Netopýr pláštíkový

Netopýr pláštíkový (Antrozous pallidus, také Vespertilio pallidus) je druh netopýra náležící do čeledi netopýrovití (Vespertilionidae) a rodu Antrozous. Popsán byl Johnem Lawrencem LeContem v roce 1856. Rozčlenil se do celkem šesti poddruhů, z toho tři žijí v Mexiku: palli­dus, bunkeri, koopmani, minor, obscurus, pacificus a packardi.

Výskyt

Netopýr pláštíkový je zvířetem nearktické oblasti, vyskytuje se v Kanadě, Mexiku, Spojených státech amerických a na ostrově Kuba. Areál výskytu se táhne od jižní Britské Kolumbie přes západní části USA (východně až do Texasu, Oklahomy a Kansasu) až do Mexika. +more V Mexiku se netopýr pláštíkový souostředí především do severních států a centrálních oblastí Mexické plošiny, prokazatelně obývá celkem 14 států.

K životu dávají netopýři přednost suchým, případně polosuchým oblastem, často ve skalnatých areálech a u zdroje vody. Mohou však prosperovat také v zalesněných areálech a otevřených zemědělských prostranstvích. +more Ke hřadování mohou využívat různá vhodná místa, například skalní výchozy, jeskyně nebo stromové dutiny.

Popis

Jde o poměrně velký druh netopýra s rozměrnýma ušima špičatého tvaru. Tělo, zakončené širokým krátkým čenichem, měří 60-85 mm, netopýr potom váží 17-28 g. +more Předloktí měří mezi 45 a 60 mm. Celkový zubní vzorec činí I 1/2, C 1/1, P 1/2, M 3/3 = 28 zubů. Existuje několik barevných variací podle místa, kde se druh vyskytuje. Obyčejně je jeho zbarvení hnědavé na zádech a horní straně těla, břicho bývá mnohem světlejší, až téměř bílé. U tohoto netopýra není vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus. Netopýr pláštíkový dovede vydávat silný zápach, jejž vylučují specializované žlázy na obličeji.

Chování

Kolonie netopýrů pláštíkových Netopýr pláštíkový vytváří kolonie čítající obvykle mezi dvanácti a sty jedinci, přičemž drtivá většina skupin je tvořena více než dvaceti netopýry. +more Komunikace probíhá především na vokalizační bázi, přičemž u tohoto druhu byla popsána čtyři hlavní volání. Aktivitu netopýři projevují v noci a loví větší kořist, obvykle o velikosti mezi dvěma a sedmi centimetry. Potravu tvoří velký létající a pozemní hmyz, například brouci, cikády nebo různí noční motýli, netopýři konzumují také pavouky či štíry a jiné bezobratlé. Kořistí se jim mohou stát také zástupci obratlovců, například ještěrky, případně myši. Potravu vyhledávají pomocí echolokace a dobrého sluchu. Nejsou to příliš obratní letci, zato se však mohou dobře pohybovat po zemi.

U druhu byl zjištěn polygamní způsob páření. Rozmnožování probíhá na přelomu podzimu a zimy, samice si však spermie uchová v děloze a k oplodnění dojde až po zimě. +more Březí samice vytvářejí vlastní kolonie a po 53 až 71 dnech se jim narodí mláďata (květen až červen). Nejčastěji vrh čítá dva netopýry, ale je možné narození i tří mláďat nebo pouze jednoho. Po narození mají mláďata zavřené oči i uši a samice je s sebou nosí. Odstavení nastane asi za 6 až 8 týdnů, mezi srpnem a říjnem také dochází k rozdrobení mateřských kolonií. Rozmnožovat se mladí netopýři mohou už za rok. Ve volné přírodě se dožívají okolo devíti let, ohroženi jsou však predátory, jako liškami, sovami nebo hady; nebezpečí ze stran nepřátel jim hrozí zvláště na zemi, kde loví potravu.

Ohrožení

Kvůli velké a stabilní populaci, která neklesá rychle (je stabilní), hodnotí Mezinárodní svaz ochrany přírody netopýra pláštíkového jako málo dotčený druh, který se navíc vyskytuje v některých chráněných oblastech. Jisté hrozby však byly zaznamenány. +more Jde o druh vysoce citlivý i na sebemenší lidské rušení, mnohdy může opustit i celá hřadoviště. Vážný dopad na některé populace mělo rovněž používání pesticidů. Budoucí problém může představovat šíření plísně Geomyces destructans v Severní Americe. Houba napadá zimující netopýry a vede k jejich masovému úhynu (syndrom bílého nosu).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Netopýrovití