Myrrha (opera)

Myrrha (v italském originále Mirra) je opera českoitalského skladatele Ladislava Zavrtala na italské libreto Stefana Interdonata (1845-1896). Byla napsána v letech 1882-83 a poprvé byla provedena v Praze roku 1886.

Vznik a historie díla

Ladislav Zavrtal, syn českého skladatele a italské zpěvačky žijící především v Itálii a ve Velké Británii, psal opery na italské texty a v italském hudebním stylu. Zatímco jeho komické opery byly provedeny v 70. +more letech 19. století v italských divadlech, obě jeho vážné opery, totiž Noc ve Florencii a Myrrha, byly uvedeny pouze v českém divadle v Praze. K oběma napsal libreto italský libretista Stefano Interdonato (1845-1896) a do češtiny je přeložil Emanuel František Züngel. Předlohou libreta opery je Byronovo drama Sardanapalus z roku 1821, jenž převzal námět z historie asyrského krále Aššurbanipala, jak ji popsal řecký autor Diodóros Sicilský (Diodórův příběh má málo společného s historickým Aššurbanipalem).

Opera Myrrha byla uvedena pouze v Čechách, a to v Národním divadle v Praze. Premiéru měla +more_listopad'>7. listopadu 1886. Hlavní mužskou úlohu přitom zpíval hostující italský tenor Carlo Raverta.

Kritika, která byla již k Noci ve Florencii rezervovaná, nepřivítala ani Zavrtalovu novou operu s nadšením. Libreto shledala jako plné efektů a ke zhudebnění vděčné, ale postrádající postavy, které by si mohly získat sympatie obecenstva, a navíc využívající fádní prostředí a situace známé z řady soudobých oper, zejména pak z Verdiho Aidy („monotonie a nechutnost libret poslední dobou vzbuzuje již odpor“). +more Především ve verdiovském stylu se nesla i hudba, i když zejména v ansámblech a sborech druhé poloviny byl znát vliv opery francouzské (Meyerbeer, Gounod, Bizet). Celkem však byl Zavrtal označen za eklektika bez samostatnosti; o poměru k Verdimu například kritika napsala: „I Zavrtala stihnul tu osud všech napodobitelů, kteří zpravidla povšimnou si jen zevnějších stránek svých vzorů - někdy i špatných - avšak k dostihnutí žádaného účinku ani velikostí talentu ani hloubkou studia nedostačují. “ Zdeněk Nejedlý ji ve svých Dějinách opery Národního divadla příkře odsoudil: „Zcela banální italská opera na italský text, bez kouska nápadu i ve starém, operním smyslu, dokonalé nic, ano méně než nic. “.

Klavírní výtah opery byl vydán v Miláně roku 1882, české libreto opery vydalo Družstvo Národního divadla v Praze roku 1886. Autograf opery je uložen v knihovně Glasgowské univerzity.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Odehrává se v Ninive.

1. dějství

(Chrám Baalův, noc) Zatímco v Ninive vrcholí slavnosti - orgie krále Sardanapala (sbor Sláva tobě. Zdráv buď, synu Baalův. +more), v chrámu se scházejí spiklenci nespokojení s jeho vládou, aby vyslechli věštbu boha Baala. Jejich hlavou je kněz Belesys, jenž na stranu králových odpůrců získává i vojevůdce Arbacese. Ten je sice ve vladařově přízni a brzy se má stát vrchním velitelem asyrských vojsk, žárlí však na Sardanapala kvůli lásce otrokyně Myrrhy. Mezi spiklenci se překvapivě objeví i královna Zarina, jež vytýká svému manželovi poskvrnění asyrského trůnu orgiemi, hlavně však ponižující a cizoložnou lásku k Myrrze (zpěv Jáť dřív jej měla v lásce). Nastává vzývání Baala. Orákulum vynáší věštbu: než uplyne měsíc, protrhnou se hráze Eufratu a vládce propadne zkáze. Novým králem se má stát Arbaces (scéna Povznášej k Baalovu se trůnu… Ó nebe září. ).

(Finále:) V té chvíli kolem chrámu proplouvá Sardanapalova loď, ženy z jeho harému zpívají (barkarola Za poklidných stínů). Zarina a spiklenci jsou pohoršeni jeho hýřením a bezbožností (sbor Hle, to jest král Asyrie). +more Zaznívá milostný zpěv Sardanapala a Myrrhy (duet Ó lásko ty božská). Arbaces a Zarina (árie Jak srdce mé žádá) ze žárlivosti pomst, Belesys a spiklenci skládají bojovou přísahu (sbor Bůh zjevil vůli svoji), nevědí však, že je přitom sledoval králův věrný ministr Sfero.

2. dějství

(Zahrady královského paláce v Ninive) I Sfero si zoufá nad tím, jak král tráví svůj čas v divokých radovánkách, přesto mu zůstává oddán (árie Krutě uráží on národ svůj. ). +more Své názory tlumočí i samotnému Sardanapalovi, varuje ho, že se proti němu chystá vzpoura, a vyzývá jej, aby řádně plnil své vladařské a vojevůdcovské povinnosti. Ale Sardanapal vidí svou slávu ne v dobývání cizích zemí, ale v mírumilovné vládě s v nádherných chrámech a palácích, které staví (scéna a duet Stánek náš blíž Eufratu… Na hranicích se hotují… Mou to slávou, že neprolévána). Jak říká král Myrrze, nestará se o vládu a nehodlá bránit svůj trůn, záleží mu jen na její lásce. I Myrrha, ač truchlí po své vlasti i ztracené svobodě, je zamilována do něj; vyzývá jej však, aby i pro její lásku byl dnes skutečným vladařem (scéna Věrný to sluha, zpěv Myrrhy K výšinám vlasti vzdálené a duet Chvěj se trůn i říše… Silným buď i vznešeným).

(Proměna - Širé náměstí v Ninive) Lidé se shromažďují na náměstí k mimořádnému sněmu svolanému králem (sbor Rozkaz vládce nás svrchovaného). Sardanapal přijímá hold Belesyse a jmenuje Arbacese velitelem vojsk. +more Když Sfero vystupuje a odhaluje spiklence, Sardanapal jeho obviněním uvěří, ale viníkům odpouští. Ti jsou královou milostí překvapeni, své zášti se však nevzdávají. Sfero a Myrrha předpovídají, že zrada vypukne nanovo, a obávají se zkázy. Sardanapal ale odmítá jakékoli násilí páchané v jeho jménu (finále Sardanapale, ty synu slunce… Zdráv buď král. … Ó nad vše drahá Myrrho).

3. dějství

(Pavilón na břehu Eufratu) Zarina a Arbaces smlouvají útok rebelů. Královna sama pak je zmítána mezi nenávistí ke králi a vzpomínkami na svou dřívější lásku k němu (árie Chvíle se blíží, hrozná ta chvíle… A přece ta duše ubohá). +more Sardanapalovi vrhá ve tvář výčitky a temná varování, ale ten je nevnímá a zahajuje hostinu (sbor Milujeme. bleskem z nebe láska jesti). Myrrha zpívá píseň o Mílkovi (píseň Mívá pod páskou zraky on žhoucí). Tu je slyšet vřava přibližujících se povstalců; Zarina pronáší přípitek na zkázu Ninive (Příšerné meče tam mstitelův svítí). Sfero přibíhá sdělit, že rebelové protrhli hráze Eufratu, a burcuje Sardanapala do boje. Král se staví do čela vojáků. V pavilonu osamí Zarina a Myrrha. Zarina otrokyni ponižuje a vysmívá se jí, ale Myrrha ji jen žádá, aby zachránila krále, za něhož je ochotna i zemřít (scéna a duet Proč nemluvíš, aj, dále… Jsem v moci tvé. ). Zarina se dívku skutečně chystá zabít a jen včasný návrat Sardanapala, který v první půtce zvítězil, ji zachrání. Zlostná královna varuje, že toto vítězství je jen dočasné, ale Sardanapal necítí bázeň a Myrrha jej hodlá věrně následovat.

4. dějství

(Síň v královském paláci) Královský palác je obléhán povstalci. Král na chvíli zdříml a milující Myrrha tuší jejich blízký společný konec (árie Dřímej, nešťastný). +more sardanapal se probouzí zbrocen potem: zdál se mu zlý sen, v němž jej stíny vojáka a ženy strhávají v říši děsivých přízraků (árie Hrozný to sen). Sfero přináší zprávu, že nepřátelé již dobývají palácové dveře. Vladař se zvedá k poslednímu vzdoru. Nabízí Myrrze útěk, ale ta je rozhodnuta zemřít s ním (duet Spojené v žití, spojené v smrti. ).

Vstupuje Arbaces. Vítězí, ale je si vědom, že vděčí za svůj život Sardanapalově velkodušnosti,a nabízí mu proto únik tajnými dveřmi. +more Král však odmítá, je se svou smrtí smířen, a současně prorokuje Arbacesovi, že jeho vláda v Babylonii nebude mít dlouhé trvání a že do roka sám padne za oběť zradě. Sfero se loučí se svým panovníkem; jde ještě do boje a zvuk rohu oznámí jeho smrt. Myrrha a Sardanapal osamí, naposledy si vyznávají lásku a vzpomínají na šťastnější chvíle (duet Mlčíš. Proč slzy truchlivé… Mluv, zda zpomínáš). Zatímco roh oznamuje Sferovu smrt a povstalci vnikají do paláce (sbor Smrt tyranu… Korunou skvoucí), Myrrha a Sardanapal se sloučí s svou vlastí, Řeckem a Asýrií (zpěv Myrrhy Nuž sbohem tedy, ó vlasti drahá a Sardanapala Buď zdráva již, Asyrie) a umírají pod ranami vojínů, zatímco Arbaces je provoláván králem.

(České incipity árií podle překladu E. Züngela.)

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Opery Ladislava Zavrtala Kategorie:Opery v italštině Kategorie:Opery z roku 1886 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Praze