Cesko.wiki Netřeba tolik slov
Author
Albert FloresNetřeba tolik slov (ve slovenském originále ) je komorní opera o dvou dějstvích slovenského skladatele Norberta Bodnára na libreto Jána Pavlíka podle hry Tanec nad plačom slovenského dramatika Petera Zvona (vlastním jménem Vladimír Sýkora) z roku 1940. Poprvé byla uvedena 21. ledna 1994 ve Štúdiu SMER, studiové scéně Státního divadla Košice.
Vznik a charakteristika opery
Košický skladatel a vyučující na Košické konzervatoři - ale též prozaik - Norbert Bodnár spolupracoval s filozofem a esejistou Jánem Pavlíkem již v 80. letech 20. +more století na prozaických pracích. Pro Bodnárovu první operu Pavlík upravil hojně hranou hru mladého předválečného autora Petra Zvona, přičemž zachoval její klasický dramaturgický rámec. Tuto hru již jednou - pod názvem Tanec nad pláčem - zhudebnil skladatel Bartolomej Urbanec, jehož opera měla premiéru roku 1979 v Slovenském národním divadle. Bodnárova verze je komornější rozsahem i obsazením, podobně jako Urbanec však Bodnár usiluje o srozumitelnost a přístupnost hudby. Podle muzikoložky Michaely Mojžíšové v Bodnárově opeře „převažuje úsměvně-lyrická rovina, nekonfliktní tanečnost a kompoziční hravost, bez vnášení kontrastních filozofických tónů. “.
Bodnárova partitura je velmi polystylová, jednotlivé postavy a situace mají svůj charakteristický styl. Tak postavy oživlých šlechticů mají hudbu neoklasickou, s názvuky hudby baroka a klasicismu. +more Věčně si stěžujícího ředitele Kráľe charakterizují novoromantické „operní“ fráze, jeho manželku tango, syna Petra rock and roll, dceru Adélu pop-jazz, extatického básníka dodekafonie, inspektora Tvrdíka dechovkový pochod, závěrečná píseň sluhy Barnabáše je pomalý ušlechtilý valčík, scény komediálního zmatku provází aleatorická hudba. Kritik Igor Podracký v deníku Práca o Bodnárově opeře napsal, že „jde o vydařené dílko té orientace, která vychází vstříc širokému okruhu diváků a posluchačů. Je to zpěvné, humorné, snad příliš ‚líbivé‛, ale stále ještě vkusné. “.
Celkové kritické hodnocení Bodnárovy opery bylo mírně příznivé, například Dita Marenčinová v časopise Hudobný život ji označila za „vcelku úspěšný start“. Bodnár za ni v roce 1994 získal Cenu Oldřicha Hemerky. +more Po šesti představeních z košického jeviště zmizela a vícekrát dosud nastudována nebyla.
Bodnár napsal následně operu Tartuffe podle Molièrovy stejnojmenné činohry (1996), z té však byly uvedeny jen hlavní scény koncertně.
Osoby a první obsazení
| osoba | hlasový obor | premiéra (21. ledna 1994) |
|---|---|---|
| Markýza Silvia | mezzosoprán | Jana Havranová |
| Hrabě Alfréd | tenor | Emil Merheim |
| Hrabě Richard | bas | Oleg Vladimirovič Korotkov |
| Barnabáš | bas | Gejza Spišák |
| Aristid Kráľ | bas | Juraj Šomorjai |
| Kráľová, jeho žena | alt | Viera Hronská |
| Adela | soprán | Svetlana Tomová |
| Peter Kráľ | bas | Jozef Dzuro |
| Pysk, tajomník | tenor | Július Regec |
| Trdlík, inšpektor | baryton | Ladislav Pačaj |
| Básník | tenor | Gabriel Szákal |
| Dirigent: | Dirigent: | Boris Velat |
| Režie: | Režie: | Blažena Hončarivová |
| Choreografie: | Choreografie: | Elena Záhoráková |
| Scéna a kostýmy: | Scéna a kostýmy: | Jan Hončariv |
Děj opery
1. dějství
(1. obraz) Knihovna na starém zámku. +more Z barokního obrazu postupně vystoupí čtyři postavy: hrabě Richard, jeho koktavý sluha Barnabáš, Richardův syn hrabě Alfréd a markýza Silvie. Jako každý rok na jednu noc ožívají. Hrabě Richard a hrabě Alfréd se dají do rozpravy nad přednostmi a nedostatky stáří a mládí, ale zapředou se do hlubokého sporu, když se hrabě Alfréd odváží zapochybovat, zda jsou na světě ještě králové - což by Veličenstvu oddaný hrabě Richard považoval za konec veškeré civilizace. Markýza Silvia se je snaží udobřit a navrhne řešení - jít se na dnešní svět podívat. Navrhuje to nejen proto, aby rozhodla spor, ale protože se jí stýská po slavnostech a životě.
(2. obraz) V zámku, který nyní patří generálnímu řediteli továrny na upotřebení žuly Aristidu Kráľovi, se koná maškarní ples. +more Kráľ má starosti nejen se svým zdravím (trpí leukemií), ale i s penězi (je téměř na mizině), s náročnou manželkou Rozálií a s dětmi Petrem a Adélu, které je třeba co nejdříve oženit, potažmo provdat, i se svým připitomělým tajemníkem dr. Pyskem, který dokáže jen opakovat vše, co Kráľ řekne.
Čtveřice barokních návštěvníků se objeví. Jsou poněkud zaraženi novou módou (zvláště když jsou lidé v maškarách) a narazí nejprve náhodně na Petra, který se jim představuje jako „Kráľ“. +more Hrabata a markýza mu prokazují úctu jako monarchovi. Petra to zčásti pobaví, zčásti irituje. Ostatní členové Kráľovy rodiny nevědí, jak se ke třem šlechticům chovat - jsou to blázni. podvodníci. exotičtí diplomati, kteří dostali omylem pozvánku na ples. Hrabě Alfréd se dvoří Adéle, markýza Silvie učaruje Petrovi a i hrabě Richard svou dvorností ke „královně matce“ dojme paní Kráľovou, jež se cítí v manželství nedoceněna. Aristid Kráľ je hosty znervózněn a chce vypátrat, o koho vlastně jde, ale ostatní členové jeho rodiny ho donutí chovat se slušně, ba i strpět recitaci nihilistických výtvorů moderního a podnapilého básníka, který se mezi hosty nalézá. Pak se všichni dávají do tance.
Kráľ se kvůli přítomnosti čtyř podezřelých cizinců se rozhodne povolat policii. Zoufá si nad vším, a konkrétně nad stupidním doktorem Pyskem - který mu navíc prozradí, že má známost s Adélou. +more Vyčerpaného Kráľe se ujmou rodina i hosté a společně připíjejí - hrabě Richard i hrabě Alfréd přednášejí přípitky a chvalozpěv na víno, pak přijde řeč na lásku a na Richardovo skeptické a trochu protiženské vyprávění reaguje Silvia legendou o stvoření muže soustředěním všech nedokonalostí světa. Pak dorazí inspektor Trdlík a vypukne zmatek, při němž je jen stěží zažehnána bitka mezi šlechtici domněle chránícím králův majestát a představitelem zákona. Kráľové se podaří obě strany uklidnit při dobré skleničce, zatímco básník přednáší svou novou „Ódu na současnost“.
2. dějství
(1. obraz) Peter se snaží pomoci šlechticům tím, že je nepozorovaně odvede pryč ze zámku, než je Trdlík zatkne. +more Teprve v zahradě u altánku se vysvětlí, že není žádným králem, ani vůbec šlechticem, ba že žádný král už v zemi není. Zdrcení barokní šlechtici se musí schovat v altánu, když je přicházejí hledat doktor Pysk a inspektor Tvrdík. Ten nejprve odchytí a zatkne Petra, pak se hovorem prozradí i hosté v altánu. Hrabě Richard se cítí Trdlíkovým chováním uražen a jen zjištění, že ani Trdlík není urozeného původu, inspektora zachrání před soubojem. Nakonec, když se Peter identifikuje a za celou společnost zaručí, nechává je Trdlík na pokoji. Blíží se úsvit a šlechtici se loučí - zejména hrabě Alfréd s Adélou a markýza s Petrem - a vracejí se na zámek ke svému obrazu.
(2. obraz) Hrabata Richarda a Alfréd se dosud dohadují, zda je dobře, či špatně, že králové už nejsou, a zda je dnešní svět lepší nebo horší. +more Markýza Silvie nostalgicky vzpomíná na nádheru dvorských slavností. Aby se jejich pře o krále vyřešila, zeptají se šlechtici na názor sluhy Barnabáše, který se za celou noc nedostal ke slovu. Barnabáš po dlouhém naléhání zazpívá o prostých lidech, kteří vždy trpí kvůli jiným lidem, a přece pro pány ani lidmi nejsou. Šlechtici se Barnabášově písni smějí a všichni se vracejí do obrazu.