Luigi Cherubini

Luigi Cherubini (1841) Maria Luigi Carlo Zenobio Salvatore Cherubini (14. září 1760, Florencie - 15. března 1842, Paříž) byl italský a francouzský hudební skladatel.

Život

Život do roku 1805

Narodil se v rodině hudebníka. Vážně se začal hudbou zabývat už v šesti letech a ve třinácti zkomponoval Te Deum, Credo, Miserere, mši a Dixit. +more V osmnácti si získal pozornost velkovévody a později císaře Leopolda II. , který mu poskytl trvalou finanční podporu. To mu umožnilo studovat skladbu a kontrapunkt u Giuseppe Sartiho (1729-1802) v Bologni. Giuseppe Sarti byl vyznavačem římské školy a doporučil Cherubinimu, aby nepodlehl lákání neapolské operní školy a za své vzory raději zvolil Palestrinu a jeho současníky. Cherubini tak studoval, opisoval a analyzoval partitury mistrů římské školy, což mu přišlo velmi vhod později ve funkci ředitele pařížské konzervatoře, kdy vystupoval jako přísný strážce zákonů harmonie a kontrapunktu, s jehož autoritou měli potíže i Hector Berlioz a César Franck.

Pod vlivem této výchovy probíhala první etapa jeho skladatelské činnosti, ve které psal hudbu převážně na liturgické texty. Nicméně stále více a více ho přitahovalo operní jeviště. +more Jeho první významná opera , Quinto Fabio, měla premiéru v roce 1780 v Alexandrii. Rychle za sebou následovalo dalších šest oper uvedených v různých italských městech.

V roce 1784 byl Cherubini pozván do Londýna, kde zkomponoval a uvedl dvě opery: La Finta Principessa a Giulio Sabino, které mu vynesly jmenování dvorním skladatelem. Z Londýna odešel do Paříže, která se, kromě krátkého pobytu v Itálii v zimě roku 1787, stala jeho druhým domovem. +more Přišel sem v době zuřící války stoupenců Picciniho a Glucka, z nichž první představoval typickou italskou operní školu zaměřenou na pěveckou virtuositu, zatímco druhý přinášel nového ducha hudebního dramatu. Náhrobek na hřbitově Père Lachaise v Paříži.

Neklidná léta 1788 až 1805 prožil i Cherubini ve starostech o svou existenci. Zkomponoval celouřadu oper, ale bez většího úspěchu, snad i proto, že svá díla uváděl v malém divadle Theatre de la Foire Saint-Germain, neboť Velká opera jeho opery nepřijímala. +more Když v roce 1795 vznikla pařížská konzervatoř byl jmenován jedním z jejích inspektorů. To však nikterak nezmenšilo jeho existenční potíže.

V roce 1805 přijal pozvání do Vídně, kde následujícího roku uvedl operu Faniska, která měla velký úspěch. Byla vysoce oceněna nejen publikem, ale i předními vídeňskými skladateli včetně Haydna a Beethovena. +more Nezískal si však přízeň Napoleona I. , který dával přednost lehčí hudbě oper Paisiella a Zingarelliho a to ani po návratu do Paříže novou operou Pygmalion.

Život po roce 1805

Cherubini svůj neúspěch v boji o uznání těžce nesl a kromě toho onemocněl. Přijal proto pozvání prince de Chimay k rehabilitaci na jeho zámku v Chimay. +more Prakticky nekomponoval a věnoval se botanice a kreslení. U příležitosti vysvěcení kostela byl požádán o zkomponování slavnostní mše. Výsledkem byla Messe in F, která zcela změnila jeho život. Napsal sice ještě pět oper, ale těžiště jeho práce se přesunulo do oblasti chrámové a symfonické hudby.

V roce 1815 ho pozvala Londýnská filharmonická společnost (London Philharmonic Society) do Londýna a objednala symfonii, ouverturu a kompozici pro sbor a orchestr. Úspěch koncertů zvýšil jeho zahraniční prestiž. +more Kromě toho po nástupu Ludvíka XVIII. na trůn získal i ve Francii konečně postavení odpovídající jeho schopnostem. Byl jmenován královským hudebním superintendantem a ředitelem pařížské konzervatoře. Nejenže v této době vznikla jeho největší díla, ale měl vliv i na výchovu nové generace francouzských hudebních skladatelů, kteří uskutečňovali Cherubiniho ideály.

Konzervativní Cherubini se mj. dostal do sporu s mladým Berliozem (jejich spory pokračovaly i po Berliozově odchodu z konzervatoře), ale to už byl spor s nastupujícím novým hudebním směrem - romantismem, pro který stárnoucí umělec nenalezl pochopení.

Kromě vrcholných děl chrámové hudby, která je dnes považována za nejcennější Cherubiniho dědictví, dokončil v roce 1835 i své hudebně vědecké a pedagogické životní dílo Cours de contrepoint et de fugue.

Zemřel v Paříži 15. března 1842 ve věku 81 let a je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

Dílo

Cherubini zanechal na 450 děl, z nichž téměř sto vyšlo i tiskem. Mezi nimi najdeme 26 mší, 2 rekviem, 6 klavírních sonát, 5 smyčcových kvartet, symfonii, oratorium, 35 oper a 38 motet, řadu litanií, kantát a drobnějších skladeb.

Opery

Amore artigiano (22. 10. +more1773 Fiesole) * Il giuocatore (1775) * NT (16. 2. 1778 Florencie) * Il Quinto Fabio (1779 Alexandrie; 1. 1783 Řím) * Armida abbandonata (25. 1. 1782 Florencie) * Adriano in Siria (16. 4. 1782 Livorno) * Mesenzio re d'Etruria (6. 9. 1782 Florencie) * Lo sposo di tre e marito di nessuna (11. 1783 Benátky) * Olimpiade (1783) * L'Alessandro nell'Indie (1784 Mantova) * L'Idalide (26. 12. 1784 Florencie) * La finta principessa (2. 4. 1785 Londýn) * Il Giulio Sabino (30. 3. 1786 Londýn) * Ifigenia in Aulide (12. 1. 1788 Turín) * Démophon (2. 12. 1788 Paříž) * La Molinarella (31. 10. 1789 Paříž) * Marguerite d'Anjou (1790 Paříž) * Lodoïska (18. 7. 1791 Paříž) * Koukourgi (1793) * Eliza, ou Le Voyage aux glaciers du Mont St-Bernard (23. 2. 1794 Paříž) * Médée (13. 3. 1797 Paříž) * L'Hôtellerie portugaise (25. 7. 1798 Paříž) * La Punition (23. 2. 1799 Paříž) * La Prisonnière (12. 9. 1799 Paříž - společně s François Adrien Boieldieu) * Les Deux journées ou Le Porteur d'eau (česky Dva dny čili nosič vody, krátce Vodař, 16. 1. 1800 Paříž) - jedna z nejpopulárnějších Cherubiniho oper, mimo jiné byla první operou uvedenou na scéně Prozatímního divadla v Praze dne 20. listopadu 1862. * Epicure (14. 3. 1800 Paříž - společně s Étienne Méhulem) * Anacréon, ou L'Amour fugitif (4. 10. 1803 Paříž) * Faniska (25. 2. 1806 Vídeň) * Pimmalione (30. 11. 1809 Paříž) * Le Crescendo (30. 9. 1810 Paříž) * Les Abencérages, ou L'Étendard de Grenade (6. 4. 1813 Paříž) * Bayard à Mézières (12. 2. 1814 Paříž - společně s Boieldieu a dalšími) * Blanche de Provence, ou La Cour de fées (1. 5. 1821 Paříž - společně s Henri-Montan Bertonem a dalšími) * La Marquise de Brinvilliers (31. 10. 1831 Paříž) * Ali-Baba, ou Les Quarante voleurs (22. 7. 1833 Paříž).

Mše

5 mší z let 1773 až 1776 *: Messe en la majeur à trois voix (1808) * Messe en fa majeur dite « Messe de Chimay » (1809) * Messe en ré mineur deuxième Messe Solennelle (1811) * Messe en ut majeur (1816) * Messe solennelle en sol majeur, pour le sacre de Louis XVIII (1819) * Messe en la majeur, troisième Messe Solennelle, pour le couronnement de Charles X, (1825 Remeš) * Requiem en ut mineur, à la mémoire de Louis XVI (1816) * Requiem en ré majeur (1836)

Řády a ocenění

1814 : Rytíř čestné legie (Chevalier de la Légion d'honneur) * 1815 : Člen Akademie krásných umění (l'Académie des Beaux-Arts) * 1841 : Komandér čestné legie (Commandeur de la Légion d'honneur)

České památky

Bernard Otto Seeling roku 1884 vytesal Cherubiniho sochu v životní velikosti (z pískovce) pro attiku Rudolfina v Praze; roku 1941 byla socha nacisty odstraněna, po válce vrácena. Socha je na severozápadním nároží průčelí budovy směrem do Alšova nábřeží.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. newadvent. +moreorg/cathen/03648a. htm]Život a dílo s důrazem na chrámovou hudbu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070207221922/http://www. operone. de/komponist/cherubini. html]Opery - discografie[/url] *.

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Italští operní skladatelé Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Narození 1760 Kategorie:Úmrtí 1842 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Úmrtí 15. +more března Kategorie:Narození 14. září Kategorie:Narození ve Florencii.