Modální notace

Pérotin (Perotinus Magnus): tříhlasé organum Alleluia nativitas (1160-1170), Magnus liber organi Modální notace je systém notace vícehlasé hudby, který se používal v západní Evropě v tzv. notredamské éře ve 12. století až do počátku 13. století. Modální notace se vyvinula z předchozí kvadrátní notace.

V dějinách evropské hudby byla modální notace prvním systémem, který umožňoval určovat rytmus, tedy pevně definovat sled dlouhých a krátkých notových hodnot. Tím, že tato notace dovolovala přesně zaznamenat rytmický průběh melodie, také usnadňovala koordinaci hlasů, a tak přispěla k dalšímu rozvoji evropské vícehlasé hudby.

Modální rytmus

Rytmické mody V tehdejší hudbě převládaly rychlé třídobé rytmy a opakovaly se krátké rytmické formule (modi, viz tabulku na obrázku). +more Ve většině pramenů se uvádí šest rytmických modů, jak bylo poprvé vysvětleno v anonymním pojednání De mensurabili musica z doby kolem roku 1260. (Toto dílo bylo dříve připisováno Johannu de Garlandia, ten je však dnes považován pouze za editora, jenž na konci 13. století upravil text Hieronyma de Moravia). V každém modu se pravidelně střídaly noty krátké (brevis) a dlouhé (longa), přičemž ovšem longa mohla být dvoudobá (imperfecta) nebo třídobá (perfecta) a brevis, obvykle jednodobá, mohla být za určitých okolností prodloužena na dvě doby ("alterována").

Tyto mody byly v teorii přiřazeny antickým metrickým stopám:

# modus: dlouhá-krátká v poměru 2:1 (trochej) # modus: krátká-dlouhá 1:2 (jamb) # modus: dlouhá-krátká-dlouhá 3:1:2 (daktyl) # modus: krátká-dlouhá-dlouhá 1:2:3 (anapest) # modus: řada dlouhých not, po třech zpravidla následovala pauza (spondej) # modus: řada krátkých not (tribrachys)

Třetí a šestý modus se často používaly ve vrchních hlasech, pátý v hlase spodním, čtvrtý byl spíše teoretická konstrukce, prakticky se nepoužíval.

Notový zápis

Přestože modální notace dokázala přesně zachytit rytmus, na rozdíl od pozdější notace menzurální nebo i od dnešního notopisu ještě neměla zvláštní tvar noty pro každou rytmickou hodnotu. Rytmus se tedy musel zapisovat pomocí různých kombinací ligatur (not spojených trámečkem) a prostých not (srv. +more zápis Perotinova organa na obrázku). Jednotlivé mody se zapisovaly takto:.

# modus: ternární ligatura následovaná řadou ligatur binárních; # modus: řada binárních ligatur se závěrečnou ternární; # modus: řada ternárních ligatur s úvodní nesvázanou dlouhou notou; # modus: řada ternárních ligatur se závěrečnou nesvázanou dlouhou notou; # modus: řada nesvázaných dlouhých not; # modus: řada vícetónových ligatur s úvodní nesvázanou krátkou notou. Na počátku 13. +more století nahradila modální notaci notace menzurální, která umožňovala zobrazit i členitější a méně pravidelný rytmus.

Odkazy

Reference

Literatura

Willi Apel: Die Notation der polyphonen Musik. VEB Breitkopf & Härtel, Leipzig 1962, * Möller/Stephan (Hg.): Neues Handbuch der Musikwissenschaft. Musik des Mittelalters. Bd. 2. Laaber, Laaber 1991

Kategorie:Historická notace Kategorie:Středověká hudba