Cesko.wiki Michail Andrejevič Miloradovič
Author
Albert FloresMichail Andrejevič Miloradovič (12. říjnagreg. 1771 Petrohrad - 27. prosincegreg. 1825 tamtéž) byl ruský generál srbského původu, jeden z velitelů ve Vlastenecké válce 1812, vojenský velitel Petrohradu a člen Státní rady (1818).
Do vojenské služby vstoupil na prahu rusko-švédské války a jeho kariéra za panování Pavla I. +more strmě stoupala. Pod velením Suvorova se zúčastnil italského tažení v roce 1799. Válčil proti Francii a Turecku, vyznamenal se v bitvě u Amstettenu, při dobytí Bukurešti, v bitvách u Tarutina a Vjazmy. Velel zálohám v bitvě u Chlumce, u Lipska a v bitvě o Paříž. Dosáhl hodnosti generála pěchoty (1809), v roce 1813 byl povýšen do hraběcího stavu. Předcházela jej pověst odvážného velitele (přezdívaného „ruský Murat“ či „ruský Bayard“) což vyvolávalo hořkou závist a osobní nepřátelství generála Bagrationa. Také měl pověst dítěte štěstěny, chvástal se, že v padesáti bitvách neutrpěl ani škrábnutí.
Když se Miloradovič stal v roce 1818 generálním guvernérem Sankt Peterburgu, byl po smrti či odchodu ze služby služebně starších generálů nejvíce vyznamenaným důstojníkem ruské armády. Obdržel +more_Jiří_(Rusko)'>Řád sv. Jiří 2. třídy, Řád sv. Ondřeje, Řád sv. Vladimíra 1. třídy, Řád sv. Anny 1. třídy, Řád sv. Jana Jeruzalémského a Řád sv. Alexandra Něvského s brilianty.
Mládí
Narodil se v rodině srbských exulantů z Hercegoviny. Otec pocházel ze tří bratrů, které +more_Veliký'>Petr Veliký naverboval mezi srbskou aristokracií pro pomoc v protitureckém povstání. V roce 1715 opustil Hercegovinu a vstoupil do carských služeb v hodnosti plukovníka. Velel kozáckému regimentu. Na konci Petrovy vlády byl uvězněn v souvislosti s případem Pavla Polutoboka, jen Petrova smrt jej nejspíše uchránila tragických konců.
Vojenská kariéra
Italské a švýcarské tažení
Během rusko-švédské války se nijak zvlášť nevyznamenal, avšak v mírových dobách postupoval hodnostně strmě vzhůru. Kapitánem gardy se stal v roce 1796, kdy si jej oblíbil +more_Ruský'>Pavel I. a povýšil jej v roce 1797 na plukovníka a o rok později na generálmajora a velitele Apšeronského pluku. V témže roce byl odeslán k Suvorovovým oddílům v Itálii. Zde si zprvu získal Suvorovovu bezpodmínečnou důvěru, když v předvečer bitvy bitvy o Cassano dobyl Lecco, a v září 1799 velel zadnímu voji při přechodu Gotthardského průsmyku. Pavel I. vyznamenal Miloradoviče Řádem svaté Anny prvního stupně, Řádem svatého Jana Jeruzalémského a Řádem sv. Alexandra Něvského. Suvorov později pro porušení vojenského kodexu převelel Miloradoviče z funkce polního velitele do svého štábu coby generála s čekaným; car později tento fakt využil jako záminku Suvorovova odvolání.
Petrohradským guvernérem
Po uzavření smlouvy z Fontainebleau jmenoval Alexandr Miloradoviče velitelem Imperátorské gardy, v roce 1818 se stal guvernérem, velel vojenským a policejním složkám a řídil administrativu Petrohradu.
Interregnum
+more_v_Taganrogu_přivodilo_interregnum,_které_vyvrcholilo_Děkabristé'>povstáním děkabristů Alexandr I. vydal v létě 1823 tajný manifest, kterým vyloučil bratra Konstantina z nástupnictví a nástupcem na trůně určil jiného bratra, Mikuláše. Není jasné, nakolik byl Miloradovič o Alexandrově rozhodnutí informován. Pouze tři lidé znali celý obsah a souvislosti manifestu - Alexej Arakčejev, Alexandr Golicyn a metropolita Filaret; ani Mikuláš ani Konstantin neznali vše.
Povstání a smrt
+more_prosince_(14. _prosince_juliánský_kalendář'>jul. ) 1825 O osmé hodině večerní 25. prosince se Mikuláš prohlásil imperátorem; v sedm hodin ráno následujícího dne, v přítomnosti vedoucích státníků, přislíbil Miloradovič carovi poslušnost.
Miloradovičovo chování během bezvládí bylo velice sporné a povzbudilo několik konspirativních teorií, podle kterých snad měl patřit k vůdcům povstání děkabristů. Jde však o fámu, neboť při odjezdu z vyjednávání s nimi na Senátním náměstí během jejich vzpoury byl smrtelně postřelen do zad děkabristou Kachovským, na což nazítří zemřel.
Reference
Literatura
Andreeva, T. V. +more (1998, rusky). [url=http://ideashistory. org. ru/a06. html]Imperator Nikolai Pavlovich i graf M. A. Miloradovich (Император Николай Павлович и граф М. А. Милорадович)[/url] . СПБ: Философский век, выпуск 6 (The Philosophical Age. Almanac 6. Russia at the Time of Nicholas I: Science, Politics, Enlightenment. Ed. by T. Khartanovich, M. Mikeshin. St. Petersburg, 1998. 304 p. ). * Korf, M. A. (1857). [url=http://books. google. com/books. id=vX7QpfFWGAQC]The accession of Nicholas I[/url]. London: John Murray. * Schnitzler, Johann (1847). [url=http://books. google. com/books. id=EegDAAAAQAAJ]Secret history of the court and government of Russia under the emperors Alexander and Nicholas[/url]. London: Richard Bentley. * Schultz, C. C. (2004). . Taleon Club Magazine, [url=https://web. archive. org/web/20071024142757/http://www. taleon. ru/EN/Page2020. htm]2004 no. 8[/url]. Retrieved 2011-07-16. Archived from [url=https://web. archive. org/web/20060112004624/http://www. taleon. ru/EN/taleonclub_ru/ProjectImages/2021/68_83-0. pdf]the original[/url] on 2006-01-12. * Treasure, Geoffrey (1985). [url=http://books. google. com/books. id=X-EU6mcWY5cC]The making of modern Europe, 1648-1780[/url]. Routledge. , .
Externí odkazy
Kategorie:Narození 1771 Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Úmrtí 1825 Kategorie:Úmrtí v Petrohradu Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Muži Kategorie:Narození 12. +more října Kategorie:Úmrtí 27. prosince Kategorie:Zavraždění vojáci Kategorie:Zastřelení lidé.