Mária Jeršová-Opočenská

Mária Jeršová-Opočenská (11. července 1899, Praha - 14. února 1978, Praha) byla první odborně vzdělanou archivářkou na Slovensku, jež se zasloužila o vznik a rozvoj Archivu Slovenského národního muzea (dnes Etnografické muzeum) v tehdejším Turčianskom Svätom Martine (od roku 1950 pouze Martin), a také výrazným způsobem přispěla k rozvoji slovenského archivnictví.

Životopis

Po absolvování maturitní zkoušky roku 1918 se rozhodla pro studium historie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1918-1922). Zde měla možnost poslouchat přednášky takových profesorů, jakými byli např. +more Josef Pekař, Josef Šusta, Kamil Krofta nebo Čeněk Zíbrt. Paralelně se studiem na FF UK navštěvovala Mária Jeršová tehdy nově zřízenou Státní archivní školu (1920-1923). Roku 1923 složila na FF UK rigorózní zkoušku, stala se doktorkou filozofie (získala titul PhDr. ) a úspěšně ukončila i studium na Státní archivní škole, a to prací s názvem Studie o pramenech k hospodářským dějinám kláštera sv. Jiří na hradě Pražském v 16. a 17. století.

Svou pracovní dráhu začala v pražských archivech. Nejprve působila v Archivu Národního muzea, poté nastoupila do Zemského archivu českého a krátce pracovala rovněž v Československém státním historickém ústavu. +more Právě Československý státní historický ústav ji umožnil stipendijní pobyt v Římě a vatikánských archivech, který absolvovala v letech 1924-1925. V době tohoto stipendijního pobytu soustřeďovala ve vatikánských archivech slovacika z období pontifikátu Klementa VI. , a to pro edici Monumenta Vaticana Slovaca, která se ovšem nezrealizovala. V roce 1926, tedy rok po ukončení jejího stipendijního pobytu v Římě, směřovaly její kroky na Slovensko. Zde na základě pověření Václava Chaloupeckého, státního inspektora archivů a knihoven na Slovensku, pracovala po krátkou dobu na soupisu středověkých listin v Městském archivu v Košicích. Po čase stráveném v Košicích dostala M. Jeršová další stipendium, tentokrát při Historické komisi ve Vídni, kde se v letech 1926-1928 věnovala výzkumu slovenik uložených v dvorním a státním archivu.

Po návratu z Vídně Mária Jeršová Opočenská úspěšně absolvovala konkurz na místo archivářky Muzeální slovenské společnosti v Martině a získala pracovní místo ve zdejším Archivu Slovenského národního muzea. Archiv v Martině existoval sice již od roku 1907, ale až s příchodem M. +more Jeršové se z něho dne 1. června 1929 stalo profesionální archivní pracoviště. Archiv Slovenského národního muzea (Archiv SNM) se stal životním pracovištěm M. Jeršové, přičemž během třiceti let jejího působení zde se z této instituce stal nejlépe odborně uspořádaný a zpracovaný archiv na Slovensku. Díky její osobě se z martinského archivu podařilo zřídit prostor se speciálně vyrobenými a upravenými trezorovými skříněmi, mající všechny organizační, odborné a metodické náležitosti, které umožnily vybudovat v jeho fondech pramenný základ pro poznání slovenských národních dějin.

V období po roce 1938 se její životní osudy odvíjely na pozadí mnohostranných aktivit jejího manžela, kterým se stal roku 1931 (svatba proběhla 28. +more února t. r. ) ruský emigrant Vladimír Jonovič Jeršov. Významným mezníkem v životě obou manželů byl rok 1944, kdy oba spolupracovali na přípravách Slovenského národního povstání (SNP), kterého se i aktivně zúčastnili. Oba manželé se stali součástí odbojového a partyzánského hnutí v jejich domovském Martině. V jejich domě se scházeli a ukrývali odbojáři a rovněž v budově Slovenského národního muzea společně se správcem Jánom Gerykom skrývali hledané osoby. V listopadu 1944 byl její manžel zajat a odvezen do koncentračního tábora v Německu. Ovšem ani přes válečné útrapy a plnění vlasteneckých povinností nezapomněla na poslání archivářky. Za dramatických okolností se jí povedlo evakuovat nejstarší a nejcennější středověký materiál z Archivu SNM v Martině do Banské Bystrice, Rakova a Mošovce. Kromě toho se snažila také nashromáždit co nejvíce materiálu k právě probíhajícím událostem, přičemž se jí podařilo vytvořit velkou sbírku materiálu, tisků a fotografií o Slovenském národním povstání a osvobozování.

M. Jeršová poslední měsíce druhé světové války přežila v Horných Obdokovcích. +more Po skončení války a návratu svého manžela V. J. Jeršova ze zajetí se spolu s ním rozhodla pro návrat do Martina. Zde Jeršová připravila na půdě Archivu SNM první výstavu o ilegálním hnutí a odboji v době SNP. Za aktivní účast v SNP byla v letech 1945-1947 několikrát vyznamenána (např. cenou SNP II. třídy a medailí za chrabrost). Hned po ukončení války se také zapojila z pozice členky Slovenského sboru pro otázky spojené s restitucí kulturních materiálií, ve kterém působila jako sekretářka a zapisovatelka, do vyhledávání a kompletizaci všech slovacik v maďarských a vídeňských institucí a vytvoření jejich kompletních soupisů. M. Jeršová stála i u zrodu Slovenské historické společnosti a byla také zvolena do jejího prvního výboru v roce 1946, ve kterém působila jedno volební období do roku 1950.

V +more_století'>50. letech 20. století ovšem nastalo pro Jeršovou ne příliš šťastné období ve vztahu k Archivu SNM. Jeho mnohé archivní fondy a sbírky se totiž v rámci delimitace staly součástí některých nově zřízených státních archivů. Navzdory všemožné snaze M. Jeršové o záchranu archivu byl Archiv SNM v Martině s platností od 1. ledna 1960 zrušen. Většina archivních fondů tak přešla do Státního archivu v Bytči, do tehdejšího Státního slovenského ústředního archivu v Bratislavě, do Literárního archivu Matice slovenské v Martině a do Okresního archivu v Martině. Mária Jeršová k 31. prosinci 1959 rozvázala pracovní poměr v Archivu SNM, ale ještě osobně dohlížela na delimitační práce na přelomu let 1959 a 1960. S tím, že původní sbírkový fond Archivu SNM, tak jak ho ona po tři roky budovala, byl v letech 1959-1960 delimitovaný, se nikdy nesmířila. Po odchodu z muzea se ve svém domě v Martině nadále věnovala studiu, publikovala, komunikovala s historickou obcí a byla členkou některých odborných komisí.

Po smrti svého manžela Vladimíra Jonoviče Jeršova (1968) odešla roku 1969 bydlet ke své sestře do Prahy, kde strávila zbytek svého života a 14. +more února 1978 také zemřela. Po smrti byla převezena na hřbitov v Bystričke u Martina, kde je pohřbena společně se svým manželem.

Dílo

První významná práce Márie Jeršové-Opočenské s názvem Slovenika uherských lisitin v domácím dvorním a státním archivu ve Vídni (Praha, Orbis 1927) byla výsledkem jejího stipendijního pobytu ve Vídni (1926-1928). V rámci vídeňského pobytu sestavila i soupis rukopisné pozůstalosti rakouského osvícenského učence slovenského původu Adama Františka Kollára, a také jeho monografii. +more Obě díla týkající se A. F. Kollára ovšem zůstala pouze v rukopise.

Ve 30. letech pokračovala ve slovenské ediční tradici, kterou založil František Víťazoslav Sasinek, a v které pokračoval banskobystrický archivář Samuel Petrikovich. +more Na „přípravnou činnost“ těchto dvou osobností navázala publikováním Slovenského diplomatára, jenž vycházel jako příloha k Sborníku muzeální slovenského společnosti v letech 1931-1936. Jeršovým původním záměrem bylo publikovat všechny listiny týkající se Slovenska podle jednotlivých archivů se zvláštním zřetelem na provenienci materiálu. Z jejího úmyslu se podařilo uskutečnit jen část, jelikož vyšel jen první svazek tohoto diplomatáře zahrnující 78 listin městeček a obcí (Liptovský Trnovec, Turany, Slovenská Ľupča, Varín) a také zemanských rodin Záborských zo Záboria, Veličovcov z Lehotky a Budcov z Budcoviec. Texty listin do r. 1526 publikovala v plném znění, mladší písemnosti pouze v regestech. Oproti zastaralému způsobu transkripce generace Sasinka a Petrikovichce ovšem použila na svou dobu moderní transkripční zásady a uváděla údaje o edicích a kritické literatuře.

Své nejvýznamnější historické dílo vydala roku 1937 v tiskárně Karla Kryla v Novém Jičíně, a to s finanční pomocí bratislavského advokáta Milana Ivanka. Jednalo se o monografii Rod Ivanka z Jordánu a Dražkoviec. +more M. Jeršová zde zpracovala osudy zemanské rodiny Ivankovců na pozadí hospodářsko-společenského vývoje Turčianského Svätého Martina. Toto její historicko-genealogické dílo vynikalo precizním odborným zpracováním, jelikož obsahovala i diplomatář listin turčanské a novohradské větve rodu, soupis rukopisů Samuela Ivanka, a také genealogické tabulky a mapy.

Velmi důležitým autorským počinem bylo také její zpracování prvních tištěných průvodců po archivních fondech na Slovensku. První svazek průvodce vyšel roku 1938 v pražském nakladatelství Melantrich pod názvem Inventár Archívu SNM v Turč. +more Sv. Martine, časť I. Tento první svazek se stal důležitou pomůckou nejen pro badatele, ale též vzorem pro přípravu podobných průvodců v následující letech. Druhý svazek průvodce pak vyšel pod názvem Inventár Archivu SNM v Martine, časť II. v Bratislavě roku 1953.

Mezi její další díla zasluhující zmínku patří rovněž časopisecké studie Andrej Kmeť a československé vztahy (1959) a Z dejín rybárstva a rybnikárstva na Slovensku (1957). Vědecky zkoumala také prameny k dějinám poddanství, šoltýsského práva, hrnčířství a keramiky, plátenictví, soukenictví atd.

Odkazy

Reference

Literatura

MACHAJDÍKOVÁ, Elena. K počiatkom archívu Slovenského národného múzea. +more Príspevok k životu a dielu Márie Jeršovej Opočenskej, in: Acta Musei Nationalis Pragae - Historia 72, č 3-4, Praha 2018, s. 5-13. * KRÁLÍKOVÁ, Eva. K 100. výročiu narodenia PhDr. Márie Jeršovej-Opočenskej, in: Slovenská archivistika 34, č. 2, Bratislava 1999, s. 193-196. * LEHOTSKÁ, Darina. Dr. Mária Jeršová-Opočenská sedemdesiatročná, in: Archivní časopis 19, č. 3, Praha 1969, s. 184-187. * BARANOVIČ, Štefan. Mária Jeršová-Opočenská: život a dielo, Bratislava: Slovenské národné muzeum, Muzeologický ústav, 1989, 84 s.

Kategorie:Archiváři Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Osobnosti Slovenského národního povstání Kategorie:Narození 11. +more července Kategorie:Narození v roce 1899 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 14. února Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy.