Náměstí Svobody (Charkov)
Author
Albert FloresNáměstí Svobody je jedno z hlavních náměstí v Charkově, největším městě na Ukrajině. Náměstí se nachází v centru města a je jednou z hlavních turistických atrakcí. Má dlouhou historii a v minulosti sloužilo jako hlavní veřejný prostor pro městské akce a oslavy. Náměstí Svobody je obklopeno historickými budovami a památkami, které dodávají místu jedinečnou atmosféru. Mezi tyto památky patří například Charkovská univerzita, která je jednou z nejstarších univerzit na Ukrajině a je považována za kulturní symbol města. Další významnou budovou na náměstí je Charkovské divadlo opery a baletu, které je jedním z nejstarších divadel ve východní Evropě. Náměstí Svobody slouží také jako důležitý dopravní uzel s řadou autobusových zastávek a tramvajových linek. Každý rok se zde koná mnoho kulturních akcí a oslav, včetně koncertů, festivalů a trhů. Celkově je Náměstí Svobody v Charkově důležitým a živým místem, které přitahuje mnoho lidí jak z města, tak i z okolí. Jeho historie, architektonická krása a kulturní význam ho činí jedním z nejvýznamnějších míst ve městě.
Náměstí Svobody v Charkově na severovýchodě Ukrajiny je třetí největší náměstí v Evropě a šesté na světě. V letech 1927-1995 neslo název náměstí Dzeržinského po bolševikovi Felixi Dzeržinském, zakladateli tajné policie Čeka.
Projekt náměstí byl zpracován Viktorem Trocenkem roku 1924, tedy v době, kdy byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (do roku 1934); následně byl upraven kvůli sídlu Domu státního průmyslu (GosProm).
Náměstí o rozloze 116 000 m² a délce okolo 700 m má tvar protáhlé kapky. Průměr kruhové části je 350 m. +more Nejvýraznější dominantou náměstí je konstruktivistická budova Deržpromu z 20. let 20. století; v podobném stylu byla postavena budova Charkovské národní univerzity ze 30. let. Velká část dalších budov nese znaky stalinské „novorenesanční“ architektury 30. -50. let. V 60. letech byl vztyčen pomník V. I. Lenina.
Pod náměstím se nacházejí dvě stanice charkovského metra - Universytet (Saltovská linka, 1984) a Deržprom (Oleksijivská linka, 1995).