Michele Carafa

Michele Carafa, celým jménem Michele Enrico Francesco Vincenzo Aloisio Paolo Carafa de Colobrano, (28. listopadu 1787 Neapol - 26. července 1872 Paříž) byl italský šlechtic z rodu Carafů, hudební skladatel a voják.

Život

Narodil se jako Michele Enrico Francesco Vincenzo Aloisio Paolo Carafa de Colobrano. Byl druhým synem Johna Carafa, prince Colobrano a vévody Alvito. +more Michele získal solidní hudební vzdělání a v roce 1802 složil svou první operu, Il Fantasma, která byla provedena v roce 1805 v divadle jeho nevlastního otce, knížete Caramanice. V těchto letech, byl studentem vojenské akademie Nunziatella v Neapoli. V krátké době ještě uvedl další operu Il prigioniero. V roce 1806 se přestěhoval do Paříže, kde se studoval skladbu u Luigi Cherubiniho a hru na klavír u Friedricha Kalkbrennera. Zkomponoval zde operu La musicomania.

Otec ho však požádal, aby se vzdal hudby pro vojenskou kariéru a stal se poručíkem ve francouzské armádě. Zúčastnil se bitvy u Campo Tenese (Battaglia di Campotenese) v roce 1806 a byl zajat. +more Po propuštění ze zajetí ještě bojoval na Sicílii. Za zásluhy v boji byl povýšen na kapitána.

V roce 1808 se vrátil do Neapole, oženil se s Antoinettou d'Aubenton a pokračoval ve studiu hudby pod vedením Fedele Fenaroliho. Pod tlakem rodičů nastoupil znovu do Napoleonovy armády a zúčastnil se ruského tažení pod velením francouzského maršála Joachima Murata. +more Po bitvě u Ostrovna byl vyznamenán Řádem čestné legie a byl mu udělen titul barona Italského království.

Restaurace Bourbonů na neapolském trůnu znamenala konec Carafiho vojenské kariéry a mohl se tak plně věnovat hudbě. V roce 1814 byla uvedena v neapolském Teatro del Fondo jeho opera Il Vascello d'occidente a o dva roky později opera Gabriella di Vergy na libreto Andrea Leone Tottoly. +more Dílo bylo stejně úspěšné jako opera Otello Gioacchina Rossiniho, která se hrála v témže roce ve stejném divadle.

Již jako zavedený operní skladatel odjel znovu do Paříže, kde triumfoval zejména operami Jeanne d'Arc à Orléans (1821) a Le Valet de Chambre (1823). Největší úspěch zaznamenal operou Masaniello ou Le pêcheur Neapoltain, která se Théâtre national de l'Opéra-Comique hrála 136x.

V roce 1834 získal francouzské občanství, byl zvolen členem Académie des beaux-Arts a v roce 1837 se stal jejím předsedou. V roce 1838 byl jmenován ředitelem Vojenského hudebního gymnázia. +more V tomto roce také uvedl na scénu svou poslední operu Therese a další léta se věnoval pouze pedagogické práci. V letech 1840-1858 vyučoval kontrapunkt a skladbu na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris.

V závěru svého života ochrnul a v roce 1867 zemřel v Paříži ve věku 84 let.

Dílo

Přestože ve své době byly jeho úspěchy u obecenstva srovnatelné se slavnými skladateli té doby jako byli Rossini, Bellini, Auber nebo Halévy, je dnes jeho dílo téměř zapomenuto. Novodobá premiéra opery Mariti aprite gli occhi. +more ossia La gelosia corretta byla uvedena v roce 2011 v německém Neuburgu an der Donau v Německu. Dostupná je nahrávka opery I due Figaro ossia Il soggetto di una commedia z roku 2006.

Jevištní díla

Michele Carafa na obraze Antoina Maurina * Il fantasma (1805, Teatro Principe Caramanico, Neapol) * Il prigioniero (1805, Neapol) * La musicomania (1806, Paříž) * Il vascello d’occidente (libreto Andrea Leone Tottola, 1814 Teatro del Fondo, Neapol) * Mariti aprite gli occhi. +more ossia La gelosia corretta (libreto Andrea Leone Tottola, 1815 Teatro dei Fiorentini, Neapol) * Gabriella di Vergy (libreto Andrea Leone Tottola, 1816 Teatro del Fondo, Neapol) * Ifigenia in Tauride (1817 Teatro San Carlo, Neapol) * Adele di Lusignano (1817 Teatro alla Scala, Milán) * Berenice in Siria (libreto Andrea Leone Tottola, 1818 Teatro San Carlo, Neapol) * Elisabetta in Derbyshire ossia Il castello di Fotheringhay (1818 Teatro La Fenice, Benátky) * Il sacrifizio d’Epito (1819 Teatro La Fenice, Benátky) spolupráce Nicola Tacchinardi * I due Figaro ossia Il soggetto di una commedia (1820 Teatro alla Scala, Milán) * La festa di Bussone, farsa per musica in 2 atti, libreto Silvio Pellico (1820 Teatro Re, Milán) * Jeanne d'Arc à Orléans (1821 Opéra-Comique, Paříž) * La capricciosa ed il soldato ossia Un momento di lezione (1821 Teatro Apollo, Řím) * Le solitaire (22 agosto 1822 Opéra-Comique, Paříž) * Eufemio di Messina (26 dicembre 1822 Teatro Argentina, Řím) * Abufar ossia La famiglia araba (libreto Felice Romani 1823 Theater am Kärntnertor, Vídeň) spolupráce Carolina Ungher * Le valet de chambre (16 settembre 1823 Opéra-Comique, Paříž) * Tamerlano (scritto 1823-24 per il Teatro San Carlo, Neapol) * L’auberge supposée (26 aprile 1824 Opéra-Comique, Paříž) * Il sonnambulo (13 novembre 1824 Teatro alla Scala, Milán) * La belle au bois dormant (2 marzo 1825 Théâtre de l’Opéra, Paříž) * Gl’italici e gl’indiani, melodramma in 2 atti (libreto Andrea Leone Tottola, 1825 Teatro San Carlo, Neapol) spolupráce Adelaide Tosi, Giovanni David a Luigi Lablache * Il paria (1826 Teatro La Fenice, Benátky) spolupráce Ester Mombelli, Brigida Lorenzani, Domenico Donzelli a Domenico Cosselli * Sangarido (1827 Opéra-Comique, Paříž) * Les deux Figaro (1827 Théâtre de l'Odéon, Paříž) * Masaniello ou Le pêcheur napolitain (1827 Opéra-Comique, Paříž) * La violette (7 ottobre 1828 Opéra-Comique, Paříž) spolupráce Aime Ambroise Simon Leborne * Jenny (1829 Opéra-Comique, Paříž) * Le nozze di Lammermoor (1829 Comédie Italienne, Paříž) * L'auberge d’Aury (1830 Opéra-Comique, Paris) spolupráce Ferdinand Hérold * L’Orgie (balet, 1831 Opéra-Comique, Paříž) * La lure de l’hermite (1831 Opéra-Comique, Paříž) * La marquise de Brinvilliers (1831 Opéra-Comique, Paris) spolupráce: Daniel Auber, Desiré-Alexandre Batton, Henri-Montan Berton, Felice Blangini, François-Adrien Boieldieu, Luigi Cherubini, Ferdinand Hérold a Ferdinando Paër * Nathalie (balet, 1833 Opéra-Comique, Paříž) * La prison d’Edinbourg (1833 Opéra-Comique, Paříž) * La maison du rempart ou Une journée de la Fronde (1833 Opéra-Comique, Paříž) * La grande duchesse (1835 Opéra-Comique, Paříž) * Thérèse (1838 Opéra-Comique, Paříž) * Les premiers pas (1847 Opéra National de Paris, Paříž) spolupráce: Adolphe Adam, Daniel Auber, Jacques Fromental Halévy.

Chrámová hudba

Requiem * Stabat Mater * Kantáty

Externí odkazy

[url=http://opera. stanford. +moreedu/Carafa/]Seznam oper[/url] * [url=http://www. treccani. it/enciclopedia/michele-carafa/]Stručný životopis[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20150113024846/http://www. operone. de/komponist/carafa. html]Opery skladatele na Operone[/url] * [url=http://data. bnf. fr/14576418/michele_carafa/]Díla skladatele ve Francouzské národní knihovně[/url].

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Italští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Narození 1787 Kategorie:Narození 28. +more listopadu Kategorie:Narození v Neapoli Kategorie:Úmrtí 1872 Kategorie:Úmrtí 26. července Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži.