Myšlení

Myšlení znamená v širším slova smyslu souhrn všech vědomých mentálních (psychických) činností, v užším slova smyslu jejich nejsložitější a patrně jen člověku vlastní část, která je schopna abstrakce a reflexe.

Myšlení od jednotlivých vjemů a zkušeností postupuje k obecným pojmům a jejich prostřednictvím k praktickému i teoretickému zvládání světa. Navazuje tak na smyslové vnímání, využívá paměti a tvořivosti, se svými obsahy však zachází soustavným a více méně pravidelným způsobem. +more Tento specifický způsob spojování, rozlišování, porovnávání a souzení podstatně souvisí s řečí, která je jeho prostředkem a zároveň určujícím prostředím. A. Rodin: Myslitel .

Svědectví jazyka

O významu i bohatosti myšlení svědčí množství odvozených slov, která naznačují šíři a rozmanitost myšlení: člověk může přemýšlet, rozmýšlet, vymýšlet, zamýšlet, domýšlet, smýšlet, přemítat. Myšlení může znamenat pouhé domnívání („myslel jsem, že. +more“), vyvolávat vzpomínky a intence („myslet na někoho“ nebo „na něco“) nebo ambice („myslet si na něco“), může rozvrhovat možnosti a připravovat jednání („rozmýšlet si“) a může hledat něco, co dosud nikdo neviděl („vymýšlet“).

Vztah jazyka a myšlení je předmětem mnoha zkoumání a sám o sobě má řadu vrstev. Už smyslové vnímání potřebuje rozpoznávat jednotlivé předměty a jevy z obrazů na sítnici a ostatních smyslových vjemů, vnímat „něco jakožto něco“, čili třídit a výsledky fixovat do pojmů a slov. +more Jazyk umožňuje běžnou zkušenost, například letícího ptáka, rozložit na předmět (pták) a děj (letí) a těm pak připisovat další vlastnosti (černý, rychlý atd. ). Tyto složky v podobě slov pak umožňuje řadit za sebou do vět podle určitých pravidel, zároveň však k tomu člověka nutí: nemáme jiný způsob vyjadřování a sdělování, na nějž by mohlo navázat vlastní myšlení. I obraz musíme nejprve rozebrat. K logickému uvažování ale není řeč nutná.

Funkce myšlení

Myšlení vyžaduje čas, jistý odstup od bezprostřední situace, soustavnost a představu cíle; kdo je nemá, jedná „bezmyšlenkovitě“. Odstup, zkušenost a zobecnění představují tu nejsilnější stránku člověka, na níž spočívá jeho celková úspěšnost ve srovnání s jinými živočichy.

Jednodušší formy myšlení lze chápat jako prostředek k řešení problémů nebo dosahování cílů. Člověk nejprve formuluje problém nebo cíl, čímž si ho zpřesní a představí tak, že může začít hledat postupy jednání a řešení. +more Na to bezprostředně navazuje souzení a hodnocení, které posuzuje a porovnává dosažený stav s cílovým, zkušenost s představou. Tak postupuje také empirická věda, která formuluje hypotézu, konstruuje příslušný experiment a nakonec hodnotí jeho výsledek jako potvrzení nebo vyvrácení hypotézy. Na základě zkušenosti - vnímané, pamatované nebo naučené - může myšlení také odhadovat a plánovat, redukovat nejistotu budoucího rozborem možností nebo příležitostí. Podstatnou funkcí myšlení je také spojování, hledání podobností a souvislostí, případně myšlenkové modelování, experimentování a konstruování. Konečně může myšlení také „popustit uzdu“ představivosti a vytvářet či konstruovat nové, neznámé představy a pojmy, které se prostřednictvím řeči mohou stávat skutečnostmi.

Zvláštní možností myšlení je reflexe či sebereflexe, kde se myšlení samo stává svým předmětem. O tuto možnost opřel Descartes svoji novou filosofii sebejistoty poznávajícího, na niž navazuje moderní filosofie subjektu. +more Reflexe je také bohatým a bezprostředním zdrojem poznání sebe sama, případně i člověka vůbec, a úzce souvisí s fenoménem svědomí. Jen myslící a reflektující bytost může být subjektem, svobodnou a odpovědnou osobou a ovšem i nositelem práv a povinností.

Pravidla myšlení

Blízkou podobnost mezi pravidly jazyka a myšlení objevil Aristotelés a na jejím základě vytvořil svou teorii kategorií. Postup, jímž myšlení z jednotlivých zkušeností může odvozovat platné soudy (sylogismus), je základem jeho logiky. +more V souvislosti s úvahami o různosti jazyků vzniká v 17. století nová představa jazykově nezávislé logiky (logika z Port-Royal, Leibniz), na niž pak navázala logika formální a matematická. Souvislost mezi jazykem a myšlením pak znovu objevila moderní filosofie jazyka (Frege, Peirce, Wittgenstein), kdežto souvislosti jazyka s myšlením a rozuměním zkoumal například Martin Heidegger nebo Hans-Georg Gadamer. Výzkumy ale ukazují, že i nemluvňata mohou pracovat s abstraktními vztahy, jako je shodnost předmětů.

Druhy myšlení

Myšlení se vždycky pohybuje mezi dvěma krajnostmi praktického a teoretického: na jedné straně není samo ještě jednáním, na druhé straně k nějakému jednání obvykle směřuje a připravuje je. Podobně lze rozlišovat myšlení (více či méně) abstraktní či obecné a konkrétní, směřující k jednotlivému. +more Myšlení analytické čili rozebírající a syntetické, skládající a spojující. Myšlení kritické, chladné a nedůvěřivé, nebo sympatické, něčemu nakloněné.

Styly myšlení

Podle názoru americké psycholožky H. Durkinové existují alespoň dva různé způsoby řešení problému. +more Prastarý způsob pokus a omyl je možný i při myšlení - bezcílné hledání spojené s pocitem zmatku. Zmatek přestává, když bezprostředně a náhodně dosáhneme cíle.

Při opačném přístupu probíhá řešení problému jeho postupnou analýzou. Od začátku známe cíl a sledujeme ho. +more Zmatek pomalu ustupuje s každým dosaženým krokem přibližujícím nás k cíli. Metodické myšlení - podle promyšlené strategie - zdánlivě vzniká jako počítačový program prostřednictvím vylučování variant, které nevedou k cíli.

Vlastnosti myšlení

U myšlení lze rozlišovat několik vlastností:

* Sbíhavost (konvergence) - schopnost držet se určitého tématu a jít po linii logických souvislostí. * Rozbíhavost (divergence) - nazývané také umělecké, tvořivé myšlení vyznačující se velkou šířkou záběru. +more * Šířka (rozhled) - jakou šíři poznatků a problémů jsme schopni v myšlení zahrnout či řešit. * Hloubka - nakolik jsme s to proniknout do detailu problému (např. pomocí analýzy). * Přesnost (spolehlivost) - nakolik jsou naše myšlenky logicky a prakticky správné. * Samostatnost - schopnost řešení problémů může být více či méně podmíněna pomocí dalších. * Pružnost (flexibilita) - schopnost odpoutat se od zažitých stylů myšlení a najít ten, který je pro daný problém nejefektivnější (např. překonání funkční fixace). * Kritičnost - schopnost podrobit kritické analýze jednotlivé poznatky, ale i postupy řešení problému.

Fyziologie myšlení

Lidský mozek je značně diferencován na jednotlivé oblasti, které se věnují určité činnosti. Samotné mozkové hemisféry se věnují odlišnému způsobu myšlení. +more U pravorukých osob, levá hemisféra obstarává abstraktně pojmové myšlení, matematické myšlení a nachází se zde centrum řeči. Pravá hemisféra obstarává vnímání prostoru a to jak vlastního těla, tak svého okolí, komplexnější zpracování vizuálních dojmů a vnímání hudby. Jelikož se při myšlení uplatňují všechny poznávací procesy, je i využití jednotlivých oblastí mozku komplexní.

Poruchy myšlení

Dynamické poruchy myšlení Zpomalené myšlení : * vyskytuje se při demenci ,únavě, vyčerpání apod, * řeč je pomalá , obsahově chudá * nemocný se v řeči zastavuje, dál ho nic nenapadá

Zrychlené myšlení :

* řeč je překotná , nemocný myšlenku nedokončuje , věty jsou nesouvislé

Myšlenkový náraz :

* nemocný se v řeči zastaví i uprostřed slova a není schopen dále pokračovat

Odkazy

Reference

Literatura

H. Arendtová, Život ducha 1. +more Myšlení. Praha: Aurora, 2001 - 274 s. * H. Bergson, Myšlení a pohyb. Praha: Mladá fronta, 2003 - 279 s. * J. M. Bochenski, Cesta k filozofickému myšlení. Praha: Academia, 2001 - 94 s. * E. Cassirer, Filosofie symbolických forem. 2, Mytické myšlení. Praha: OIKOYMENH, 1996 - 299 s. * M. Heidegger, Konec filosofie a úkol myšlení: německo-česky. Praha: Oikoymenh, 2006 - 63 s. * H. Kern / Ch. Mehlová / H. Nolz / M. Peter / R. Winterspergerová, Přehled psychologie. Praha: Portál, 2015. - 288 s. * C. Lévi-Strauss, Myšlení přírodních národů. Liberec: Dauphin, 1996 - 365 s. * L. Lévy-Bruhl, Myšlení člověka primitivního. Praha: Argo, 1999 - 362 s. * Ottův slovník naučný nové doby, heslo Myšlení. Sv. 7, str. 399 * P. Thagard, Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál, 2001 - 231 s. * L. S. Vygotskij, Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál, 2004 - 135 s. ; 20 cm.

Související články

Myšlenka * Inteligence * Myšlenkový experiment * Formální poruchy myšlení * Řeč * aha-zážitek

Externí odkazy

[url=http://plato. stanford. +moreedu/entries/thought-experiment/]Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Thought experiment[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090225230307/http://www. americanscientist. org/template/CreateToken. type=PDF&assetid=55246]M. C. Corbalis, The Uniqueness of Human Recursive Thinking. In: American Scientist 2007[/url] * [url=http://cnx. org/content/m14358/latest/]The Psychology of Emotions, Feelings and Thoughts, Free Online Book[/url].

Kategorie:Kognitivní věda