nedochází. Proto podle něj radši politici sází na populistické a liberální aspekty vedoucí k podpoře místo odborné (a často nepopulární) stránky věci. Tento stav dle Schmittova názoru vede ke společenské stagnaci a úpadku morálky. * Demokracie nezajišťuje mezinárodní bezpečnost státu před agresí diktatur, ale války mezi demokratickými státy navzájem jsou výjimkou. „Demokratický mír“ je však narušen mezinárodním obchodem a organizacemi. * Vždy se soustavně objevovaly a objevují názory, že v demokracii nejsou dodržována některá lidská práva - od základních po intelektuální. Demokracie sama o sobě nezajišťuje svobodu a lidská práva: „V uplynulých padesáti letech demokracie a svoboda na Západě splynuly. Jinde ve světě jsou však tyto dvě věci často odděleny. Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli. “.

* Ukazuje se, že demokracie nezapříčiňuje ekonomický rozvoj. Spíše platí podmínka určité minimální ekonomické úrovně pro životaschopnou liberální, neboli ústavní demokracii. +more * V posledních letech se stále častěji mluví o neschopnosti liberální demokracie čelit aktuálním geopolitickým výzvám (migrace, terorismus, vzestup Číny, koronavirová pandemie. ).

* Obecně platí, že rozhodnutí skupiny není lepší či vyváženější než rozhodnutí jednotlivce. Demokracie tedy nenabízí lepší rozhodování než diktatura jednotlivce. +more Pravda také nevzniká hlasováním, to je leda argumentační klam zvaný argumentum ad populum.

Odkazy

Reference

Literatura

BROUK, Bohuslav. O svobodě a demokracii. +more Londýn: vl. nákl. , 1960 (in: B. BROUK: Zde trapno existovat, ed. V. A. Debnár, Brno: Host, 2008. ) * HANS Joachim Störig. Malé dějiny filosofie. Karmelitánské nakladatelství. , Kostelní Vydří. 2000. * * * * CHLUP, Vladimír. Západ. Kronika naší kultury. Olomouc: Vladimír Chlup, 2017. .

Související články

Demokratický deficit * Demokratizace * Index demokracie * Teorie podkovy

Externí odkazy

Kategorie:Politické systémy Kategorie:Právní stát Kategorie:Volby Kategorie:Západní kultura